V Evropě lidé pravidelně odčervují své domácí mazlíčky minimálně jednou za rok. Před rokem 1930 bylo běžné, že lidé užívali ricinový, minerální nebo jiný olej na vyčištění proti parazitům. Lékaři v devatenáctém století dohlíželi na to, aby se lidé takto očišťovali každého půl roku.
Larvy parazitů cestují po těle a jejich činnost se neomezuje jen na střeva. Larvy a výjimečně i paraziti se mohou dostat i do mozku. Neexistuje člověk, který by nějakého parazita neměl. Tělo se mnohem ochotněji vypořádává s virovou a bakteriální zátěží než s parazity.
Vnější parazité (ektoparazité) se vyskytují v srsti psa. Určitě jste se někdy s některými osobně setkali, vyskytují se kdekoli a nejlepší obranou proti nim je správná hygiena a preventivní odčervování.
V diskuzi PARAZITI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Keding.
Ano je 21. století a mizerná kvalita potravy, chodíme na kebab, na sushi, na čínské nudle....Myslíte, že zelenina ve fast foodech je dokonale očištěna a to samé syrové ryby a maso? Nemyslím si, bylo by vše o jiné kvalitě a ceně. Mám doma 2 odčervené psi ano mohou být přenašeči i když jsou sami odčerveni denně se hrabou ve všem možném, ale to, že přenost je hlavně od psů jé nesmysl. Za plno problémů může tato doba a lidé. Škrkavku a podobného parazita získáte jen od psa ? Omyl! Stačí jit někam na návštěvu, kde neni dobře očištěná zelenina, nebo si dát jen kebab se zeleninou, kde malé vajičko škrkavky není na pohled oka znatelné a přilne hlavně na zeleninu, ovoce, syrové ryby atd... ohledně tasemnice je zase rizikový tatarák, jsme tvorové jako zvířata parazitu máme vsobě mnoho i bakterii které maji ochranný učel, nebo naopak. Jednou za rok by se měl každý člověk odčervovat je to zároveň podpora dobré imunity a nebudete na chřipky, anginy atd.. tak náchylní ....Sama mám škrkavku a bojuju s ní mám na ni dva druhy leku které zapiji čistou štávou z grepu jsou to sice křeče do břicha a zvýšené vyprazdnování, ale věřim, že se mi časem uleví.....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Silvia.
ahoj, napíš mi prosím, ako sa cítiš, v akom štádiu je škrkavka. Tiež ju mám. ďakujem. sandraborova@gmail.com
Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).
V naší poradně s názvem PARAZITI POD KŮŽI V ŠOURKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek .
Díky,u neurologa jsem už byl.Probrali jsme všechny možnosti,ale přímo nic nenašel,takže se může jen domnívat.Zmiňoval se tak jako vy,že to může být od té páteře,ale taky nemusí.Teď bude problém i s časem,protože už musím nastoupit do práce,byl jsem dlouho doma a peníze došly.I tak vám děkuji a já zkusím ještě pátrat dál i když nevím,kam jít,protože moje obvoďačka prostě neví....a tím to pro ni končí.A svědění je často hodně nepříjemné a je docela možné,že nakonec budu muset navštívit psychiatra,abych neprovedl nějakou blbost,protože když člověka něco svědí celý rok,bez přestání a doktoři většinou jeví nezájem,tak jako moje obvoďačka i kožní lékařka a nepohne se to za čtyři měsíce žádným směrem,tak to stále šrotuje v hlavě a je to k zbláznění......
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zdeňku, zkuste možná ještě cvičení s fyzioterapeutem s cílem rozhýbat páteř a posílit svalstvo kolem ní. To můžete absolvovat ve volnu po práci dvakrát týdně. Je to sice zdlouhavé, ale pomůže vám to přijít na jiné myšlenky a zocelí vám to tělo. Budete po tom pěknej chlap. Takového fyzioterapeuta najdete v některých fitness centrech a cena bývá 200 až 700 Kč za hodinu tréninku.
Samička vši se dožívá 3 až 5 týdnů a za tuto dobu naklade 50 až 150 vajíček, takzvaných hnid. Ty přilepuje speciálním tmelem na vlasy těsně u pokožky hlavy. Hnidy vypadají jako miniaturní kapičky nebo hmyzí křidélka o velikosti cca 0,8 mm. Hnidy lze z vlasu odstranit pouze mechanicky, není možné je smýt. Z hnid se za 7 až 10 dní vylíhnou larvy, takzvané nymfy, které ihned začínají sát krev. Za dalších 8 dní nymfy dospějí a dospělá veš se pak dožívá ještě dalších 30 dní.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen i dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Bradavice (verrucae) jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Příčinou vzniku bradavic jsou viry patřící do skupiny humánních papilomavirů – HPV. Bradavice patří k nejčastějším kožním problémům, alespoň jedenkrát v životě se s nimi potýkal každý desátý pacient. Virus papilloma se přenáší z člověka na člověka přímým kontaktem. Větší šance nákazy je u lidí se sníženou imunitou. Klasické bradavice se nejčastěji vyskytují na nohou a rukou.
Jedná se o skupinu parazitických prvoků vyvolávající celé spektrum parazitárních nákaz. Zdrojem nákazy bývají psovité šelmy nebo hlodavci. U nákaz vyvolaných Leishmania donovani a Leishmania tropica je zdrojem člověk. Přenos na člověka probíhá přes štípnutí bodavého hmyzu rodu Phlebotomus (Eurasie, Afrika) nebo Lutzomiya (Amerika). Leishmaniózy přenášené rodem Phlebotomus se vyskytují spíše v suchých oblastech polopouští, stepí a savan, zatímco americké mouchy jsou vázány na zalesněné oblasti. Problém představují rozvojové a chudé oblasti, ve kterých je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí vedoucí až k epidemiím. Podle lokalizace klinických projevů se rozlišují dvě základní formy leishmanióz: viscerální (postihuje vnitřní orgány) a kožní. Prevenci představuje vhodné oblečení a používání moskytiér a repelentů. Tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení. Životní cyklus leishmanióz probíhá mezi lidským hostitelem a komárem. Leishmanie se u člověka vyskytují ve formě bez bičíku, napadají buňky, ve kterých dochází k jejich neustálému dělení, dokud napadená buňka nepraskne. Uvolněním parazitů dochází k šíření nákazy přes napadání dalších zdravých buněk. Pokud dojde k nasátí krve, dostávají se do trávicího traktu komára, kde se mění v bičíkatou formu. Zde dochází k dalšímu dělení, z jeho střev putují do hltanu a odtud při sání na člověku pronikají do nového hostitele a cyklus se opakuje. Původcem kožní formy jsou Leishmania tropica, L. major, L. infantum, L. ethiopica a americké druhy L. braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, odkud bylo importováno do Evropy. Inkubační doba je od několika týdnů do několika měsíců, ale ke kožním projevům může docházet i po několika měsících po návratu. Projevuje se vznikem papuly v místě, kde došlo k napadení hmyzem. Ta se postupně rozpadá na nebolestivý a špatně se hojící vřed se zduřeným okrajem. Může ale dojít k sekundární infekci, která mívá závažnější průběh. Kromě vzniku papul na kůži dochází i k postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce. Vyvolavateli kožně-slizniční formy jsou jihoamerické druhy Leishmania braziliensis a L. guyanensis, které se z místa vstupu infekce mohou pomocí lymfatických cest šířit do slizničního epitelu a dále do horních cest dýchacích. Ke klinickým projevům může dojít i po několika měsících či letech, kdy se již kožní projevy zhojily, ale nově se objevují vředy v ústech, nose nebo hltanu. Nebezpečí představuje skutečnost, že se šíří hluboko, čímž dochází k destrukci tkání a chrupavky. Viscerální forma je nejzávažnější formou leishmaniózy, která je známá také jako „kala-azar“, což v překladu z hindštiny znamená černá horečka. Původci této formy jsou v Indii a v Africe Leishmania donovani, ve Střední a Jižní Americe L. chagasi a ve Středomoří a na Středním a Blízkém východě L. infantum. Inkubační doba je velice rozdílná: od několika týdnů až po několik let. Paraziti se usídlují v lidských útrobách, především v játrech a ve slezině. Klinickými projevy jsou tedy zvětšená játra a slezina, horečky, anémie, váhové úbytky. Neléčené případy jsou téměř vždy do několika let smrtelné.
Komplikace plísně nehtů může vznikat jako bakteriální superinfekce nebo jako další jiné dermatofytýdy vyvolané zánětem na jiném místě těla, nežli je primární plísňová infekce. Rizikové faktory pro vznik kožní plísně jsou malé kožní léze, oslabený imunitní systém, HIV infekce a Diabetes.
Kůže, nehty a vlasy jsou tvořeny keratinem, který je základní potravou pro dermatofyty, které způsobují kožní plíseň. Vnitřní onemocnění dermatofyty nebylo nikdy pozorováno. Plísně se množí především v okrajových oblastech prstencových lézí, kde bývá součastně i nejsilnější zánět. Pokud patogeny napadnou vlasy, tak bývají často umístěny ve vlasových folikulech.
Spolehlivá ochrana proti vnějším parazitům je velmi důležité chovatelské opatření, neboť nejrůznější parazité se nacházejí všude kolem nás. Pes se může rovněž nakazit při kontaktu s jinými zvířaty, a navíc se mnozí parazité mohou přenést i na člověka.
Kožní parazité žijí v psí srsti. Mezi nejběžnější parazity, kteří si vyberou vašeho psa jako hostitele, patří blechy, klíšťata, vši, všenky, zákožky, dravčíci a trudníci. Parazité jsou všude kolem nás, proto by používání antiparazitik nemělo být pouze sezónní záležitostí v době zvýšeného výskytu klíšťat, ale naprostou samozřejmostí. To stejné platí i v případě odčervování. Mnozí majitelé psů odčervování podceňují.
Ektoparazit je vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu (hostitele) buď trvale (blecha, zákožka), nebo jej vyhledává pouze jako zdroj potravy (klíště).
Vitiligo je kožní onemocnění, kdy dochází ke ztrátě buněk tvořících kožní pigment. U nemocného se projevuje světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů, nejčastěji okolo prstů, úst, očí, genitálu, kloubů a třísel. Z postižených míst mohou vyrůstat chloupky též se ztrátou pigmentu.
