Ztráta pigmentace kůže neboli vitiligo trápí až čtyři procenta populace. Tato porucha se dá údajně léčit pomocí černého pepře. Alkaloid v něm obsažený totiž pigmentaci kůže výrazně podporuje. Piperin je látka, která způsobuje pověstnou štiplavost pepře a právě díky ní se staly bobule oblíbeným a dobře známým kořením. Dosud se vitiligo léčí především kortikosteroidními krémy a radioterapií pomocí zářičů UV. Místní léčba piperinem stimuluje vyrovnaně pigmentaci kůže, takže kombinace této léčby s UV ozařováním výrazně zlepšuje pigmentaci a její výsledky jsou úspěšnější než dosavadní léčba vitiliga.
Chřest má mnoho zdravotních výhod. Speciálně se užívá pro retenci tekutin, obsahuje přírodní alkaloid asparagin, což přispívá ke zlepšení funkce ledvin.
Salát
Salát je dobré přírodní diuretikum, ale také obsahuje mnoho minerálů, jako je mangan a draslík, který pomáhá tělu odstranit tekutiny a vyčistit tělo, aniž by došlo ke ztrátě cenných minerálů.
Borůvky
Borůvky mají močopudný účinek, zároveň obsahují vysoké množství draslíku. Borůvky jsou účinné při problémech močové trubice a infekce močových cest.
Červená řepa
Červená řepa má močopudné účinky, protože vylučuje sůl z těla a povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči.
Oves
Je uváděno, že nať ovsa setého snižuje hladinu kyseliny močové a chrání jaterní tkáň před toxiny. Plod působí snížení hladiny cholesterolu v séru a brzdí biosyntézu buněčných hormonů. Tradičně je nať používána při akutních nebo chronických stavech úzkosti, při ztrátě napětí stěny močového měchýře.
Tis červený je krásný keř, na kterém dozrávají lákavé červené bobule. Tato dekorativní dřevina je však prudce jedovatá. Alkaloid taxin se trávicím traktem rychle vstřebává a příznaky otravy se objevují již po 20–30 minutách.
Z jehlic tisu se vyrábí cytostatikum taxol, které se užívá například při karcinomu vaječníku, prsu či plic.
Kolchicin je lék, jehož účinnou látkou je sloučenina kolchicin. Lék je výborný především v léčbě akutní dny. Kolchicin je alkaloid získávaný z ocúnu podzimního. Sloučenina pomáhá tlumit tvorbu krystalků kyseliny močové v organismu a působí protizánětlivě u dnavého onemocnění. Podává se u akutního záchvatu dny k potlačení zánětu a k úlevě od nepříjemné bolesti. Kromě toho má lék efekt i v léčbě některých vracejících se forem zánětu osrdečníku.
Zimostráz neboli buxus je jedovatý nejen pro člověka, ale i pro koně, skot, psy a vepře, rostlina totiž obsahuje alkaloid buxin, který po požití způsobuje otravu zvířat i lidí. Požití některé rostlinné části způsobuje průjem, silné křeče, poruchy dýchání a centrální nervové soustavy, někdy až se smrtelnými následky. Při užití většího množství může nastat smrt už po 12–24 hodinách. Kůra i listy obsahují malé množství silice a alkaloidy (buxin, parabuxin, buxinidin a další). V minulosti se používaly k výrobě tinktury užívané jako laxativum, antirevmatikum a antipyretikum. Rozdrcené dřevo se užívalo k léčbě dny, kožních nemocí, revmatismu, také jako náhražka chininu při střídavé zimnici. Pro nepříznivé vedlejší účinky se však od léčení zimostrázem upustilo.
Mast Priessnitz při masáži dokáže díky obsahu transmitteru rychle ulevit Vašim ztuhlým a bolestivým místům. Konzistence tohoto emulzního tělového krému vytváří optimální podmínky aplikace s výbornou roztíratelností a vstřebatelností. Krém si uchovává méně prodyšný charakter, který významně prodlužuje hřejivý účinek.
Mast na žíly Priessnitz obsahuje kapsaicin, což je rostlinný alkaloid, který stimuluje receptory nervových zakončení, a tím prohřívá organismus. Přispívá k podpoře krevní cirkulace a zvýšení rychlosti metabolismu. Další složkou masti je kafr, který prokrvuje pokožku, po vmasírování pozitivně působí na ztuhlá a bolestivá místa. Mast též obsahuje boswellii, což je jedinečný strom rostoucí v Indii, severní Africe a na Středním východě. Tato rostlina má významné účinky v medicíně, neboť extrakt z kůry obsahuje řadu biologicky účinných látek.
Jedna studie in vitro uvedla, že sanguinarin, nejrozšířenější alkaloid v krevnici kanadské, vykazoval cytotoxicitu specifickou pro rakovinu proti buněčné linii A431 spinocelulárního karcinomu v úzkém rozmezí koncentrací 2–5 µM [6]. Sanguinarin však ztratil specifičnost k rakovině při koncentracích nad 5 µM a byl stejně účinný i při zabíjení normálních lidských epidermálních keratinocytů. Vzhledem k tomu, že koncentrace sanguinarinu vykazují významnou (až 10násobnou) variaci mezi jednotlivými rostlinami [7], je nepravděpodobné, že by tak úzké terapeutické okno, kdy to opravdu může léčit rakovinu, mohlo být dodrženo aktuálně vyráběnými přípravky černé masti. Následné studie zpochybnily rakovinovou specifitu alkaloidů z krevnice kanadské a zjistily, že lidské dermální fibroblasty a epidermální keratinocyty jsou často citlivější na cytotoxicitu alkaloidů než lidské rakovinné buněčné linie [8]. Histologické vyšetření černé masti nalezlo jak maligní, tak normální tkáň, což dále vyvrací tvrzení o účincích na léčbu rakoviny [9].
Čerstvé plody se nedoporučuje konzumovat, protože mají projímavé účinky; tepelná úprava či sušení škodlivé látky neutralizuje. Květy a plody se vnitřně používají s úspěchem celá staletí k léčebným účelům, k přípravě čajů, vín a likérů. Kůra a listy se v minulosti občas doporučovaly zevně k obkladům při revmatismu a jako protikřečový prostředek. Odvar z listů hubí hmyz. Listy a kůra jsou však v některých pramenech uváděny jako poněkud jedovaté; vzhledem k tomu, že obsahují silné účinné látky glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, nelze doporučit jejich vnitřní užívání. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Podobné příznaky se mohou dostavit i po požití většího množství syrových plodů. V zájmu objektivity je třeba dodat, že více zdrojů – jak z historie, tak současných – uvádí mnohé prospěšné a léčebné účinky bezu černého bez závažnějších vedlejších či nepříznivých důsledků.
Černá mast je alternativní lokální terapie používaná k léčbě rakoviny kůže. Vyrábí se v různých obměnách; většina přípravků obsahuje dvě základní složky: Krevnici kanadskou (Sanguinaria canadensis) a chlorid zinečnatý [1]. Černá mast způsobuje destrukci kožní tkáně, což má za následek vytvoření škvíry nekrotické tkáně, která se nakonec odlupuje.
Krevnice kanadská je severoamerický člen čeledi mákovitých, má oddenky obsahující červenou mízu bohatou na cytotoxické alkaloidy, sanguinarin je alkaloid s nejvyšší koncentrací.
Chlorid zinečnatý je syntetická korozivní chemikálie, je obvykle hlavní hmotnostní složkou černé masti, což je v rozporu s tvrzením některých prodejců, že černá mast je „přírodní“ terapie.
Černá mast může také obsahovat několik dalších rostlinných extraktů a syntetických sloučenin. Tato nedostatečná standardizace a fytochemické variace obsažené v jejích botanických složkách [2] činí z černé masti heterogenní skupinu produktů s nepředvídatelnými klinickými účinky.
Černou mast nebo její složky si mohou pacienti snadno objednat prostřednictvím online prodejců v zemích bez regulační kontroly.
Piperin obsahuje alkaloid, který stimuluje histaminové receptory přítomné v žaludku, zvyšuje produkci žaludečních šťáv a urychluje metabolismus. Zvyšuje také tělesnou teplotu a urychluje okysličování tukové tkáně. Molekuly piperinu tak mají silné odtučňovací vlastnosti a pomáhají definitivně odstranit problémy s nadváhou. Principy, podle nichž piperin působí, umožňují udržet si štíhlou postavu bez toho, že bychom museli radikálně měnit jídelníček.
Pravidelné užívání piperinu pomáhá shodit až šest kilogramů za měsíc. Výsledek se různí podle individuálních dispozic každého. Hubnutí urychluje fyzická aktivita – díky sportu se počet shozených kilogramů může zvýšit, ale hubne se i bez cvičení. Vědci uvádějí, že piperin zlepšuje výkonnost každého organismu. To znamená, že hubnou jak jedinci fyzicky aktivní, tak i ti, u nichž převládá sedavý způsob života. Dietologové zdůrazňují, že optimální je shazovat čtyři až šest kilogramů za měsíc. Takovým způsobem se mimo jiné zabrání jo-jo efektu. Rychlejší hubnutí je pro organismus nebezpečné a shozené kilogramy se pak o to větší rychlostí vracejí. Výhodou piperinu je také to, že redukuje tukovou tkáň, což se děje sice pomaleji, ale trvale. Tento vědecký objev umožňuje lidem zklamaným takzvanými zázračnými dietami pochopit tajemství účinného shazování kilogramů. Podle expertů si stále více lidí uvědomuje, že přirozené metody hubnutí zaručují trvalejší výsledky.
Běžný název: dračí krev, Sangre de drago, Sangre de Grado, Croton Lechleri
Latinský název: Croton lechleri
Rozšíření: Jižní Amerika
Sandgre de Drago, Sangre de Grado, Croton lechleri neboli česky dračí krev, je označení pro mízu pocházející ze stromu Croton lechleri. Tento strom rostoucí v Amazonii dorůstá do výšky 10–20 m. Jeho kmen mívá v průměru do 30 cm, je pokryt hnědošedou, někdy až bílou skvrnitou kůrou. Koruna stromu je hustě větvená. Jednotlivé listy Croton lechleri mají srdčitý tvar. V tradičním léčitelství byla vždy užívána rudá míza (odtud název dračí krev), vytékající po naříznutí kůry stromu. Vylučováním této mízy se strom snaží co nejrychleji zacelit ránu a zabránit proniknutí možné infekce.
Čerstvá pryskyřice se za účelem konzervace míchá obvykle v poměru 760 g pryskyřice a 50 ml konzervantu. Čistá pryskyřice je nerozpustná ve vodě a organických rozpouštědlech. Dračí krev není jen šamanskou záležitostí. Skupují ji a využívají i některé farmaceutické giganty. Vyrábějí z ní například produkty Provir a Virend. A přestože byla provedena řada výzkumů, které měly objasnit vlastnosti této látky, většina z nich zůstává utajena před veřejností. Částečně zde hrají svou roli samozřejmě peníze. Protože jde o opravdu účinnou látku, farmaceutické firmy se chovají komerčně. Zřejmé ale je, že dračí krev obsahuje antioxidanty, taniny a lignan zvaný dimetylcedrusin a alkaloid zvaný taspin. Výzkumy taspinu z roku 1977 ukázaly jeho schopnost inhibovat RNA – DNA polymerázu v Rauscherově leukemickém viru a Simianově sarkomviru. Alkaloid taspin byl poprvé zdokumentován antiflogistickou aktivitou v roce 1979. V roce 1985 byl pak opět ověřen jeho účinek protizánětlivý, antivirální i proti rozvoji sarkomu. Rány hojící a zajizvující efekt na otevřených poraněních byl připsán též alkaloidu taspinu v roce 1989. I několik pozdějších studií z let 1991 a 1993 se zaměřilo na hojivé a protitumorální vlastnosti taspinu. Lignan dimethylcedrusin izolovaný vědci v roce 1993 vykázal rovněž významnou roli (vedle taspinu) při léčebném procesu hojení ran a jizev. Belgická studie dokázala účinky dračí krve při stimulaci hojení jizev (ran), kdy účinné látky mízy pomáhají vytvořit novou pokožku a asistují při vytváření kolagenu. Porovnávací studie pak ukázala schopnost surové mízy hojit rány a formovat tvorbu kolagenu čtyřikrát efektivněji než samotné izolované složky dimethylcedrusin nebo alkaloid taspin. Belgičtí vědci také zjistili antivirální schopnost taspinu a dimethylcedrusinu proti herpes viru. V roce 1994 byly objeveny ostatní fytochemické složky, zahrnující fenoly, proanthokyanadiny a diterpeny, které prokázaly jistou antibakteriální aktivitu.
Výzkumy tak jenom potvrdily oprávněnost dlouholetého tradičního užití domorodou medicínou. Nedávno zjistili severoameričtí odborníci efektivní účinek při žaludečních vředech, vředových kolitidách a Crohnově chorobě při vnitřním užití. Vnitřní užívání je ověřeno jihoamerickými lékaři při denní dávce 10–20 kapek 2x denně. Některé zdroje uvádí účinek až 1 000x silnější než penicilin. Mast se nevyrábí.
Kofein patří do skupiny látek, které povzbuzují lidský organismus, a je nejrozšířenějším přírodním stimulantem na světě. Jeho povzbuzující účinky jsou dobře známé už po celá staletí, a to především díky hojné konzumaci kávy a čaje. Z chemického hlediska je kofein nepříliš složitou sloučeninou základních organických prvků dusíku, kyslíku, uhlíku a vodíku.
Alkaloid kofein je známý již od 6. století před naším letopočtem a pro své účinky byl považován za zázračný lék. Tato látka je obsažena v listech, semenech a plodech kávovníku, ale také čajovníku, kakaovníku a dalších zhruba šedesáti rostlinách (maté, yerba, guaraná a tak dále). Kofein obsahuje i čokoláda, coca-cola, energetické nápoje, limonády či oříšky.
Kofein je všeobecně považován za takzvanou užitečnou drogu, je využitelný v různých oblastech lidského života a nejvíce tam, kde je třeba podpory bdělosti a fyzického výkonu. Účinky kofeinu po vnitřním užití pocítíme téměř okamžitě. Odborníci tvrdí, že naprosto bezpečná je dávka 300 miligramů kofeinu denně, což představuje zhruba 3 šálky kávy nebo čaje. Předávkování se projevuje nervozitou, vzrušením, tachykardií a srdeční arytmií, nespavostí a škubáním svalů. Proto je důležité nic nepřehánět, organismus si sám řekne, kolik kofeinu potřebuje.
Pokud bychom však chtěli zajistit dostatečný přísun kofeinu do vlasových kořínků, museli bychom vypít zhruba 60 až 80 šálku kávy denně, což je i z praktického hlediska nemožné, takže nám pití kofeinu při podpoře vlasových kořínků nepomůže. Kofein je potřeba dostat přímo k vlasovým kořínkům zvenku. Paradoxně to, co objevili vědci dnes, znají domorodé kmeny v oblasti Amazonie již celá staletí.
Čerstvý oddenek zázvoru obsahuje 1,5 až 3 % silice, která se skládá především ze směsi různých terpenů (seskviterpen zingiberen, bisabol, ar-curcumen a mono-terpeny cineol, citral, borneol, gingerol, fenylpropan shogaol a jiné), dále je přítomen alkaloid capsaicin (obsažený především v plodech pálivé papriky).
Pozitivní účinky zázvoru na náš organismus:
posiluje imunitní systém
je antibakteriální – léčí kašel, angínu a záněty průdušek
rozpouští hleny
aktivuje srdečně-cévní systém
zahřívá tělo, zlepšuje krevní oběh
zvyšuje produkci žluče
zabraňuje srážení krve
odbourává tuky a snižuje hladinu cholesterolu v krvi i játrech
zvyšuje produkci žluče
pomáhá při žaludečních a zažívacích potížích (zlepšuje procesy trávení ve střevech a vyprazdňování)
odstraňuje plynatost a nadýmání
podporuje chuť k jídlu
působí proti nevolnostem, jednak proti ranním nevolnostem v těhotenství, jednak proti cestovním nevolnostem (kinetózách)
má protizánětlivé účinky
snižuje horečku, bolest, otoky
využívá se při léčbě impotence a problémech s prostatou
zevně jej lze využít při bolestech zad a kloubů nebo do koupele k prokrvení organismu
Nežádoucí účinky zázvoru: (hrozí obvykle teprve při užití dávky nad 5 gramů denně)
může se objevit pálení žáhy, průjem či žaludeční potíže
na kůži může způsobit podráždění
diabetici musí konzumaci zázvoru konzultovat se svým lékařem, protože zázvor snižuje hladinu krevního cukru, a tak možná bude nutné upravit dávkování léků
vysokých dávek se musí vyvarovat jedinci se srdečními chorobami
neužívat, jestliže máte žaludeční vředy
Zázvor lze použít:
čerstvý – nakrájený na kolečka nebo jemně nastrouhaný
Pastiňák je lidový název pro pastinák setý (Pastinaca sativa), vytrvalou bylinu, která patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae), stejně jako mrkev, petržel, celer, kmín, fenykl a další. Pochází z Kavkazu, Blízkého Východu a Střední Asie, postupně zdomácněla v Evropě a loděmi byla převezena a následně pěstována i v Americe a Austrálii. Pěstuje se pro svůj zdužnatělý aromatický kořen, jenž je na povrchu lehce zahnědlý a uvnitř se skrývá bílá dužina. Rostlina může dosahovat výšky 30–100 cm, ve druhém roce života kvete žlutými až žlutozelenými květy, a to v období července a srpna, případně i počátkem září.
Pastinák obsahuje až 80 % vody a je bohatý na sacharidy. Kořen pastináku je bohatým zdrojem vitamínů, zejména pak vitamínu C. Z minerálních látek v něm můžete najít draslík, fosfor, síru a chlór. Obsahuje také hodně vlákniny. Pokud vás zajímá jeho energetická hodnota, pak vězte, že 100 g pastináku má přibližně 55 kalorií, což je asi 230 kilojoulů. Zajímavou látkou je alkaloid pastinacin, díky němuž má kořen pastináku močopudné účinky a působí proti nadýmání. Římané věřili, že kořeny pastináku působí jako afrodiziakum.
Pokud máte zahrádku, můžete si pastinák vypěstovat sami. Jde o nenáročnou plodinu. Semena pastináku vysévejte na začátku jara, nejlépe v březnu, a to 3–4 semena přibližně 35 cm od sebe a do hloubky 2–3 cm. Aby pastinák prospíval, potřebuje úrodnou, poměrně lehkou půdu a dostatek slunečních paprsků, vybírejte tedy světlá stanoviště. Rostlinu nezapomeňte pravidelně okopávat a zalévat. Kořeny se sbírají po odkvětu rostliny, kdy se vyjmou ze země a přezimují ve vlhčím písku či v pařeništi. Pokud nemáte tu možnost, uložte pastinák do utěrky či papírového sáčku a vložte do lednice. Plody se sbírají po dozrání a suší se. Pozor – sbírání holýma rukama může u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci nebo podráždění kůže.
Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.
Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).
Při diagnostice otravy tisem červeným je nutné vždy zjistit, kolik toho pacient požil, jakou část konkrétně požil, jak dlouho uběhlo od otravy. Bohužel v tomto případě nám žádné zobrazovací metody v ozřejmění nepomohou. Musíme se tedy spoléhat pouze na důkladnou anamnézu.
První pomocí je vyvolání zvracení, jelikož se tis poměrně rychle z žaludku do organismu vstřebává, je nutné zvracení vyvolat okamžitě a nečekat na příjezd záchranné služby a „vypumpování“ žaludku. Bohužel zatím není známa žádná protilátka. V léčbě se tedy spoléháme pouze na výplach žaludku a udržování základních životních funkcí. Dále se využívá možnost dialýzy.
Mezi nejčastější druhy kamélií pěstovaných nejen u nás patří chandleri elegants, což je kamélie kvetoucí v pozdní zimě. Kvete bohatými růžovými květy s jádrem zlatých tyčinek uprostřed. Jejím původem je Čína, Japonsko a Korea. Vyžaduje kyselou či neutrální, dobře odvodněnou půdu a její růst je pomalý.
Alba plena
Dalším často pěstovaným druhem je oblíbená alba plena. Je jedním z nejstarších a nejlepších druhů odrůd kamélií. Má čistě bílé dvojité květy, kontrastující s lesklými tmavě zelenými listy. Kvete na konci zimy až na začátku jara, vyžaduje stín nebo polostín a její růst je středně rychlý. Po 20 až 25 letech je schopna narůst do výšky a šířky až 8 m.
Lady Campbell
Lady Campbell je kamélie, která snáší teploty až minus 15 °C, v dospělosti dosahuje výšky 3 m. Tato rostlina pochází z Číny, Korey a Japonska, kvete v březnu až dubnu a její květy jsou plné, karmínově červené.
Camellia sinensis
Camellia sinensis (čajovník čínský) je stálezelený keř nebo nižší stromek, dorůstající výšky 3–15 m, většinou se udržuje do výšky 1,2 m. Listy čajovníku jsou střídavé, řapíkové, vejčité až kopinaté, dlouhé 4–15 centimetrů, mají tmavozelenou barvu. Květy vyrůstají v chudých svazečcích v paždí listů o velikosti kolem 5 centimetrů, mají bílou nebo nažloutlou barvu. Plody čajovníku čínského jsou tobolky s třemi pouzdry. Pochází z jižní Číny a přilehlých oblastí od východní Indie po Vietnam. Čajovník vyžaduje teploty pohybující se mezi 12–32 °C. Rostlina vyžaduje kyselou, hrubší, dobře propustnou půdu, pomalejší růst má kladný vliv na kvalitu produkce. Čajovník bývá pěstován plantážním způsobem a sbírá se většinou ručně, následně je sušen a tříděn. Čajovník obsahuje alkaloid kofein, a proto odvar z něj má povzbuzující účinky.
Malá rada na závěr. Pokud chcete začít s pěstováním kamélií, začněte s nákupem levnějších druhů, aby vás případný neúspěch tolik nemrzel, a s postupující odvahou a zkušenostmi přecházejte k druhům dražším.
Čokoláda má mírné močopudné účinky díky obsahu theobrominu a kofeinu. Theobromin je hořký alkaloid obsažený v kakau a tedy i v čokoládě.
Další cukrovinku, která má močopudné účinky je možné zmínit lékořicové bonbony.
Nejsilnějším přírodním diuretikem je kofein z kávy nebo černého čaje. Ze zeleniny má nejsilnější močopudné účinky chřest, vodní meloun, okurka a celer.