Jako III. generaci je někdy snaha označovat látky se selektivnějším účinkem, a tedy předpokladem pro vyšší účinnost a bezpečnost. Jde buď o aktivní enantiomery (levocetirizin), nebo o farmakologicky aktivní metabolity (desloratadin – metabolit loratadinu či fexofenadin – metabolit terfenadinu). Jsou využívány pouze pro systémovou aplikaci.
Ve srovnání s první generací mají antihistaminika druhé a třetí generace nižší závažnost vedlejších účinků.
V diskuzi KOŽNÍ VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta.
Přibližně od května tohoto roku se potýká s kožní vyrážkou a nevím si rady svědí a vysévá se nezávazně na místě a čase na alergologie mi bylo sděleno že jsem alergická na kvetoucí trávy ty už dávno nekvetou a analergin na svědění nezabírá ani desloratadin prosím o radu děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta.
Vyrážka Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Je protialergický lék, který nevyvolává ospalost. Pomáhá kontrolovat alergické reakce a jejich příznaky.
Aerius je léčivý přípravek, který obsahuje léčivou látku desloratadin. Je k dispozici ve formě tablet o obsahu 5 mg, perorálního lyofilizátu (rozpustných tablet) o obsahu 5 mg, tablet dispergovatelných (rozpustných) v ústech o obsahu 2,5 mg a 5 mg, sirupu o obsahu 0,5 mg/ml a perorálního roztoku o obsahu 0,5 mg/ml. Léčivou látkou v přípravku Aerius je antihistaminikum desloratadin. Ten působí tak, že blokuje receptory, na které se histamin – látka způsobující v těle alergické příznaky – běžně váže. Když jsou receptory blokovány, zamezí se působení histaminu, což vede k omezení výskytu příznaků alergie.
Nejčastějšími nežádoucími účinky u dospělých a dospívajících jsou únava (1,2 %), sucho v ústech (0,8 %) a bolest hlavy (0,6 %). Nežádoucí účinky pozorované u dětí byly obdobné. U dětí mladších 2 let jsou nejčastějšími nežádoucími účinky průjem (3,7 %), horečka (2,3 %) a nespavost (potíže se spánkem, 2,3 %). Úplný seznam nežádoucích účinků hlášených v souvislosti s přípravkem Aerius je uveden v příbalové informaci.
Přípravek Aerius nesmějí užívat osoby s přecitlivělostí (alergií) na desloratadin, loratadin nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku.
Výbor CHMP rozhodl, že přínosy přípravku Aerius v rámci úlevy od příznaků spojených s alergickou rinitidou nebo kopřivkou převyšují jeho rizika, a proto doporučil, aby mu bylo uděleno rozhodnutí o registraci. Evropská komise udělila rozhodnutí o registraci přípravku Aerius platné v celé Evropské unii dne 15. ledna 2001.
Jedním z nejvýznamnějších mediátorů, které spouštějí alergický zánět, je histamin. Ten se po vyplavení ze zásob nebo nově tvořený ze žírných buněk a bazofilních granulocytů váže na histaminové receptory na cévách, hladkých svalech a dalších tkáních a dochází ke spuštění alergického zánětu (zarudnutí, otok, svědění, eventuálně zúžení průdušek a další projevy). Antihistaminika se dovedou na tyto receptory navázat a zabránit tak histaminu v jeho působení. Tímto mechanismem se prezentují jako protizánětlivé – imunomodulační léky. Některá nová antihistaminika (cetirizin, loratadin a jejich nejnovější lékové formy levocetirizin a desloratadin) mají tyto protizánětlivé schopnosti ještě širší a působí tlumivě – protizánětlivě na některé buňky zánětu. Zyrtec patří do skupiny volně prodejných antihistaminik.
Formou samoléčby je možné řešit pouze akutní kašel. Při jeho léčbě je potřeba rozeznávat takzvaný suchý a vlhký kašel.
Suchý kašel dráždí a vyčerpává. Nedochází při něm k hromadění hlenů v dýchacích cestách, často také mluvíme o kašli neproduktivním. Pacient se budí suchým kašlem v průběhu noci, někdy kašel přechází v záchvaty a sípot. Obvykle trvá jen několik dní a poté se mění na vlhký (produktivní) kašel. Nejčastěji se jedná o počátek virové infekce horních cest dýchacích (mezi další příčiny suchého kašle ale může patřit také například vdechnutí cizího tělesa, působení alergenu a podobně). Suchý kašel je potřeba co nejdříve odstranit – utlumit, a pokud je to možné, tak jej postupně přeměnit na kašel vlhký. Proto je třeba sliznici zvlhčovat, a to jak sliznici nosu pomocí mořských vod, tak sliznici krku dodržováním pitného režimu. Dále je vhodné dostatečně větrat místnosti, případně používat elektrické zvlhčovače vzduchu.
K léčbě tohoto kašle se používají takzvaná antitusika (léky na tlumení kašle). U dětí se nejčastěji podávají sirupy nebo kapky, u dospělého pacienta tablety nebo kapsle (tablety a kapsle jsou pro dávkování u dospělého člověka pohodlnější a často i levnější než sirupy či kapky). K nejčastěji užívaným antitusikům patří: butamirát (sirupy a kapky Stoptussin, Sinecod, Tussin), dropropizin (kapky Ditustat), dextromethorphan (Robitussin).
Na kašel je mnoho sirupů, například Stodal, sirupy bylinné, s jitrocelem a podobně. Spousta z nich je označena jako fytofarmaka. Většinou se jedná o doplňky stravy, ale například Stodal je registrovaný léčivý přípravek, to znamená, že musel projít přísnými testy. S fytofarmaky se musí zacházet stejně obezřetně jako s jinými „chemickými“ přípravky, i když se jedná o produkty z rostlin. Fytofarmaka jsou skutečně pro mnoho pacientů vhodná, ale nelze to tvrdit paušálně, neboť mají i svá rizika. Záleží na individuálním posouzení.
Především u malých dětí se někdy k tlumení suchého dráždivého kašle používají antihistaminika (léky sloužící primárně na potlačení alergie). Výhodný pro nemocné dítě i rodiče pak bývá současně jejich tlumivý efekt. Některá jsou pouze na předpis od lékaře (bisulepin, desloratadin). K nejčastěji užívaným antihistaminikům dostupným i bez receptu k léčbě alergických příznaků patří dimetinden (Fenistil), cetirizin (Zyrtec, Zodac), levocetirizin (Xyzal), loratadin (Claritine), levodropropizin (Levopront). U většiny novějších antihistaminik je tlumivý efekt potlačen, takže je jejich využití spíše zpochybňováno.
Pokud kašel přechází v záchvaty, nereaguje na tlumení pomocí volně prodejných antitusik a způsobuje až dušnost, je vždy lepší navštívit lékaře. Nejčastěji předepisovaným lékem na tlumení suchého kašle bývá kodein (přípravky Codein tbl., Pleumolysin gtt.). Pokud je pacient dušný, může současně lékař předepsat léky na rozšíření a uvolnění dýchacích cest, takzvaná bronchodilatancia (například Spiropent v sirupu nebo v tabletách, případně inhalační Ventolin, Ecosal a další).
Vlhký kašel zpravidla navazuje na suchý kašel a provází zánět dolních cest dýchacích (bronchitidu). V dýchacích cestách se hromadí hlen, jehož vykašlání je potřeba podpořit. K léčbě vlhkého kašle se používají mukolytika a expektorancia. Mukolytika působí na rozvolnění hlenu v dýchacích cestách, umožní jeho zkapalnění a tím usnadní vykašlání. Expektorancia umožňují poté hlen vykašlat (jde o takzvanou expektoraci).
Nebývá vhodné kombinovat léky na léčbu vlhkého kašle s antitusiky na suchý kašel. Pokud kašel nemocného dráždí v noci a znemožňuje mu usnout, je možné při denní léčbě mukolytiky a expektorancii použít na tlumení kašle pouze na noc antitusika. K volně prodejným přípravkům pro léčbu vlhkého kašle patří acetylcystein (přípravky ACC, NAC), ambroxol (přípravky Ambrosan, Ambrobene, Mucosolvan), bromhexin (Bromhexin gtt.). Léky se užívají většinou několikrát denně (retardované formy jen 1x denně ráno), a to nejpozději v odpoledních hodinách tak, aby v noci u pacienta neprovokovaly nežádoucí vykašlávání a umožnily mu usnout. Při léčbě hlenovitého vlhkého kašle je doporučeno kromě užívání léků dodržovat také režimová opatření – pít dostatečné množství tekutin (vhodné jsou průduškové čajové směsi nebo ovocné šťávy, minerální vody), vynechat nebo alespoň omezit mléčné výrobky, které zahleňují. Z léků na předpis pro léčbu vlhkého kašle bývá nejčastěji předepisován erdostein (přípravek Erdomed).
Pokud se kašel během užívání léku Erdomed změní z vlhkého na suchý (přestanete vykašlávat, takzvaně štěkáte), poraďte se o dalším postupu s lékařem nebo lékárníkem. Erdomed není určen na suchý kašel! Poté je nutná jiná náhrada.
