NATAŽENÉ VAZY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Bolest kolene patří mezi nejčastější potíže pohybového aparátu a může postihnout lidi všech věkových kategorií – od sportovců až po seniory. Objevuje se náhle po úrazu, postupně při dlouhodobém přetěžování nebo jako důsledek opotřebení kloubů. Někdy jde o krátkodobý problém, jindy o signál závažnějšího onemocnění, které vyžaduje odborné vyšetření. V tomto článku najdete přehled nejčastějších příčin bolesti kolene, typické příznaky, možnosti domácí úlevy i situace, kdy byste měli raději vyhledat lékaře. Díky tomu lépe pochopíte, co se ve vašem koleni může dít a jak bolest co nejbezpečněji zmírnit.
Nejčastější příčiny bolesti kolene
1. Přetížení kolene
Přetížení vzniká při nadměrné fyzické aktivitě, dlouhé chůzi, běhu, práci v kleku nebo po prudké změně tréninku. Bývá provázeno tupou bolestí, pocitem tahu nebo ztuhlostí. Nejčastěji postihuje šlachy, vazy nebo měkké tkáně kolem kolenního kloubu.
2. Syndrom iliotibiálního traktu (ITB syndrom)
Typický hlavně u běžců. Bolest se objevuje na zevní straně kolene a zhoršuje se při delší zátěži. Jde o podráždění a tření iliotibiálního pruhu o kostěný výběžek na koleni.
3. Zánět a podráždění měkkých tkání
Kolenní šlachy, úpony a tíhové váčky (burzy) se mohou zanítit po přetížení nebo úrazu. Projevují se bolestí při pohybu, otokem nebo pocitem „písku“ v koleni.
4. Artróza kolene (gonartróza)
Degenerativní změny kloubní chrupavky vedou k postupné ztrátě hybnosti, bolesti při zátěži a někdy i klidové bolesti. Artróza je častá zejména u lidí nad 50 let, u obézních pacientů nebo po starších úrazech.
5. Poškození menisku
Meniskus může prasknout při rotačním pohybu kolene, prudkém došlápnutí nebo při sportu. Projevy zahrnují bodavou bolest, omezení pohybu, pocit blokace kloubu a otok. U starších osob může meniskus popraskat i bez úrazu.
6. Poranění vazů
Vazy stabilizují kolenní kloub. Nejčastěji se poraní přední zkřížený vaz (ACL) nebo vnitřní postranní vaz (MCL). Projevují se náhlou ostrou bolestí, otokem a pocitem nestability.
7. Oteklé koleno a výpotek
K hromadění tekutiny dochází při zánětu, úrazu, artróze či infekci. Koleno je zvětšené, teplé a bolestivé na dotek. Výpotek může výrazně omezovat hybnost.
Ve svém příspěvku JAK UCHOVAT ČESNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila.
Jak uchovat česnek přes zimu? Nejlepší je česneku po sklizni seříznout stonek a nechat na suchém a temném místě paličky vyschnout, až začnou šustit a zbělají. Poté máme několik možností jak dál česnek uchovat. První nejjednodušší je nechat česnek vcelku po paličkách ve sklepě, kde je teplota okolo 10*C a temno, zde česnek vklidu přečká celou zimu bez ztráty svěžesti. Jen je třeba kontrolovat plíseň, aby jej nezničila. Další možností je česnek rozdělit na stroužky, které oloupeme a dáme do skleničky, kterou pak až po okraj zalejeme dobrým olejem - všechny stroužky musí být ponořeny a bez vzduchových bublin. Skleničku s česnekem a olejem uzavřeme a dáme na chladné a temné místo. Další možnost je česnek rozmačkat, přidat trochu soli a tuto pastu dát zmrazit.
Špatná řešení:
Necháme li česnek při běžné pokojové teplotě, tak po měsíci změkne a začne vysychat a do dvou měsíců bude na vyhození. Taktéž, když jej necháme volně v lednici, tak nejspíše do měsíce splesniví a tím se také znehodnotí. Proto si česneku kupujte jen tolik, kolik ho spotřebujete v následujících dvou týdnech nebo ho skladujte jak je výše uvedeno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka.
Mám vyzkoušený tento recept jsk uchovat česnek.Po sklizni zakrátím stonek česneku na 25cm a nechám ho uschnout.Po uschnutí částečně odstřihnu kořínky.Takto připravený česnek
nastrkám do sklenice jako do vázy/paličky koukají ze sklenice/
Uchovávám v panelákovém sklepě,vydrží do nového,pokud ho nesníme.Běžně mám takto jednu sklenici s 5 paličkami doma na poličce.
Postačí jedno špatné šlápnutí a hned je na světě nepříjemné podvrtnutí kotníku. Toto zranění je nejčastějším úrazem kotníku a přijít k němu je opravdu snadné. Často se objeví při sportování, ale můžete třeba jen nešťastně sklouznout po obrubníku chodníku nebo šlápnout na výmol v cestě.
Co je vlastně kotník? Kosti jsou s kloubem spojeny mnoha malými vazy, které zajišťují správný pohyb a celistvost kotníku. Při špatném došlápnutí a vyvrácení nohy dovnitř nebo ven se tyto malé vazy v kotníku natáhnou a přetrhnout. Častější je vyvrácení dovnitř, to se poraní vazy na vnější straně nohy. Následuje bolest a během krátké chvíle také otok, bolestivé je poraněné místo při pohybu i na dotek. Brzy se také začne objevovat probarvení postiženého místa, od modré až po černou barvu. I když se vám zdají otok a bolest malé, měli byste vždy s takovým zraněním navštívit lékaře. Jen díky rentgenu je totiž možné vyloučit případnou zlomeninu.
Ve svém příspěvku BOLEST KOLEN PŘI TRÉNINKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vanda.
Já trpěla hodně na bolest kolen při svém milovaném fittness. Pak mi kamarád doporučil koupit Colavital. Což je přírodní produkt, který obsahuje kolagen a růži šípkovou a pomáhá nejen na klouby, ale i vazy a šlachy. Překvapilo mne jak rychle bolest odezněla. Koukněte na https://www.colavital.cz
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný
Ve svém příspěvku ELIQUIS - DIETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Salvét.
Prosím o sdělení, jako dietu nutno dodržovat při trombóze v lýtku při užívání
léku Eliquis.
Děkuji, s pozdravem Salvét
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libuše.
Dobrý den,mám trombozu kterou jsem dostala po úrazu na lyžích přetrhané vazy v koleně,chtěla by jsem vědět které potraviny nesmím jíst aby se mi to ne zhoršilo.Děkuji
Chrapot vzniká porušením funkce hlasivek, což jsou vlastně dva vazy napnuté skrz hrtan, jímž prochází vzduch. Tento vzduch při výdechu (i vdechu) rozvibruje hlasivkové vazy a tím vzniká zvuk. Pokud nedojde ke vzniku zvuku, a tedy hlasu charakteristického pro daného člověka, ale vzniká pouze chrapot, je to známka toho, že s hlasivkami není něco v pořádku.
Mezi nejčastější příčiny chrapotu patří:
Zánět hrtanu – laryngitida – jde o vcelku běžné infekční onemocnění, které postihuje hrtan, tedy právě oblast, kde se nacházejí hlasivkové vazy. Nejčastější příčinou je nákaza viry, které v těle vyvolávají zánětlivou odpověď, jež se projeví jak místně (otok sliznice i hlasivkových vazů, bolest v krku, chrapot, při závažnějším průběhu i zúžení dýchacích cest s obtížným dýcháním), tak i celkově v podobě takzvaných chřipkových příznaků, jako je horečka, únava, bolesti kloubů a svalů. Chrapot většinou odezní do týdne až dvou.
Přetížení hlasivek – k časté příčině řadíme i pracovní vytížení hlasivek. Projevuje se u lidí, kteří se živí mluvením (učitelé, hlasatelé v TV, rádiu) či zpíváním. K přetížení hlasivek a ke vzniku chrapotu může dojít i jednorázovým přetížením, například fanděním na zápase, zpíváním na koncertě a podobně, a to zejména u jedinců, kteří na namáhání hlasivek nejsou zvyklí.
Rakovina hrtanu – jde o velmi závažné onemocnění. Rakovina hrtanu může vznikat v jeho různých částech, častěji však v oblastech, kde nezpůsobuje chrapot ani se jinak typicky neprojevuje, což je příčinou toho, že pacienti bohužel přicházejí pozdě. Pokud se však projeví chrapotem, který nepřestává ani po několika týdnech, pacient má šanci přijít k lékaři dostatečně včas, protože si chrapotu všimne. Proto by dlouhotrvající chrapot neměl být nikdy podceňován.
Iatrogenní chrapot – jde o chrapot způsobený lékaři. Například chrapot, který vznikl po operaci štítné žlázy – ve velmi těsném okolí štítné žlázy probíhá nerv inervující hlasivky a odpovídající za jejich funkci (nervus laryngeus reccurens). Pokud je při operaci poškozen, dochází ke vzniku chrapotu. Bohužel je tento nerv velmi citlivý, a proto může k této komplikaci dojít i při sebepečlivějším výkonu.
Ve svém příspěvku PRASKLÝ MENISKUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Dobrý den. myslíte že pomůže tejpování?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana Horáková.
Je možné při seskakování z kola - vykloubení kolene. Nebolí mě kloub kolenní ale postranní úpony kolene a to hlavně vnitřní úpon. Po 4 měsících kdy mě tady ortoped nedal nic ani ortezu, cvičení, mazání, jenom stále mluvil o operaci kolena. Tak jsem požádala o magnetickou resonanci. Na internetu jsem se něco málo dočetla o posilování úponů kolenního kloubu a tak jsem začala. Chodím na bazén a cvičím ve vodě, na suchu každý den, jezdím na kole. Toto vše dělám už roky a přestože je mi 65 jsem aktivní a bez cvičení, plavání/neplavu prsa pouze kraul,znak/ a jízdy na kole si neumím život představit. Koupila jsem si Colafit-masážní krém s kolagenem,Flexiseq a nevím jestli to dělám správně. Nevím zda cvičím správně, zda mažu správně ale cítím se lépe a lépe a ne na operaci. Jenom nemáte možnost mě poradit nějaké ty cviky do vody a na sucho.
Ganglion na noze je pseudocysta vyplněná hustou rosolovitou tekutinou. Příčina vzniku ganglionu není zcela známa, ale může jít o dlouhodobé přetěžování okolních vazivových struktur či infekci. Infekce může vzniknout buď samotným dlouhodobým přetěžováním, nebo úrazem šlachy či kloubu.
Pro snížení bolestivosti lékař obvykle předepisuje analgetické masti, magnetoterapii, terapeutický ultrazvuk a laser. Fyzioterapeut může na hodinách provádět mobilizace kloubů a uvolňování jednotlivých vrstev měkkých tkání (šlachy, svaly, vazy, kloubní pouzdra). Pokud bolestivost neustupuje nebo je útvar natolik velký, že omezuje hybnost v kloubu či samotné šlachy svalu, přistupuje lékař většinou k operačnímu řešení. Lékař má na výběr ze dvou metod. Může provést prosté odsátí obsahu ganglionu, jehož nevýhodou je, že stačí, aby v prostoru zůstala jedna jediná buňka, a ganglion může znovu narůst. Jako prevence vzniku zánětu v operované tkáni lze do místa aplikovat kortikoidy, které však mají velkou nevýhodu v tom, že vysušují měkké tkáně (šlachy, vazy, kloubní chrupavku) v místě aplikace a činí je tak křehčími a náchylnějšími k prasknutí či vzniku artrózy. Další chirurgickou metodou je vyříznutí ganglionu a důkladné vyčištění okolí šlach a kloubu, proto se odstraňují i tkáně z okolí ganglionu včetně šlachové pochvy a kloubního pouzdra. Po operaci je nutné nosit několik týdnů znehybňující dlahu, aby mohlo dojít ke srůstu operovaných šlach. Vzniklá jizva často vyvolává nové bolesti, otok a lehké omezení hybnosti operovaného segmentu. Bohužel i přes nepochybnou účinnost takovéto operační léčby není vyloučeno, že se ganglion v budoucnu znovu neobjeví.
Ve svém příspěvku FRAXIPARINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor P.
Měl jsem výron v kotníku (asi přetržené vazy).
Nejprve jsem Frax. aplikoval denně, pak ob den, teď po 6 týdnech mi to dr. stále nutí pod hrozbou smrti (otok tam stále je).
Nicméně dělají se mi velké tvrdé modřiny a proto už jsem to vysadil. Tak snad neumřu, ale řeknu vám, je to blbý pocit. Nejen z léku, ale i z některých doktorů.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zuby jsou uloženy v zubním lůžku a s kostí jsou spojeny drobnými závěsnými vlákny. Závěsný aparát zubu bývá nazýván jako parodontium nebo také ozubice. Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi vlákny je vyplněn amorfní hmotou obsahující ojedinělé buňky. Jedná se o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty), nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty).
Funkce
Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin. Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje především vyrovnávání tlakových sil, které na zub působí při kousání.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je tvorba plaku. Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganismů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganismy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími mikroorganismy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí. Růst zubního plaku podporují látky a mechanismy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (například van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolismu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza). Naopak tvorbu zubního plaku znesnadňuje žvýkání, povrchové jevy (smáčivost a hydrofobie), antimikrobiální látky obsažené ve slině
V naší poradně s názvem BOLAVÉ KYČLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nada Hlavsova.
Už asi rok mě bolí pravá kyčel při delší chůzí,ale co mě vadí víc,je bolest při spánku na boku.Dělali mi rentgen kyčlí a lékař řekl, že kyčel je v pořádku,že by to mohly být vazy.Léčím se s řídnutím kostí,co s tím? Pohyb mám ,nejsem tlustá,vážím 67 kg, měřím 168 cm,je mi 71 let
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Spánek na boku není zrovna ideální, jenže co dělat, když na zádech neusnete. Pro spáče na boku je vhodné používat polštář mezi kolena. Ideální tvar je válec 150×50 cm a nebo úplná špička je polštář ve tvaru číslice 7. Jak takové polštáře vypadají a kolik stojí můžete vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledej…
Také cvičte pilates. Návod je zde https://www.youtube.com/res…
Choďte plavat.
Vyzkoušejte návštěvu ještě nějakého dalšího ortopeda. Více hlav, více ví. Dle pravidel úhrad z veřejného zdravotního pojištění máte nárok na vyšetření u druhého lékaře.
Chodidlo je první a poslední částí našeho těla, která se každý den dotýká země. Podporuje nás při chůzi či běhu a je základem držení těla i jeho pohybu. Chodidlo se skládá z kostí, šlach, tuku a mnoha přidružených tkání. Chodidla jsou velmi silná, a přestože nejsou tak pružná jako ruce, dokážou vykonat širokou škálu pohybů.
Tvar udržují napříč probíhající vazy a šlašitý třmen. Svaly jdoucí podélně chodidlem se chovají podobně jako tětiva luku. Z těchto svalů jsou nejdůležitější ohybače prstů a musculus tibialis posterior (zadní sval holenní), který podchycuje nejvyšší místo klenby.
Vazy samy by nestačily k udržení klenby, proto se na této funkci podílejí i svaly jdoucí podélně chodidlem, povrchové krátké svaly chodidla a šlašitý třmen. Vnitřní okraj nohy zvedá musculus tibialis anterior (přední sval holenní), vnější okraj nohy zvedá musculus fibularis longus (dlouhý sval lýtkový). Spolu vytvářejí šlašitý třmen, který klenbu podchycuje a tahem zvedá.
Nožní klenba je vystavována zátěži, například při dlouhém stání, a působící síly mají tendenci klenbu snížit. Jelikož je klenba udržována převážně svaly, při jejich ochabnutí nebo únavě dochází k poklesu klenby. Naopak při zkrácení krátkých svalů chodidla dochází k vytvoření vysoké klenby.
V naší poradně s názvem UCPANÉ KARPÁLNÍ TUNELY NA RUCE PŘÍZNAKY A PŘÍČINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Pocit necitlivých rukou v noci bývá často u lidí, kteří spí na boku s rukama pod hlavou. Pomůže na to změna polohy, když se naučíte spát na zádech s rukama podél těla. Také je prospěšné přes den relaxovat strečingem hrudní a krční páteř. S tím Vám pomůže zkušený fyzioterapeut.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Barbora.
Dobrý den,taky mám již dlouhou dobu problém s brněním rukou.Pracuji jako kuchařka, takže zvedání a nošení těžkých věcí je na denním pořádku.Přes den to ještě jde,ale jakmile si večer sednu k televizi nebo v noci jak spím tak je to horší.Je pravda že ráda spím s rukama pod hlavou,ale i když ležím a ruce mám podél těla položené tak mě dost bolí.Bolest je tak urputná že nespím.Prsty na rukou mi mravenčí a mám je studené,dlaně mám tak bolavé že mi až hoří.Bolest vystřeluje až do loktu,tím jak mám dlaně v jednom ohni tak mě tak bolí že se nemůžu ani ničeho dotknout.Když ležím tak je jedno zda mám ruce natažené nebo ohnuté v lokti bolí to tak že mám problém pohnout rukou,dokonce mi i natékají.Jednu dobu mi pomáhalo magnezium s vitamíny B6,ale bohužel už ani to nezabírá. Prosím poraďte jak dál. Děkuji
Mírné podvrtnutí znamená jen malý otok a bolest. V kotníku se pouze natáhl nebo trochu natrhl některý z vazů a takové poranění se poměrně rychle zhojí. Návrat k běžné zátěži je možný už po několika dnech.
Druhý stupeň je charakteristický přetržením jednoho a více vazů, který se projevuje větší bolestí. Při léčbě je potřeba kotník na nějakou dobu znehybnit a celkově se bude hojit minimálně dva až tři měsíce.
Třetí stupeň představuje přetržení kompletně všech vazů a kloub se tak naprosto uvolní. Zranění se projeví velmi silnou bolestí, která ale brzy odezní, protože se přerušila i nervová zakončení. Otok kotníku může být hodně výrazný. Než vazy opět srostou, trvá to nejméně čtyři měsíce, na několik týdnů je potřeba kotník zafixovat sádrou nebo pevnou ortézou. A poté ještě musí následovat rehabilitace, která vrátí kotníku jeho hybnost a sílu. Chirurgické řešení zranění bývá naštěstí nutné jen zřídka.
U podvrtnutí kotníku nejdůležitější snažit se zmenšit otok a bolest. Je potřeba držet nohu v naprostém klidu, ve stabilní pozici pomocí bandáže nebo ortézy, nejlépe ve vyvýšené poloze a pravidelně ji také ledovat, pokud tedy nemáte sádru nebo trvalou ortézu. Na zmírnění bolesti můžete užívat běžně dostupné léky a vhodné je i natírání postiženého místa gely nebo mastmi proti bolesti. Jakmile otok a bolest ustoupí, je třeba začít kotník mírně procvičovat, aby se znovu vrátil do pořádku krevní oběh a vazy dobře zesílily. K plnému zatížení by mělo dojít až po době, kterou určil lékař.
Prevence:
Noste vhodné a stabilní boty, dávejte pozor, kam šlapete, snažte se vyhýbat nerovnostem na cestách. Při sportování si obzvlášť pečlivě vybírejte kvalitní obuv, která bude vaše nohy chránit, a při náročnějších sportech můžete jako preventivní opatření rovnou nasadit ortézu. Ovšem i při sebevětší opatrnosti se může taková nehoda stát.
Samozřejmě za otokem kotníku levé nohy mohou být i jiné příčiny a proto byste měli navštívit ošetřujícího lékaře, pokud se u vás vyskytne tento projev.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.
Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.
Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.
K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.
Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.
Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí k tomu, abychom palec drželi nahoře a&nb
Pokud má naše páteř optimálně plnit svou funkci, musí být pevná a zároveň také dostatečně pružná a pohyblivá. Z tohoto důvodu je velice důležité jí věnovat zvýšenou pozornost. Následující série cviků působí velice komplexně na svalový korzet kolem páteře. Procvičuje rotační funkci hlubokých svalů zádových a uvolňuje páteř v předozadním směru. Dochází k uvolnění a protažení svalů.
Toto cvičení je doporučováno jako prevence proti výskytu vertebrogenních potíží (bolestí zad).
Rotace bederní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S výdechem přibližujeme k sobě hlavu a kostrč (neprohýbáme páteř), s nádechem vracíme do výchozí polohy, kdy je páteř v jedné rovině. Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem na každé straně.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na stopu od sebe, ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu (přibližujeme co nejvíce patu ke špičce nohy). S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na sebe (pata se opírá o 2. prst), ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu. S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Kočička – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti beder). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Uvolnění hrudní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen opřené o předloktí. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti hrudníku). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Při provedení cviků je nezbytné neprohýbat bederní část zad. Pohyb musí být pomalý – 6 až 8 vteřin, cviky opakujeme nejméně 4x na každou stranu ve zvolené pozici.
Nožní klenbu rozlišujeme podélnou a příčnou. Vlivem vadného vývoje a postavení nohy vzniká vrozená plochá noha. Nedokonalou péčí o nohy v době růstu a špatným obouváním se mohou i malé odchylky od správného postavení nohy zafixovat, vazy a svaly nohy jsou přetěžovány vadným postavením, ale i rychlým růstem či závodním sportem. V dospělém věku má vliv na vznik ploché nohy přetěžování v zaměstnání či sportu, někdy také úraz, ale nejčastěji nezdravá módní obuv. Chození na vysokém podpatku po dlažbě hraničí s hazardem. Většina žen má příčně plochou nohu či propadlou klenbu. Nezdravá chodidla mohou vést i k problémům s kyčlemi, bederní páteří a koleny.
Cemio Kamzík obsahuje kolagen typu I, který je přítomný ve šlachách, vazech a kostech, kde vytváří poměrně silná vlákna. Tato kolagenová vlákna se dále spojují do objemných vláknitých svazků, podobných provazu, protože vazy a šlachy musí vydržet silný tah. Kolagen typu I je nejrozšířenějším typem kolagenu a vyskytuje se také v pokožce, proto má kolagen Cemio Kamzík významný vliv na vzhled a kvalitu pokožky.
Cemio Kamzík také obsahuje kolagen typu II, který se nejvíce vykytuje v chrupavce. Zde naopak vytváří husté prostorové sítě z velmi tenkých vláken, protože chrupavka je namáhána především tlakem ve všech směrech. Kolagen typu II drží chrupavku pohromadě a zajišťuje její pevnost a odolnost.
Cemio Kamzík obsahuje také důležitý vitamín C, který je nepostradatelnou látkou pro správnou tvorbu kolagenu v organismu. V případě jeho nedostatku se v těle nevytváří plnohodnotný kolagen a vlákna nemají správnou, dostatečně pevnou strukturu, což se projevuje destrukcí pojivových tkání.
U dětí a dospívajících skolióza nezpůsobuje žádné příznaky, a není tedy zřejmá, dokud nedojde k vychýlení páteře, které je viditelné. Možné příznaky skoliózy:
jedno rameno je výše než druhé;
jeden bok je výše než druhý;
může dojít k vychýlení hlavy z osy;
lopatka může být vychýlena;
žebra jsou na jedné straně vyšší, když se dítě ohýbá.
Většinou skolióza nezpůsobuje bolest, pokud však bolí, znamená to, že dochází k tlaku na míšní disky, nervy, svaly, vazy nebo klouby. K tomuto stavu obvykle dochází s postupem času. Pokud se tedy objeví bolest způsobená skoliózou, je důležité navštívit lékaře, aby zjistil příčiny konkrétní bolesti.
Konstrukce stavěná z mnoha kostí a spojená mnoha šlachami a vazy zajišťuje nohám jednak flexibilitu, jednak utváří charakteristickou klenbu, která slouží k nošení váhy těla a k rozložení a odchýlení silového pole.
Svaly
Svaly nohou zařazujeme do dvou hlavních skupin. Vlastní svaly jsou svaly silné, které v několika vrstvách obalují kosti nohou. Jejich funkce spočívá vedle zajištění pohybu nohou také v udržení kleneb, napínání kůže a v podpírání chodidla. Jedna část silných svalů plní funkci napínačů nohy, to znamená, že nohu a prsty napínají směrem vzhůru. Ohýbače pak ohýbají nohu směrem k chodidlu a v pozici stojné zdvíhají tělo. Některé ze svalů zajišťují pouze pohyb prstů, jiné zase hýbou celou nohou.
Žíly a nervy
Tibiální nerv je hlavní nerv zabezpečující pohyb a cit. Vstupuje do chodidla nohy shora tak, že vede vzadu za vnitřním hrbolem kotníku, tedy přes střední kotník. Hlavní zásobení krví zabezpečuje arterie (zadní holenní tepna). Probíhá těsně za nervem. Velký tibiální nerv napíná nohu a zvedá ji ze země. Achillova šlacha je společnou šlachou pro zadní ohýbače nohou. Tím, že ohýbá nohu, nadzvedá patu. Je nejdůležitějším prvkem chůze.
Vzniká poklesem podélné klenby nohy a je často doprovázena valgozitou paty. Pokles podélné klenby se projevuje zvýšenou únavou a pálením nohou, zvýšenou potivostí nohou, otlaky a tvorbou křečových žil. Vrozená plochá noha je velmi vzácná, u dětí se začíná projevovat až kolem třetího roku věku. Příčinou mohou být nedostatečně vyvinuté vazy, ochablé svalstvo, dlouhodobé stání či chození v nevhodné obuvi, chození doma na boso.
Symptomy:
pokles podélné klenby nohy
valgózní postavení pat
Terapie: chůze na boso po nerovném terénu a masáže nohou, individuálně tvarované stélky, správná zdravotní obuv s prostornou špicí, široký pevný klínek, pevný opatek a pevný, dostatečně široký nízký podpatek.
Příčně plochá noha
Vzniká poklesem přední příčné klenby, přičemž se celá přední část nohy často rozšíří. Jde o získanou deformitu (příčinou může být i dědičná dispozice), která bývá způsobena častým nošením obuvi s vysokými podpatky a přetížením přední části nohy (téměř 90 % postižených tvoří ženy) a nošením obuvi se zúženým prostorem pro prsty. Příčně plochá noha je téměř vždy doprovázena deformitami prstů a otlaky.
Terapie: použití korekce do obuvi („srdíčka“).
Vysoký nárt
Je charakteristická abnormálním vyklenutím podélné klenby nožní za současného snížení nebo zborcení klenby příčné. V důsledku přetížení přední části nohy se zde vytvářejí otlaky. Vysoký nárt patří mezi vrozené defekty nohou. Příčinou může být i nošení příliš krátké obuvi.
Terapie: nošení prostorné obuvi s dostatečnou výškou pro nárt, zhotovení individuální ortopedické stélky.
Deformity prstů
Nošením nevhodné obuvi, zejména příliš těsné a krátké, trpí nejvíce prsty nohou. Proto patří deformity prstů k nejčastějším získaným deformitám nohou.
Jedná se například o:
vbočený palec
vybočený malík
kladívkové či drápovité prsty
přeložené prsty
Terapie: nošení prostorné obuvi, používání korekcí prstů, ortopedických vkládacích stélek, správně prováděná pedikúra, případně operace.
Dvojitá pata
Vyskytuje se na zadní straně paty v důsledku nošení těsného lodičkového či mokasínového střihu obuvi. Příčinou bývá špatně tvarovaný (příliš uzavřený) opatek a tvrdá pata obuvi.
Terapie: nošení obuvi se správně tvarovanou a polstrovanou patou, případně operace.
Patní ostruha
Vzniká pod dolním hrbolem patní kosti (zespodu paty), zejména u podélně ploché nohy.
Terapie: odlehčení postiženého místa podpatěnkou (podkova), nošení obuvi s vyšším odpruženým podpatkem (cca 5 cm), případně operace.
Podnehtová exostóza (výrůstek)
tlakem ve špici narůstá na nehtovém článku kostěný výrůstek.
Exostóza na nártu
vzniká tlakem pevné bandáže obuvi na nárt (například lyžáky, brusle).
Glukosamin je podobně jako chondroitin základní stavení složkou kloubních chrupavek i dalších pojivových tkání, jako jsou vazy a šlachy. Glukosamin je také důležitou součástí kloubní tekutiny, která napomáhá snižovat tření a opotřebení kloubů.
Chondroitin je základní stavební složkou kloubní chrupavky. Je nezbytný pro její správnou stavbu a funkci. Již více než 20 let je používán v kloubních přípravcích. Získává se ze žraločích chrupavek nebo je vyráběn synteticky.
MSM – methylsulfonylmethan je organická forma síry, což je důležitý minerál pro lidské tělo. Síra je důležitá pro správnou tvorbu kolagenu a chrupavky.
Přípravek obsahuje kombinaci látek nezbytných pro klouby a kloubní chrupavky, a to glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM (metylsulfonylmetan) a extrakt z rostliny Boswellia serrata (Kadidlovník pilovitý). Glukosamin sulfát pomáhá udržet zdravé a flexibilní klouby. MSM je přírodní sloučenina, která je v kombinaci s glukosaminem určena pro udržení normálního stavu kloubů. Chondroitin sulfát je nejvíce zastoupený ve strukturách mezibuněčné hmoty chrupavky. Doporučuje se osobám se zvýšenou zátěží nosných kloubů (vlivem sportu, nadváhy, náročné fyzické práce), se zvýšeným rizikem onemocnění pohybového systému (starší lidé, ženy v menopauze) a rostoucí mládeži.