PIŠTĚLA NA PROTI OKUSOVÁNÍ OCASU a nejen to se dozvíte v tomto článku. Roup dětský je červ bělavé barvy, žije v tenkém a tlustém střevě. Samička je větší než sameček, zatímco sameček dosahuje délky 6 mm, samička až 12 mm. Samička klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Vajíčka tohoto parazita byla objevena i v archeologických nálezech starých přes 10 000 let (v americkém Utahu).
Opatření během léčby
Součástí léčby jsou i určitá režimová opatření, která slouží také jako prevence. Základem je dostatečné mytí rukou, především po použití toalety a před jídlem. Po každé toaletě, před spaním a ráno by mělo být pravidlem omýt také konečník. Pamatujte na omývání zepředu dozadu, aby nedošlo k zanesení infekce. Vajíčka snadno ulpívají za nehty, proto je vhodnější mít nehty krátce střižené a především dětem zabránit v jejich okusování. Samozřejmostí by měla být denní výměna spodního prádla. Aby došlo ke zničení vajíček, mělo by se prádlo vyvařit a vyžehlit. Totéž platí pro prádlo ložní.
Okusování nehtů a kůže okolo nich je zlozvyk, který přispívá k tvorbě záděr. Víte, že tento zlozvyk má každý čtvrtý člověk? Když už se bez okusování nemůžete obejít, tak suchou kůžičku netrhejte. To je to nejhorší, co můžete udělat, protože si takto zaděláváte na celkovou sepsi organismu.
Nejúčinnějšími metodami využívajícími účinky přírodních prostředků jsou inhalace a koupele.
Koupel s přidáním eukalyptu či tea tree při prvním pocitu, že na vás „něco leze“, dokáže často rozvoj onemocnění zastavit. Měla by trvat alespoň 20 minut a poté by měl následovat odpočinek ve vyhřáté posteli.
Inhalace pročišťuje ucpaný nosohltan a zklidňuje zanícenou sliznici. Velmi horká pára je již sama o sobě pro viry nepřátelským prostředím, a přidáme-li antivirální olej, zvýší se ještě její účinnost.
Horkou páru vdechujte alespoň dvakrát denně po dobu 5 minut.
Dopoledne inhalujte eukalyptus, tea tree, rozmarýn nebo mátu, protože mírně stimulují.
Večer inhalujte raději levanduli, která podporuje spánek. Levanduli můžete také rozptýlit v ložnici do prostoru nebo kápnout do odpařovače.
Vitamín C proti nachlazení
Vitamín C je dlouhou dobu považován za nejběžnější prostředek proti nachlazení. Ale výsledky vás mohou překvapit. I když podporuje určité stránky imunitního systému, studie neprokázaly, že by vitamín C, a to dokonce ani v dávkách 1 gram denně, působil preventivně proti nachlazení. Pokud jde o samotnou léčbu, tady jsou výsledky lepší. Podle některých studií může vitamín C zkrátit dobu trvání nemoci o 24 až 36 hodin. Ale jiné studie naopak ukázaly, že ani v dávce 3 gramy denně nemá vitamín C žádný efekt. Mějte na paměti, že vysoké dávky vitamínu C, které jsou někdy doporučovány, nemusí být dobré na žaludek.
Echinacea proti nachlazení
Výsledky výzkumů se liší. Zatímco podle některých studií echinacea nemá žádoucí léčebné účinky, podle jiných může snížit dobu trvání i sílu nachlazení o 10 až 30 %. Mnoho odborníků se domnívá, že rovněž užívání echinacey nechrání před chřipkovými viry a nachlazením. Echinacea má i určitá rizika, pokud jste alergičtí na ambrózie nebo na jiné rostliny, nezačínejte s užíváním echinacey dříve, než se poradíte se svým lékařem. Tato rostlina rovněž nemusí být vhodná pro osoby s některými typy onemocnění, například těmi, které působí na imunitu – revmatická artritida nebo vřed.
Zinek proti nachlazení
Užívání zinku je jedna z velmi populárních léčebných metod. Laboratorní výsledky ukázaly, že zinek může zničit virus nachlazení ve zkumavce. Ale není zcela jasné, zda má stejný efekt i v lidském těle. Pokud jde o léčbu, studie prokázaly, že zinek v množství 9 až 24 miligramů může zkrátit trvání nachlazení a zmírnit příznaky. Ale musíte začít zinek užívat ihned, když se objeví první příznaky, a to každé 2 až 3 hodiny (kromě doby, kdy spíte). Další studie žádný přínos neprokázaly. Prozatím zde tedy nejsou
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
Vlhký polibek: Je všechno možné, jen ne romantický! Určitě by vás rád něžně a dobře líbal. Ale chybí mu ještě cit a zkušenosti. Berte to jako výzvu a naučte ho líbat tak, jak to máte ráda!
Kousavý polibek: Je to ohňostroj citů. Oběma se vám jeho jemné hryzání rtů líbí, je to sexy. Oba chcete víc. Jeho polibek prozrazuje, že je mezi vámi velká porce vášnivosti. Je z vás rozechvělý a chce vás mít jen sám pro sebe. Člověk musí být opravdu talentovaný na líbání, aby se mu při jemném okusování nestala nehoda. Ale cvičením se člověk učí a zlepšuje.
Veřejný polibek: Okolní pozorovatelé jsou mu ukradení. Jeho polibek prozrazuje, že se nestydí ukázat celému světu, že je zamilovaný. Chce se s vámi před kamarády taky trochu vytáhnout: to je moje holka! Body pro něj! Je otevřený a extrovertní. Jen pozor, jestli také nejde o majetnický tah – trošku z toho zavání žárlivost.
Polibek na uši: Prozrazuje, že neustále při líbání odbíhá od vašich rtů. Chce vás ochutnávat a poznávat, na kterých místech jste nejcitlivější. Je zvědavý, vynalézavý a opravdu ho zajímáte.
Francouzský polibek: Je to klasika, není nikdo, kdo by tuhle milou a někdy velmi vášnivou hru jazyků neznal. Jde o elektrizující a velmi intimní polibek, který ukazuje, že od vás chce víc, než se jen držet za ruce. To ale neznamená, že touží po vztahu. S někým se líbat pro něj nemusí být ničím zvláštním.
Sání rtů: Udělá z líbání hru na kočku a myš. Začne vám jemně sát horní ret. Jeho polibek prozrazuje, že je to hravý milenec. Je empatický, líbí se mu jen tak se mazlit a užívat si vzájemnou lásku.
Záděry jsou drobné trojúhelníčky měkké či suché kůže kolem nehtů. Záděra kromě toho, že není hezká na pohled, může být i vstupní branou infekce a péče o ni se nesmí zanedbat, protože následně vznikají bolestivé záděry a zánět. Zvláště pokud odstávající část okusujeme, může kromě infekce hrozit i sepse. Záděru způsobuje okusování nehtů, vysušená a dehydratovaná pokožka. Proto tento problém nejvíce trápí osoby se suchou kůží, které mají slabou ochrannou tukovou vrstvu. Dehydratovaná pokožka je bez vody a snadno se kvůli tomu loupe. Pak stačí jen nepatrně o cokoliv zadrhnout a vznikne záděra. Ke tvorbě suché kůže může například dojít častým kontaktem s papírem, ten totiž při dotyku s pokožkou odsává tuk. Na vině ale může být i špatná manikúra či nedostatek některých vitamínů a minerálů. Typické jsou záděry u dětí, a to především na palci.
Ranku, která vznikne po odstřižení, je vhodné ošetřit hojivým krémem či gelem s obsahem přírodních látek, nejlépe heřmánku či měsíčku lékařského. Měsíček lékařský je v tomto případě užitečný svým hojivým účinkem a hodí se právě při drobných poraněních kůže, mezi něž patří i záděra. Heřmánek lékařský zase působí antibakteriálně a protizánětlivě, čímž snižuje riziko vzniku infekce na místě odstřižené kůžičky. Výhodná je vzájemná kombinace výtažků z obou léčivých rostlin v jednom přípravku, dojde tím k rychlejšímu hojení rány, a navíc záděra tolik nebolí.
Samice roupu dětského je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice dokáže kolem řitního otvoru člověka, zejména dětí, naklást až 12 000 oplozených vajíček, schopných dalšího života. Vajíčka kolem řitního otvoru způsobují nepříjemný pocit svědění, pálení uvnitř a kolem konečníku. Dítě se pak vlivem tohoto svědění na těchto místech škrábe a na jeho konečcích prstů mohou ulpět oplozená vajíčka. Neumyté ruce pak mohou být zdrojem opětné nákazy, protože se vajíčka přenesou zpět do zažívacího traktu ústy, například při okusování nehtů. Vajíčka roupu dětského jsou velmi lehká a mohou být roznášena i pouhým prouděním vzduchu a také mouchami! Onemocnění je označováno jako roup dětský, ale může být přítomno i u dospělého člověka.
Afty na mandlích nepatří mezi závažná onemocnění, ale způsobují nepříjemné bolesti a mohou tak prakticky znemožnit dodržování pitného režimu, příjem potravy a často dokonce i mluvení. Riziko aft stoupá se stresovou zátěží, což souvisí s rovnováhou naší imunity. Také se objevují častěji u lidí se zubními protézami nebo rovnátky. Trpíte-li zlozvyky, jako je okusování nebo žvýkání tváří, budete k aftám také náchylnější. Rizikovou skupinou jsou rovněž lidé, kteří kouří nebo žvýkají tabák, a ti, kdo trpí nedostatkem vitamínů, hlavně z řady B.
Obvykle jde spíše o časté olizování či okusování než o něco vážného. Zkuste se zbavit nutkání, že potřebujete neustále okusovat kůžičku ze rtů, a nesnažte se rty stále zvlhčovat tím, že si je olíznete. Nebudete-li důslední, může vše dojít až k ekzému, který zahojí jen krém s podílem hydrokortizonu.
Používejte balzám na rty In Love od Lancôme s posilující recepturou obohacenou o bambucké máslo. Jemné transparentní odstíny podtrhují přirozené zbarvení rtů a potlačují vzhled rozkousaných rtů. Efektní barvy dodávají rtům intenzivní hydrataci a neuvěřitelný pocit ochrany.
Výhody:
nezatěžující receptura pro průsvitnou barvu;
hladký, jemný a krémový film pro příjemný pocit lehkosti a komfortu;
přilnavost ke rtům;
hydratační efekt přírodního původu pro povzbuzení hebkosti rtů.
Vazy vašich zubů mohou začít bolet přílišným tlakem nebo tvrdým kousnutím do jídla. Toto podráždění může způsobit, že pocítíte ostrou bolest zubu, kterou lze zaměnit za běžnou bolest zubů. Existují zde však odlišnosti. Podvrtnutí vazu je lokalizováno bolestí na jednom zubu, přičemž bolest při zánětu zubů může být obtížné identifikovat v jedné konkrétní oblasti.
Existuje mnoho příčin, jak si můžete vymknout zub. Některé běžné příčiny zahrnují:
příliš silné zatnutí zubů;
skřípání zubů v noci;
kousání do tvrdých potravin;
okusování nehtů;
stomatologické operace nebo zákroky;
vysoká plomba;
zubní infekce;
poranění malým předmětem, jako jsou kosti, semena, jádra nebo led;
problémy s dutinami, jako jsou alergie nebo nachlazení.
Nehet je produktem kůže a tvoří se v nehtovém lůžku. Má stejnou funkci jako pokožka a „trpí“ obdobnými chorobami. Příčinou zánětu nehtového lůžka je obvykle Staphylococcus aureus, nebo-li zlatý stafylokok.
Přes všechna varování, že kůžičku kolem nehtového lůžka neradno okusovat nebo hluboce stříhat, se to někdy holt stane.
V takových případech se může obnažené místo po odstranění kůžičky snadno zanítit. Při poranění totiž pronikají k nehtovému lůžku infekce a ty způsobí jeho zanícení. Bolestivý stav, který pěkně znepříjemní život s bolavým prstem.
Zánět nehtového lůžka si mohou způsobit i lidé (nejen děti), kteří trpí zlozvykem okusování nehtů. Do otevřené rány způsobené odkousnutím a zatržením kůže nebo nehtu se snadno dostanou choroboplodné zárodky způsobující zánět.
Podle Wikipedie je Ivermektin, někdy nazývaný také invermektin, širokospektrální antiparazitikum používané v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům, jako jsou vši, střečci či zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony.
Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulzů u hlístic a hmyzu pouze uvolňováním γ-aminomáselné kyseliny, která se následně váže na její receptor komplexu chloridového kanálu postsynaptických neuronálních membrán. To způsobuje zvýšený průnik chloridových iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos nervových vzruchů. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a glutamát-chloridovými kanály. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, který má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.
Látku poprvé izoloval v roce 1975 William C. Campbell, biochemik z firmy Merck & Co., ze směsi skupiny látek odvozených od avermektinů, objevených ve vzorcích půdy odebraných na jednom golfovém hřišti pracovníky japonského výzkumného ústavu Kitasato. Extrakt z tohoto vzorku se projevil jako velmi účinný proti mnoha různým zvířecím vnějším i vnitřním parazitům (endoparazitům a ektoparazitům). Při dalším zkoumání se jako nejúčinnější projevil právě derivát ivermektin, odvozený od mateřské látky této skupiny organických látek, avermektinu. V roce 1978 dr. Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti mikroskopickému parazitu Onchocerca cervicalis. Protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermektinu i v humánní medicíně. Jakmile byla prokázána neškodnost této látky pro člověka, začala v roce 1982 firma Merck ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) rozsáhlé testování ivermektinu na lidech, které se ukázalo jako velice úspěšné. Protože říční slepotou trpí především obyvatelé velmi chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermektin všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu. Distribuce ivermektinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kupčení s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee) dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založ
Bioaroma Krém proti akné je 100% krém proti akné s tea tree, bergamotem a geránií. Kombinace obsažených účinných látek působí jako antiseptikum, čistí pleť a účinkuje v boji proti akné. Krém proti akné vyrovnává tvorbu kožního mazu, zabraňuje tvorbě pupínků a zároveň zajišťuje hydrataci pleti.
Účinky:
vyrovnává tvorbu kožního mazu;
působí proti ucpávání pórů;
redukuje projevy akné;
působí proti tvorbě jizviček po akné;
vyhlazuje pokožku;
hydratuje pokožku.
Krém obsahuje esenciální olej diktamos, který Aristoteles považoval za dokonalý prostředek k hojení a zacelování ran. Vyhlazuje jizvičky po akné. Pokožka bude rozzářená, sjednocená, hebká a zdravá. Krém je určen pro aknózní pleť, pokud máte pleť jiného typu, vyberte si ten pravý právě pro vaši pleť z nabídky dalších pleťových krémů.
Použití
Krém proti akné je vysoce koncentrovaný, proto vždy nanášejte pouze velmi malé množství (maximálně o velikosti čočky) na navlhčenou pleť nebo krém smíchejte s vodou, pleťovým tonikem, případně aloe vera gelem, a vytvořte tak krémovou emulzi.
Před nanesením krému (po důkladném očištění pleti) potřete obličej 2 kapkami éterického oleje z levandule nebo tea tree pro dokonalý účinek proti akné.
Nezapomínejte na správné čištění pleti. Majitelé mastné a aknózní pokožky by se měli vyvarovat čištění pleti pomocí čisticích gelů a emulzí, které smývají ochranný film pleti, vysušují ji a tím ji podporují k větší produkci kožního mazu, která vede k tvorbě zanesených pórů a pupínků. Zkuste raději čištění pomocí oleje. Udělejte si jemný obličejový peeling jednou týdně s levandulovými zrníčky pro ještě účinnější boj proti pupínkům. Peeling čistí pokožku, otevírá póry a odstraňuje odumřelé kožní buňky. Do své péče o pleť také zařaďte 2x týdně čisticí masku se zeleným jílem.
Chcete-li pleť lépe připravit na nanesení make-upu, přetřete krém po nanesení Aloe Vera hydratačním gelem s diktamem a levandulí nebo Sérem proti vráskám na obličej a oči. Zvýšíte tím úroveň hydratace a zároveň pleť sametově zmatníte.
Krém neobsahuje vodu, chemické a konzervační látky.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v
Svrab se nevyhýbá ani domácím zvířatům. Můžete se setkat se psím svrabem, i když ne tak často jako s ušním svrabem u koček. U koček ale bývá diagnóza poměrně jednoznačná, na rozdíl od svrabu psího. U psa se svrab snadno zamění za alergii, protože svědění a drbání jsou typické pro oba problémy. Svrab se přitom většinou nejprve objeví v dolních partiích zvířete, což mohou být i vnitřní strany stehen. Na postižených místech se mohou objevit i lupy, šupinky kůže, přesto se roztoč způsobující svrab u psů obtížně diagnostikuje. Svrabem mohou trpět i hospodářská zvířata, jako například prasata, králíci nebo ovce. Jako prevence je dobré se vyvarovat kontaktu s cizími neznámými zvířaty a zejména s toulavými psy. A kontrolovat svá zvířata zvláště na místech méně ochlupených, okolo uší, slabin, okolo ocasu a konečníku.
Prvními příznaky jsou malé, zato velmi svědivé léze. Zvíře si je přirozeně začne zuřivě drbat nebo lízat. Jak už to ale bývá, právě tímto konáním si onemocnění roznáší víc a víc. Vzniknout z toho může hluboký zánět kůže. Je-li zvíře alergické, příznaky jsou samozřejmě ještě horší. Nakonec se může stát, že zvíře začne o srst pomalu ale jistě přicházet. A to opravdu velmi trýznivým způsobem. Svrab byl dříve považován za nemoc špíny, ale není tomu tak. Ohrožené je každé zvíře, ať žije v sebevětším pohodlí a čistotě. Čím je ale více špíny, tím větší pravděpodobnost nákazy. A pozor! Zákožka si skutečně nevybírá. Ze zvířete klidně přeskočí na člověka.
Parazity je nutné usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-onů neboli pipet, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad. Tedy na místo, ze kterého si zvíře léčivou látku neslízá. Někdy se musí aplikace zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamektin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate.
Pozor! U lidí, kteří přijdou do kontaktu s parazitem, se může přechodně objevit zánět kůže.
Součástí léčby ušního svrabu je vyčištění zevního zvukovodu od parazitů, vajíček a trusu k tomuto účelu určenými výplachy. V případě současného výskytu zánětu zevního zvukovodu je potřeba tento zánět také přeléčit ušními kapkami.
Nutná je léčba všech zvířat, které jsou spolu v kontaktu, onemocnění je totiž lehce přenosné.
Parazité se mohou přenášet také chovatelskými pomůckami, jako jsou hřebeny, kartáče a podobně. Tyto předměty je nutno řádně vyčistit. Zákožky mohou přežívat několik dní i mimo svého hostitele, je potřeba tedy vysát, vyprat, vyčistit zvířecí pelíšky nebo místa, kde zvíře delší dobu pobývá.
