MKN je jedno z témat, které se týká tohoto článku. S bolestí zad se potýká mnoho lidí. Nejvíce je namáhána bederní páteř, a proto se bolesti objevují právě zde. Akutní bolest se projevuje ve formě ústřelu neboli lumbaga. Vzniká náhle v bederní krajině a spolu s ní nastává reflexní stažení svalů okolo páteře. Pacient často trpí omezenou pohyblivostí. Lékařský slovník lumbalgii popisuje jako bolest v bederní části páteře a v kříži bez vyzařování.
MKN
MKN-10 je tabelární seznam, který má zajistit, aby ve všech členských státech Světové zdravotnické organizace (SZO) byly nemoci, úrazy, příčiny smrti a další přidružené zdravotní problémy stejně vykazovány, stejně tříděny, tudíž byly mezinárodně srovnatelné. České znění MKN-10 bylo závazně zavedeno k 1. 1. 1994. V roce 1996 skupina expertů SZO doporučila průběžně zapracovávat změny mezi velkými decenálními revizemi. Tyto změny byly souhrnně zapracovány ve 2. vydání v roce 2004. Toto druhé české vydání bylo uvedeno v platnost nejprve v roce 2008, kdy byly do tabelární části zapracovány změny, které vešly v platnost do roku 2009 včetně (a platné k 1. 1. 2009). V letech 2010 a 2011 bylo dále v ČR věnováno značné úsilí na sjednocení aktualizací jednotlivých částí klasifikace a v současné době jsou do všech 3 dílů MKN-10 zapracovány veškeré změny, které vešly v platnost do roku 2010 včetně. Zatímco verze s platností k 1. 1. 2009 byla vydána knižně v kapesním formátu, další aktualizovaná verze MKN-10, vydávaná s platností k 1. 1. 2012 je již k dispozici pouze v elektronické podobě. Třetí vydání bylo aktualizováno 1. 1. 2013.
Léčba dušnosti je závislá na zjištěné příčině, často je nutná mezioborová spolupráce lékařů. Jako základní pravidlo platí, je-li dušnost tak silná, že se člověk stává zmatený, má závratě nebo nekontrolovatelně lape po dechu, volejte okamžitě rychlou záchrannou službu. Lékař bude nejlépe schopen diagnostikovat příčinu dušnosti.
Charakteristika: Anxiózní porucha osobnosti (anxiózní = úzkostný) bývá někdy označována také jako vyhýbavá. U jedince, který jí trpí, se projevují pocity neustálého napětí a obav. Lidé jsou přesvědčeni o své nešikovnosti, nedostatečnosti. Již předem se obávají, že budou odmítnuti a že budou v životě neúspěšní.
Z tohoto důvodu se již předem tito jedinci obávají kontaktů s druhými lidmi. Předem počítají s neúspěchem v navázání kontaktu. To má samozřejmě vliv na mnohé aktivity v životě, včetně pracovních povinností či úspěšného seznamování s opačným pohlavím. Tito lidé jsou též přesvědčeni o své podřízenosti vůči ostatním, a tak vždy vystupují v neadekvátně submisivní poloze.
Lidé s anxiózní poruchou osobnosti jsou velmi uzavření a úzkostliví, sice touží po navázání kontaktů s okolím, ale obávají se možného neúspěchu. Mají tedy následně tendenci se kontaktům spíše vyhýbat. Trpí svou velmi nízkou sebedůvěrou, která poznamenává veškeré jejich jednání.
Anxiózní poruchou osobnosti trpí jedno až dvě procenta populace. Léčbou je možné spíše usměrnit projevy poruchy do adekvátnější míry. Některé projevy je možné potlačit. Při léčbě se využívají léky, takzvaná anxiolytika, ty však přinášejí pouze dočasnou úlevu, proto se používají také antidepresiva.
Nejdůležitější roli v léčbě hraje psychoterapie, která je však vzhledem k povaze poruchy velmi problémová. Lidé s anxiózní poruchou mají těžko překonatelné obavy z toho, že je terapeut odmítne nebo že ho obtěžují. Je velmi těžké získat jejich důvěru, což je prvotní úkol správného psychoterapeuta.
Charakteristika: U smíšené úzkostně depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese, nicméně ani příznaků deprese, ani příznaků úzkosti není tolik, aby zdůvodňovaly diagnózu depresivní poruchy či některé z úzkostných poruch. Typická je trvalá nebo vracející se špatná nálada, obtížné soustředění nebo pocit „prázdna v hlavě“, obtíže s usínáním nebo udržením spánku, neklidný spánek, pocit únavy, nedostatku energie, podrážděnost, nadměrná ostražitost, tendence k plačtivosti po nepatrných podnětech, pesimistická očekávání do budoucna, očekávání horšího, nízké sebevědomí nebo pocity méněcennosti.
Farmakoterapie je velmi účinnou metodou léčby pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Přes 50 % pacientů, kteří jsou léčeni antidepresivy, se výrazně zlepší nebo dosáhne úplné remise. U smíšené úzkostně depresivní poruchy jsou nejvíce účinná SSRI a SNRI. Z tricyklických antidepresiv je to zejména clomipramin, z moderních antidepresiv především SSRI, RIMA, SNRI.
Důležitým doplňkem farmakoterapie je u smíšené úzkostně depresivní poruchy psychoterapie. Nejčastěji bývá používána skupinová psychoterapie a kognitivně behaviorální terapie. Vzhledem k tomu, že jejich specifická účinnost u této poruchy nebyla studována, můžeme se jen opřít o zkušenosti vlastní a jiných, které svědčí o jejich dobré efektivitě.
Po zaléčení akutních příznaků by měla pokračovat udržovací a pak i profylaktická léčba, pro kterou platí podobné zásady, jako u depresivních poruch. Pacient by měl po zaléčení první epizody nemoci užívat léky ještě alespoň 6–9 měsíců, i když už žádné příznaky nemá. Pokud prodělal více než dvě nebo tři epizody, je vhodné, aby profylaktická léčba trvala nejméně dva roky, při více epizodách pět let, někdy však i celý život.
Melanom se podle MKN-10 nazývá zhoubný melanom; ale též se používá také termín maligní melanom. Melanom je zhoubný nádor melanocytů a vyskytuje se převážně na kůži. Melanom se může také objevit ve střevu a v oku, je to tak zvaný melanom cévnatky. Melanom je jeden z méně běžných typů rakoviny kůže, ale bohužel je příčinou největšího počtu úmrtí na toto nádorové onemocnění. Zhoubný melanom je závažným typem kožního nádoru. Rakovina kůže je v tomto případě způsobena nekontrolovatelným růstem pigmentových buněk zvaných melanocyty. Navzdory mnohaletému intenzivnímu laboratornímu a klinickému výzkumu je dnes stále jedinou účinnou léčbou chirurgické odstranění primárního nádoru před tím, než dosáhne Breslowovy tloušťky přes 1 mm. Léčba melanomu zahrnuje chirurgické odstranění nádoru, adjuvantní léčbu, chemoterapii a imunoterapii nebo radioterapii.
Pro nadměrnou konzumaci alkoholu je typické, že může dojít k poškození všech tělesných systémů. Nezanedbatelnou součástí jsou však dopady psychické. Psychické dopady jsou dvojí, ty první jsou způsobené přímým účinkem alkoholu na centrální nervový systém, do druhé skupiny dopadů alkoholu na psychiku člověka pak patří návykové chování, změna osobnosti a podobně.
Účinky alkoholu na organismus člověka, hlavně na jeho centrální nervový systém, jsou prakticky všem známé. Jejich biologický podklad spočívá v tom, že alkohol narušuje a mění metabolismus neurotransmiterů (hlavně systém dopaminu, serotoninu a taurinu). Dále dochází k potlačení inhibičního účinku GABA systému a tak dále.
Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané užíváním alkoholu se klasifikují podle MKN-10 (desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí). Velmi často se však také používá Jellinkova typologie, která rozlišuje pět typů závislosti na alkoholu:
Typ alfa: tito lidé požívají alkohol jako sebemedikaci, aby odstranili špatnou náladu, úzkost či depresi. Pro typ alfa je charakteristické, že většinou pijí o samotě.
Typ beta: příležitostné požívání alkoholu, výrazně ovlivněné sociokulturně, tedy častým pitím ve společnosti. Tito lidé mají často tělesné poškození.
Typ gama: také označován jako anglosaský typ, typický preferencí piva a destilátů. Je vybudována velká závislost na alkoholu a postupně roste tolerance k vypitému množství.
Typ delta: také označován jako románský typ, typický preferencí vína. Je to trvalé udržování hladiny alkoholu v krvi bez výraznějších projevů opilosti či ztráty kontroly.
Typ epsilon: epizodické zneužívání alkoholu, období nadměrné konzumace, střídané abstinencí. Tento typ není příliš častý.
D307 - Jiné močové orgány (Neoplasma benignum organorum urinariorum aliorum).
S307 - Mnohočetná povrchní poranění břicha‚ dolní části zad a pánve
T307 - Poleptání třetího stupně‚ část těla NS
V307 - Osoba vně vozidla zraněná při provozní (silniční) nehodě
Podle MKN-10 patří diagnóza 307 do skupiny D30, což označuje nezhoubný novotvar jiných močových orgánů. To znamená, že všechno, co je D30X nikdy neznamená rakovinu, ani diagnóza 307.
Do skupiny D30 patří všechny tyto diagnózy:
D300 - Ledvina;
D301 - Ledvinná pánvička – pelvis renalis;
D302 - Močovod – ureter;
D303 - Močový měchýř – vesica urinaria;
D304 - Močová trubice – urethra;
D307 - Jiné močové orgány;
D309 - Močový orgán NS (bez specifikace).
Diagnóza D307 u žen
U žen se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v periuretrálních žlázách nazývaných Skeneho žlázy (latinsky glandulae vestibulares minores). Jsou součástí zevních ženských pohlavních orgánů a jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice. Ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Tyto žlázy byly pojmenovány po skotském gynekologovi Alexandru Skenem, který je roku 1880 jako první popsal pro západní medicínu.
Skeneho žlázy jsou pokládány za příčinu ženské ejakulace. Emanuele Jannini z italské univerzity L’Aquila nabídl v roce 2010 pro tento jev vysvětlení [1]. Skeneho žlázy mají vysoce variabilní anatomii a u každé ženy jsou jinak velké. Právě tato rozdílná velikost by mohla být vysvětlením, proč se u některých žen ženská ejakulace vyskytuje a u jiných nikoliv. Oblast Skeneho žláz (ve vagině) je také známa jako Gräfenbergův bod nebo bod G. Nově je jako bod U označováno místo okolo močové trubice a částečně Skeneho žláz. Některé ženy popisují, že dráždění tohoto místa (podobně jako bodu G) přináší příjemné pocity až orgasmus.
Skeneho žlázy jsou homologické s předstojnou žlázou (prostatou) u mužů (tj. mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně). Čirá, nebo mléčná tekutina, která se objevuje během ženské ejakulace, má údajně obdobné složení jako tekutina, která se u mužů tvoří v předstojné žláze. Někteří vědci proto opouštějí název Skeneho žlázy a hovoří o nich jako o ženské prostatě.
Diagnóza D307 u mužů
U mužů se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v uretrální nebo periuretrálních žlázách, známých také jako Littrého žlázy dle lékaře Alexise Littrého. Jsou to exokrinní žlázy, které se větví od stěny močové trubice u mužů. Jejich největší výskyt je v části močové trubice procházející penisem. Tyto žlázy produkují hlen
nekomplikovaná, komplikovaná a jiná patologie močových cest – konkrementy, vezikoureterální reflux, nebo přidružené onemocnění diabetes mellitus, imunodeficience.
Wikipedie uvádí, že kolorektální karcinom, nebo ne zcela přesně rakovina tlustého střeva, představuje jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Někdy používané označení rakovina tlustého střeva je prakticky synonymem. Podle MKN-10 nemá kolorektální karcinom jeden kód, jde o diagnózy C18, C19 a C20. Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 50 let. Způsobuje smrt zhruba 655 000 lidí ročně. Jedním z nejpostiženějších států na světě je Česko (společně se Slovenskem a Maďarskem).
Kolorektální karcinom obvykle nevzniká náhle. Na sliznici tlustého střeva nejprve vzniká benigní polyp, ve kterém dochází k dalším změnám buněk, které nakonec vyústí v karcinom. Odstranění polypu, například při kolposkopickém vyšetření, tak představuje vyléčení.
Poměrně výrazný vliv na rozvoj kolorektálního karcinomu má životní styl. Nejsignifikantnějším faktorem (karcinogenem) je pití alkoholu, které je v Česku velmi vysoké. Existuje rovněž statisticky významný vztah mezi množstvím snědeného masa a rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva – každých 100 gramů denně zkonzumovaného červeného masa zvyšuje riziko onemocnění o 17 %. Další jsou rizikové faktory jako nedostatek zeleniny v potravě, úprava potravy grilováním a smažením, konzumace uzenin a kouření.
Kolorektální karcinom se může vyskytovat v některých rodinách častěji, důvodem může být genetika, ale i jiné faktory (například stravovací návyky). Kromě toho existuje i několik genetických poruch, v rámci nichž se může kolorektální karcinom vyskytovat. Pro to, že je nádor součástí nějakého genetického syndromu, svědčí především nízký věk nemocného (20–30 let) a mnohdy velmi častý výskyt nádorových onemocnění v nižším věku u pokrevních příbuzných.
Vlivem prostředí jsou myšleny především klimatické podmínky a znečištění životního prostředí. Zdá se ale, že tyto vlivy nejsou pro rozvoj kolorektálního karcinomu výraznými rizikovými faktory. Za určitých okolností se mohou jako rizikové jevit dusičnany v pitné vodě.
Familiární adenomatózní polypóza (FAP)
FAP je nejčastějším geneticky podmíněným syndromem spojeným se vznikem kolorektálního karcinomu. Název poměrně dobře popisuje onemocnění – již v poměrně nízkém věku se v tlustém střevě postiženého objevuje velké množství polypů, které se mohou dříve nebo později zvrhnout v maligní karcinom. Jedinou možnou terapií je sledování a průběžné odstraňování polypů kolonoskopicky. Onemocnění je způsobeno mutací jediného genu pojmenovaného APC.
Gardnerův syndrom
U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytují i osteomy (nádory kostí) a fibromatóza (mnohočetné benigní nádory vaziva).
Turcotův syndrom
U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytu
Centrum pro poruchy spánku a biorytmů (CPSB) Fakultní nemocnice Hradec Králové slouží jako spádové mezioborové pracoviště pro nemocné s poruchami spánku, bdění a biorytmů.
Centrum zajišťuje vysoce specializované diagnostické a terapeutické výkony za účelem diferenciální diagnostiky a léčby poruch spánku, bdění a biorytmů, definovaných Mezinárodní klasifikací nemocí MKN-10 a platnou Mezinárodní klasifikací poruch spánku (tedy úplného spektra dyssomnií, parasomnií a poruch spánku spojených se somatickými/duševními poruchami); k diagnostice využívá příslušných metod a postupů vycházejících ze soudobých poznatků vědy a výzkumu v oboru spánkového lékařství (například polysomnografie – víceparametrové monitorování vitálních funkcí ve spánku, stanovení optimálního přetlaku pro léčbu syndromu spánkové apnoe pomocí AUTO CPAPu a při celonočním monitorování, víceparametrové monitorování spánkového syndromu, videomonitorování spánku, test mnohočetné latence usnutí, aktigrafie, spirometrie, rinomanometrie, specializovaná vyšetření neurologická, psychiatrická, ORL a plicní). Terapeutické výkony zahrnují metody a postupy biologické (farmakologické, operativní a podpůrné – CPAP, BiPAP), behaviorální a psychologické (kognitivně behaviorální terapie, psychoterapie).
Dále zajišťuje postgraduální přípravu budoucích specialistů v oboru „spánkové lékařství“, podílí se na postgraduální přípravě lékařů neurovědních a interních oborů a ve spolupráci s Lékařskou fakultou se podílí na pregraduální výchově mediků.
Provádí vědecko-výzkumnou činnost v oboru spánkového lékařství a chronobiologie. Na dožádání provádí expertní poradenství při profesionálním zařazování pracovníků do provozů rizikových z hlediska spánkového lékařství (například směnné provozy, dálková přeprava, letectví).
Podílí se dle potřeby na soudně znaleckých expertizách v oblasti poruch spánku, bdění a biorytmů. Vytváří podmínky pro interdisciplinární spolupráci s ostatními odvětvími medicíny a usiluje o zvyšování informovanosti veřejnosti o možnostech diagnostiky a léčby poruch spánku a biorytmů.
