Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  
Téma

PAVUČINA V OKU

Obsah

Oko je smyslový orgán reagující na světlo (fotoreceptor), zajišťuje tedy vidění. V průběhu vývoje živočichů došlo k výraznému rozvoji od světločivných orgánů reagujících pouze na existenci světla až po oko „jednoduché“ u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a oko složené, například u členovců.

Zdroj: Nemoci očí

Diskuze

V diskuzi LÉČBA PAVUČINY V OKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hejč Emanuel.

Dobrý den, asi před měsícem se mi udělala v levém oku pavučina, oční lékař mi řekl, že to už mi tak zůstane. Vidím ale velmi dobře. Je mě 76 let. Že by to bylo stářím? Ještě těsně před vznikem pavučiny mi zubní lékař 2x rentgenoval zub, zda i toto může být příčina. Chci se zeptat, zda má oční lékař pravdu nebo jsou i možnost léčby. Děkuji.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Léčba pavučiny v oku

Jak ho vyrobit

Základ vnějšího kruhu můžeme vytvořit například z vrbového prutu. Dále použijeme přírodní provázek, různá pírka, korálky, drobné mušle, ulity, oříšky, proužky hnědé nebo barvené kůže, různé přírodniny. Dle vlastní fantazie vplétáme pomocí provázku do základního kruhu pavučinu. Pavučina, která by ideálně měla být symetrická, se stane lapačem negativních energií, ať už snů, nedobrých okolních sil, zlých myšlenek. Pomocí dalších symbolů bude pavučina zpětně uvolňovat pozitivní síly. Pokud si vyrobíme konkrétně lapač snů, pověsíme jej nad postel. Energie neklidných, případně zlých snů se uvolní, časem se sny stanou čitelnějšími a osobní energie vyrovnanější. První sluneční paprsky negativní energie spálí a lapač snů očistí, proto by měl být tento amulet umístěn tak, aby se jej během dne dotýkaly sluneční paprsky.

Důležité je, aby pokud možno byly všechny věci použité při výrobě lapače ryze přírodní. Neměl by být problém sehnat tyto věci – jen peříčka možná budou obtížnější. Při výrobě lapače se soustřeďte na jeho význam (dle barev nebo zkrátka jaký mu přidělíte, barvy toto jen zesilují) a během celé procedury ho nabíjejte energií. Můžete k němu klidně i mluvit a ještě lépe dát mu jméno.

Postup: Vrbovou větvičku ohneme do kruhu, oba konce nařízneme podélně a uděláme tam místo pro spoj, který převážeme provázkem. Podél celého kruhu začneme omotávat proužek látky. Dbáme, aby nebyl vidět žádný kousek větvičky a aby byla rovnoměrně pokryta vrstvou látky (může být použit provázek, lýko nebo kůže). Až dojdeme k místu, kde jsme začali, ovážeme provázkem a začneme vyplétat síť. Rozdělíme obvod kruhu na několik pokud možno stejných částí a vždy uděláme očko v daném bodě. Takto pak postupujeme, až dojdeme zase k prvnímu očku. Znovu omotáme ve středu očka a proplétáme už jen středy ok, až dojdeme k úplnému středu. Do středu pavučiny zapleteme korálek. K vypletenému kruhu připevníme pírka na bavlnkách nebo proužkách kůže. Pírka vážeme po dvou a na spoj pověsíme korálky. Proužky kůže s pírky a korálky zavěsíme dolů na střed a po stranách, tedy celkem tři. A máme hotovo. Nyní už stačí před spaním zavěsit buď někam do místnosti, ve které budeme spát, nebo nad hlavu. Teď už nezbývá než začít snít.

Zdroj: Lapač snů - výroba

Avicularia versicolor chov

Protože se jedná o typický stromový druh, je potřeba jedince umisťovat vždy do vyšších nádrží, které musí mít odpovídající velikost (doporučená pro jednoho dospělce je 20 x 20 x 30 cm). Aby si mohli postavit hnízdo, vkládáme mláďatům do nádrže umělohmotnou větvičku rostliny. Do větších terárií je dobré přidat větve, pokojové rostliny, kůru. Vodu k napití předkládejte v mělkých miskách. Vlhkost by měla být okolo 75 %, lze jí udržovat pomocí rozstřikovače. Mláďatům, která nemají přístup k misce s vodou, je nutné postříkat i stěnu nádrže. Požadovaná teplota u tohoto druhu je kolem 26 °C. Je známo, že rodu Avicularia prospívá chov zvířat ve skupinách, hlavně u mláďat. Ty pak bezproblémově přijímají potravu a rychleji rostou. Podmínkou skupinového chovu je však dostatek místa a potravy. Hnízdo si tito sklípkani staví ve větvích, v listech či pod kůrou. Toto prostředí pro ně představuje bezpečné místo pro spánek, svlékání a přijímání potravy. Hnízdo sklípkanům odstraňujte jen ve výjimečných případech. Například při odchytu, nebo když je pavučina znečištěna zbytky potravy. Potravu tvoří hlavně cvrčci. Mláďatům je předkládejte naporcované spolu s červy do hnízda či na substrát. Velkým a dospělým zvířatům vypusťte několik cvrčků do terária a pravidelně kontrolujte počet ulovených cvrčků. Pro nasycení samic před pářením či k samotnému nasycení používejte odrostlá myší holátka. Je to mírumilovný druh i v době páření. K pozření může dojít jen tehdy, pokud samice není dostatečně nakrmená. Dospělý páreček tedy můžete bez obav chovat v době páření i po něm společně. Oba si udělají hnízdo na jiné straně terária.

Zdroj: Pavouk avicularia versicolor

Křižák pruhovaný – Argiope bruennichi

Jedná se o pavouka z čeledi křižákovití. Nápadně zbarvené samičky připomínají svým zbarvením vosu a číhají ve svých sítích na kořist. Jejich zadeček je nepravidelně žluto-černo-bíle příčně pruhovaný, obdobně pruhované jsou i končetiny. Hlavohruď je porostlá hustými stříbřitými chloupky. Samička není žádný drobeček, může dorůst až velikosti dvou centimetrů a do své sítě loví kromě jiného hmyzu především kobylky, které nejsou v trávě schopny na bezpečnou vzdálenost pavučinu při svém skoku zaregistrovat. Sameček je podstatně menší, v průměru dorůstá jen půl centimetru a je nenápadně zbarvený. Rozdíl velikostí obou pohlaví tohoto druhu pavouka je dokonce největší v rámci celé naší arachnofauny.

Páření je pro samečka velmi nebezpečné a téměř vždy končí jeho smrtí. Před vlastní kopulací můžeme oba pavouky vidět na jedné pavučině, a to do doby, než samička svolí k páření. Kopulace proběhne rychle a někdy už během ní samička samečka chytne, usmrtí a vysaje. Od srpna do září pak samice upřede tři až pět kokonů, které připevní na vegetaci a naklade do nich vajíčka. Jeden kokon obsahuje až čtyři sta vajíček a samička je hlídá. Prvním rokem se v kokonu vylíhnou nymfy, které zde zůstávají celou zimu, po přezimování se z nich vyvinou malí křižáci. Samice v zimě uhyne. Koncem jara se malí pavouci začnou pomocí pavučinového vlákna, které vypouští ze svých snovacích žláz, rozptylovat do okolí.

Křižáka pruhovaného můžeme nejčastěji potkat na slunných místech v porostech trav nebo na zamokřených loukách. Jeho síť je tak charakteristická, že ji velice snadno poznáme. Typicky kolová síť je totiž vybavena klikatým svislým pruhem husté pavučiny probíhající přes její střed (stabilimentem). Mladí pavouci staví pavučinu bez nebo s méně zřetelným stabilimentem. Účelem tohoto pruhu je, že odráží ultrafialové světlo, které může sloužit jako lákadlo pro létající hmyz nebo jako mechanické zpevnění sítě.

Pokud se cítí pavouk ohrožen, může se po pavučinovém vlákně spustit pod síť, kde nehybně vyčká, než nebezpečí pomine. Aby pavouk v nebezpečí snadněji unikl, není pavučina upředena přesně svisle, ale se zemí svírá zhruba 45° úhel.

Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velikost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O složení jedu zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz.

Zdroj: Pavouci

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jana Válková

Nina Vinšová

Bc. Jakub Vinš


ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP