OLIGOFRUKTOZA a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Oligofruktóza je tradiční prebiotikum, které pomáhá snižovat váhu a energetický příjem u obézních osob beze změny životního stylu a stravování. Tento jev se vysvětluje snížením příjmu energie, který způsobí právě oligofruktóza, neboť ovlivňuje postpradiální krevní glukózu a uvolňování inzulinu.
Co je to oligofruktóza
Oligofruktóza je jedno z nejčastěji používaných prebiotik (prebiotikum = výživa pro střevní flóru). Oligofruktóza se přidává do celé řady takzvaných funkčních potravin. V poslední době se začala používat i při výrobě přípravků určených pro výživu kojenců a malých dětí. Kromě prebiotické funkce má totiž oligofruktóza i další pozitivní účinky, kterými v omezené míře nahrazuje přirozené oligosacharidy přítomné v mateřském mléce. Prokázán byl příznivý vliv na vstřebávání vápníku a vědci se také domnívají, že stimuluje imunitní systém, příznivě ovlivňuje metabolismus tuků a snižuje frekvenci výskytu atopických onemocnění.
Zdroj: článek Oligofruktóza
Účinky
Oligofruktóza omezuje pocit hladu. Působí efektem nabobtnání, to znamená, že kontaktem s vodou vláknina zvětší v žaludku svůj objem, tlačí na jeho stěny a do mozku je vyslán signál o zasycenosti. Dále podporuje střevní pasáž aktivací střevní peristaltiky, přispívá k dobrému trávení a podílí se na detoxikaci střeva. Pomáhá vyloučit nahromaděné toxické látky, napomáhá snížení hladiny žlučových kyselin a špatné bakteriální flóry. Tím, že účinně a rychle podporuje eliminační pochody v tlustém střevě, je výbornou očistou.
Německý přírodovědec Rose poprvé izoloval „charakteristickou látku rostlinného původu“ z ománu pravého v roce 1804. Této látce dal vědec Thomson v roce 1818 název inulin, ale dříve také byla známá jako alantin, helenin, menianthin, dahlin, sinanterin a sinisterin. První poznatky o fyziologickém významu inulinu objevil Külz v roce 1874, když zpozoroval, že moč diabetiků konzumujících 50–120 g inulinu denně, neobsahuje žádné jednoduché sacharidy. Na tomto podkladě se dnes využívá inulinu při diagnostickém vyšetření ledvin. Studie o účincích inulinu na lidské zdraví byla poprvé provedena na začátku 20. století, kdežto studie o neškodnosti inulinu pro člověka byla uskutečněna teprve o několik let později (1935), když si sám autor intravenózně píchl 160 g inulinu.
Inulin absorbuje vodu, zvětšuje svůj objem, vytváří v žaludku viskózní roztok a mírně snižuje jeho kyselost. Zpomaluje vyprazdňování žaludku a tím vyvolává pocit sytosti. Reguluje trávení a absorpci sacharidů i tuků v tenkém střevě.
Zdroj: článek Oligofruktóza
V čem je obsažena
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Zde můžete vidět cenu topinamburu.
Čekanka
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Oligofruktóza
