Příznaky parodontitidy
Parodontitida má vedle krvácení i další projevy: zápach z úst, viklání a rozestupování zubů.
Téma
PARODONTITIDA
Kdy paradontóza vzniká?
Boj zubního kartáčku s mikroby o zdravé dásně začíná de facto s prvním občanským průkazem. Studie totiž ukazují, že právě toto je věk, kdy začíná chronické zanícení dásní. Naštěstí tento proces postupuje docela pomalu, začíná kolem 15. nebo 16. roku života a šíří se z dásně na povrch kosti, kde zapříčiní úbytek kosti. Parodontitida je nebezpečná v tom, že sice krvácí, ale nebolí. Do zubařského křesla většinou spíše usedne pacient se zubním kamenem, nežli s parodontózou.
Zánět podpůrných tkání zubu – parodontitida
Parodont je tvořen dásní, čelistní kostí a závěsným aparátem zubu, který drží zub v kostním lůžku. Vlivem utvořeného zubního kamene a pomnožených bakterií jsou všechny tyto části parodontu drážděny a nevratně poškozovány, čímž vzniká hluboký zánět, kterému říkáme parodontitida. Parodontitidu provází především výrazný zápach z ústní dutiny.
Parodontální onemocnění se projevuje začervenáním a otokem dásní, zvětšováním dásňového žlábku okolo zubů, obnažováním krčků zubů, viklavostí zubů a v konečné fázi jejich ztrátou či patologickým poškozením čelisti.
I když se jedná o onemocnění ústní dutiny, je parodontitida velmi nebezpečná, protože může ohrožovat i jiné tělesné orgány. Bakterie a toxiny, které jsou při tomto onemocnění přítomné v dásni, se totiž krevním oběhem roznášejí po celém těle a mohou se tak kdekoliv usadit. Bakterie nejčastěji postihují srdeční chlopně, ledviny a játra, čímž tyto orgány poškozují a urychlují jejich selhávání zejména ve vyšším věku zvířat.
Bez rizika přenosu infekce nejsou ani majitelé takto postižených zvířat, kdy se kapénky bakterií z ústní dutiny zvířete na člověka přenášejí nejčastěji při štěkání, olizování majitele nebo mazlení.
Zdroj: Bolest zubů u psů
Záněty dásní u psů
Parodont (závěsný aparát zubu) je tkáň, která bezprostředně obklopuje zub a ukotvuje jej na daném místě v čelisti. Funguje jako bariéra proti bakteriím a jiným škodlivým vlivům. Onemocnění parodontu je způsobováno zubním plakem a vyskytuje se ve dvou formách, jako gingivitida (ještě vratný zánět dásní) a parodontitida (zánět a nevratné postižení dásní, parodontálního vazu, tmeloviny a alveolární kosti).
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Parodontitida
Jedná se o onemocnění dásní, které způsobuje infekci dásní. Zvýšený zánět způsobí ústup dásní, tvorbu kapes mezi zuby a dásněmi. V těchto kapsách se tvoří zubní kámen, plak a zůstávají zde zbytky jídla, které způsobují abscesy nebo infekce. Pokročilé onemocnění dásní vede k poškození kosti, která podporuje zuby, a je jednou z hlavních příčin ztráty zubů.
Zde je odkaz na článek, ve kterém se dozvíte více o parodontóze.
Foto parodontitidy
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět parodontitidu.
Zdroj: Nejčastější nemoci úst
Bolestivé dásně
Někdy stačí zrníčko z housky nebo ostrý drobek, který se zabodne do dásně, a za chvíli bolestí doslova lezete po zdi. Rozjede se tak zánět, který už stejně máte, jen jste mu nevěnovali pozornost. I malý neřešený zánět ale může přerůst v parodontitidu, která pak zatíží nejen pacienta, ale i rozpočet zdravotnictví. Se záněty však nesouvisí jen parodontitida, je to často i nepříjemný zápach z úst. Zánět dásní bývá výsledkem nedostatečné domácí i profesionální dentální hygieny i zanedbávání preventivních prohlídek. Zdravé zuby a dásně jsou zrcadlem tělesného zdraví. Bolestivé dásně se také mohou projevit při opožděném prořezávání zubu.
Zdroj: Nemoci dásní
Vznik onemocnění
Na vzniku parodontitidy má podíl aktuální imunitní stav psa, stav závěsného aparátu zubu a působení bakterií, kterých je v tlamě psů a koček zhruba 300 druhů. Tyto bakterie se podílejí na tvorbě zubního plaku. V normálním stavu u zdravého zvířete existuje rovnováha mezi bakteriemi v plaku a organismem psa, která brání přerůstání patogenů. Při jejím narušení ovšem zánět propuká.
Četnější je gingivitida, jejímž původcem je jednoznačně zubní plak. Parodontitida je multifaktoriální záležitost, kromě plaku se na jejím vzniku podílí i genetická predispozice a faktory prostředí. Ne všechny bakterie jsou v tlamě škodlivé, nicméně i oportunní (příležitostné) patogeny při změně prostředí (po antibiotické terapii, po nemoci, atd.) mohou onemocnění vyvolat.
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Léčba
Parodontitida se léčí konzervativně či chirurgicky. Cílem je zastavit postupující onemocnění, předejít dalšímu postižení tkání v okolí nemocně dásně a také zabránit postižení dosud zdravých míst. Základem je zbavit se zubního plaku – mechanicky či chemicky.
Konzervativně se zubní kámen ošetřuje ultrazvukem v celkové anestézii. Zjišťuje se rozsah onemocnění parodontu sondáží kapes a RTG vyšetřením. Následně se hrubě odstraní plak a zubní kámen, čímž se podnítí proces hojení. Závěrem se vyleští povrch zubů s použitím lokálních či celkových antimikrobiálních látek dle konkrétního stavu psa. Samotné použití antibiotik bez očištění parodontu je v zásadě bezcenné, neboť antibiotika velmi málo pronikají vrstvou zubního plaku.
Chirurgické zákroky se využívají častěji v případech, kdy byla předchozí konzervativní léčba neúspěšná. Využívá subgingivální kyretáže (odstranění nemocného epitelu kapsy dásně) a gingivektomie (odstranění nadbytečné tkáně dásně).
Zdroj: Nemocné dásně u psa
Léčba
Parodontální chobot neumožňuje dokonalou ústní hygienu, zůstávají v něm zbytky z jídla, zubní povlak s obrovským množstvím bakterií a zubní kámen. Čím hlubší je parodontální kapsa, tím agresivnější druhy bakterií v ní žijí a tím výraznější poškození tkání vznikne. Největší škody vznikají na kosti, která drží zuby. Probíhající zánět ji poškozuje natolik, že dochází k její resorpci a k jejímu úbytku. To se navenek projevuje jako prodloužení zubů, které vystupují z dásní, mohou se viklat, protože už nejsou dobře v kosti ukotveny, nebo mohou měnit svoji polohu v čelisti, mluvíme o takzvaném putování zubů. V konečné fázi rozvoje parodontitidy může dojít k tak velkému uvolnění zubů, že začnou vypadávat, popřípadě si pacient vytáhne takto uvolněný zub sám. Mnohem častěji však dochází při pokročilé parodontitidě k různým bolestivým příhodám, zejména ke vzniku hnisavých ložisek, která donutí pacienta navštívit lékaře a ten takto postižený zub zpravidla odstraní. Parodontitida je onemocnění léčitelné, ale na rozdíl od prostého zánětu dásní není zcela reverzibilní. Znamená to, že vyléčená parodontitida se nezhojí zcela beze škod. Hojí se tak, že ztracené a poškozené tkáně se už neobnoví plně, ale jen částečně, a proto je v naprosté většině případů nutným výsledkem různě velká ztráta tvrdých i měkkých tkání. Tato ztráta se navenek projevuje určitým prodloužením zubů a ústupem dásně a je tím větší, čím závažnější je stav před započetím léčby.
Léčba tohoto onemocnění je zpravidla dlouhodobá záležitost a je hodně závislá na spolupráci pacienta a především na důkladné ústní hygieně. Pacient, který absolvoval úspěšnou léčbu parodontitidy, je zpravidla ohrožen opětovným vzplanutím onemocnění, je proto žádoucí, aby po skončení aktivní fáze léčby zůstal po dlouhodobou kontrolou parodontologa a také dentální hygienistky.
Zdroj: Parodontální chobot
Zánět dásní
Parodontitida (parodontóza, paradentóza, paradontóza) je zánětlivé bakteriální onemocnění závěsného aparátu zubů, který je tvořen dásní. Zánět dásní sám o sobě nebolí, a to je jeho nevýhoda. Onemocnění nejprve začíná krvácením z dásní, později se tvoří parodontální choboty, obnažují se zubní krčky, dásně ustupují, zuby mění své umístění (rozestup a výklon), viklají se, dásně někdy bolí a otékají. Organismus reaguje na tuto infekci vytvářením látek způsobujících destrukci vaziva přiléhajícího k zubu a rozkladem kostěného lůžka zubu. Následkem tohoto stavu je postupné uvolňování zubů, které může vyústit až v jejich ztrátu. Nebezpečí parodontitidy spočívá v tom, že její průběh bývá obvykle bezbolestný a počátek výraznější bolesti již signalizuje vznik abscesu.
Léčba zánětu dásní je založena na dokonalém odstraňování zubního plaku, to znamená na důsledném provádění ústní hygieny. U akutních forem je možné využít jako podpůrný prostředek i léčebné výplachy úst roztoky s obsahem chlorhexidinu.
Více informací ohledně zánětu dásní naleznete zde.
Zdroj: Zánět
Nemoci podle tělesného zápachu
Existuje několik příčin a nemocí, které přispívají k tělesnému pachu. Poruchy funkce jater mohou být dědičné, nebo k nim může dojít v důsledku napadení viry, nebo po požití chemických látek. Pokud jsou problémy s játry dlouhodobé, mohou vést k závažným komplikacím. Neobvyklý tělesný zápach nebo zápach z úst jsou znamením možného onemocnění jater. S jaterním onemocněním dochází k nadměrnému pocení. Jakmile tělo začne produkovat nepříjemný zápach připomínající zkažená vejce, bývá to příznak jaterního poškození nebo jejich onemocnění. Další příčinou špatného dechu jsou nahromaděné bakterie v ústech, které mohou být příčinou různých onemocnění. Zápach z úst může být například příznakem vážného onemocnění zvaného parodontitida. Další možností je, že jsou do krevního řečiště absorbovány určité potraviny a z plic se pak uvolní nepříjemný zápach, který je znatelný při dýchání.
Nepříjemný zápach způsobuje například i rakovina děložního čípku.
K zápachu z úst a i k zápachu celého těla dochází dále u ketoacidózy, to je onemocnění, které se projeví, když diabetici nemohou sledovat a starat se o hladinu cukru v krvi.
Tělesný zápach může způsobit rovněž hyperaktivní funkce štítné žlázy, kdy dochází k nadměrnému vylučování potu.
Zdroj: Kyselý nebo smradlavý pot
Svědění dásní – léčba
Před zahájením léčby svědění dásní je důležité nalézt příčinu svědění. Nejčastěji to bývají alergické reakce, a to buď na potraviny, nebo léky. Mezi další příčiny patří zánět dásní a parodontitida. Existují různé způsoby, jak léčit příčiny svědění dásní, včetně domácích opravných prostředků. Léčebná kúra může zahrnovat i nechirurgickou léčbu nebo laserové terapie a parodontální chirurgii. Léčba se může lišit v závislosti na závažnosti infekce. Intenzivnější svědění dásní vyžaduje rozsáhlé a opakované ošetření.
Mírné alergické reakce na potraviny či léky mohou být často léčeny pomocí domácích opravných prostředků. Velmi vhodné je kloktání slané vody nebo antibakteriální ústní vody, což pomáhá zmírnit nepříjemné pocity v ústech. Ostatní domácí opravné prostředky zahrnují použití různých olejů k léčbě problémů. Některé jsou obsažené v zubních pastách, jejich používání však bývá méně účinné než nanesení oleje přímo na dásně.
Zánět dásní se často léčí nechirurgicky, protože postačí správné čištění zubů nebo odstranění nadměrného plaku, který může způsobit svědění dásní. Laserová terapie je méně invazivní formou čištění. Většina těchto ošetření by se měla opakovat alespoň dvakrát ročně, aby se zabránilo opakovanému návratu onemocnění.
Zdroj: Svědění dásní
Vypadávání zubů u jorkšírů
Obecně lze říci, že do konce sedmého měsíce věku psa (i kočky) by měla být výměna zubů dokončena. To znamená, že všechny mléčné zuby jsou vypadlé a všechny trvalé zuby jsou prořezané. Nicméně existují mezi plemeny i mezi jedinci individuální rozdíly. Pak platí pravidlo „jednoho zubu“. Pokud je už prořezaný trvalý (druhý) zub, ten mléčný už tam nemá být.
Pokud mléčné zuby nevypadnou a zůstávají vedle těch trvalých, bývají hodně namačkané. Někdy se i stane, že druhý zub nemá místo pro svůj růst a úplně se otočí nebo musí růst jiným směrem, než má. A jak jsou zuby namačkané jeden na druhý, mezery mezi nimi jsou malinké. Právě v těchto místech se hromadí velké množství zubního plaku a později i zubního kamene. Následně nastupuje zánět dásní a parodontitida. A bohužel už u velmi mladých zvířat – klidně kolem desátého měsíce věku.
Když zuby rostou jinak, než by měly, vede to k různým vadám skusu. A vada skusu opět není jen kosmetický problém. Jakmile zuby nemohou dobře spolupracovat během žvýkání, neprobíhá to, čemu se říká „samočisticí funkce chrupu“. A tak se opět hromadí zubní plak, který je příčinou vzniku zápachu a zánětu. Navíc se může zvíře špatně rostlým zubem ošklivě kousat třeba do patra nebo do dásní.
Zdroj: Trhání zubů u psa
Ústup dásní
K ústupu dásní dochází na základě nezánětlivých nebo zánětlivých onemocnění parodontu (dásní).
Příčiny
Mezi nezánětlivá onemocnění dásní se řadí veškeré plakem nezpůsobené změny parodontu. To znamená poškození parodontu chemickými či mechanickými prostředky, hypertrofie parodontu způsobená hormonálními změnami nebo léky, nekrotické změny vzniklé při celkových onemocněních a řada dalších. Do skupiny nezánětlivých parodontopatií, se řadí rovněž takzvané atrofické změny parodontu – obnažené krčky zubů.
K zánětlivým parodontopatiím patří gingivitida, postihující více než 80 % populace, a parodontitida, kterou trpí přes 30 % lidí starších 35 let. Kvůli širokému rozšíření v populaci a závažnosti z pohledu praktického zubního lékaře i nemocného je těmto problémům věnována hlavní pozornost.
Léčba těchto onemocnění je časově a ekonomicky náročná, závislá také na typu postižení, spolupráci pacienta a jeho ekonomických možnostech.
Za postižení parodontu jsou odpovědné určité druhy mikroorganismů, takzvané parodontální patogeny. V závislosti na tom, jaké bakteriální druhy a v jakém množství jsou přítomny v plaku a jak na tuto přítomnost reaguje imunitní systémem, dochází k výsledné destrukci parodontu.
Na vznik gingivitidy a parodontitidy má kromě plaku a dalších faktorů vliv i imunitní systém. Dříve se předpokládalo, že je za vznik parodontitidy odpovědný pouze zubní plak. Tuto představu relativizuje pojetí multifaktoriální příčiny vzniku parodontopatií. Destrukce parodontu (závěsného aparátu zubů) je dnes některými vědci posuzována jako přehnaná reakce organismu na přítomnost bakterií. Imunitní systém má rozvinuté určité toleranční mechanismy. Jejich úkolem je nenapadat a neničit bakterie, které se v ústní dutině přirozeně vyskytují a jsou užitečné, a naopak likvidovat ty druhy bakterií, které jsou pro organismus nebezpečné. U hlubokých parodontálních chobotů, které obsahují velké množství škodlivých mikroorganismů, může docházet k masivním nadměrným obranným reakcím, které vedou k destrukci celého závěsného aparátu zubů. Tyto nové poznatky ovšem v žádném případě nesnižují význam pravidelného a důkladného odstraňování plaku v rámci domácí péče, právě naopak!
Onemocnění dásní poměrně zřídka postihuje děti a mladistvé. Pokud ano, je nejčastější příčinou nedostatečná ústní hygiena, ale u těžších forem parodontitidy dětí a mladistvých se pravděpodobně jedná o systémové onemocnění, poruchu imunity a užívání léků.
Obnova
Obnova, respektive v tomto případě léčba onemocnění, je časově a ekonomicky náročná, závislá také na typu postižení, spolupráci pacienta a jeho ekonomických možnostech. Provádění ústní hygieny může ve většině případů zabránit obávaným následkům parodontitidy, ke kterým patří nevratné poškození tkání závěsného aparátu zubů, destrukce kosti alveolu a ztráta zubů či celého chrupu.
Zdroj: Jak obnovit dásně
4 – závěsný aparát
Zuby jsou uloženy v zubním lůžku a s kostí jsou spojeny drobnými závěsnými vlákny. Závěsný aparát zubu bývá nazýván jako parodontium nebo také ozubice. Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi vlákny je vyplněn amorfní hmotou obsahující ojedinělé buňky. Jedná se o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty), nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty).
Funkce
Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin. Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje především vyrovnávání tlakových sil, které na zub působí při kousání.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je tvorba plaku. Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganismů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganismy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími mikroorganismy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí. Růst zubního plaku podporují látky a mechanismy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (například van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolismu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza). Naopak tvorbu zubního plaku znesnadňuje žvýkání, povrchové jevy (smáčivost a hydrofobie), antimikrobiální látky obsažené ve slině (imunoglobuliny, laktoferin) a v potravě (některá konzervační činidla), ústní hygiena a rovněž i lehčí chemoterapie.
Parodontitida je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů (parodontu). Je charakterizována destrukcí tkání upevňujících zub v zubním lůžku, přičemž dochází k rozrušování závěsných parodontálních vazů a kosti. Je poškozován i zubní cement kryjící kořen zubu. Zmíněné struktury drží zub v zubním lůžku. Jejich destrukce se projevuje vikláním zubu. V pokročilejším stadiu parodontitidy dojde ke ztrátě zubu.
Zdroj: Zub anatomicky
Bulka na dásni
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Bulka na dásni začíná zarudnutím dásně, sliznice je bolestivá na tlak, objevují se spontánní bodavé bolesti, zvětšené a palpačně bolestivé jsou regionální lymfatické uzliny. Během několika dnů přibývá hnis pod periostem, který se napíná, nadzvedává a odlučuje se od kosti, bolesti se stupňují, dostavují se teploty 38–39 °C, pohmatem se dá zjistit fluktuace při vyzrálém abscesu. Při lokalizaci abscesu na dásňovém výběžku horní čelisti v krajině předních zubů je otok rtu, je-li absces nad postranními zuby, je otok tváře, dolního víčka a zúžení mezivíčkové štěrbiny. Při abscesu v oblasti alveolárního výběžku dolní čelisti sahá otok k jejímu dolnímu okraji, ale ten zůstává dobře hmatný.
Bulka na dásni se může projevit i různě velkým ostře ohraničeným zduřením na patře nebo na dásni, které nepřesahuje střední čáru; zduření nasedá kopulovitě na patro, podtlakově je značně bolestivé, patrový mucoperiost nad ním je zánětlivě prosáklý, někdy má lividní (namodralou) barvu a je patrná fluktuace. Vždy záleží na typu a lokalizaci bulky.
Zdroj: Váček na dásni