OZUBICE bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Zánět okostice zubu a zánět dásní vznikají z infekce kořenového kanálku zubu. Od neléčeného zubu, respektive zánětu dásně nebo okostice, může vzniknout celá řada nebezpečných stavů, včetně celkové otravy. Základem léčby je ošetření kanálků, jejich dezinfekce a vyplnění, v některých případech je dokonce nutné odstranit infekci odklopením sliznice a odvrtáním části kosti.
Zánět ozubice
Periodontitis – zánět ozubice, ke kterému dochází, pokud zánětlivý proces postoupí z dřeňové dutiny dál a pronikne hrotem zubního kořene. Dostane se tak do peridonta (ozubice), což jsou vazivová vlákna mezi kořenem zubu a alveolární kosti. V ozubici je i bohaté cévní a nervové zásobení.
Akutní periodontitis – bolest je spontánní, nepřetržitá, bez intervalů klidu. Jedná se o silnou bolest na poklep, dobře lokalizovanou. Pokud je zánět hnisavý, pacient má pocit, že je zub „povystoupený“. Zub je již mrtvý.
Chronická periodontitis – ta nebolí, nebo je jen neurčitá bolest v oblasti kořene. Na poklep pacient udává divný pocit. Bolest se objevuje pouze při akutním vzplanutí zánětu, na rentgenovém snímku je patrný granulom, což je projasnění v oblasti hrotu kořene. Bývá to častý nález u dětí s neošetřeným dočasným chrupem. Zde hrozí nebezpečí postupu zánětu dále do kosti!
Zdroj: článek Zánět okostice zubu a zánět dásní
4 – závěsný aparát
Zuby jsou uloženy v zubním lůžku a s kostí jsou spojeny drobnými závěsnými vlákny. Závěsný aparát zubu bývá nazýván jako parodontium nebo také ozubice. Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi vlákny je vyplněn amorfní hmotou obsahující ojedinělé buňky. Jedná se o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty), nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty).
Funkce
Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin. Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje především vyrovnávání tlakových sil, které na zub působí při kousání.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je tvorba plaku. Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganismů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganismy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími mikroorganismy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí. Růst zubního plaku podporují látky a mechanismy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (například van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolismu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza). Naopak tvorbu zubního plaku znesnadňuje žvýkání, povrchové jevy (smáčivost a hydrofobie), antimikrobiální látky obsažené ve slině
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zub anatomicky
Zánět zubu
Pokud se dostane zubní kaz až do středu (dřeně) zubu, dochází k zánětu zubní dřeně (pulpitidě), který se může rozšířit na zánět ozubice (periodontidu). Od jakéhokoli zubu může vzniknout takzvaný kolemčelistní zánět, což je zánět od mrtvého nervu. Ten prostoupí skrze cévy, nervy a prostory mezi nimi až do hlubokých prostor v hlavě a do mozku. Tento proces je značně rychlý (v rámci hodin až dnů) a přímo ohrožuje člověka na životě. Zánět zubu po vrtání tak může u oslabených jedinců vyvolat fatální stav – smrt.
Zdroj: článek Nateklý zub
Bylinky na zánět zubu
Kakost. Kvůli obsahu tříslovin byl této bylině přisuzován svíravý (adstringentní) a protizánětlivý (antiflogistický) účinek, čehož se využívalo při zánětech dásní, dutiny ústní, jícnu nebo žaludku, při průjmech a zevně na hnisavé (špatně se hojící) rány na kůži. Případně jako diuretikum (močopudná látka) při močových kamenech. Ve formě obkladů pomáhal při zánětu středního ucha, zánětu zubů, bolesti v kříži, dně a revmatoidní artritidě. Přikládal se na hemoroidy, otoky a ekzémy. Neužívejte jej v těhotenství a době kojení! Nevhodné je užívání při zvýšené srážlivosti krve. Pozor také při sběru kakostu, kvůli jeho nepříjemnému zápachu může u citlivých osob vyvolávat zvracení, případně také záněty kůže. Užívání kakostu nemá žádné prokázané vedlejší účinky.
Myrhovník
Předmětem sběru je klejopryskyřice s obsahem pryskyřice, gumy, silic, hořčin, kyseliny commiphorové a sacharidů. Tato pryskyřice se získává naříznutím kůry kmenů a následným sbíráním vytékající mléčně bílé šťávy. Moderní medicínou je myrha využívána pouze k vnější aplikaci. Léčí záněty kůže, afty, furunkly, hnisavé rány, případně zánětlivá onemocnění v ústní dutině (zánět dásní, ozubice a zubní dřeně, parodontóza). Má antibakteriální a dezinfekční účinky. Neužívejte jej v těhotenství, působí uterotonicky (posiluje činnost děložního svalstva)!
Zdroj: článek Nateklý zub