Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu a tím dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice, aby ho dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starost koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty, jako jediné, dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v dobách míru, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů – tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou odstraněny makrofágy a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jsou eozinofily a bazofily. Eozinofily tvoří 2–4 % všech leukocytů. Mají uvnitř velká granula, která se dobře barví eozinem, což je červené barvivo používané pro barvení buněk při prohlížení pod mikroskopem. Eozinofily se uplatňují v boji proti parazitům a také při alergiích. Bazofily jsou buňky s granuly barvícími se bazickými barvivy k barvení buněk a tvoří jen 1 % leukocytů. Není přesně objasněna jejich funkce, ale jejich počet se zvyšuje při krevních a infekčních chorobách
V naší poradně s názvem CHIA SEMÍNKA A JEJICH VEDLEJŠÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Vejrostová.
zajímalo by mě jestli chia semínko škodí štítné žláze u žen,beru eutyrox
děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chia semínka jsou prospěšná při snížené funkci štítné žlázy. Určitě by měla být konzumována několikrát do týdne. Další podobné potraviny prospěšné při snížené funkci štítné žlázy jsou rýže, pohanka, quinoa a lněná semena.
Leukocyty vznikají v kostní dřeni a vyplavují se do krve, odkud se dostávají do mezibuněčných tkání. Jsou nezbytnou součástí krve a v případě ohrožení zdraví se mění na výborně organizovanou armádu bojující silnými a účinnými zbraněmi. Bojují s vyvolavateli infekcí, jako jsou viry, bakterie, plísně i paraziti, dále s nádorovými buňkami a odstraňují vniklé nečistoty a všechny tělu cizí částice.
Všechny bílé krvinky hrají roli ve vytváření imunitního systému, který zajišťuje obranyschopnost živočichů proti různých negativním elementům prostředí, jako jsou patogenní organismy či nádorové buňky. Bílé krvinky jsou v mnoha případech pohyblivé buňky a na podložce jsou schopné améboidního pohybu. Mají schopnost přilnout k různým povrchům nebo třeba opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně (proces diapedézy leukocytů). Buněčná imunita se vyskytuje u různých bezobratlých či obratlovců v různých obměnách a může se projevovat jako fagocytóza (pohlcení a strávení) cizorodých částic, enkapsulace (uzavření patogenu do váčku, určité uzliny a podobně), cytotoxické účinky bílých krvinek (v podstatě usmrcení jiné buňky), srážení krve nebo hemolymf a mnohé další. U člověka a mnohých dalších obratlovců lze imunitní systém obecně podle funkce rozdělit na vrozenou a specifickou obranu. V obou hrají svou roli bílé krvinky. Ve vrozené imunitě se uplatňují všechny druhy granulocytů, a navíc NK buňky; adaptivní (specifická) imunita je doménou lymfocytů. Vrozená imunita se soustředí na náhodné vyhledávání patogenů v těle, aktivaci takzvaného komplementu, odstraňování nalezených patogenů (například fagocytózou) a v neposlední řadě je vrozená imunita schopna na svých MHC komplexech „vystavovat“ antigen a tím aktivovat lymfocyty (specifickou imunitu). Specifická čili adaptivní imunita se pokouší o propracovanější způsob boje proti patogenům a nádorovým buňkám, a to několika způsoby. Předně rozeznává antigeny na MHC komplexech; dále vyvíjí metody „ušité na míru“ proti konkrétní bakterii či viru; a konečně, je také schopná takzvané imunologické paměti pro případ, že by se nákaza opakovala
Leukocyty jsou nezbytnou součástí lidského organismu, bez kterých by se tělo neumělo bránit proti cizorodým částicím a vlivům. Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
V naší poradně s názvem STUDENÉ RUCE V PUBERTĚ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Elsa.
Dobrý den, ráda bych se zeptala, když mi bude za nedlouho 13, a mám studené, někdy až ledové ruce od dětství, cca 6 let, může to něco znamenat, nebo je to planý poplach??
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je projev snížené intenzity prokrvování periferií. Není to nic vážného, ale určitě si o tom promluv se svým dětským lékařem, až se uvidíte při příští prohlídce.
Na krku je spousta různých lymfatických uzlin. Neměly by být příliš hmatné a nemají se zvětšovat. Primární příčinou jejich zvětšení je infekce v těle nebo zánět. Pod klíčními kostmi jde o uzliny, které souvisejí s plícemi. Je nutné navštívit lékaře, který vyšetří krev na lymfocyty.
V naší poradně s názvem JATERNÍ TESTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den
kdo mi poradí mám vyšší GGT 1.31
je to vážné dám si 2 skleničky vína za 14dní
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšené GGT vypovídá o snížené funkci jater. To může způsobit některý z užívaných léků, ale i dlouhodobé pravidelné konzumování alkoholu. V současnosti musíte játra co nejvíce šetřit a ukončit jakékoliv popíjení alkoholu.
Leukocyty jsou bílé krvinky. Jsou součástí imunitního systému organismu, bez nich bychom se neubránili ani tomu nejobyčejnějšímu nachlazení. Leukocyty nejsou zastoupeny pouze jedním typem buněk, ale můžeme je rozdělit na několik druhů buněk, které mají každá trošku odlišnou funkci, navzájem se ovlivňují a společně zajišťují obranu organismu. Leukocyty rozdělujeme podle přítomnosti barvitelných zrn uvnitř těchto buněk na granulocyty (které mají granula) a agranulocyty (které je nemají). V krvi lékař stanovuje takzvaný krevní diferenciál neboli procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů. Skupinu 24–40 % všech leukocytů tvoří základní imunitní buňky – lymfocyty. Lymfocyty patří mezi agranulocyty. Nacházejí se nejen v krvi, ale i v lymfě a imunitních orgánech. Část lymfocytů je uvolněna do krve, ve které kolují. Často se stává, že z krve přestupují do lymfy a naopak, takže stanoviště lymfocytů se často střídají.
Lymfocyty se dělí na dvě rodiny. Jedná se o B-lymfocyty a T-lymfocyty. Obě skupiny mají naprosto odlišnou roli v průběhu imunitní reakce. Zatímco B-lymfocyty se v případě setkání s cizorodou látkou mění v plazmatické buňky produkující protilátky, T-lymfocyty jsou nemilosrdnými zabijáky, kteří přímo likvidují cizí buňky (především skupina takzvaných CD4 T-lymfocytů). B-lymfocyty navíc produkují a do svého okolí uvolňují řadu látek, které působí aktivačně na T-lymfocyty. Dalo by se říct, že tyto látky B-lymfocytů jsou pro T-lymfocyty rozkazem k útoku. T-lymfocyty dále dělíme na několik podskupin, jako jsou H (helper – pomocné), S (supresor – utlumující) nebo M (memory – paměťové) T-lymfocyty. Ve skutečnosti jsou tyto děje mnohem a mnohem složitější a činnost lymfocytů je úzce propojená. Hlavní úlohou lymfocytů je neustálý imunitní dohled. Různé nemoci se tedy logicky odráží v počtu lymfocytů. Zvýšené množství lymfocytů nalezneme u virových infekcí, TBC nebo při leukémiích (kdy je lymfocytů nadbytek, ale jsou nefunkční), nebo při jiných nádorových onemocněních kostní dřeně. Snížený počet leukocytů provází nemoci imunitního systému (lupus erythematodes, pozdní stadia HIV) nebo působení toxických látek. Normální počet lymfocytů je 15–40 % z celkového počtu leukocytů.
V naší poradně s názvem PLISEN POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
dobrý den,před rokem mě začal bolet prst na ruce ale moc jsem tomu něvěnovala pozornost, myslala jsem ža mám jen záděr, nebo jsem zajela pilníkem. Po nějaké době mi mězi kůžičkou a nehtem vznikla malá bílá tečka- a z té začal vatékat hnis,Nebralo to konce a trvalo to několik dnů.Byla jsem dost zničená, protože o nehty jsem se vždy vzorně starala a nikdy neměla zapotřebí umělé. Asii po dvou měsících jsem zašla k lékaři-chirurgovi. ten doporučil višnové zábaly. To trvalo ěkolik týdnů, pomohly od bolesti a vzhled nehtu nebyl až tak hrozný, přesto se nemoc po pár týdnech opšt vrátila.Poté doporučil strhnutí něhtu. Což jsem odmítla, sehnala jsem si mastičku z trávy a neht se ,,zahojil" ale neroste rovný, naštěstí je jen n aboku a není tak viditelný. To bylo před rokem a tec se mi udělalo to samé na palci stejné ruky. Jsem v nocé práci a nemůžu chodit s višnákem palec bolí a já jsem na dně. Marijánka nezabírá....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Jitko, to co zde popisujete, ukazuje spíše na problém Vašeho imunitního systému - Imunodeficienci. Imunodeficience jsou poruchy imunitního systému, které vedou ke zvýšené náchylnosti k infekcím. Ve Vašem případě jde o opakované infekce nechtového lůžka. Těmito infekcemi je pak i ovlivněna kvalita Vašeho nehtu. U Vás bych nehledal příčinu v plísni nehtu, ale v poruše imunitního systému. Višňák léčí vzniklý puchýř, ale Vy přeci nechcete, aby vůbec takový vznikal. A toho dosáhnete vyléčením svého imunitního systému. Imunitní systém se vyšetřuje pomocí krevního rozboru, kde se sledují lymfocyty. Požádejte tedy svého obvoďáka o tento krevní rozbor.
Vlivy, které můžou ovlivňovat Váš imunitní systém:
Obecně je zřejmé, že na imunitní systém působí, často negativně, mnohé civilizační vlivy: od změn životního stylu (druhové i chemické složení stravy, stres atd.), až po nejrůznější formy znečištění prostředí.
Léčba poruchy imunitního systému není jednoduchá, podobně jako u alergií, ale léčit se dá. Pokud byste chtěla zahájit léčbu okamžitě, tak je možné začít užívat léčbu Ibuprofenu 400mg, který je volně prodejný v lékárně v dávkování 1 tabletu každé 4 hodiny po dobu jednoho týdne. Pak zhodnoťte výsledky. Před užitím Ibuprofenu je třeba prostudovat příbalovou informaci o kontraindikacích a nežádoucích účincích, jde totiž o vysoké dávky protizánětlivého léku.
Popis ukazuje spíše na problém imunitního systému - Imunodeficienci. Imunodeficience jsou poruchy imunitního systému, které vedou ke zvýšené náchylnosti k infekcím. V tomto případě jde o opakované infekce nehtové ploténky. Těmito infekcemi je pak i ovlivněna kvalita nehtu. Zde nebude příčina v plísni nehtu, ale v poruše imunitního systému. Višňák léčí vzniklý puchýř a zánět nehtové ploténky. Ovšem je potřeba také posílit imunitní systém. Imunitní systém se vyšetřuje pomocí krevního rozboru, kde se sledují lymfocyty. Je třeba tedy požádat svého obvodního lékaře o tento krevní rozbor.
V naší poradně s názvem ŠTÍTNÁ ŽLÁZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Plíšková.
Dobrý den mamTSH 5.35.mam přijít na kontrolu za 3 měsíce. Můžu si sama nějak pomoci. Nevím co to pro mě znamená. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hodnota TSH 5,35 vypovídá o tom, že máte mírně sníženou funkci štítné žlázy a díky tomu vaše tělo nedokáže v potřebném množství nakládat s jódem.
Sama si můžete pomoci tak, že co nejdříve navštívíte lékaře imunologa a požádáte ho o vyšetření kvůli své štítné žláze. V mnoha případech je příčinou snížené funkce štítné žlázy právě nějaké autoimunitní onemocnění.
Lymfatické uzliny jsou malé žlázky ve tvaru fazole a nacházejí se po celém těle. Jsou součástí lymfatického systému, kterým proudí tekutina (lymfa), živiny a odpadní materiál mezi tělesnými tkáněmi a krevním řečištěm.
Lymfatický systém je důležitou součástí imunitního systému, obranného systému těla proti nemocem. Lymfatické uzliny filtrují lymfatickou tekutinu, která jimi protéká, zachycují bakterie, viry a další cizorodé látky, které jsou poté zničeny speciálními bílými krvinkami nazývanými lymfocyty.
Lymfatické uzliny mohou být umístěny jednotlivě nebo ve skupinách. A mohou být malé jako špendlík nebo velké jako oliva. Skupiny lymfatických uzlin lze nahmatat na krku, v tříslech a v podpaží. Lymfatické uzliny obecně nejsou citlivé ani bolestivé. Většina lymfatických uzlin v těle není cítit.
V naší poradně s názvem TEBOKAN A ALKOHOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František.
Dobrý den,
užívám 2 pilulky denně Tebokan 40 mg. Mohu zapíjet jídlo pivem? Mohu dát třetinku něčeho ostřejšího (do 45%)? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tebokan obsahuje hlavně extrakt z jinanu dvoulaločnatého (Ginkgo biloba), který se užívá k léčbě příznaků poruchy paměti, poruchy pozornosti, snížené schopnosti soustředění a emoční lability. Ačkoliv není známa žádná interakce mezi Ginkgem a alkoholem, tak přesto pití alkoholu v tomto případě nelze doporučit, neboť alkohol zhoršuje všechny zde vyjmenované příznaky. Jedno pivo denně neuškodí, ale vyšší dávky alkoholu s denní pravidelností je již problém.
Taurin omezuje periferní apoptózu, buněčnou smrt a T-lymfocyty. Studie zkoumala účinky taurinu na rakovinné buňky a jejich vztah k lymfocytům. Výsledky ukázaly, že taurin zpomaluje úbytek lymfocytů spojených s šířením na kůži a ledviny. Díky tomu dochází k možnému využití taurinu v imunoterapii pro léčbu rakoviny.
V naší poradně s názvem UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Toroková.
Dobrý den,prosím, můžete mi zodpovědět,jaký vliv má jód na uzlík na štítné žláze. V lékárně mi bylo řečeno že i jen použití jodisolu může být nebezpečné při poruše funkce štítné žlázy. Přitom jód je k funkci štítné žlázy potřebný.
Děkuji Toroková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jód je základní živinou při tvorbě hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu ve stravě vede právě k tvorbě k uzlíkům štítné žlázy, strumě a hypotyreóze. Jód se proto v mnoha zemích přidává do kuchyňské soli k léčbě stavů s nedostatkem jódu, a v důsledku toho má mnoho zemí programy jodace kuchyňské soli, aby se zabránilo nedostatku jódu v jejich populacích. Když země zahájí takový program, míra hypotyreózy výrazně klesá. Méně známé je, zda po zahájení programu jodace soli dochází k nějaké změně v počtu uzlů štítné žlázy. Existuje vědecká studie, jejíž hlavním cílem bylo posoudit změny ve struktuře štítné žlázy po zavedení programu jodace kuchyňské soli v Dánsku. Výsledky studie ukazují, že v oblastech s nedostatkem jódu mohou uzlíky štítné žlázy časem po zahájení programu jodace soli zmizet, pravděpodobně v důsledku zvýšeného příjmu jódu nezávisle na poklesu hypotyreózy (snížené funkci štítné žlázy). Zde je adresa s plným zněním této studie: www.thyroid.org/pati…
Na druhé straně je však nadměrný příjem jódu, který může spustit autoimunitní onemocnění štítné žlázy a její dysfunkci. Je zaznamenán případ, kdy při opakované lokální aplikaci jódu v podobě desinfekce na kůži došlo k hypertyreóze (zvýšená funkce štítné žlázy). Obsah studie je k dispozici zde: www.elsevier.es/en-r…
Co teď s tím, když máte uzlíky na štítné žláze a chcete používat jód v přípravku jodisol? Dohodnout se se svým praktickým lékařem, aby vám v pravidelných intervalech odebral krev a nechal ji laboratorně vyšetřit na funkci štítné žlázy a na obsah jódu v plazmě. Bez těchto laboratorních výsledků je zvýšené používání jódu rizikové, jak je uvedeno ve zmíněných studiích.
Pokud existuje nějaká zdravotní příčina, jejímž následkem je mimo jiné i snížené libido, většinou dojde po vyřešení zdravotního problému k opětovnému zvýšení sexuálního apetitu psa. Nicméně v případě, že je pes jinak zcela zdráv a o jakékoli feny kdekoli v prostředí nejeví zájem, není vhodné jej z genetických důvodů používat v chovu. Alternativním způsobem oplodnění může být i umělá inseminace, ke které se ale ze strany psa přistupuje kvůli důvodům: nezkušenost, plachost (pes odmítá krytí v cizím prostředí, je starší, atd.), ortopedické poruchy na páteři či zadních končetinách či poranění genitálií.
Zdroj informací: Nemoci psa a kočky II. Díl (Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš)
V naší poradně s názvem BÍLÝ POVLAK NA JAZYKU,ČERVENÉ TEČKY A HRBOLKY V ZADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcián.
Dobrý den, prosím o radu. Minulý rok sem opakovaně měl rizikové sexuální chování při sebeukájení do úst, jelikož pracuji v prostředí kde se často střídá teplo a chlad,tak jsem velmi často nachcípán. Řeším to tzv.sick days,ale od doby kdy sem měl toto rizikové chování utekly nevím to přesně asi dva měsíce? Nevím už to přesně,ale od určité chvíle během Prosince minulého roku mi zbělal jazyk jako vždy, když mám obviklou chřipku,bolelo mě v krku a měl sem i kašel,takže sem to řešil klasickým pocením v posteli ,čajema atd. Během toho sem dál chodil do práce a léčil se jak se jen dalo. Během Vánočních svátků se mi na jazyku objevily vetší červené skvrny, které po nějáké chvíli sami vymizeli, ale pak se vrátili a jedna z nich se pomalu přesunula během dne na pravou stranu a zmenšila se. Během dálšího dne se ta skvrna přesunula na špičku jazyka kde zůstala až do teď na dotyk nebolí. Během těchto událostí se mi pod jazykem začali pomalu odlamovat sliné žlázy bezbolestně a občas se to děje i dál. Léčil sem to Neo-anginem a Paralenem500. Myslel jsem si,že je to jen přechozená viróza a tak jsem se dokonce roku snažil vyléčit sám,abych mohl jít od roku nového zas do práce. Ale z noci od 1.Ledna na noc 2.Ledna sem měl dorána velkou neobviklou horečku a velmi rychle mi ráno kolem 4:00 bušilo srdce-pomyslel jsem si,že pokud to nepřestane budu si muset zavolat sanitku,ale přestalo po chvíli, když sem si chvíli sednul a uklidnil jsem se. V tu chvíli sem se rozhodl navštívit lékaře. Lekář vyhodnotil můj stav jako údajně přechozenou vyrózu po mých slovech a přdepsal mi antibiotika DOXYHEXAL1 0tabs,které u mě vyvolaly menší nežádoucí účinky jako např.prosáklé hrdlo,potíže s polikáním,zánět v krku a dokonce mi i po týdnu diagnostikoval jíné akutní infekce horních cest dýchací na více místech po dobrání antibiotik. Byl jsem i na RTG plic a vše bylo vpořádku. Dále mi doktor odebral krev ze žíly a bylo to dle něj též v pořádku, jelikož sem si stěžoval na ucpaný krk dal mi doporučení na ORL vyšetření,jelikož sem se při vyšetření téměř dávil zdělil mi jen to,že čepy v krku nejsou a jazyk mu připadal zcela vpořádku,ale doporučil mi kloktat slanou vodu během dne a upozornil mě na to,že pokud potíže v krku do konce měsíce neodeznějí,tak mám přijít znovu a udělali bysme RTG vnitřku krku. Potíže v krku s dávyvým kašlem i prosáklé hrdlo už přešli, jen mě opět bolí klasicky v krku mám kašel a rýmu i menší horečky někdy během noci. Po opětovné návštěvě doktora mi byla znovu odebrána krev ze žíly a zjistilo se,že
mám důsledkem buď antibiotikické léčby dle mého názoru snížené určité hladiny v krvi a nebo dle názoru doktora je to prý kvůli malému pitnému režimu z mé strany.Doporučil mi si koupit B-Komplex a na jazyk,který si znovu prohlédl si koupit genciánku "fialku",kterou mám během dne potírat jazyk,ale hlavně co nejvíce vzadu. Povlak na jazyku během dne slábne,ale ráno je vidět vždy více. Mám strach,že se může jednat o něco vážného.Myslím si že se jedná o nějakou pohlavní chorobu a to i předesílám doktorce,že by bylo nejlepší udělat a nebo mě doporučit na testování na ně. Dle obrázků z internetu mi přijde,že buď mám Herpes jazyka a nebo v horším případě HIV? Protože jak Herpes,tak i to HIV začíná nejprve chřipkou. Doktorovi sem svěřil po telefonu co jsem minulý rok prováděl a on mě ubezpečoval-že orálně se nemůžu nakazit z vlastního spermatu,že je to vyloučené a že nemůže prý ani dojít k autoinfikaci,že žádné nebezpečí nehrozí,ale na internetu se to nevyvrací prý je tento typ nákazy velmi vzácný a jinde se tvrdí,že pro příjemce spermatu je to nebezpečné.Tak kde je tedy pravda?? Víte mám velký strach,jelikož už to bude měsíc teď a doktor stále neví co mi je,ale nelíbý se mu to čím dál víc. Proto Vás prosím o radu po posouzení těchto snímků co by to mohlo být,zdali je to léčitelné a jestli je to infekční. Jelikož mám už vycházky a nehci nikoho tím nakazit v blízkosti. Na závěr-mám dojem,že tělo s tím moc nebojuje a stav by mohl začít být vážný pokud nepodstoupím řádnou léčbu(mohlo by se dle snímků mého jazyka jednat o HIV?). Děkuji Vám za Váš čas a přikládám Vám mé snímky jazyka v příloze. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
HIV můžete dostat jen od cizího hostitele. Sám od sebe se virem HIV nakazit nemůžete. HIV ale můžete mít z minula, pokud jste měl rizikové sexuální chování s jiným člověkem. V takovém případě doporučuji zajít na kožní, tam jim řekněte, že jste měl před ČTYŘMI (důležité) měsíci rizikový nechráněný pohlavní styk, a že byste chtěl z tohoto důvodu otestovat přítomnost sexuálně přenosných nemocí. Obvykle se pak nechají udělat testy vaší krve na sifilis, žloutenku typu C a na HIV. Testy v tomto případě dostanete zdarma a výsledky budete vědět do týdne.
Při poklesu stavu trombocytů začnou játra vytvářet hormon, který tvorbu potřebných trombocytů přivodí. V některých případech ovšem ani stimulační hormon nezajistí tvorbu dostatečného množství trombocytů (krevních destiček). Tato vada je označována jako trombocytopenie. Jedná se o poruchu srážlivosti krve. Při snížené tvorbě trombocytů vzniká například choroba zvaná trombocytopenická purpura. V některých případech chybějí mateřské buňky destiček zvané megakaryocyty v kostní dřeni a důsledkem je snížená tvorba trombocytů. Pak stačí drobný úraz a objeví se krvácení, které jde obtížně zastavit. Se sníženým počtem destiček se setkáváme také při nádorovém onemocnění kostní dřeně (leukémie), kdy dochází obecně ke snížení tvorby všech krevních buněk, dále při chronických krvácivých chorobách, při nichž je velká spotřeba destiček (chronické vředové choroby), při autoimunitních onemocněních (idiopatická trombocytopenická purpura), při masivním krvácení nebo v souvislosti s některými bakteriálními nákazami. Svou roli hrají i vrozené dědičné poruchy tvorby trombocytů.
Trombocytopenie – snížené množství krevních destiček – způsobuje krvácivost.
Lymfatické (mízní) uzliny (LU, latinsky lymphonodus, nodus lymphaticus = lymfatická uzlina) jsou součástí lymfatického systému. Protéká jimi lymfa (míza) sbíraná ve tkáních. Lymfatické uzliny se zapojují do obrany organismu před infekcí, sídlí v nich lymfocyty.
Mízní uzliny se nacházejí na mnoha místech našeho těla. Zde můžete vidět rozmístění mízních uzlin.
Obecně uznávaný rozměr uzliny, který se osvědčil v odlišení patologické od fyziologické uzliny, je 1,5 cm. Otázkou zásadního významu však je, v jaké lokalizaci se mírně zvětšené uzliny nacházejí. V třísle a v podpaží mohou mít i za fyziologického stavu uzliny až velikost hrášku (0,5-1,0 cm), zatímco v oblasti nadklíčkové nebo podél karotid je nutno již uzliny této velikosti hodnotit jednoznačně jako patologické.
Při vyšetřování uzlin pohmatem se dále hodnotí jejich konzistence. Rozlišuje se konzistence měkká, elastická a tvrdá. Uzliny zvětšené při akutním zánětu jsou obvykle měkké a většinou bolestivé při palpaci. Uzliny maligních lymfomů jsou obvykle středně tvrdé (elastické), uzliny zvětšené na podkladě metastází karcinomů, případně na podkladě lymfogranulomu, jsou obvykle tvrdé.
Patologicky zvětšené uzliny mohou být navzájem srostlé, v tom případě se hovoří o paketech uzlin. Pokud jsou srostlé se spodinou či s kůží, je výsledkem jejich omezená či vymizelá pohyblivost proti spodině a proti kůži.
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jsou eozinofily a bazofily. Eozinofily tvoří 2–4 % ze všech leukocytů. Mají uvnitř velká granula, která se dobře barví eozinem, což je červené barvivo používané pro barvení buněk při prohlížení pod mikroskopem. Eozinofily se uplatňují v boji proti parazitům a také při alergiích. Bazofily jsou buňky s granuly barvícími se bazickými barvivy k barvení buněk a tvoří jen 1 % leukocytů. Není přesně objasněna jejich funkce, ale jejich počet se zvyšuje při krevních a infekčních chorobách.
WBC: Je diagnostická metoda (odběr krve), která udává počet bílých krvinek, jež jsou důležitou součástí imunitního systému organismu (jsou to bezbarvé kulovité buňky, které vždy obsahují jádro).
Změny v počtu leukocytů mohou být způsobeny probíhající infekcí, zánětem nebo nádorem. Můžeme se setkat se zvýšeným či sníženým počtem bílých krvinek.
Zvýšení počtu leukocytů: Zvýšení počtu leukocytů se označuje jako leukocytóza, můžeme i konkrétně mluvit o zvýšení počtu určitého druhu leukocytu – lymfocytóza, neutrofilie, monocytóza, eozinofilie či bazofilie. Toho se využívá při zjišťování původu infekce. Pokud jde například o bakteriálního původce infekce, roste počet neutrofilů a je třeba podávat antibiotika. Pakliže je příčina onemocnění virová, roste počet lymfocytů a léčba se bude ubírat jiným směrem. Ke zvýšení počtu leukocytů dochází také při leukémii, tedy zhoubném krevním onemocnění.
Snížení počtu leukocytů: Snížení počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytu analogicky rozlišujeme lymfopenii, neutropenii a monocytopenii. Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T-lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T-lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou smrti.
CRP je jediný protein, který lze spolehlivě měřit z krve pomocí různých kvalitativních, semikvantitativních a kvantitativní měření. Byly stanoveny dva koncentrační prahy:
konvenční hladiny CRP (definované jako hladiny CRP ≥ 10 µg/ml)
vysoce citlivé hladiny CRP (tj. hsCRP; definované jako hladiny CRP < 10 µg/ml).
Bylo zjištěno [2], že vysoké hladiny CRP jsou silně spojeny s pokročilou závažností onemocnění u mnoha typů rakoviny (podrobně uvedeno níže). Měření CRP má tedy potenciální využití jako diagnostický nástroj při hodnocení stavu a progrese onemocnění, včetně rakoviny.
Zvýšené hladiny CRP s ohledem na tkáně postižené rakovinným bujením jsou nejčastěji hlášeny u plic, prsu, gastrointestinálního traktu, jícnu, hlavy a krku, pohlavních a reprodukčních orgánů, ledvin, slinivky a krve).
Jednou z komplikací při interpretaci hodnoty měření CRP u jakéhokoli takového chorobného stavu je, že jeho relativní hladina v krvi se může rychle měnit a v přímém vztahu ke stadiu a rozsahu progresivního onemocnění a nebo přidružených komplikací (např. infekcí), které mohou progresi onemocnění doprovázet.
Dalším omezením vypovídající hodnoty CRP k rakovině je to, že mnoho z vědeckých studií plně necharakterizovalo vztah mezi CRP a diskrétními proměnnými, které definují stádium rakoviny, například velikost tumoru. Nicméně, asociace mezi CRP a prognózou a závažností onemocnění jsou konzistentní mezi rakovinami a ukazují potenciální užitečnost CRP jako prognostického indexu.
Objevily se zprávy o hladině CRP ve vztahu k hladině albuminu v krvi (tj. poměr CRP/albumin) jako nový prognostický index pro přežití u rakoviny děložního čípku [3]. Kromě toho byla také navržena prognostická hodnota CRP ve vztahu k poměru neutrofily/lymfocyty.
Diabetes mellitus I. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce beta buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení beta buněk dochází autoimunitním procesem, který je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Imunita zjednodušeně funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, která se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. Konkrétně u diabetu: B-lymfocyty označí svými protilátkami beta buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy takto označené buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A-, D- nebo PP-buněk. Zůstává však dosud nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči beta buňkám je zakódována v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení) nebo jakékoliv jiné podráždění (například štípnutí komárem, angína a podobně), které nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl též dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem (hypotyreóza, diabetická neuropatie a další). Diabetes mellitus I. typu je také někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
Jednou z teorií původu autoimunitních onemocnění je teorie o vlivu střevní mikroflóry na vznik autoimunitních onemocnění. Podle této teorie, která však zatím nebyla plně experimentálně ověřena, je jedním z faktorů, který může mít vliv na rozvoj diabetu I. typu, i složení střevní mikroflóry. Z genetického hlediska je diabetes I. typu velmi příbuzný hypertenzi.
Příčiny
Diabetes mellitus I. typu postihuje především mladší jedince, nejčastěji mezi 10. a 20. rokem života. Může však vzniknout i u mladých dospělých či zcela malých dětí. Příčinou vzniku tohoto onemocnění je porucha v imunitním systému jedince, který se obrátí proti buňkám vlastního těla, mluvíme tak o autoimunitním onemocnění. V případě diabetu mellitu I. typu působí imunitní buňky proti takzvaným beta buňkám slinivky, které jsou důležité produkcí inzulinu. Inzulin je hormon, který má zcela zásadní úlohu ve zpracovávání cukrů přijímaných potravou. Ve formě glukózy je z krve dopravuje do buněk a tím jim zajišťuje dostatečný přívod energie nezbytné pro jejich správné fungování. V případě, že je v těle inzulinu nedostatek, hladina glukózy v krvi narůstá a vzniká stav zvaný hyperglykemie. Ten pak nepříznivě ovlivňuje procesy v organismu a onemocnění se začne projevovat i navenek.
Předběžné výsledky výzkumu účinků vína na cholesterol
Správná hladina cholesterolu u zdravého člověka by měla být okolo 5,0 mmol/l. Při vyšších hladinách hrozí ateroskleróza, tedy usazování cholesterolu v cévách, což pak vrcholí jejich ucpáním a to může končit i infarktem. Vědci věří, že pitím vína se dá cholesterol snížit. Po prvním měsíci výzkumu byli testovaní podrobeni podrobné kontrole, podobné té vstupní, která ukázala podstatné snížení hladiny cholesterolu oproti vstupním hodnotám a to zejména u žen. U žen totiž konzumace malých a pravidelných dávek vína dokázala po prvním měsíci snížit jejich cholesterol až o 1 mmol/l. Po půl roce trvání výzkumu bylo na řadě další vyšetření testovaných, které u žen potvrdilo ustálení snížení hladiny cholesterolu o 1 mmol/l, takže delším užíváním vína již u nich nedochází k dalším poklesům hladiny cholesterolu, ale k udržení snížené hladiny, kterou testované ženy dosáhly již po prvním měsíci. Z těchto výsledků se dá předběžně tedy říci, že u žen, které pijí pravidelně v malých dávkách moravské bílé nebo červené víno, dochází ke snížení parametrů jejich lipidového spektra. To znamená, že mají i snížené riziko úmrtní na kardiovaskulární choroby. Takže takovým ženám víno dokáže prodloužit život a zvýšit jejich vitalitu.
Základem, tak jako u většiny potíží, je důkladná anamnéza. Zjišťuje se věk, plemeno psa, jakékoli jiné onemocnění, které může nepřímo s pohlavním traktem souviset (především zánětlivé či nádorové procesy urogenitálního systému, endokrinní poruchy – např. hypotyreóza,..). Svou roli hraje i dlouhodobý stres psa, některé léky (glukokortikoidy), deficity ve výživě či v chovu. V andrologické anamnéze se pátrá po podobných problémech u ostatních zvířat v chovu, zda a jak dlouho byl pes v plemenitbě, atd.
Klinicky se zhodnotí zdravotní stav, který potvrdí nebo vyloučí celkové onemocnění. Následuje důkladné vyšetření pohlavních orgánů – šourku, varlat, nadvarlat, semenného provazce, předkožky a penisu, kde pohledem a pohmatem zjišťujeme jakékoli abnormality. Libido se vyšetřuje v přítomnosti hárající feny, což vzhledem k různým rušivým vlivům prostředí může být obtížné. Rozlišuje se libido zachované, snížené a zcela vymizelé.
U psů, kteří o feny mají normální zájem, ale i po více krytích bez výsledků v podobě štěňat, je důležité vyšetření ejakulátu. Makroskopicky se hodnotí objem, barva, konzistence a cizí příměsi (např. krve, hnisu, atd.), mikroskopicky motilitu (pohyblivost) spermií, jejich koncentraci, morfologii, pozorování anomálií na nátěru a cytologické vyšetření k zjištění zánětlivých buněk a bakterií.
