BAREFOOTOVÁ OBUV
Co to jsou barefoot boty
Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.
Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.
Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.
K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.
Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.
Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí k tomu, abychom palec drželi nahoře a neopírali se o něj. Tělo tak musí najít stabilitu jinak. Přeneseme váhu o něco více dozadu (často více na vnější hranu chodidla), propneme koleno, vystrčíme zadek a prohneme bederní páteř. Následkem tohoto kompenzačního manévru velice trpí kolena, doslova si je totiž vyvracíme (lámeme). Takovéto propnutí kolene deaktivuje svaly a přetěžuje vazy, které jej přirozeně stabilizují. Po čase si tím kolena oslabíme a velice zvyšujeme riziko prasknutí kolenních vazů. To ale není vše. Vyvracíme si tím i bederní páteř, tlačíme na ploténky a deaktivujeme vnitřní břišní svaly. Ty ochabují a břicho ve spodní části „vylézá ven“. V neposlední řadě tím trpí také kotníky, kyčle či páteř krční. Prsty potřebují svůj prostor. V klasických botách jsou prsty často zmáčknuté, skrčené, zvednuté. To vše jim brání vykonávat jejich přirozenou funkci, reagovat na podněty zespodu a stabilizovat se. Boty by však měly být nejenom široké, ale i dostatečně dlouhé. Uvádí se, že alespoň o 6–8 mm větší, než je noha v zatíženém stavu. Pokud má bota podporu klenby, vzduchové bubliny, mřížkování či podobné výmysly ve své podrážce, mají tyto za úkol pohlcovat nárazy, vyrovnávat nerovnosti a stavět nohu do určité pozice, zkrátka dělat to, na co je naše noha přirozeně připravena. Je dokázáno, že čím více se toho bota snaží udělat za naši nohu, tím menší má noha šanci plnit svou přirozenou funkci, ochabuje, chřadne a to bývá začátek potíží nejenom s chodidlem, ale i s jinými částmi těla. I ponožky mohou stlačovat prsty k sobě, a tak si vybírejte takové, které prsty nemačkají. Nebo rovnou ty prstové. S botami na běh je to naprosto stejné jako s těmi na běžné nošení. Čím více se toho bota snaží udělat za nohu, tím více škody to často napáchá. Čím měkčí je podrážka, tím více noha v poslední chvíli dupne, aby získala potřebnou stabilitu, a tím větší je tedy i výsledný otřes pro naše klouby. Navíc běžecké boty se zvýšenou patou (což jsou snad všechny běžné běžecké boty) zdeformovaly náš běžecký styl, a tak se ročně zraňuje 65–80 % všech běžců.
Zdroj: Barefootová obuv
Zveřejněno: 6.10.2016
