K 21 dnů
Funkční poruchy periferních cév jako nemoci z povolání podle jiného právního předpisu, který stanoví seznam nemocí z povolání,
nejdříve za 3 měsíce po odeznění akutního stá(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kdo má dnes nárok na lázně
Co je to škytavka
Škytavka se odborně nazývá singultus a vzniká při nadměrném dráždění bráničních svalů příslušnými nervy, případně i drážděním dýchacího centra v mozku, vyvolaným různými faktory. Následkem toho dochází k samovolným stahům hlavního dýchacího svalu – bránice, které přicházejí náhodně, bez jakéhokoli předchozího varování. Při škytavce se tvoří známý charakteristický zvuk. Dochází k němu vlivem urychleného nasávání vzduchu do plic a současným uzavřením hrtanové příklopky a hlasivek. Tento tělesný projev, viditelný hlavně na hrudi, je známkou probíhající škytavky a stejně jako celé škytání nejde vědomě ovládat.
Škytavka může být vyvolána nejrůznějšími příčinami. Mezi ty nejčastější patří rychlá konzumace potravin, přejedení, konzumace alkoholu, konzumace sycených nápojů či střídání teplých a studených potravin. Vzácně může škytavka vznikat i dehydratací organismu, jako následek pálení žáhy či nedostatkem některých vitaminů. Tyto příčiny jsou pouze přechodné, a tak se i škytavka po jejich odeznění vytrácí. Příčinou škytavky však mohou být i různá závažná onemocnění (například onemocnění plic, jícnu, srdce, aorty, břišní dutiny), která mohou způsobit, že škytavka neodeznívá, nebo se často znovu vrací. Takové stavy, kdy postižený škytá dlouhodobě, mohou být i životu nebezpečné a příčinu škytání je nutné odstranit efektivní odbornou léčbou.
U sportovců, kteří užívají kreatin k podpoře síly a výkonu, můžou jeho vysoké dávky zapříčinit škytavku trvající i několik hodin.
Zdroj: článek Škytavka - babské rady
Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku.
V souvislosti s perindoprilem
- Hypersenzitivita na perindopril nebo na kterýkoli jiný inhibitor ACE.
- Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou inhibitory ACE.
- Dědičný nebo idiopatický angioedém.
- Druhý a třetí trimestr těhotenství.
V souvislosti s amlodipinem
- Závažná hypotenze,
- Hypersenzitivita na amlodipin nebo na kterékoli jiné dihydropyridiny,
- Šok včetně kardiogenního šoku,
- Obstrukce výtokového traktu levé komory (například vysoký stupeň stenózy aorty),
- Srdeční selhání po akutním infarktu myokardu (během prvních 28 dnů).
V souvislosti s přípravkem Tonarssa
Veškeré výše uvedené kontraindikace vztahující se ke každé jednotlivé složce platí rovněž pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.
Zdroj: článek Lék Tonarssa tablety
Vrozené srdeční vady u dětí
Již v raném kojeneckém věku mohou být zjištěné vrozené srdeční vady léčeny. Často jsou tyto vady spojeny s žilami a tepnami srdce (aortální a pulmonální). Tyto abnormality dovolují neokysličené krvi proudit do těla místo do plic a stejně tak způsobují opačný proces u okysličené krve. Bývají rovněž příčinou srdečního selhání. Vrozená srdeční onemocnění u kojenců a dětí jsou:
- ductus arteriosus – krev prochází plícemi a zabraňuje oběhu okysličené krve;
- Fallotova tetralogie – čtyři různé srdeční vady vyskytující se společně;
- nesprávné cévní spoje – transpozice velkých cév – smíchání krve z levé a pravé strany srdce;
- koarktace aorty (skřípnutí);
- špatná funkce srdečních chlopní.
Příznaky vrozených srdečních onemocnění u kojenců a dětí
- cyanóza – modravý odstín kůže, nehtů a rtů;
- rychlé dýchání a nechuť k jídlu;
- přibývání na váze;
- opakující se plicní infekce;
- nedostatek energie.
Léčba vrozených srdečních vad u dětí
Některé vrozené srdeční vady vyžadují chirurgický zákrok nebo intervenční postupy. Děti s vrozenými srdečními chorobami potřebují léčbu pomocí medikamentů ke zlepšení srdečních funkcí. Děti a dospělí by měli být léčeni kardiologem, který se specializuje na vrozené srdeční vady. Některé typy onemocnění vyžadují skupinový přístup, zejména u dospívajícího dítěte. Návštěvy nebo kontroly u kardiologa jsou důležité i v dospělosti.
Zdroj: článek Vrozené srdeční vady
Tréninková jednotka
Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.
Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.
Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.
Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.
K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.
Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.
Zdroj: článek Cévní gymnastika
Co způsobuje neléčený syfilis
V současnosti lze syfilis pomocí antibiotik dobře léčit. Nutnou podmínkou úspěchu je ale včasná diagnóza a zahájení odpovídající terapie. Neléčená infekce může způsobit nevratné poškození mozku, nervů, kostí, kloubů a tělesných orgánů. V nejtěžších případech způsobuje úmrtí nemocného. K postižení nervového systému dochází pomalu. Po několika letech se objeví porucha citlivosti a nervových reflexů. Současně se mění osobnost nemocného. Je možné u něj pozorovat maniodepresivní chování s postupným rozvojem syfilitické demence. Konečným stadiem syfilitického poškození nervového systému je takzvaný tabes dorsalis. Nemocný ztrácí citlivost na bolest, má těkavé pohyby, trpí poruchou chůze a samovolným unikáním stolice a moči. Postižení kardiovaskulárního systému se projeví zánětem srdce, vznikem výdutí aorty a nedomykavostí aortální chlopně. Nemocný je tak ohrožen na životě vykrvácením při prasknutí výduti nebo rozvojem infarktu přetěžovaného srdce.
Zdroj: článek Syfilis
Rady na odbourání tuku
Konzumace tuku
Velké množství špatného tuku není ideální pro vaše zdraví a váš pas. Velmi užitečná je strava bohatá na nenasycené tuky. Nasycené tuky se objevují například ve zpracovaném mase a sušenkách. Dobré tuky neboli mononenasycené mastné kyseliny jsou obsaženy v olivovém oleji, ořechách, avokádu a jsou účinné na redukci břišního tuku. Dalšími vhodnými tuky jsou polynenasycené mastné kyseliny, které se nalézají v rybách a oříškách a semenech. Spotřeba polynenasycených mastných kyselin vede k vyšší klidové rychlosti metabolismu. Jedná se o něco podobného, jako je dietou indukované spalování kalorií. Polynenasycené mastné kyseliny jsou pak v těle spáleny rychleji než nasycené tuky.
Čokoláda k zeštíhlení pasu
Chcete-li se zbavit tuku, je zde jeden ideální trik, jak na to. Pijte kakao, protože obsahuje více antioxidantů než většina potravin. Zároveň je dobré pro hubnutí. Kakao snižuje degeneraci aorty a oslabuje ukládání tuků. Pokud chcete přidat kakao do svého jídelníčku, postačí vám pouze to neslazené, které můžete přidat do koktejlů nebo jiných receptů.
Mléko
Lidé s nedostatkem vápníku mají větší množství tuku. Mléčné výrobky, jak již každý ví, jsou zdrojem vápníku, proto je vhodné konzumovat právě potraviny s obsahem mléka. Zejména se jedná o jogurty, nízkotučné sýry a mléko. Tyto potraviny účinně urychlují spalování tuků. Podle jedné studie je velmi účinné konzumovat mléko a mléčné výrobky alespoň třikrát denně, protože tak dochází ke snížení tělesného tuku, a to zejména u obézních jedinců. Pokud dojde k omezení kalorií a zůstane zachován stejný příjem mléka a mléčných výrobků, dochází ke zrychlenému spalování tuků.
Rychlé hubnutí
Rychlé hubnutí má svůj přínos zejména po psychologické stránce. Podle některých je pozitivní i v tom, že nedochází k rychlému nabývání na váze. Naopak dochází k minimálnímu přibývání a dlouhodobému udržování stabilní váhy, ke které jste se dopracovali.
Cvičení a vhodná dieta
Cvičení vede pouze k mírnému snížení celkové tělesné hmotnosti, proto je velmi důležitá i zdravá výživa. Cvičení způsobuje rychlé spalování tuků, ale nevýhodou je pak zvýšené množství přijímané stravy, která navrátí tuky zpět. Proto je velmi důležitá zdravá strava, která dodává tělu potřebné látky a zdravé tuky, aby si člověk mohl udržet krásnou a ideální tělesnou hmotnost.
Zdroj: článek Jak na špatné spalování tuků
Co prozradí histologie varlete
Histologie určí, o jaký typ bujení se jedná. Varlata mohou být postižena celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem (z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním a podobně. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků. Velkou skupinu nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečných buněk – takzvané germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.
Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupinou jsou už zmíněné germinální nádory, dále jsou to gonadostromální nádory, různé nádory (karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete.
Germinální nádory tvoří 90 % všech nádorů varlat. Většina germinálních nádorů jsou nádory maligní. Nejčastějším typem germinálního nádoru je takzvaný seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50 % všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor (tedy buňky, ze kterých vycházejí).
Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty: seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40 let. Další faktem je to, že jeho výskyt neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.
Spermatocytární seminom je samostatnou kapitolou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55 let).
Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku (yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou takzvaných teratomů.
Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním má chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete (orchiektomie), a to ingvinálním (tříselným) přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stadiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu. Odstraňování (disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časných neseminomových nádorů. Problémem je, že tato léčba je zatížena vznikem takových komplikací, jako jsou poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování. Radioterapie (ozařování) se používá u&nbs (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nemoci varlete
Aterom v oblouku aorty
Aterotrombembolismus v aortě je označení procesu, kde se na ateromu v aortě zachycují části fibrinu a trombocytů, které vytvářejí takzvaný bílý trombus a vzniká aterotrombóza. Aterom i trombus se postupně zvětšují a může dojít k jejich uvolnění. Trombus může být různé velikosti. Následně je vmeten do cévního řečiště. Jako embolus může vniknout do mozkového cévního řečiště a způsobit tak embolii.
Zdroj: článek Aterom
|