Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  
Téma

POHLAVNÍ ŽENSKÉ ORGÁNY FOTO

Reprodukční systém ženy

Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.

Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.

Anatomie ženských orgánů:

  • vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
  • vývodné cesty pohlavní: vejcovod (tuba uterina), děloha (uterus), děložní hrdlo, pochva (vagina)
  • vnější ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina externa) / zevní pohlavní orgány: vulva, malé pysky (labia minora), velké pysky (labia majora), poštěváček (clitoris)

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diskuze

V diskuzi ŽENSKÉ GENITÁLIE POPIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexis.

Velmi podrobný článek :) Ještě k tomu přidala něco o labioplastice ( www.labioplastika-pr… ), která spočívá v tom, že pohlavní orgány se dají esteticky upravovat (perineoplastika a vaginoplastika se používají nejen v estetických účelech, ale spíš zdravoptnických

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Ženské genitálie popis

Hymen

Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.

Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.

Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.

Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.

Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.

A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“

Typy panenských blan:

  • kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
  • přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
  • dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
  • po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
  • fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
  • annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
  • semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopně cév.

Hymenotomie

Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným panenská blána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutné ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenská blána může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká „hymenotomie“. Ženy však také mohou požadovat chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. I z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost hymenu důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.

Hymenoplastika

Hymenoplastika je operace, která obnovuje hymen, tedy panenskou blánu.

Zde je detailní foto.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Poradna

V naší poradně s názvem POHLAVNÍ CHOROBY FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.

Tady jsem pro vás připravila foto, na kterých jsou vidět pohlavní nemoci. Fotky pohlavních chorob jsou tady: www.google.cz/search… a nebo taky tady: www.google.cz/search…

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Pohlavní choroby foto

Následky po odstranění dělohy

Žena má po operaci dočasně ztížený odchod moči, dočasně se rovněž zhorší průchodnost střev, operační rána může otéct, v případě větších krevních ztrát se podává infuze.

Při operaci, která byla prováděna vaginální cestou, se musí asi měsíc po operaci dodržovat zvýšená hygiena. Dva až tři měsíce po operaci by žena neměla zvedat těžká břemena. Absence pohlavního styku by měla trvat 4–6 týdnů po operaci. V případě odstranění vaječníků se doporučuje hormonální substituce.

Pokud žena podstoupila jednoduchou hysterektomii, to znamená, že jí byla chirurgicky odstraněna pouze děloha, už nikdy nebude menstruovat a nemůže otěhotnět. Její hormonální stav je beze změny – hormonální funkce vaječníků nejsou operací narušeny a budou postupně vyhasínat, tak jako v případě, že by žena operována nebyla. Pohlavní život není operací ovlivněn.

Pokud proběhla hysterektomie totální, tedy odnětí dělohy i vaječníků, žena také nemenstruuje a nemůže otěhotnět. Vyoperování vaječníků však způsobí náhlý pokles ženských pohlavních hormonů, což má za následek (zejména u mladších žen, kde byly vaječníky ještě plně funkční) nástup přechodových příznaků jako návaly horka, pocení, bušení srdce, bolesti hlavy, poruchy spánku, změny nálady a jiné. Proto se (pokud není kontraindikace) co nejdříve nasazuje takzvaná hormonální substituční léčba.

Samotné odstranění dělohy nemá vliv na pohlavní styk. Je ukončena možnost mít děti a menstruaci. Děložní hrdlo nemá žádnou funkci při pohlavním styku. Pochva je po hysterektomii dostatečně dlouhá a její směr je nezměněn. Hlavní místa, která jsou zodpovědná za vnímání pohlavního styku, jsou klitoris, poševní stěny a svaly pánevního dna. Při provedení hysterektomie nejsou tyto struktury narušeny.

Pokud jsou při operaci odstraněny i vaječníky, žena ztrácí touhu po pohlavním styku a snižují se lubrikační vlastnosti pochvy. Při léčbě pohlavními hormony se tento stav upravuje.

A jak dlouho trvá operace odstranění dělohy? To záleží na typu operace, viz výše. U této diagnózy je možné využít lázeňskou léčbu. Můžete tedy po operaci dělohy požádat lékaře o lázně, a to do dvou let po ukončení léčby, přičemž by zde měl být nárok na tři týdny komplexní lázeňské péče – ubytování i lázeňské procedury by měla hradit zdravotní pojišťovna. Návrh na ni musí napsat váš praktický lékař – vesměs na základě doporučení ošetřujícího lékaře (gynekologa). Již v návrhu se uvádí lázně, které preferujete, i lázně náhradní, a to, zda požadujete jednolůžkový pokoj. Návrh na lázeňskou péči schvaluje revizní lékař, na to má pojišťovna maximálně 30 dnů od podání návrhu, pak od ní dostanete zprávu, kterým lázním byl návrh postoupen. Do lázní se nastupuje nejpozději tři měsíce od podání návrhu. Vhodné jsou Františkovy Lázně.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Poradna

V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.

muze muz mit pohlavni styk,kdyz ma phimosis,a je plodny?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Muž s fimózou samozřejmě mít pohlavní styk může. Má to ale svá úskalí. Tím, jak je žalud neustále zakrytý předkožkou, se těžko dosáhne vyvrcholení a pohlavní styk může tak trvat velmi dlouho. Pak je zde nebezpečí zanesení infekce do pochvy, protože není možné provést důkladnou hygienu žaludu. Pokud je fimóza v akutním stádiu, to znamená, že probíhá zánět na tkáních žaludu a předkožky, tak bych vůbec pohlavní styk nedoporučoval.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Dotaz

Varle, nadvarle, skrotum, penis

Varle (latinsky: testis; množné číslo varlata, latinsky: testes; hovorově: koule) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (například testosteron). Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.

Nadvarle (řecky: epididymis) je část lidského těla, která se podobá velmi těsně stočenému kanálku. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na horní a zadní ploše varlete. Kdyby se natáhlo, dosáhlo by délky 6 metrů. Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během toho spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy. Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatatelné na zadní straně varlete. Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.

Šourek (latinsky: scrotum) je kožovitý vak, vychlípenina břišní stěny, kde jsou uložena varlata. Většinou je umístěn mezi řitním otvorem a penisem. Spermie, které se tvoří ve varlatech, potřebují ke svému vývinu teplotu nižší, než je teplota zbytku těla. Zdá se, že u člověka je ideální teplota pro spermatogenezi asi 34,4 °C; 36,7 °C už může snižovat počet spermií v ejakulátu. Teplota uvnitř šourku je ovladatelná, v chladu se stěna šourku stáhne a přitáhne varlata k břišní stěně, kde se ohřejí, v teple se naopak šourek povolí.

Penis (neboli pyj či falus) je kopulační orgán samců a součást samčí rozmnožovací soustavy.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Poradna

V naší poradně s názvem PO OPERACI KRCNICH MANDLI MUZEME MIT POHLAVNI STYK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Dobry den manzel je po operaci krčních mandli tyden a ted uz je doma chci se informovat zda je mozny pohlavní styk dekuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Týden po operaci krčních mandlí je stále sliznice krku velmi náchylná na různé infekce, které se mohou přenést při orálním sexu, který by manžel dělal vám. Klasická soulož je v této době již možná. Prostě a jednoduše, když při sexu vynecháte manželovo ústa, tak si klidně můžete užívat dle libosti.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Po operaci krcnich mandli muzeme mit pohlavni styk

Anatomie lidského těla

Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.

Lidské tělo je takový seznam orgánů.

Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.

Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).

Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.

Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze

V diskuzi VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.

Dobrý den,jmenuji se Tereza a je mi 15 let.Moje máma mi chce nechat ,,píchnout´´ Silgard očkování proti rakovině děložního čípku,ale já jsem už měla pohlavní styk s mím přítelem.Myslíte že mi tato injekce může ještě pomoct?A že to má vůbec cenu si tu injekci koupit a nechat píchhnout?Nechci totiž mámě říkat že jsem už měla pohlavní styk a tak se bojím.Prosím napište mi na můj e-mail s pozdravem Tereza

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Re: vakcina Silgard

Děloha

Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.

Děloha v těhotenství

Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.

Pokleslá děloha

Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špatné péče. Sestup dělohy postihuje častěji starší ženy a ženy rodící častěji.

Příznaky: silná bolest zad, bolest při pohlavním styku, příznaky inkontinence, časté močení a bolest při něm, pocit tlaku v malé pánvi.

Děloha zakloněná dozadu

Obrácení děloha neboli retroverze je poměrně častý jev postihující téměř každou pátou ženu. Normálně je děloha v pánvi nakloněná směrem dopředu. Při obrácené děloze je její naklonění opačné, tedy dozadu. Většinou obrácená děloha neznamená výskyt obtíží a komplikací a není nutná léčba, avšak někdy mohou být přítomny nepříjemné příznaky. Mezi komplikace se pak řadí potíže s otěhotněním a samotným těhotenstvím. V těchto případech se volí konzervativní či chirurgická léčba.

Dvourohá děloha

Dvourohá děloha je vrozená vada. Tato děloha má dva rohy a tvar srdce. Anomálie dělohy jsou spojeny s různými problémy, jako je nepřítomná nebo bolestivá menstruace, bolest při pohlavním styku, zvyšuje se riziko vzniku endometriózy a jiné obtíže.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diskuze

V diskuzi VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míša.

Dobrý den, je prvada, že během vakcinace - t.j. 6 měsíců - dívka nemůže mít pohlavní styk? Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kim.

ahoj miso, je to proto, aby si nahodou ten virus v behem vakcinace nechytla, to pak se ockujes zbytecne. takze odpoved ano - pouze s prezervativem :-)

Zdroj: diskuze Re: vakcina Silgard

Cvičení po odstranění dělohy

Cvičení po odstranění dělohy by mělo být prováděno v rozumné míře, tedy tak, aby ženu osvěžovalo a nevyčerpávalo. Před cvičením břicha raději upřednostněte cviky na posílení pánevního dna, které slouží jako prevence sestupu poševních stěn a úniku moči.

Obrázek dělohy.

Znak pro ženské pohlaví.

Obrázky ženského pohlaví.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diskuze

V diskuzi DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.

já dnou trpím, není to sranda.. ale hodně mi pomáhá doplněk stravy Enzycol DNA, beru jej v pauze mezi léky, kterou mám vždy dvakrát do roka.. Nemám žádné potíže, můžu občas i zhřešit v jídle a navíc je to přírodní, takže nezatěžuje orgány.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír Prokeš, nutriční terapeut.

Bez úpravy výživy nepřináší pouhá léková terapie dny trvalé výsledky. Příčinou dny je nevhodná výživa způsobující nadměrné ukládání krystalů kyseliny močové v kloubech a ledvinách. Účinná terapie zahrnuje přechodné vyloučení potravin, které způsobují zvýšený obsah této kyseliny v těle (některé z nich jsou překvapující) a použití konkrétních bylin a doplňků pro její vyplavení z těla. Poradím jak si upravit stravu, abyste se dny trvale zbavili. Kdo by měl zájem, může mne kontaktovat na čísle 608 155 338.

Zdroj: diskuze DNA

Prostata

Předstojná žláza (latinsky: prostata) je přídatná pohlavní žláza, jejíž sekret je součástí ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, a je umístěna pod močovým měchýřem a jako prstenec obkružuje močovou trubici. U samic jsou k prostatě homologními strukturami Skeneho žlázy, mluví se dokonce o ženské prostatě. Je vklíněná do prostoru mezi stydkou kostí a konečníkem – faktu, že se dotýká stěny konečníku a je tak poměrně snadno dostupná, se využívá jak při rektálním vyšetření prostaty, tak při sexu.

Prostata je svalově-žláznatý orgán tvořený 30–50 tuboalveolárními žlázkami, obklopenými hladkou svalovinou a vazivovým stromatem. Vývody žlázek v počtu několik desítek ústí kolem semenného hrbolku (veru montanum) do močové trubice. Sekret žlázek tvoří 15–30 % objemu ejakulátu. Kromě ejakulace je možné získat jejich sekret také expresí per rektum, což má léčebně-diagnostický význam. Na povrchu je prostata krytá vazivovou kapsulou, která je opředená sítí cév a nervů. Žláza vzniká modifikací stěny močové trubice a u mužského plodu se objevuje v 9. týdnu nitroděložního vývoje. Materiálem pro vznik prostaty je močová trubice, Wolffův vývod a okolní mezenchym. Homologní strukturou u žen jsou parauretrální žlázy, které jsou vytvořené u některých žen a jsou příčinou takzvané ženské ejakulace.

U mužů se z anatomického hlediska prostata skládá z pěti laloků: pravého, levého, předního, zadního a středního. V průběhu života tyto laloky srůstají a v dospělosti již zcela splynou. V urologické praxi se proto používá rozdělení prostaty podle McNeala na tři zóny. U starších mužů (i samců dalších savců) se někdy uvnitř vývodů hromadí kalcifikovaný materiál (corpora amylacea). Může ucpávat vývody a stává se také součástí ejakulátu. Stimulace předstojné žlázy je přirovnávána k dráždění G-bodu žen a u některých mužů může zesílit nebo i vyvolat orgasmus a zvýšit tak požitek ze sexu. Existují dva způsoby, jak dráždit prostatu: buď nepřímo, masáží hráze, nebo přímo, přes stěnu konečníku, tedy análním sexem. Dráždění prostaty je zdrojem uspokojení pasivního partnera při homosexuálním pohlavním styku.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze

V diskuzi VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maruška.

Dobrý den.... mám za sebou první davku a ted někdy budu mít druhou... můžu mít se svym klukem pohlavní styk??? předem děkuju za odpoved

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naty.

já myslím že můžeš, ale když seš panna nevím jak to je! Pá

Zdroj: diskuze Re: vakcina Silgard

Vaječníky, vejcovody

Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza. Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.

Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx) je úzká ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka. Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky. Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Poradna

V naší poradně s názvem SEX PŘI MENSTRUACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivanka.

Dobrý den. S přítelem jsem měla pohlavní styk v době menstruace. Při sexu došlo k úniku spermií. Je možné, že mohu otěhotnět?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

V době menstruace je vajíčko vypuzeno z dělohy a dostává se ven z těla. Čím déle od prvních příznaků menstruace, tím je menší šance na jeho oplození. Sama tedy zjistěte, jak dlouho od začátku menstruace došlo k po hlavnímu styku, a podle toho si odpovězte na svou otázku.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Sex při menstruaci

Pohlavní choroby fotografie

Několik fotografií, na kterých jsou vidět pohlavně přenosné choroby, jsou tady: pohlavní choroby foto.

Zdroj: Sexuálně přenosné choroby

Filcky

Muňka (Pthirus pubis), lidově filcka, je veš, která se vyskytuje na ochlupených místech těla, převážně pak kolem genitálií. Někdy se také může objevit na prsou, v podpaží, vousech, obočí a řasách. Muňka připomíná svým tvarem klíště – malá hlava, ploché čtvercové tělo a silné nohy s drápy, kterými se drží na chlupech. Sameček měří 1 mm, samička asi 1,5 mm. Samičky za dobu svého života, což je přibližně 3 týdny, nakladou 20–30 vajíček, ze kterých se za 7 dní vylíhnou larvy. Ty jsou za 15–17 dní schopné rozmnožování. Živí se sáním krve. Onemocnění (peduculosis pubis) se řadí mezi pohlavní choroby, protože k přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku. Dalším zdrojem nákazy může být sdílení oblečení, pokrývek a ložního prádla.

Příznaky

Na pokožce vznikají škrábance s drobným bodovitým krvácením, ekzémy, hnisání, strupy. Pokud má člověk muňky delší dobu, dochází ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae). Muňka je vidět pouhým okem, pokud je pozorně prozkoumáno ochlupení, a vypadá jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená ke chlupu. Muňky způsobují svědění, které však nemusí být velké a postižení lidé mu nemusí věnovat pozornost. Při zpozorování příznaků je třeba ihned navštívit lékaře.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Zdroj: Nejčastější pohlavní nemoci

Kapavka

Kapavka (gonorrhoea) patří mezi klasické pohlavní nemoci podléhající zákonným opatřením. Kapavka je působená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok). Tento gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (takzvaná metastatická kapavka). U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky (například poruchy plodnosti a podobně).

Příznaky

Jde o místní, akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně intimním kontaktem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí, to znamená u mužů především močovou trubici a prostatu a u ženy močovou trubici a děložní čípek. Podle charakteru pohlavního styku může být však i mimo tuto lokalizaci – v konečníku, ústech, krku. Infekce se může z močové trubice a děložního čípku postupně šířit do vnitřních pohlavních orgánů – podle jejich anatomického uspořádání, kde vzniká zánět často chronického charakteru. Infekce se může šířit i na pobřišnici.

Příznaky u mužů:

  • zánět nadvarlete s možným negativním vlivem na plodnost;
  • zánět prostaty;
  • infekce močových cest;
  • neplodnost.
Příznaky u žen:
  • mimoděložní těhotenství;
  • neplodnost;
  • předčasný porod;
  • zánětlivá pánevní onemocnění.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Zdroj: Nejčastější pohlavní nemoci

Syfilis

Syfilis je pohlavně přenosná infekce způsobená bakterií Treponema pallidum. Syfilis se přenáší hlavně sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Onemocnění se však může přenášet také krevními produkty nebo z nemocné matky na plod. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany. Inkubační doba nemoci je 9 až 90 dnů. Syfilis není přenosný třeba prostřednictvím toaletních prkének, při sdílení nádobí, příborů a oblečení nebo v horké koupeli.

Příznaky

Syfilis se projevuje pestrou škálou příznaků. Má schopnosti napodobit celou řadu dalších onemocnění. Pokud pacient včas nezahájí léčbu, v pozdním stadiu může nemoc způsobit smrt nebo invaliditu pacienta. Příznaky syfilidy se liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém stadiu se infekce zrovna nachází.

Primární fáze: Syfilis se nejprve projeví vznikem šankru, což je tvrdý červený vřed, který nebolí ani nesvědí. Postižená osoba ho obvykle objeví v oblasti genitálií a konečníku, v ojedinělých případech se ale může vyskytovat také na rtech, v krku nebo na mandlích.

Sekundární fáze: Zhruba po týdnu od prvních projevů dochází ke zduření mízních uzlin. Vřed postupně mizí a nemoc po 4‒10 týdnech přechází do druhé fáze, kdy se infekce šíří do celého těla. Sekundární stadium je typické rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa. Pokud se vyrážka objeví ve vlasech, mohou vám začít i vypadávat.

Časté doprovodné projevy:

  • malátnost;
  • zvýšená teplota;
  • bolest v krku;
  • bolest kloubů;
  • úbytek váhy.

Latentní fáze: V případě, že se syfilis v prvních dvou stadiích neléčí, do dvou let zmizí viditelné příznaky a nemoc postoupí do latentní fáze. Ta je charakteristická pouze mírnými projevy, případně je zcela bez symptomů. Nakažlivost nemocného je pro okolí mnohem nižší než v ostatních stadiích onemocnění, syfilis však poškozuje jeho organismus. Latentní období končí zhruba po 10‒20 letech.

Terciární fáze: Pokud nemoc postoupí až do terciárního stadia, dochází opět k aktivním projevům. Ty zahrnují zvláště neurologické a kardiovaskulární symptomy. Typicky se objevují také gummata (červenofialová ložiska na postižených místech), způsobená zvláštním typem chronického zánětu. Mohou vředovatět, vylučovat hnis a jejich výskyt ve spojení s poškozením nervových tkání a orgánů často vyústí v psychologické problémy (poruchy řeči nebo demence).

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Zdroj: Nejčastější pohlavní nemoci

Genitální opar

Genitální opar (herpes) je virové onemocnění, kterým častěji onemocní ženy. Přenáší se pohlavní cestou a kvůli své vysoké infekčnosti je nejčastější sexuálně přenosnou chorobou. Opary se navíc často vrací, a to především v době, kdy má dotyčný oslabenou imunitu. Genitální opar je vysoce infekční onemocnění, které se přenáší sexuálním stykem, k nákaze však může dojít také skrze sdílený ručník, žínku nebo infikované prsty.

Příznaky

K prvotním projevům infekce patří načervenalá kůže v oblasti genitálních partií, která svědí. Následně se na místě vytvoří puchýřky a bolestivé vřídky, které se mohou šířit i do oblasti konečníku a vnitřních stehen. U žen se vřídky mohou dostat až do močové trubice, což způsobuje nepříjemné pálení při močení. První příznaky se obvykle objevují v rozmezí 2 až 14 dnů od sexuálního styku s nakaženým. Onemocnění je nejvíce nakažlivé před výsevem puchýřků až do jejich zaschnutí a vytvoření strupů. Nákaza však není zcela vyloučená ani v jiné fázi. Dostatečnou ochranu při pohlavním styku nezajistí ani prezervativ. Virus v těle nemocného zůstává i v době, kdy je nakažený bez příznaků. Přetrvává v nervových zakončeních a v momentě, kdy je imunita postiženého oslabená důsledkem stresu, nemoci nebo velké fyzické zátěže, se může opět aktivovat. Genitální opary se stejně jako opary na rtech opakovaně vrací často i několikrát ročně. Onemocnění, které způsobuje virus typu HSV-2, může být vyvoláno také typem viru HSV-1, který způsobuje opar na ústech. To samozřejmě platí i naopak.

Onemocnění může být doprovázeno také:

  • nevolností;
  • únavou;
  • slabostí v končetinách;
  • malátností;
  • zvýšenou teplotou;
  • nechutenstvím;
  • zduřením tříselných lymfatických uzlin.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Zdroj: Nejčastější pohlavní nemoci

Játra

Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.

Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.

Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.

Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.

Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.

Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní břišní stěnu. Srdce zanechává v brániční ploše jater mělký otisk zvaný impressio cardiaca.

Viscerální plocha jater je konkávní, rozdělená rýhami ve tvaru písmene H na čtyři laloky. Příčně orientovaná rýha se nazývá jaterní brána, porta hepatis, a je to místo, kudy do jater vstupuje jaterní tepna a vrátnicová žíla a kde z nich vystupují žlučové cesty. Levá sagitální rýha je tvořena průběhem dvou vazů, oblého vazu jaterního a Arantiova vazu. Pravá sagitální rýha je rovněž rozdělena na dvě části, vpředu je žlučníková jáma, ve které je uložen žlučník, zadní část je tvořena hlubokým zářezem, kterým probíhá dolní dutá žíla.

Levá sagitální rýha probíhá hranicí levého a pravého laloku na viscerální ploše jater. Čtyřhranný lalok se nachází mezi sagitálními rýhami před jaterní bránou a je ohraničený žlučníkem a průběhem oblého vazu, ocasatý lalok je ohraničený žlábkem dolní duté žíly a zářezem, kterým vede Arantiův vaz, a nachází se za jaterní bránou. Viscerální plocha jater je mírně konkávní a dotýká se žaludku, dvanáctníku, tračníku a pravé ledviny s nadledvinou, a tyto orgány v ní zanechávají své otisky.

Na viscerální ploše levého laloku se nachází otisk jícnu, impressio oesophagea, a otisk žaludku, impressio gastrica, mírné vyvýšení plochy v blízkosti průběhu oblého vazu se nazývá tuber omentale hepatis. Na viscerální ploše levého laloku se popisuje otisk pravé ledviny, impressio renalis, otisk pravé nadledviny, impressio suprarenalis, otisk pars superior dvanáctníku, impressio duodenalis a otisk ohbí tračníku, flexura coli dextra, impressio colica. Hluboký zářez, sulcus venae cavae, ve viscerální ploše vytváří dolní dutá žíla. Může být překryta vazivovým pruhem lig. venae cavae, nebo je i zcela vrostlá do jaterní tkáně. Vzadu přechází brániční plocha jater na viscerální plynule, vpředu ostře a tento přechod se nazývá margo inferior hepatis.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Vnitřní orgány člověka obrázek

Zde si můžete prohlédnout obrázek, jak vypadá lidské tělo uvnitř tzv. vnitřnosti, tedy vnitřní orgány.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Marie Svobodová


ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP