HYPOECHOGENÍ UZEL

Co znamená hypoechogenní uzel štítné žlázy

Hypoechogenní znamená v terminologii sonografických vyšetření, že je odraznost jiná (menší) než tkání v okolí. Neznamená to nic vážného, jen do budoucna je nutno toto místo hlídat a měřit, zda se nějak nemění. Pokud je funkce štítné žlázy normální a hlavně parametr TSH (regulační hormon) v normálu, nevyžaduje se léčba.

Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze

Zmenšení uzlu štítné žlázy

V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlíku ultrazvukem. V některých případech je vhodná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel na štítné žláze stále roste, přikračuje se k operaci. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, pak jde o totální tyreoidektomii (v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok, což se označuje jako lobektomie (v takových případech, kdy je nález příznivý a druhý lalok je zcela zdravý). Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jodem, tedy k aplikaci terapeutické dávky radiojodu.

Zdroj: článek Uzlíky na štítné žláze

Jak stříhat

Fíkus může být prořezáván následujícím způsobem:

• Vyhledejte uzel, kde se list/větvička spojuje se stopkou/větví.
• Před uzlem ořízněte mírným sklonem dolů.
• Řežte blízko uzlu, aniž byste do něj řezali.
• Na tomto kmeni/větvi nechte alespoň jeden uzel pro nový růst.
• Při odstranění větve ji odřízněte těsně před kmenem a nezanechávejte žádné uzly.
• Řez by měl být proveden s cílem vytvořit přirozeně vypadající a dobře pěstěný strom.

Zdroj: článek Kdy stříhat fíkus bejamin

Léčba

V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlu ultrazvukem. V některých případech je vhodná takzvaná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel nadále roste, přikračuje se k operativnímu řešení. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu (takzvaná totální tyreoidektomie –v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok (takzvaná lobektomie – v takových případech, kdy je nález FNAB příznivý a druhý lalok je zcela zdravý).

Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek FNAB je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jódem, tedy k takzvané aplikaci terapeutické dávky radiojódu.

Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze

Léčba hemoroidů

Léčbu lze rozdělit do 3 kategorií:

• konzervativní;
• ambulantní zákrok;
• operace.

Konzervativní léčba: Pod tímto termínem se v podstatě skrývají zásady prevence nemoci – vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti, čípky.

Ambulantní zákroky: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší nepříjemný problém. Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:

• koagulace infračervenými paprsky – vhodná jen pro malé hemoroidy, neboť působí pouze do hloubky 3 mm;
• elastická ligatura – nejrozšířenější metoda u nás; v podstatě se provádí podvázání hemoroidu gumovým kroužkem (hemoroid je zaškrcen a odpadá); po tomto výkonu pociťuje pacient zhruba 2 dny tlak či bolesti v konečníku, pak však potíže vymizí;
• unipolární elektrokoagulace – uzel se zmenší průchodem proudu;
• bipolární koagulace – uzel je zničen teplem;
• kryoterapie – uzel se zničí mrazem.

Operace: Existuje mnoho metod, jak operativně odstranit hemoroidy. Při některých se využívá laser, při jiných skalpel. Někdy se odstraňuje pouze hemoroidální uzlík, někdy i okolní sliznice. Vhodný postup navrhuje lékař podle konkrétní situace.

Zdroj: článek Babské rady na hemeroidy

Jak je poznám

Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.

Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.

Zdroj: článek Uzlíky na štítné žláze

Punkce uzlu štítné žlázy

Punkce, respektive biopsie, se provádí pacientům s uzlíky nad 1 cm, někdy i menšími. Jde o to, že sice opravdu existují některé znaky, které pomáhají odhadovat riziko, že se jedná o zhoubný nádor, nicméně nejsou nijak jednoznačné ani spolehlivé. Proto se indikuje cytologické vyšetření. Punkce slouží k upřesnění typu postižení štítné žlázy a v případě uzlů nebo cyst k posouzení, jestli se jedná o uzel nezhoubný, „neškodný“ (těch je většina), anebo již nějakým způsobem podezřelý.

Průběh

Samotné vyšetření probíhá tak, že se udělá ultrazvuk, který lokalizuje daný uzel. Pak se pod ultrazvukovou kontrolou do toho uzlíku píchne tenkou jehlou (jako při odběru krve), do stříkačky se nasají buňky a ty jsou pak vyšetřovány pod mikroskopem k určení jejich charakteru. Je to píchnutí do krku, každý je na tuto oblasti jinak citlivý, jinak toleruje injekce, takže jestli si přivedete doprovod, je jen na vás. Různá zařízení mohou mít pravidla sdělování výsledků jiná. Většinou je ale výsledek zasílán indikujícímu lékaři poštou. Podle výsledku mikroskopického vyšetření se pak plánuje další diagnostický a léčebný postup.

Následky

Následky po tomto vyšetření nejsou.

Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze

Rostoucí uzel na štítné žláze

Uzly ve štítné žláze jsou častým nálezem a vyskytují se až u 30–40 % žen nad 50 let. Naprostá většina z nich (90–95 %) je nezhoubné povahy. Důvod jejich vzniku může být různý. V minulosti byl nejčastější příčinou nedostatečný přísun jódu v potravě – jódový deficit. Po zavedení plošné jodizace jedlé soli u nás a na Slovensku v 50. letech minulého století vstupují do popředí další příčiny vzniku uzlů, jako jsou především genetické vlivy (například mutace některých genů ovlivňujících růst a funkci buněk štítné žlázy), vliv určitých látek v potravě, změny v životním prostředí a jiné.

Uzel ve štítné žláze je ložisko, které má jinou strukturu než okolní tkáň štítné žlázy. Menší uzly lze poznat jen podle ultrazvuku, větší bývají někdy i hmatné. U malých uzlů se doporučuje FNAB, což je biopsie štítné žlázy, kdy se tenkou jehlou z uzlu odeberou buňky k mikroskopickému vyšetření. Vyšetření se provádí většinou bez umrtvení, je to malé píchnutí, jen trochu nepříjemné. Podle vyhodnocení buněk v mikroskopu lze stanovit riziko, které daný uzel představuje. Dále bude uzel buď pravidelně sledován ultrazvukem, jestli neroste (tento postup je častější), nebo by se (při podezřelém mikroskopickém nálezu) provedla operace štítné žlázy.

Uzly většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. Avšak v některých případech dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzly dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření – scintigrafie štítné žlázy, na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření jevily jako takzvané studené.

Vyšetřovací metody

Ultrazvuk: Je základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlů ve štítné žláze. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzel menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit.

FNAB: Jedná se o biopsii štítné žlázy. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý velký uzel na štítné žláze (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí vám lékař takzvanou punkci tenkou jehlou (angl. fine needle aspiration biopsy – FNAB) s následným cytologickým vyšetřením stěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlu. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.

Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze

Spinaliom

Spinaliom neboli spinocelulární karcinom je nádor, který je podstatně méně častý než bazaliom. Je o něco vážnější, ale stále ne tolik nebezpečný jako melanom. Vzniká spíše ve střední hloubce pokožky a destruuje i okolní tkáně. K metastázím sice dochází, ale až velmi pozdě, většinou do příslušných lymfatických uzlin. Tak jako bazaliom se často nalézá u osob světlého typu, zvláštností je jeho častá přítomnost například v bércových vředech nebo jizvách. Vypadá jako tuhý červený uzel s poškozeným povrchem, často se může stát, že zvředovatí.

Roste rychleji než bazaliom, průběh je o něco agresivnější, dostává se hlouběji do tkání.

Léčba spinaliomu

Je nutná léčba vyříznutím, okolní zdravé tkáně je třeba šetřit méně než u bazaliomu a odebrat lem o šíři až několika centimetrů. Možností je i ozařování, ke kterému se přistupuje tehdy, když není možné kvalitní vyříznutí.

Zdroj: článek Solární keratóza

Dělení hemangiomů

1. Kapilární hemangiom 

Kapilární hemangiom se vyskytuje nejčastěji v kůži, kde vytváří červené skvrny. Lidově se mu také říká „jahodové znaménko“. Často nepředstavuje vážnější problém a lze jej léčit steroidy, kryoterapií, nebo odstranit laserem či chirurgicky.

2. Kavernózní hemangiom  

Kavernózní hemangiom můžeme najít v kůži, pod kůží nebo i na vnitřních orgánech. Makroskopicky vypadá jako modravý či nafialovělý uzel. Menší uzlíky mohou spontánně vymizet během školního věku. Větší hemangiomy se mohou vyskytnout např. v hrtanu, kde ztěžují dýchání, nebo na očním víčku, kde omezují vidění. Dále je nutná léčba, buď injekčním podáváním steroidů, laserovou terapií či chirurgickým vynětím.

3. Arteriovenózní hemangiom 

Arteriovenózní (racemózní) hemangiom lze vidět v kůži, ale i jinde. Je charakterizován velice krátkým úsekem, kde se přívodná tepna rozdělí na kapiláry a opět spojuje do značně rozšířených žil.

autor: ©Jakub Vinš

Zdroj: článek Hemangiomy - nezhoubné kožní nádory

Merkelův karcinom

Merkelův nádor je trabekulární karcinom kůže, který je velmi vzácný a značně maligní nádor neuroendokrinního charakteru vycházející z Merkelových buněk. Jde o nádor z argyrofilních buněk, podobných lymfocytům solidního nebo difuzního uspořádání. Klinicky se projeví jako červenohnědý nebolestivý uzel různé konzistence s různou lokalizací. Nejčastější lokalizací jsou slunci exponované části těla (hlava, krk, končetiny). Metastazuje lymfogenně. Zde je několik fotografií, kde je vidět kožní karcinom z merkelových buněk.

V léčbě je základním prostředkem radikální resekce se sentinelovou uzlinou a bezpečným lemem. Při postižení regionálních částí je indikována radioterapie. U dětí a mladých lidí rovněž chemoterapie a biologická léčba (multikinázové inhibitory, mTOR inhibitory). Prognóza u dospělých pacientů je špatná, mortalita je vyšší než u maligního melanomu, u dětí pro extrémně vzácný výskyt je nejasná. Prognóza není příliš dobrá.

Zdroj: článek Znaménko ve vlasech

Uzlíky na štítné žláze

Výskyt uzlíků štítné žlázy v populaci je enormní, po 50. roce věku se vyskytují nejméně u jedné třetiny žen. S vysokou pravděpodobností (okolo 95 %) se jedná o biologicky bezvýznamnou strukturální odchylku, jejíž příčina je neznámá. V případě záchytu uzlíků ve štítné žláze je nutné vyšetření hormonů štítné žlázy a v případě zvýšeného TSH je zapotřebí nasadit substituční léčbu. Jen vzácně se vyskytuje takzvaný toxický uzel štítné žlázy, který se vymyká regulaci a který sám produkuje nadměrné množství hormonů (na tuto možnost je třeba pomýšlet v případě hypertyreózy). Definitivní odhalení biologické povahy uzlu přináší až histologické vyšetření po chirurgickém odstranění štítné žlázy nebo její postižené části. Při obrovské frekvenci výskytu uzlů v populaci a při celkem nízké pravděpodobnosti záchytu zhoubného nádoru není možné ihned odesílat všechny pacienty na operaci, jen někdy je k tomu vážný důvod. Odhadnout dopředu, zda je ten který uzel ve štítné žláze zhoubným nádorem, je velmi složité. Vyloučit to dopředu na sto procent v podstatě nikdy nelze. V případě dostatečně velkého uzlu (okolo 1 cm), zejména pokud jeví podezřelé sonografické známky (které jsou jen orientační), je možné provést punkční biopsii tenkou jehlou (stejnou jehlou, která se používá při odběru krve). Tak je možné odebrat malý vzoreček buněk z uzlu k mikroskopickému vyšetření. Toto takzvané cytologické vyšetření pak pomůže určit, zda se jedná o uzel maligní, částečně podezřelý, či nepodezřelý. Ani toto vyšetření však nemusí přinést jednoznačný výsledek, velmi záleží na místě odběru vzorku a na zkušenostech hodnotícího cytologa. Doporučení, kdy je vhodná punkce uzlu a případně operace štítné žlázy, je ryze individuální a je pouze v kompetenci vyšetřujícího endokrinologa. V posledních letech se rozvíjí nová metoda ultrazvuku – elastografie, která měří tuhost uzlu a může tak pomoci při rozhodování o následné punkci (pořízení speciálního programu do sonografického přístroje je však velmi nákladné, v České republice je jen málo pracovišť, která mohou elastografii použít).

Zdroj: článek Štítná žláza

S hemoroidy jedině za proktologem!

Návštěvu specialisty, v případě hemoroidů proktologa, není radno odkládat v jakémkoli věku a stavu. Většinou si pacient všimne toho, že má nějakou patologickou příměs ve stolici, která by tam být neměla, jako je třeba krev nebo hlen. U proktologa pacienta jako první čeká rozhovor, aby vysvětlil, proč sem přichází a co má za problém. Posléze následuje vlastní proktologické vyšetření, které obnáší, že se lékař musí podívat na postiženou oblast. V případě hemoroidů se provádí nástrojem, který se nazývá „anoskop“. Pomocí zavaděče se tubus zavede do řitního kanálu, zavaděč se pak vyndá. Tubus anoskopu je vybaven světelným zdrojem, který osvětluje řitní kanál. Otáčením se dá pozorovat hemoroidální uzel. Vnitřní hemoroidy se nacházejí v oblasti konce řitního kanálu, tedy v místě přechodu sliznice a kůže, asi 2 cm hluboko. Po vyšetření lékař může rozhodnou o dalším postupu.

Zdroj: článek Jak zatočit s hemoroidy

Kdy je nutná operace

Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.

U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.

Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervus vagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).

Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze

Příznaky karcinomu štítné žlázy

Karcinom štítné žlázy je zhoubný nádor. Vzniká tak, že se některé buňky ve štítné žláze začnou nekontrolovaně množit a vytvoří uzel, který roste. Ve velké většině případů se nádor zachytí dříve, než začne metastazovat. Ve srovnání s jinými zhoubnými nádory rostou karcinomy štítné žlázy velmi pomalu a dají se dobře léčit, čímž se na základě úspěšnosti léčby snižuje úmrtnost. I když jde o relativně vzácné onemocnění (představuje pouhé 1 % všech malignit), je nejčastějším zhoubným nádorem v endokrinologii (90 % endokrinologických malignit). V České republice je popisováno až 600 nově zachycených případů karcinomu štítné žlázy ročně a jeho výskyt stoupá, dílem také díky zlepšené diagnostice.

Rozdělení:

• karcinomy,
• méně často lymfomy,
• velmi vzácné sarkomy.

Karcinomy se dále dělí na:

• papilární (44–81 %),
• folikulární (18–40 %),
• anaplastický (3–15 %),
• medulární (3–12 %).

Ve štítné žláze lze diagnostikovat i metastáze karcinomu plic, prsu, ledvin.

Příznaky

Onemocnění se projeví jako náhodný nález hmatného, většinou nebolestivého uzlu na krku nebo náhodný nález uzlu na ultrazvuku. Uzly ve štítné žláze jsou však časté (vyskytují se u 19–76 % obyvatelstva, především u žen a ve vyšším věku) a zdaleka ne každý uzel představuje karcinom. Naopak, naprostá většina uzlů (90–95 %) je nezhoubných (jde o takzvané pseudocysty, koloidní hyperplastické uzly nebo nezhoubné nádory – adenomy).

Vyšetřovací metody

Palpační vyšetření: Je základní vyšetřovací metodou při podezření na karcinom štítné žlázy a krku.

Ultrazvuk: Je další metodou vyšetření této oblasti, včetně vyšetření krčních lymfatických uzlin. Ultrazvuk je metoda široce dostupná, a proto by každý hmatný uzel ve štítné žláze měl být ultrazvukem vyšetřen.

FNAB: Ultrazvuk také rozhodne, zda stačí uzel zkontrolovat s časovým odstupem, nebo zda je nutné provést punkci uzlu pod ultrazvukovou kontrolou (FNAB – fine needle aspiration biopsy). FNAB je jednoduché vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s běžným odběrem krve. Provádí se po lokální dezinfekci krku dvěma vpichy tenkou jehlou do uzlu pod ultrazvukovou kontrolou.

Cytologie: Tím je získán materiál na cytologické vyšetření (vyšetření shluků buněk pod mikroskopem). Je-li výsledek FNAB pozitivní nebo podezřelý, je nutná operace (odstranění jednoho nebo obou laloků štítné žlázy). V případě negativního nálezu lze s velmi vysokou pravděpodobností (více než 95 %) zhoubný nádor vyloučit. I v těchto případech však má být velikost uzlu pravidelně kontrolována ultrazvukem a při zvětšování či jiném podezření z malignity je indikována kontrolní FNAB či operace.

Operace: Pokud uzel roste nebo je jakkoliv jinak podezřelý, musí být provedena operace, i když je FNAB negativní. FNAB nikdy nemá stoprocentní diagnostickou výtěžnost a průměrně v 5–10 % je třeba odběr opakovat. Je-li odběr opakovaně nediagnostický, je indikována operace.

Pravděpodobnost toho, že uzel ve štítné žláze je zhoubný, zvyšují především následující faktory:

• výskyt karcinomu štítné žlázy u příbuzných 1. stupně (rodiče, sourozenci, děti),
• výskyt jiného nádorového onemocnění u pacienta,
• léčebné ozařování celotělové nebo horní poloviny těla,
• opakovaná rentgenová vyšetření,
• opakovaná vyšetření horní poloviny těla počítačovou tomografií,
• jiná expozice radioaktivnímu záření (například zvýšený regionální výskyt karcinomu štítné žlázy po nehodě jaderné elektrárny v Černobylu),
• probíhající imunosupresivní léčba,
• anamnéza imunosupresivní léčby pro malignitu v mládí,
• dlouhodobá neadekvátní a nekontrolovaná léčba tyreostatiky (léky tlumícími zvýšenou funkci štítné žlázy),
• recidiva strumy po operaci,
• mužské pohlaví,
• věk < 20 let nebo > 70 let,
• chrapot,
• kašel,
• poruchy polykání,
• tvrdý až kamenný uzel,
• fixace uzlu k okolí,
• zvětšené lymfatické uzliny na krku, rychlý růst uzlu,
• nepřítomnost jódového deficitu v dané oblasti.

Karcinomy štítné žlázy většinou nijak neovlivňují funkci štítné žlázy.

Zdroj: článek Co znamená uzlík na štítné žláze

Fuchsiová kravata

Fuchsiová kravata rozhodně odliší pány a zvýrazní je v davu tmavých kravat. Fialová vázanka je elegantní a vhodná pro slavnostní příležitosti. Vyjadřuje spojení, kompromis, sjednocení síly, krásu a eleganci. Fuchsiová kravata, která je přechodem mezi růžovou a fialovou, je barvou veselou, je tedy vhodné vzít si ji na svatbu, do práce, na party a podobně. K bílé košili se ovšem hodí také na obchodní jednání nebo do divadla. Nejlépe vynikne na bílé nebo i na černé košili. Co se šířky týče, doby širokých vázanek jsou již dávno pryč. Dnes letí hlavně moderní kravaty s šířkou kolem 7 cm. Méně neformálně pak působí „slim vázanky“ s šířkou kolem 5 cm. Fuchsiové kravaty působí mocně a důstojně. Proto si zaslouží trochu práce na uzlu. Rozhodně nevažte obyčejný jednoduchý uzel „Four in hand“. Zkuste uvázat složitější a elegantnější „Windsor full“ (přinejmenším „Windsor half“). Délka od uzlu dolů by měla být nad úroveň pásku nebo kapku výše. Rozhodně ne ale níže. Konec nesmí čouhat zpoza kravaty, ale správně má být za kravatou nebo ho zastrčte do košile. Opatrně, ať vám takto zasunutý konec nedělá vypoukliny na košili.

Zde můžete vidět fuchsiové kravaty.

Zdroj: článek Fuchsiová barva