Informace od zdravotní sestry

MENU

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  
Téma

EPIKONDYLÁRNÍ PÁSKA

OBSAH

Co je to epikondylární páska

Epikondylární páska je léčebná pomůcka, která slouží jako podpůrná terapie při různých onemocněních, nejvíce však při epikondylitidě (viz níže). Epikondylární páska je opatřena komfortní tlakovou pelotou s možností individuálního nastavení komprese v oblasti předloktí. Používá se například při entezopatii v oblasti lokte, což je takzvaný tenisový a oštěpařský loket. Velikost pásky je univerzální.

Zdroj: Epikondylární páska

Fotografie

Takto vypadá epikondylární páska.

Cena epikondylární pásky.

Zdroj: Epikondylární páska

Použití na tenisový loket

Pod pojmem tenisový loket (epikondylitida) chápeme bolestivost zevní strany loktu způsobenou zánětlivým procesem ve šlachách svalů, které se jejich prostřednictvím upínají do této oblasti. Jedná se o natahovače (extenzory) předloktí a prstů a svaly vytáčející předloktí tak, že dlaň směřuje vzhůru (supinátory). Při jejich kontrakci je bolest nejvýraznější, ale bolestivý na pohmat je i samotný zevní hrbol pažní kosti, kam se svaly upínají. K zánětu těchto tkání dochází nejčastěji při jejich dlouhodobém a jednostranném přetěžování, takže i když je hraní tenisu nasnadě, příčinou mohou být i jiné, zcela všední činnosti. V poslední době přibývá pacientů, kteří si tenisový loket „uženou“ za pracovním stolem – loketní kloub a struktury v jeho blízkosti jsou totiž enormně přetěžovány při práci s počítačovou myší a při psaní na nevhodně umístěné klávesnici. Tenisový loket není ničím neobvyklým ani u těžce manuálně pracujících osob nadměrně namáhajících klouby horní končetiny. Epikondylitida se může rozvinout rovněž jako následek úrazu. Za zdroj obtíží lze označit dokonce i krční páteř.

Epikondylární páska svojí kompresí vyvíjí cílený tlak na svaly a šlachy v oblasti laterální anebo mediální. Obecně vyvíjí tlak na svaly v dolní části paže a tím odebírá tlak ze šlach v loketním kloubu. Tyto šlachy se nacházejí přesně v místě, kde pacient pociťuje bolest při tenisovém nebo golfovém loktu. Bandáž je vybavena silikonovými aplikacemi, takže snadno drží a nesklouzává ani při rychlých pohybech. Epikondylární páska se snadno nasazuje i jednou rukou, je vyrobena z neoprenu. Doporučuje se nejen na takzvaný tenisový či oštěpařský loket, ale vhodná je také jako prevence pro zvýšení výkonnosti lokte při tenisu, squashi, házené, golfu a podobně. Na našem trhu je k dostání celá škála těchto epikondylárních pásek.

Zdroj: Epikondylární páska

Štěnice odpuzuje oboustranná lepicí páska

Oboustrannou pásku nainstalujte po obvodu podložek podél podlahy. Když se vetřelci pokusí vylézt do postele, uvíznou v „základním táboře“. Lůžkoviny nikdy neházejte na podlahu, jelikož si takto nevítaného hostitele můžete přenést přímo do postele.

Zdroj: Co odpuzuje štěnice

Léčba tenisového loktu

Pokud lékař zjistí, že bolesti opravdu způsobuje tenisový loket, nečekejte, že se obtíží zbavíte ze dne na den. Léčba je poměrně zdlouhavá a vyžaduje trpělivost a disciplinovanost. Terapie začíná konzervativními prostředky – pacient si maže postižené místo protizánětlivými mastmi, šetří loketní kloub a používá ortézu či speciální epikondylární pásku, která pomáhá stabilizaci loktu a ulehčuje tím práci šlachovým úponům svalů. Lékař může předepsat i fyzioterapii (protažení a uvolnění příslušných svalů, mobilizace hlavičky kosti vřetenní) či fyzikální terapii – na tenisový loket je účinná jak magnetoterapie a elektroterapie, tak i ultrazvuk a laser, nebo termoterapie. Své místo v léčbě epikondylitidy si vydobyla i terapie tzv. rázovou vlnou, jež se zdá být velmi efektivní, avšak bohužel není dosud hrazena pojišťovnou. Dále lze injekčně podat lokální anestetikum či kortikoidy; při tomto postupu je vhodné loket znehybnit alespoň závěsem v šátku. Pokud léčba nezabírá, přistupuje se k operačnímu řešení, po němž je ruka znehybněna zhruba na dva týdny a poté následuje intenzivní rehabilitace.

Zdroj: Tenisový loket

Cvičení

Důležité je rehabilitační cvičení při postupně se zvyšující zátěži, které koriguje kloubní ohebnost, snižuje napětí svalů i šlach, obnoví svalovou sílu a zvýší odolnost šlachy vůči napětí. Cvičení rovněž urychluje hojení. Je třeba zdůraznit, že sportování a pohybové aktivity nezatěžující postiženou končetinu jsou maximálně žádoucí – tenisový loket určitě není důvodem pro zalehnutí na gauč a naprostou rezignaci na pohyb. Vyhnout se ovšem musíte sportům namáhajícím postiženou ruku. Mezi ně patří, ač se to nezdá, i cyklistika, kdy dochází k vibracím, jež jsou přenášeny z řídítek bicyklu. Ze všeho nejlepší je vyhýbat se dlouhodobé zátěži loktu, a pokud to nelze, alespoň ji nějak kompenzovat. U tenistů je nejvhodnější relaxace a protahování svalů před i po výkonu. Při práci je důležité stejnou měrou zatěžovat obě horní končetiny, případně již preventivně používat epikondylární pásku. Jestliže pocítíte jakékoli bolesti, nepřehlížejte je a nechte se co nejdříve vyšetřit lékařem, nejlépe ortopedem.

Při onemocnění tenisovým loktem se věnujte mírnému posilování svalů upínajících se na opačnou stranu kloubu.

Pravidelné cvičení se jeví jako nejlepší léčba a předcházení těmto obtížím. Jeho součástí by mělo být i protahování a masáže.

Níže je k dispozici video průvodce, který poradí jak si pomoci od bolesti lokte a názorně převede veškeré úkony, vedoucí k úlevě od bolesti.

Zdroj: Tenisový loket

Tejpování

Tapy jsou lepící pásky vyrobené na bázi bavlny, materiál je také elastický stejně jako lidská kůže, je také propustný vodě a vzduchu. Tapy na kůži dobře drží a je možné se s nimi koupat i sportovat. Cílem tapů je zpevnit a ochránit svaly, šlachy a klouby před poškozením nebo přetížením. Zároveň ale nijak neomezují cévní zásobení a rozsah pohybu.

Při tejpování achillovy paty je nutné tapy aplikovat na suchou a odmaštěnou pokožku (ideálně i odchlupenou). Začátek a konec tapů je třeba nalepit bez napnutí. Po nalepení se musí páska ještě rychle třít dlaněmi, aby se zažehlila a aktivovaly se adhezivní vlastnosti pásky (tapy nelze nalepit, pokud se na daném místě nachází pigmentové névy, bradavice, a další onkologická onemocnění)

Postup tejpu achillovy šlachy

V neutrální pozici nalepíme kotva I tapu do místa úpony achillovy šlachy. Zhruba s polovičním napětím se tape nalepí v celém průběhu šlachy při dorzální flexi nohy. Konec tapu je nutné nalepit bez napětí. Tape je pak potřeba třít. Tento tape se dá kombinovat s V tapem. V neutrální pozici se kotva V tapu bez napětí aplikuje do místa úponu svalu na Kalkatu. Při dorzální flexi nohy se při 25 % napětí nalepí pruhy tapu po obvodu svalu až na mediální a laterální kondyl femuru. Konce tapu se opět musí nalepit bez napětí a celý tape je potřeba třít, aby se zažehlil.

Obrázky tejpování achilovky

Zde je několik obrázků, na kterých je vidět tejpování: achillova pata tejpování.

Zdroj: Zánět achillovy paty babské rady

Neoféma ozdobná

Neoféma ozdobná (Neophema elegant) – i tohoto druhu jsou samice a samci téměř k nerozeznání. Dospělí ptáci mají temeno a svrchní partie zlatoolivové, samice spíše tmavě olivové. Pásek na čele nad zobákem je tmavomodrý, nahoře lemovaný světlemodrým proužkem, přesahujícím až přes oko. Spodní partie jsou zelenožluté na prsou až žluté směrem k ocasu. Střední křídelní krovky jsou světle zelenomodré, ostatní krovky křídelní modré. Spodní křídelní krovky tmavě modré. Ocas je modrý s olivovým přelivem směrem k tělu, vnější rýdovací pera mají žluté lemy. Pásek pod křídlem chybí, u některých samic je slabě naznačen. Zobák šedočerný, duhovka hnědá, končetiny šedohnědé. Mladí ptáci se podobají samicím, čelní modrá páska chybí nebo je jen slabě vyznačena, páska na spodu křídel chybí nebo je jen slabá u některých samic. Dorůstá délky 22 cm a hmotnosti do 51 g.

Neoféma ozdobná se vyskytuje v jihozápadní a jihovýchodní Austrálii, Tasmánii a na ostrově Kangaroo. Nalezneme ji v otevřené krajině včetně pobřežních písečných dun, na travnatých plochách i kulturní krajině v suchých křovinách. Žije v párech nebo malých skupinkách, běžně se ale spojuje do hejn čítajících dvacet, někdy však i sto ptáků.

Jde o odolného ptáka, kterého lze chovat v celoročních venkovních voliérách, ale měl by mít možnost chráněného záletu. V době hnízdění je agresivní, proto by měly být jednotlivé páry chovány odděleně.

Jako velmi aktivní pták a dobrý letec potřebuje voliéru alespoň metr až dva dlouhou, pro chov v malé kleci není vhodná. Pokud by tato neoféma neměla možnost proletu, velmi rychle by se na ní projevila obezita a celkově by neprospívala. Nedoporučuje se chovat stejné druhy neofém v sousedících voliérách, protože by se navzájem napadaly a negativně by to ovlivnilo jejich hnízdění. Naopak pokud by na sebe nemohly, ale měly by vizuální či hlasový kontakt, mohlo by je to pozitivně stimulovat. Existuje i několik barevných mutací.

Neofémy jsou velmi citlivé na počasí, nesnáší průvan a vlhko. Pokud jsou chovány ve venkovní voliéře, je dobré je zimovat v temperované místnosti. Stačí místnost, kde teplota neklesne pod 5 °C.

Samička snáší 3 až 7 vajíček. Mláďata se líhnou asi za 18 dnů. Z budky vylétají přibližně po 28 dnech. Rodiče mladé přikrmují ještě asi jeden měsíc. Jestliže chovný pár přikročí k další snůšce, je nutno mladé přemístit do samostatné klece, aby je samec nezranil.

Mladí ptáci se prodávají za cenu okolo 550 korun, a to za přírodně zbarvené ptáky. Barevné mutace mohou být několikanásobně dražší.

Zdroj: Neoféma modrohlavá

Pomůcky při výcviku a závodech

Dřevěné aportovací činky – alespoň tři sady tří identických činek. Hmotnost nejtěžší sady musí být přibližně 450 g. Je na psovodovi, jakou velikost činky svému psu vybere. Sady činek (tři velikosti činek) musí mít pořadatel na soutěži k dispozici pouze v případě, že je nahlášen alespoň jeden tým do OB3. Pokud je alespoň jeden tým nahlášen do OB2, musí pořadatel zajistit 2 sady tří velikostí. Jestliže jsou nahlášené týmy pouze do tříd OB-Z a OB1, stačí, aby pořadatel měl alespoň 3 činky v různých velikostech, přičemž hmotnost nejtěžší činky musí být přibližně 450 g.

Kovové aportovací činky – alespoň ve třech různých velikostech. Hmotnost nejtěžší kovové činky musí být přibližně 200 g. Je na psovodovi, jakou velikost činky svému psu vybere. Kovové činky musí mít pořadatel na soutěži k dispozici pouze v případě, že je nahlášen alespoň jeden tým do OB2 nebo OB3.

Předměty pro rozlišování – dřevěné hranoly o rozměrech přibližně 2 x 2 x 10 cm. Jejich potřebný počet je 6x počet psů v soutěži.

Pevná překážka – 1 m široká a 1 m vysoká s nastavitelnou výškou. Výška překážky se nastavuje po 10 cm podle výšky psa v kohoutku a zaokrouhluje se k nejbližším 10 cm.

Kužele a značky – k dispozici musí být dostatečný počet kuželů a značek, které označují například místo začátku a konce cviku, pokud je to nutné, a například místa, kde se dělají obraty a podobně. Značky a kužely by měly být tak vysoké, aby byly snadno viditelné, a výška kuželů by měla být odpovídajícím, například kužely v rozích čtverce by měly mít výšku přibližně 15 cm.

Vymezovací pomůcky – na prostor pro vysílání čtverec 3 x 3 m, případně na ovladatelnost na dálku cca 50 cm. Na vymezení se může použít lepicí páska, popruh, piliny a další s ohledem na bezpečnost psů.

Kde je možný trénink

K trénování není nutný zvláštní výcvikový prostor (cvičiště), tréninky mohou probíhat kdekoli, například na louce, na fotbalovém hřišti, na plácku před domem.

Trénovat je možné i pod dohledem instruktora na obedienci, který je uveden v seznamu instruktorů na internetových stránkách obedience. Zde naleznete oficiální instruktory, kteří se pravidelně školí.

Zdroj: Obedience

ORL

Oddělení pro choroby ušní, nosní a krční je rozděleno na ambulantní a lůžkovou část. Ambulantní část oddělení sestává z ambulancí pro dospělé pacienty, které jsou umístěny v nově zrekonstruovaných prostorách přízemí pavilonu A3, a z dětské ambulance umístěné v 1. patře oddělení. Vybavení ambulantní složky zahrnuje moderní přístrojovou techniku umožňující komplexní diagnostiku onemocnění ORL oblasti. Jedná se o vybavení pro vyšetření poruch sluchu (audiometrie, tympanometrie, elektronystagmografie, BERA), dále kompletní endoskopické vybavení s napojením na TV okruh pro diagnostiku onemocnění v oblasti nosní dutiny a vedlejších dutin, dále možnost ultrasonografického vyšetření vedlejších nosních dutin, k dispozici jsou rovněž moderní diagnostické mikroskopy a pro vyšetření oblasti hrtanu a hlasivek se využívá zvětšovací endoskopická optika.

Ambulantní složka je rozdělena do specializovaných ambulancí a poraden: všeobecná ORL ambulance, dětská ORL ambulance, onkologická poradna, kofochirurgická poradna, audiologická a otoneurologická poradna, rhinologická poradna a poradna pro léčbu chrápání, traumatologická, nutriční.

Lůžková část oddělení je umístěna v přízemí pavilonu A3. V současné době je k dispozici 20 lůžek (z toho 5 lůžek dětských). Pro pacienty je možnost volby nadstandardních pokojů s vlastním sociálním zázemím, TV, telefonem a lednicí.

Typy prováděných operačních výkonů na oddělení zahrnují prakticky celou škálu onemocnění ORL oblasti včetně onemocnění onkologických a operace štítné žlázy. Vybavení operačního traktu představuje endoskopické vybavení s TV okruhy, operační mikroskopy a kompletní mikrochirurgické instrumentárium pro provádění nejsložitějších operačních výkonů včetně výkonů mikrochirurgických.

Současně na oddělení probíhá vědeckovýzkumná činnost zaměřená na ORL problematiku. Z úspěšně dokončených studií poslední doby je možno zmínit studii OptiNose, zaměřenou na léčbu nosní polypózy.

Primář: MUDr. Jan Paska, MBA

Vrchní sestra: Jitka Gregorová

Sekretariát: tel.: 261 083 260

Ambulance: st. sestra Naďa Pacovská

tel.: 261 082 269 (dospělá část)

tel.: 261 083 402 (dětská část)

Lůžkové oddělení: st. sestra Alena Kosťunová

tel.: 261 083 581

Operační sály: st. sestra Simona Sotonová

tel.: 261 083 401

Umístění: Pavilon A3

Zdroj: Nemocnice Krč

Jak se zbavit roupů

Roupy lze léčit snadno, léčba má až 95% účinnost. Nejjednodušší způsob, jak se jich zbavit, je účinná prevence před těmito parazity a dodržování osobní hygieny a čistoty, léčba probíhá pomocí albendazolu, mebendazolu. Lékem bez předpisu bylo Pyrvinium. Léčba je dvoufázová, s druhou dávkou po přibližně 4 týdnech. Dnes je možnost předepsat pouze Vermox, širokospektrální lék, který podle síly dávky likviduje nejen roup dětský, ale například i tasemnice a hlístice.

Během léčby by se měl omezit příjem bílého rafinovaného cukru. Je také důležité dodržovat přísné hygienické návyky, jako mytí rukou po toaletě, stříhání a čištění nehtů, pravidelné střídání spodního prádla a pravidelné sprchování. Vajíčka jsou citlivá na zvýšení teploty, proto je praní na vyšší teplotu jejich účinným zabijákem. Onemocnění roupy je nepříjemné, ale v naprosté většině případů není nebezpečné.

Kromě dodržování hygienických zásad zmíněných v léčbě je známo několik lidových rad. Patří sem konzumace česneku či mrkve. Hodně lidí doporučuje také kyselé zelí či poupata pelyňku. Velká konzumace celozrnných obilnin a zelené listové zeleniny má pozitivní vliv jak na léčení parazitů, tak v prevenci před nimi. K úlevě od úporného svědění se doporučuje teplá koupel s půl hrnkem stolní soli, nebo aplikace masti s oxidem zinku do okolí konečníku.

Důležité je provést léčbu také u všech členů rodiny či kolektivu.

Základním vyšetřením pro diagnózu roupa dětského je přímý průkaz vajíček roupů. Ideální metodou je u dětí takzvaná Grahamova metoda, kdy se na konečník otiskne průhledná lepicí páska, která se pak přelepí na podložní sklíčko a může se přímo mikroskopovat. U dospělých je lepší odběr vajíček skleněnou Schueffnerovou odběrovou tyčinkou. Pro lepší záchyt vajíček se doporučuje vyšetření provést co nejdříve po probuzení, protože mytí nebo defekace mohou vajíčka odstranit. Vyšetřit se může také vzorek stolice.

Zdroj: Jak vypadá roup dětský

Neonka červená

Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) je velice rozšířená mírumilovná hejnovitá rybka, jedna z nejoblíbenějších ryb mezi akvaristy. Na boku má svítivě modrý pruh, spodní část těla je červená (od hlavy až po ocas), ve svítivých modrých pruzích na obou bocích jsou droboučké zářivé částečky, které odrážejí světlo podobně jako reflexní páska na bundě. Ve své domovině totiž tyto neonky obývají tmavé pralesní potoky a reflexní pruhy jim pomáhají, aby neztratily kontakt s hejnem.

Pozor na množství dusitanů ve vodě. Neonka červená miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Začínající akvaristé ji mohou zaměnit s tetrou neonovou (neonka obecná).

Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud se jich chová menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky, přičemž plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.

Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Nikoliv stísněné prostředí. Vhodné je osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý s volným prostorem. Je tedy dobré osadit 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál o zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, nadto lépe vynikne také jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.

Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.

Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy – patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmte málo, ale častěji.

Neonku červenou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů; cena se pohybuje okolo 12 korun za kus.

Zdroj: Neonky


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová


ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP