Bílékrvinky jsou stálou součástí krve, ale jejich množství poměrně výrazně kolísá – v 1 mm krychlovém (1 mikrolitr) se u zdravého dospělého člověka pohybuje přibližně od 4 500 do 10 000 bílých krvinek bez ohledu na jejich konkrétní typ. Průměrný počet bílých krvinek na jeden mikrolitr krve se u člověka uvádí 7 400 na 1 mm krychlový, tedy 7,4 x 10 na devátou na litr krve. Z celkového objemu lidské krve (cca 4,5 litru) zaujímají bílékrvinky pouhé 1 %, zatímco červené krvinky představují asi 45 %. Koncentrace bílých krvinek je poměrně proměnlivá, mnohem více než počet červených krvinek. Je ovlivněna denní dobou (ráno méně, odpoledne více), fyzickou aktivitou (počty stoupají po fyzickém výkonu), ale více bílých krvinek v těle je i během horkého počasí, za intenzivního slunečního záření, při sníženém množství kyslíku v ovzduší a podobně. Pohlaví má minimální vliv na normu krvinek.
Zjištění přesného zastoupení jednotlivých typů leukocytů v krvi (takzvaný diferenciální rozpočet leukocytů, často označovaný jako diferenciál) je často důležité pro stanovení diagnózy, neboť změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (tyfus, AIDS a mnoha dalších). U člověka je v krvi nejvíce neutrofilů (tvoří až 2/3 všech bílých krvinek), na druhém místě jsou různé druhy lymfocytů. Ostatní leukocyty ve srovnání s těmito dvěma buněčnými typy jsou spíše vzácné.
Leukopoéza je tvorba bílých krvinek v těle, která je nezbytná k udržení stabilního počtu imunitních buněk v těle. Je zpravidla součástí širšího procesu krvetvorby. V určité části těla živočicha se zpravidla nachází zásoba kmenových buněk, které se pravidelně dělí, a část jejich potomstva se specializuje (diferencuje) na určitý buněčný typ krevních buněk, jako jsou červené krvinky, krevní destičky nebo právě bílékrvinky. Leukopoéza se u člověka odehrává především v kostní dřeni a v brzlíku.
S bílými krvinkami je úzce svázáno několik onemocnění. Běžně se používá několik termínů. Leukopenie: popisuje stav, kdy dojde k poklesu počtu bílých krvinek v těle. Obvykle dojde k poklesu jen určité skupiny bílých krvinek a k tomu se používají termíny jako:
lymfocytopenie = málo lymfocytů
neutropenie = snížené množství neutrofilů
eozinopenie = snížené množství eozinofilů
bazopenie = snížené množství bazofilů
Opačný problém představuje leukocytóza, při níž je v krvi přítomno zvýšené množství bílých krvinek. Opět se rozlišuje:
lymfocytóza = zvýšené množství lymfocytů
neutrofilie = zvýšené množství neutrofilů
eozinofilie = zvýšené množství eozinofilů
bazofilie = zvýšené množství bazofilů
Další termíny
Leukostáze = koagulace bílých krvinek
Leukémie = souhrnné označení pro několik akutních a chronických nádorových onemocnění, která vznikají rakovinným bujením tkáně, v níž vznikají bílékrvinky.
Pokud jde o onemocnění bílých krvinek, je stanovení správné diagnózy složité a musí se při něm brát v úvahu veškeré informace, které se získávají z krevního obrazu, morfologie, imunologické fenotypizace a dalších diagnostických testů.
V diskuzi ZVÝŠENÉ BÍLÉ KRVINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Stoklasová.
Od března chodím k obvodní lékařce na kontrolní odběry krve,protože leukocity mi pořád drží hodnotu 10,někdy 11 i 14 jsem měla.Tento měsíc opět hodnota něco přes 10,tak si mě paní doktorka opět pozvala na odběr za měsíc.Je možno,po tak dlouhé době na nic nepřijít proč?Dnes jsem jí popsala,že má únava je čím dál horší.Když mám volno dokáží prospat i 17 hodin,pokud né,tělo mě nutí spát,jsem prostě grogy.Před rokem mi dělali přepážku a čistili dutiny v čele.Od té doby,pokud vykonávám činnost hlavou dolu,mi vyhrkne nějaká tekutina,tak normálně přes rty až na bradu.Když je to dlouho,tekutiny je víc štípe mě nad posledním obratlem v hlavě,štípe mě kloub palce u pravé ruky.Byla jsem na vyšetření mozkoviční mok to není.Hlava mě bolí častěji a častěji,jde to přes spánky do očí a pak se nemůžu dočkat,až dojedu z práce domú a spím a spím.Nemám energii a mám pocit,že vše stojí za starou bačkoru.Nebyla jsem taková,měla jsem energii,chuť pořád něco dělat a podnikat a teď myslím jen na to,jak si zdřímnout.Má to souvislost s těma bílýma krvinkama?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jindra.
U těhotných žen probíhají infekce močových cest velmi často bez příznaků. Vhodná je kultivace moči. Jen ona vyloučí, zdali jde opravdu o zánět, či o kontaminaci těhotenským výtokem a nesterilním odběrem moči.
V diskuzi BÍLÉ KRVINKY A JEJICH SPRÁVNÉ HODNOTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka Čejková.
Sdělení se mi velmi líbilo, moment. mám ca pankreatu , chemoterapie Gemcitabinem
mi snížila neutrofily, chtěla bych dělat maximum pro to, aby se mi zvýšily a mohla pokračovat v chemo, píchám si růstový faktor, ale mám veliký strach z vedlejších účinků. Děkuji za odpověď MUDr Čejková.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V případě vyššího počtu krevních destiček lze odhalit riziko zvýšené srážlivosti, odborně trombotických stavů. Zvýšené trombocyty v krvi podléhají předčasné a zvýšené destrukci v důsledku různých příčin (vlivy toxické, poruchy imunity, alergie a podobně).
Trombocytóza – zvýšené množství krevních destiček – způsobuje srážlivost.
V naší poradně s názvem KYSELINA MOČOVÁ V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta.
Může se prosím vás u zvýšené kyseliny močové jíst králík?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšená kyselina močová souvisí s puriny, které jsou bohatě obsaženy v masu, i v tom králičím. Při zvýšené kyselině močové můžete jíst maso, ale jen trochu. Jednu porci každý druhý den. V tom dni, kdy máte maso, už nejezte nebo nepijte potraviny s vysokým obsahem purinů, jako je například pivo nebo alkohol obecně.
Leukocyty a krev mohou zbarvit moč do narůžovělé až červené či hnědé barvy, vyskytují se při některých zánětech ledvin, nádoru ledviny, chudokrevnosti (anémii), popáleninách, tuberkulóze ledvin, při poraněních a nemocech močových cest.
V naší poradně s názvem LEUKOCYTY B-WBC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan ČENĚK.
Je hodnota 11,4, která má limit 10,0 již nebezpečná? Co bych měl učinit, abych se dostal na hodnotu 4,0-10,0?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Leukocyty jsou bílékrvinky, které pomáhají bojovat s infekcemi. Vyšší než normální počet bílých krvinek se nazývá leukocytóza. Mohou ji způsobit:
- Některé léky;
- Kouření cigaret;
- Operace nebo odstranění sleziny;
- Infekce, nejčastěji způsobené bakteriemi;
- Zánětlivé onemocnění (jako je revmatoidní artritida nebo alergie);
- Leukémie nebo Hodgkinova choroba;
- Nadměrný fyzický nebo emoční stres (jako je horečka, zranění nebo operace);
- Problémy se štítnou žlázou;
- Poškození tkání (například popáleniny).
Ke kontrole leukocytózy se obvykle provádí kompletní krevní obraz a jedině léčba základního stavu může snížit počet bílých krvinek.
Zdravý dospělý člověk má v krvi od 50 do 80 mg mědi. Její deficit vede k množství zdravotních potíží, včetně leukopenie. Lékaři upozorňují, že toto onemocnění je často nesprávně diagnostikováno. Zaměňuje se s myelodysplastickým syndromem, který nesouvisí s nedostatkem mědi, a tedy ani není léčen jejím doplněním. Pacienti s leukopenií by měli být v první řadě testováni na obsah mědi v těle, protože právě její nedostatek je v mnoha případech hlavní příčinou onemocnění. K potravinám bohatým na měď patří mořské plody (ústřice, humři, krabi), houby, lněná a dýňová semena, vlašské ořechy, pistácie, luštěniny, sušené ovoce a avokádo.
Buď je železa nadbytečný přísun (potravou), nebo je naopak organismem nedostatečně zpracováváno (špatná vazba na plazmatické bílkoviny), nebo může být ve zvýšené míře vstřebáváno ze zažívacího traktu. Jak již bylo uvedeno výše, železo je součástí červeného krevního barviva, tudíž logicky, když dochází v organismu ve zvýšené míře k rozpadu červených krvinek, vyskytne se v krvi podstatně větší hodnota železa. Pokud nastane takový stav, užívají se léky jménem cheláty, které mají schopnost nadměrné volné železo v krvi na sebe navázat a vyloučit ho mimo organismus. Dalším důvodem je dědičné onemocnění, známé jako hereditární (dědičná) hemochromatóza, které má za vinu právě zvýšené vstřebávání železa ze střeva.
Železo se v těle nachází až v překvapivě velkém množství – každý člověk by měl mít správně 4–7 g. Pro fungování organismu je jeho přítomnost nezbytně nutná – je součástí krevního barviva hemoglobinu, který vyplňuje červené krvinky (erytrocyty). Na hemoglobin se vážou dýchací plyny – v plicích je to kyslík, ve tkáních se pak kyslík uvolní a místo něj se naváže oxid uhličitý. Ten je pak v plicích zase vydýchán a vyměněn za kyslík. Bez účasti železa by ale tento proces nebyl možný. Železo se vyskytuje hlavně ve vnitřnostech, vejcích, rybách, ořeších a listové zelenině.
V naší poradně s názvem UREA HODNOTY 8,9 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Hejhalova.
Dobrý den,byla jsem na odběru krve a zjistili mi hodnotu 8,9. urea,mám obavy že mám něco s ledvinami,příští týden jdu k lékaři,co prosím značí tato hodnota?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Normální hodnota urea (močovina) v krvi je 2,8 - 8 mmol/l u mužů ao něco méně u žen: 2-6,7 mmol/l. Zvýšené hodnoty urea v krvi mohou souviset s věkem. Starší lidé mají více močoviny než mladší. Vyšší hladiny močoviny bývají u lidí, kteří málo pijí a trpí dehydratací. Vyšší hladina močoviny může být také příznakem onemocnění ledvin. Pokud ledviny již nezvládají vylučovat odpadní látky, bude se i močovina hromadit v krvi.
Pro přesné určení příčiny budou třeba další testy a vyšetření. Existují postupy, jak snížit hodnoty urea v krvi na normální úroveň. Zůstaňte tedy v kontaktu se svým lékařem a dodržujte jeho následná doporučení. Nyní buďte v klidu a neobávejte se hned toho nejhoršího. Mírně zvýšené hodnoty, kam patří i vaše naměřená hodnota, se dají úspěšně snížit.
Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba upravit životosprávu a dodržováním zásad zdravého životního stylu se snažit o její snížení. Častým mýtem je přesvědčení, že je třeba hlídat pouze příjem cholesterolu. Denně bychom měli ve stravě přijmout maximálně 300 mg cholesterolu, v případě, že máme zvýšenou hladinu cholesterolu, pak maximálně 200 mg denně. Ještě důležitější je ale zaměřit se na složení tuků, protože nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi.
K příznakům onemocnění ledvin a močových cest patří zejména vylučování leukocytů a erytrocytů. Výsledek se řídí počtem elementů v zorném poli.
Rozlišení:
Semikvantitativní vyšetření močového sedimentu po odstředění moči za standardních podmínek.
Kvantitativní vyšetření močového sedimentu dle Hamburgera.
Normální nález: Použije se preparát připravený z centrifugované moči – na jedno zorné pole 1–2 erytrocyty, 0–5 leukocytů u žen a 0–1 leukocyt u mužů. U zdravého jedince je močový sediment chudý.
Dle Hamburgera: Moč se sbírá 3 hodiny, doba sběru se udává s přesností na minuty a do laboratoře se dodá celý objem nasbírané moči, který se přesně změří. Objem nemá být menší než 100 ml. Moč je nutné dodat do laboratoře co nejdříve po skončení sběru. U kvantitativního vyšetření močového sedimentu podle Hamburgera se hodnotí počet elementů za 1 minutu: erytrocyty do 2 000/min; leukocyty do 4 000/min; válce do 60–70/min.
Počet 75 leukocytů v moči může signalizovat zánět močových cest nebo gynekologické znečištění moči.
Počet 11–20 leukocytů v moči může signalizovat odchylku. Nejedná se o patologický stav.
V naší poradně s názvem OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka Julinová.
Otče prosím Vás o radu bolí mne koleno na pravé noze je tam artróza šlo by nějak pomoci od bolesti bez operace mám dost velké bolesti bez léků už nemůžu být a ty mi ubírají červené krvinky.Za pomoc moc děkuji Julinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vašich řádků cítím, že se bojíte operace. Nebojte, je to nejlepší řešení, které vás znovu postaví na nohy a zbaví vás těch léků. V dnešní době je výměna kolenního kloubu bezproblémová operace, která vám zajistí plnou funkci kloubu, jak jste na ni byla zvyklá dříve. Domluvte se se svým ortopedem a naplánujte si toto řešení.
Nadbytek bílých krvinek může souviset s jejich chorobně zvýšenou tvorbou v kostní dřeni, nebo s přítomností zcela jiné choroby, kvůli které jsou krvinky ve zvýšené míře tvořeny a uvolňovány do krve. Prakticky u každého akutního stavu, kdy dojde k narušení vnitřního prostředí organismu, dojde k reaktivnímu navýšení bílých krvinek v cévním řečišti.
Infekce: Jsou nejčastější příčinou zvýšeného počtu bílých krvinek. Běžné bakteriální infekce vedou nejčastěji ke zvýšení neutrofilů, virové infekce spíše ke zvýšení lymfocytů. Parazitární infekce (například tasemnice) jsou typické zvýšeným počtem eozinofilů. Dojde-li vlivem infekce k příliš vysokému zvýšení počtu bílých krvinek, pak se mluví o leukemoidní reakci. Léčba vždy spočívá ve zvládnutí primární infekce.
Poškození tkání: Je-li tkáň poškozená fyzikálními vlivy nebo nedostatkem kyslíku, vede to k zánětu, který je spojen se zvýšením počtu bílých krvinek. Patří sem například akutní tepenné uzávěry včetně infarktu myokardu, popáleniny a omrzliny. Reaktivní zvýšení počtu bílých krvinek může způsobit již samotný pocit bolesti.
Alergie: Alergické reakce zvyšují počet bílých krvinek, poměrně typicky bývá zvýšen počet eozinofilů.
Autoimunitní choroby: Všechny autoimunitní nemoci včetně vaskulitid mohou způsobit zvýšení počtu bílých krvinek v cévním řečišti, což je dáno vlastní imunopatologickou povahou těchto chorob.
Léky: Typickými léky zvyšujícími počet bílých krvinek v krevním řečišti jsou kortikoidy, dojde k tomu již při jejich nárazovém užití.
Nádorová onemocnění: Zejména pokročilá nádorová onemocnění s přítomnými metastázemi vedou ke zvýšení počtu bílých krvinek, které se snaží s nádorovými buňkami bojovat.
Lymfomy a leukémie: Toto jsou speciální podtypy nádorů, které se označují jako rakovina krve. Dochází zde k mutaci některé z nezralých bílých krvinek, která se začne nekontrolovaně množit a šíří se po těle. Dodejme, že u lymfomů se tyto nádorové buňky šíří spíše do mízních uzlin a v krvi nemusí být jejich počet zvýšený, u leukémií je tomu přesně naopak. Nádorové bílékrvinky bývají obvykle defektní a nefungují správně, nemocný člověk proto může paradoxně trpět příznaky nedostatku bílých krvinek (časté infekce).
Nadbytek bílých krvinek se zjistí z vyšetření vzorku odběru žilní krve. Je vhodné v takovém případě zjistit i takzvaný diferenciál, což je zjištění počtu a procentuálního poměru výskytu jednotlivých podtypů bílých krvinek. V hematologické laboratoři umí zjistit i zralost bílých krvinek. U výrazného nadbytku bílých krvinek je nutno pomocí speciálních metod vyloučit, zda nejde o namnožené klony jediné buňky, což je typické u lymfomů a leukémií, někdy je indikována sternální punkce nebo trepanobiopsie, která informuje o stavu kostní dřeně. Jsou-li tyto krevní nádory vyloučené, je třeba pátrat po jiných příčinách nadbytku bílých krvinek.
Odborně se zvýšení počtu bílých krvinek nazývá leukocytóza. Při nemoci a vyšetření dochází ke zjištění počtu bílých krvinek, díky čemuž je následně zjišťován původ infekce. Poté lze lépe nasadit léčbu. Jak se tělo po nemoci uzdravuje, dochází k vyrovnání a stabilizaci počtu bílých krvinek. Laicky řečeno se to dá vysvětlit tak, že bílékrvinky pomohly zničit infekci a viry, které ji způsobily, a opět se stahují, neboť jich už není zapotřebí tak velké množství. Léčba je vždy individuální dle primární příčiny vzniku nadbytku bílých krvinek.
V naší poradně s názvem ZTRÁTA PIGMENTU BÍLÉ FLEKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Jak na bílé flíčky, které nejspíš vznikly z důvodu dřívějšího poranění?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bílé flíčky po předchozích zranění jsou vlastně jizvy. Tyto jizvy vznikly z náhradního vaziva, které bohužel nemá stejné vlastnosti, jako původní kůže. S trochou štěstí se dají mírně vyrovnat jejich povrchové nerovnosti pomocí lejzru nebo dermabráze. Ale barva moc upravit nejde. Pouze dočasně se dají tyto barevné odchylky překrýt pomocí make-up krémy.
Pokud by bylo příčinou bílých flíčků něco jiného, například pityriáza, tak se dají léčit a můžete se jich zbavit natrvalo. Nezbytné by bylo vyšetření pravého původu flíčků u kožního lékaře, který pak určí další postup léčby.
Leukocyty jsou bílékrvinky. Jsou součástí imunitního systému organismu, bez nich bychom se neubránili ani tomu nejobyčejnějšímu nachlazení. Leukocyty nejsou zastoupeny pouze jedním typem buněk, ale můžeme je rozdělit na několik druhů buněk, které mají každá trošku odlišnou funkci, navzájem se ovlivňují a společně zajišťují obranu organismu. Leukocyty rozdělujeme podle přítomnosti barvitelných zrn uvnitř těchto buněk na granulocyty (které mají granula) a agranulocyty (které je nemají). V krvi lékař stanovuje takzvaný krevní diferenciál neboli procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů. Skupinu 24–40 % všech leukocytů tvoří základní imunitní buňky – lymfocyty. Lymfocyty patří mezi agranulocyty. Nacházejí se nejen v krvi, ale i v lymfě a imunitních orgánech. Část lymfocytů je uvolněna do krve, ve které kolují. Často se stává, že z krve přestupují do lymfy a naopak, takže stanoviště lymfocytů se často střídají.
Lymfocyty se dělí na dvě rodiny. Jedná se o B-lymfocyty a T-lymfocyty. Obě skupiny mají naprosto odlišnou roli v průběhu imunitní reakce. Zatímco B-lymfocyty se v případě setkání s cizorodou látkou mění v plazmatické buňky produkující protilátky, T-lymfocyty jsou nemilosrdnými zabijáky, kteří přímo likvidují cizí buňky (především skupina takzvaných CD4 T-lymfocytů). B-lymfocyty navíc produkují a do svého okolí uvolňují řadu látek, které působí aktivačně na T-lymfocyty. Dalo by se říct, že tyto látky B-lymfocytů jsou pro T-lymfocyty rozkazem k útoku. T-lymfocyty dále dělíme na několik podskupin, jako jsou H (helper – pomocné), S (supresor – utlumující) nebo M (memory – paměťové) T-lymfocyty. Ve skutečnosti jsou tyto děje mnohem a mnohem složitější a činnost lymfocytů je úzce propojená. Hlavní úlohou lymfocytů je neustálý imunitní dohled. Různé nemoci se tedy logicky odráží v počtu lymfocytů. Zvýšené množství lymfocytů nalezneme u virových infekcí, TBC nebo při leukémiích (kdy je lymfocytů nadbytek, ale jsou nefunkční), nebo při jiných nádorových onemocněních kostní dřeně. Snížený počet leukocytů provází nemoci imunitního systému (lupus erythematodes, pozdní stadia HIV) nebo působení toxických látek. Normální počet lymfocytů je 15–40 % z celkového počtu leukocytů.
V diskuzi JAK NA BÍLÉ ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
mam dotaz jak u těch zubů máte z kůry pomeranče může to být i kůra od citronu??
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Já to zkoušela s citronovou kůrou a šlo to stejně dobře jako s kůrou z pomeranče. Nevhodná k čištění zůbů se mi zdá kůra z mandarinek. Ale úplně nejlepší na bílé zuby je ten recept sůl a citron. Je to sice humáč, ale zuby jsou pak skvěle bílé.
U zdravého člověka se velké molekuly nebo buňky nedostanou přes ledvinný filtr. Proto se do moči u zdravého člověka nedostanou červené (erytrocyty) nebo bílékrvinky (leukocyty). Pokud se při rozboru moči prokáže zvýšený výskyt leukocytů, pravděpodobně se jedná o infekci či zánět v oblasti močových cest nebo se může jednat o infekci močového měchýře či ledvin. U mužů pak může jít o infekci prostaty.
Leukocyty a jiné velké částice se do moči mohou dostat i tehdy, když je filtrační membrána v pořádku. V tom případě jsou do moči uvolněny až za touto membránou. To se děje při zánětech ledvin a vývodných cest močových (pánvička, močovod, močový měchýř, močová trubice). Leukocyty jsou „vnitřní policií“, bojují proti infekci a likvidují mikroorganismy. Při zánětu se aktivně pohybují směrem k největšímu výskytu infekce. Protože místem infekce jsou právě vývodné cesty močové, část leukocytů se může odplavit močí. Tyto dva stavy – poruchu membrány a zánět – lze odlišit. Při infekcích a zánětech jsou v moči přítomny i bakterie nebo viry. Při poruchách membrány zase dochází ke ztrátám většiny druhů krevních bílkovin, červených krvinek a minerálů. Všechny případy, při kterých se nacházejí leukocyty v moči, mohou mít v případě neléčení vážné důsledky. Jestliže má přítomnost leukocytů v moči příčinu v porušené filtrační membráně, ztrácí pacient touto cestou nezbytné krevní bílkoviny, krevní buňky a jiné důležité látky. Hrozí zvýšená krvácivost, vznik otoků a narušení metabolických drah živin. Ledvina může být v kritických případech zcela nefunkční a pacient je akutně ohrožen na životě. Jestliže se leukocyty dostanou do moči z důvodu chronického zánětu, může také dojít k narušení funkce ledvin, až k její úplné ztrátě. Velkým nebezpečím je poškození ledvin zánětlivými srůsty. Zánět se může z vývodných cest také přenést na okolní orgány, a to na prostatu, dělohu, vaječníky či peritoneum.
Správné hodnoty
Všechny případy, při nichž se v moči nachází zvýšené množství leukocytů, mohou mít v případě neléčení vážné důsledky. Norma leukocytů v moči by u zdravého člověka neměla přesáhnout 10 µL (miliontina litru!). Ke zjišťování leukocytů v moči se používá metoda zvaná cytofotometrie. Jedná se o složitý přístroj, který dokáže identifikovat téměř každou částici, která se nachází v močovém sedimentu. Rozeznává buňky, bílkoviny, cukry a mnoho jiných látek. Diagnóza se potvrzuje použitím indikačních proužků měnících barvu v závislosti na přítomnosti té které látky. Důležitou roli má i mikroskopování.
Zvýšený cholesterol je jedním z významných rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění (tato onemocnění způsobují více než 50 % všech úmrtí v ČR). Problém zvýšené hladiny cholesterolu se přitom týká téměř 70 % dospělé české populace. Onemocnění charakteristické zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi se nazývá hyperlipidemie neboli hyperlipoprotenie (HLP). Jednou z dalších život ohrožujících onemocnění je familiární hypercholesterolémie, která je charakteristická částečnou nebo úplnou absencí receptorů pro LDL částice.
Hypercholesterolémie může být: primární (familiární, čili geneticky podmíněná) nebo sekundární (získaná, lze ji tedy odstranit).
Leukocyty vznikají v kostní dřeni a vyplavují se do krve, odkud se dostávají do mezibuněčných tkání. Jsou nezbytnou součástí krve a v případě ohrožení zdraví se mění na výborně organizovanou armádu bojující silnými a účinnými zbraněmi. Bojují s vyvolavateli infekcí, jako jsou viry, bakterie, plísně i paraziti, dále s nádorovými buňkami a odstraňují vniklé nečistoty a všechny tělu cizí částice.
Všechny bílékrvinky hrají roli ve vytváření imunitního systému, který zajišťuje obranyschopnost živočichů proti různých negativním elementům prostředí, jako jsou patogenní organismy či nádorové buňky. Bílékrvinky jsou v mnoha případech pohyblivé buňky a na podložce jsou schopné améboidního pohybu. Mají schopnost přilnout k různým povrchům nebo třeba opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně (proces diapedézy leukocytů). Buněčná imunita se vyskytuje u různých bezobratlých či obratlovců v různých obměnách a může se projevovat jako fagocytóza (pohlcení a strávení) cizorodých částic, enkapsulace (uzavření patogenu do váčku, určité uzliny a podobně), cytotoxické účinky bílých krvinek (v podstatě usmrcení jiné buňky), srážení krve nebo hemolymf a mnohé další. U člověka a mnohých dalších obratlovců lze imunitní systém obecně podle funkce rozdělit na vrozenou a specifickou obranu. V obou hrají svou roli bílékrvinky. Ve vrozené imunitě se uplatňují všechny druhy granulocytů, a navíc NK buňky; adaptivní (specifická) imunita je doménou lymfocytů. Vrozená imunita se soustředí na náhodné vyhledávání patogenů v těle, aktivaci takzvaného komplementu, odstraňování nalezených patogenů (například fagocytózou) a v neposlední řadě je vrozená imunita schopna na svých MHC komplexech „vystavovat“ antigen a tím aktivovat lymfocyty (specifickou imunitu). Specifická čili adaptivní imunita se pokouší o propracovanější způsob boje proti patogenům a nádorovým buňkám, a to několika způsoby. Předně rozeznává antigeny na MHC komplexech; dále vyvíjí metody „ušité na míru“ proti konkrétní bakterii či viru; a konečně, je také schopná takzvané imunologické paměti pro případ, že by se nákaza opakovala
Leukocyty jsou nezbytnou součástí lidského organismu, bez kterých by se tělo neumělo bránit proti cizorodým částicím a vlivům. Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Pokud vám lékař zjistí zvýšenou hladinu kyseliny močové v krvi, pravděpodobně se jedná o onemocnění, které se nazývá dna. Je velice nepříjemné a omezí vás hlavně v pohybu. Jde totiž o onemocnění kloubů, při kterém se právě krystalky kyseliny močové usazují na kloubech. Ve většině případů se onemocnění projevuje bolestí palce u nohy. Hladinu kyseliny močové zvyšují především puriny obsažené v potravinách, jako je maso, uzeniny, vnitřnosti, luštěniny nebo některé mléčné výrobky. Náchylnější ke zvýšené hladině kyseliny močové v krvi jsou obézní lidé, diabetici nebo lidé se zvýšeným cholesterolem.
Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.
