Při zánětu okostice (periostitidě) se infekce dostává ze zubu přes ozubici do kosti, pod okostici. Perios je blána kryjící kost, nachází se mezi kostí a sliznicí. Postupně se objevuje zduření a tvoří se absces pod okosticí, takzvaný subperiostální absces. Sliznice nad ním je prosáklá, červená, na pohmat je cítit přítomnost tekutiny – hnisu, je přítomen i otok obličeje v příslušné oblasti.
Hromadění zánětlivého výpotku mezi povrchem kosti a okosticí je provázeno bouřlivými klinickými příznaky, jako jsou bolestivost sliznice na tlak, spontánně bodavé bolesti, zvětšené a bolestivé lymfatické uzliny, teploty. Pokud dojde k odumření a proděravění okostice, hnis proniká pod sliznici a vytváří se submukózní absces. Pacientovi se v této fázi vývoje choroby výrazně uleví, bolesti pominou.
Léčba
Terapií je zpravidla zevní incize a dle rozsahu indikace antibiotik.
Pokud se fimózu nepodaří vyléčit pomocí masti, lze přikročit k plastické operaci, po níž zůstane celá předkožka zachována (takovou operací je například dorzální discize nebo trojitáincize).
Pouze ve velmi výjimečných případech je nutná cirkumcize (obřízka), která se provádí ambulantně v celkové anestezii. Obřízka je amputace neboli oddělení předkožky penisu. Při obřízce je poškození nevratné – předkožka je odstraněna a už nikdy zpátky nenaroste. Žalud vysychá a časem ztrácí svoji citlivost. Je to tedy opravdu vážné poškození! V případě, že má předkožka zánět, že bolí nebo že způsobuje potíže při pohlavním styku či masturbaci, měla by být léčena. Ale často je místo toho rovnou amputována! Úkolem dobrého lékaře není to, aby amputoval ty části těla, které zrovna dělají potíže, ale aby udržel tělo a jeho části zdravé nebo aby je léčil. Jeho úkolem je tedy předkožku léčit a napomoci jí, aby fungovala tak, jak si to představuje příroda. Někdy je nutné amputovat části těla, například když jsou tak těžce zraněné, že už se nedají léčit, nebo když už jsou odumřelé a hrozí, že by jejich zachování ohrozilo váš život. To vše je však u problémů s předkožkou velice vzácný případ. Obřízka je léčbou pouze v těch případech, že někdo trpí jedním velice vzácným kožním onemocněním, které se cizím slovem nazývá „balanitis xerotica obliterans“. Ale ve všech ostatních případech se dá předkožka léčit mastí, eventuálně ve vážnějších případech operací se zachováním předkožky.
Ta se provádí obvykle:
ve stavu po takzvané parafimóze (uváznutí předkožky za žaludem);
pokud silný otok předkožky brání močení;
Z důvodu bolestivosti při pohlavním styku;
při opakovaných zánětech žaludu a předkožky z důvodu zjizvené předkožky;
v případě kožního onemocnění BXO (balanitis xerotica obliterans – zánět spojený s narušením vnitřních stěn cév, který vede k nedostatečnému prokrvení), avšak pouze na základě histologického nálezu.
Pouze poslední z uvedených případů je absolutní indikací cirkumcize, a to ještě pouze u 50 % pacientů s uvedeným onemocněním, které se navíc vyskytuje téměř výhradně u dospělých jedinců, kdežto v dětství je velmi vzácným jevem.) Obřízku lze provést jako celkovou, kdy se odstraní celá část předkožky, nebo částečnou, parciální, kdy se odstraní pouze jizevnatá, zúžená část předkožky.
Po dezinfekci předkožky a po místním znecitlivění (penis blok) cca 10 ml 1% mezokainu se uvolní předkožkový vak a skalpelem se snese přebytečná kůže, která způsobila zúžení předkožky. Atraumatickým vstřebatelným stehem (nevyžaduje odstranění stehů – stehy se cca za 10–14 dní samy rozvolní a vypadnou) se provede sešití obou listů předkožky za účelem optimálního kosmetického efektu. Výsledným efektem je penis bez přebytečné předkožky s odhaleným žaludem – v případě celkové obřízky. U částečné obřízky lze předkožku částečně přetáhnout přes žalud penisu.
V určitých případech nelze provést operaci v lokální anestezii a je doporučena operace v celkové anestezii obvykle na urologickém lůžkovém oddělení nemocnice. Pro omezení nepříjemných pocitů během zákroku se doporučuje pacientům inhalační analgetikum ENT. V rámci předoperačního vyšetření je vhodné provést kontrolní vyšetření krve na eventuální poruchy srážlivosti krve.
Výkon není hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Mužská obřízka tak stojí cca 14 000 Kč, plastika uzdičky 13 000 Kč. Cena zahrnuje samotný operační výkon a první pooperační kontrolu.
Rekonvalescence po obřízce je bezproblémová, trvá zhruba 4 týdny, poté se může muž vrátit k sexuální aktivitě. Žalud penisu, původně krytý předkožkou, je po operaci částečně nebo úplně obnažen, a tedy více vystaven zevním podnětům. Proto se vůči nim postupně stává méně citlivým hlavně při kontaktu se spodním prádlem. V důsledku toho by měl být méně citlivý i k ostatním podnětům a teoreticky by při pohlavním styku mělo trvat déle, než dojde k vyvrcholení soulože.
Cílem léčby fimózy je zprůchodnění vývodných cest močových a odstranění potíží s dodržováním hygieny, ovšem tak, aby nebyla narušena sexuální funkce penisu.
Lékařské uvolňování předkožky pomocí kuličkové sondy není nutné, ba naopak, může vést ke zcela zbytečným poraněním. Jen velmi zřídka dochází ke komplikacím způsobeným takovýmito srůsty, například dochází-li k nadměrnému hromadění smegmatu na méně přístupných místech mezi žaludem a předkožkou. V takovém případě lze potíže řešit šetrnou aplikací masti s obsahem 1% estrogenu nebo 0,1% kortizonu mezi žalud a předkožku.
Při plastické úpravě se odstraní zúžená část předkožky tak, aby zbývající část kryla částečně žalud a současně aby bylo možné zbylou předkožku zcela volně přetáhnout. Pokud bude krátká uzdička, bude provedena plastická úprava vedoucí k jejímu prodloužení. Výkon není příliš časově náročný. V pooperačním období se na ránu dávají obklady. Stehy jsou šity rychle vstřebatelným materiálem a není třeba je odstraňovat, vypadnou samy. Jako u každé operace jsou i po operaci fimózy možné komplikace. Bezprostředně po operaci se může vyskytnout krvácení, které lze většinou vyřešit tlakovým obvazem, výjimečně je nutné založení stehů. V časném pooperačním období jsou možné i komplikace zánětlivé, které se dají dobře zvládnout podáním antibiotik v masti.
Abscesy měkkých tkání se léčí vypuštěním hnisu podél zubu a výplachy peroxidem, incize jsou nutné výjimečně. Po zklidnění se stav léčí stejně jako u parodontálního chobotu (kapsy). Abscesy kostní se léčí lokálně výplachy peroxidem a podáváním antibiotik. Dojde-li k sekvestraci, je nutné sekvestr odstranit. Vícečetné parodontální abscesy se objevují u pacientů s neléčenou parodontitidou, když dojde k oslabení organismu například angínou či katarem horních cest dýchacích.
Hnojiva se používají ke zlepšení růstu rostlin. Neustálým pěstováním hospodářských plodin na omezeném prostoru dochází velmi rychle k vyčerpání živin z půdy a ke snížení její úrodnosti, proto se stalo téměř nutností dodávat do půdy živiny pomocí různých hnojiv. Hnojiv existuje celá řada od jednoduchých, obsahujících pouze jeden prvek, přes dvojitá až po trojitá, nazývána také plná hnojiva. Plná hnojiva jsou kombinací všech tří základních prvků potřebných k růstu – dusíku (N), fosforu (P) a draslíku (K). Z latinských názvů těchto tří prvků vzniklo i často používané označení pro plná hnojiva – NPK.
Hnojiva NPK kombinují dusík, fosfor a draslík, tedy základní prvky podporující zdravý růst rostlin. Hnojiva NPK se používají k základnímu hnojení půdy na začátku vegetace, to znamená ještě před výsadbou rostlin. Některé rostliny jsou velmi náročné na spotřebu těchto tří základních látek, proto jim mohou být dodány pomocí hnojiva NPK také v průběhu sezóny. Během sezóny se těmito přípravky často hnojí i rostliny s krátkou vegetační dobou. Pro podzimní hnojení jsou určeny speciální druhy hnojiva NPK. Předem připravená kombinace dusíku, fosforu a draslíku v těchto hnojivech je pro použití v jednotlivých ročních obdobích nesmírnou výhodou. Zahrádkářům tak odpadá starost s hledáním vhodného poměru těchto látek i se složitým mícháním. Zcela jednoduchá je i aplikace hnojiv NPK – připravené granule se zapraví do půdy.
Cena za ošetření je individuální a odvíjí se od zvolené terapie. Cena za klinické vyšetření nemocného zvířete se pohybuje od 390 Kč.
Konzervativní ošetření othematomu spočívá v odsátí tekutiny tenkou jehlou, případně v kombinaci s lokální aplikací kortikosteroidů. Pokud konzervativní terapie selže, to znamená, že ani po třech odsátích nedojde k vyřešení othematomu, je nutné přistoupit k terapii chirurgické, a to i v případě, že je othematom příliš velký a bolestivý.
Chirurgicky se malé othematomy dají řešit prostou drenáží, v případě větších othematomů, nebo pokud je othematom již organizovaný, se využívá technika incize othematomu s prošitím ušního boltce. Kůže boltce se v místě othematomu nařízne, obsah se vypustí a vypláchne, ranka se nechá otevřená pro zajištění drenáže othematomu. Poté se ucho prošije velkým množstvím jednotlivých uzlíčkových stehů, které zajistí opětovný srůst kůže s chrupavkou. Je možné také ucho vypodložit speciální vycpávkou, která ucho drží ve správné pozici a má zabránit jeho zkrabacení a zkroucení, což je bohužel u hematomů častou komplikací. Stehy se vyjímají za 14 dní po operaci. Po celou dobu musí mít pes nasazen ochranný límec, aby se zabránilo autotraumatizaci, a také je vhodné, aby byl medikován antibiotiky kvůli snížení rizika bakteriální infekce.
Othematom u psa je stav, kdy dojde k prasknutí drobné cévy v ušním boltci a k vylití krve mezi ušní chrupavku a kůži ušního boltce. Pro psa je to velice nepříjemný a také bolestivý stav. Bývá to však obtížný, zdlouhavý a recidivující (obnovující nebo vracející se) problém, který při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce.
Othematom vzniká při třepání hlavou nebo nadměrným škrábáním ucha v důsledku zánětu zvukovodu, případně přítomnosti cizího tělesa ve zvukovodu. Další z příčin může být mechanické poškození ucha například při napadení jiným psem.
Prevencí vzniku othematomu je opatrnost a předcházení nebo alespoň včasné rozpoznání vzniku zánětu vnějšího zvukovodu. Součástí ušních kapek bývají i znecitlivující látky, které svědivost podstatně sníží.
První pomocí při vzniku othematomu je přiložení chladivého obkladu a fixace boltce pevně přiloženým obvazem. Nejjednodušším řešením je přitažení boltce pevně k lebce, obvaz však musí být řešen tak, aby neškrtil a nebránil v dýchání.
Při pozorování tohoto stavu vyhledejte veterinárního lékaře, který psa zkontroluje a zahájí léčbu, která je konzervativní nebo chirurgická.
Při konzervativní léčbě dojde k odsání tekutiny tenkou jehlou s aplikací kortikosteroidů. Při chirurgické léčbě se problém řeší drobnou drenáží, a pokud je již othematom organizovaný, využije se technika incize othematomu s prošitím ušního boltce. Kůže boltce se v místě othematomu nařízne, obsah se vypustí a vypláchne, ranka se nechá otevřená pro zajištění drenáže othematomu. Poté se ucho prošije velkým množstvím jednotlivých uzlíčkových stehů, které zajistí opětovný srůst kůže s chrupavkou. Je možné také ucho vypodložit speciální vycpávkou, která ucho drží ve správné pozici a má zabránit jeho zkrabacení a zkroucení, což je bohužel u hematomů častou komplikací.
00900 Komplexní vyšetření stomatologem při registraci pojištěnce. 00901 Opakované komplexní vyšetření a ošetření registrovaného pojištěnce – preventivní prohlídka. 00902 Péče o registrovaného pojištěnce nad 18 let věku. 00903 Vyžádané vyšetření odborníkem nebo specialistou. 00904 Stomatologické vyšetření registrovaného pojištěnce od 1 roku do 6 let v rámci preventivní péče. 00906 Stomatologické ošetření pojištěnce do 6 let nebo hendikepovaného pojištěnce. 00907 Stomatologické ošetření pojištěnce od 6 let do 15 let. 00908 Akutní ošetření a vyšetření neregistrovaného pojištěnce – v rámci pohotovostní služby. 00909 Klinické stomatologické vyšetření. 00910 Zhotovení intraorálního rentgenového snímku. 00911 Zhotovení extraorálního rentgenového snímku. 00912 Náplň slinné žlázy kontrastní látkou. 00913 Zhotovení ortopantomogramu. 00914 Vyhodnocení ortopantomogramu. 00915 Zhotovení telerentgenového snímku lbi. 00916 Anestezie na foramen mandibulae a infraorbitale. 00917 Anestezie infiltrační. 00920 Ošetření zubního kazu – stálý zub – fotokompozitní výplň. 00921 Ošetření zubního kazu – stálý zub. 00922 Ošetření zubního kazu – dočasný zub. 00923 Konzervativní léčba komplikací zubního kazu – stálý zub. 00924 Konzervativní léčba komplikací zubního kazu – dočasný zub. 00925 Konzervativní léčba komplikací zubního kazu II – stálý zub. 00931 Komplexní léčba chronických onemocnění parodontu. 00932 Léčba chronických onemocnění parodontu. 00933 Chirurgická léčba onemocnění parodontu malého rozsahu. 00934 Chirurgická léčba onemocnění parodontu velkého rozsahu. 00935 Subgingivální ošetření. 00936 Odebrání a zajištění přenosu transplantátu. 00937 Artikulace chrupu. 00938 Přechodné dlahy ke stabilizaci zubů s oslabeným parodontem. 00940 Komplexní vyšetření a návrh léčby onemocnění ústní sliznice. 00941 Kontrolní vyšetření a léčba onemocnění ústní sliznice. 00943 Měření galvanických proudů. 00945 Cílené vyšetření. 00946 Opakované komplexní vyšetření a ošetření registrovaného pojištěnce – preventivní prohlídka I. 00947 Péče o registrovaného pojištěnce nad 18 let věku I. 00949 Extrakce dočasného zubu. 00950 Extrakce stálého zubu. 00951 Chirurgie tvrdých tkání dutiny ústní malého rozsahu. 00952 Chirurgie tvrdých tkání dutiny ústní velkého rozsahu. 00953 Chirurgické ošetřování retence zubů. 00954 Konzervačně-chirurgická léčba komplikací zubního kazu. 00955 Chirurgie měkkých tkání dutiny ústní a jejího okolí malého rozsahu. 00956 Chirurgie měkkých tkání dutiny ústní a jejího okolí velkého rozsahu. 00957 Traumatologie tvrdých tkání dutiny ústní malého rozsahu. 00958 Traumatologie tvrdých tkání dutiny ústní velkého rozsahu. 00959 Intraorální incize. 00960 Zevní incize. 00961 Ošetření komplikací chirurgických výkonů v dutině ústní. 00962 Konzervativní léčba temporomandibulárních poruch (TMP). 00963 Injekce i. m., i.v., i. d., s. c. 00965 Čas stomatologa strávený dopravou za imobilním pojištěncem. 00966 Signální výkon – informace o vydání Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nebo Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče). 00967 Signální výkon – informace o vydání Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo Rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování (péče). 00968 Stomatochirurgické ošetření neregistrovaného pojištěnce PZL – stomatochirurgem ve ZZ zařazeném do dohodnutého seznamu stomatochirurgických pracovišť. 00970 Sejmutí fixní náhrady – za každou pilířovou konstrukci. 00971 Provizorní ochranná korunka v ordinaci. 00973 Oprava nebo úprava snímatelné náhrady v ordinaci. 00974 Odevzdání stomatologického výrobku. 00981 Diagnostika ortodontických anomálií. 00982 Zahájení léčby ortodontických anomálií fixním ortodont. aparátem na jeden zubní oblouk. 00983 Kontrola léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu. 00984 Kontrola léčby ortodontických anomálií jinými postupy než s použitím fixního ortodontického aparátu. 00985 Ukončení léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu. 00986 Kontrola ve fázi retence nebo aktivní sledování ve fázi růstu a vývoje. 00987 Stanovení fáze růstu. 00988 Analýza telerentgenového snímku lbi. 00989 Analýza ortodontických modelů. 00990 Diagnostická přestavba ortodontického modelu. 00991 Nasazení prefabrikovaného intraorálního oblouku. 00992 Nasazení extraorálního tahu nebo obličejové masky. 00993 Navázání parciálního oblouku. 00994 Zahájení léčby ortodontických anomálií malým fixním ortodontickým aparátem na jeden zubní oblouk.
Žena ve věku 47 let. Posledních 14 měsíců měla nadměrnou plynatost, bolesti na hrudi, zácpu a hubla. Gastroenterolog ji diagnostikoval syndrom dráždivého tračníku způsobený infekcí H. Pylori, který léčil antibiotiky. Nikdy před tím neměla stolici páchnoucí čpavkem a není známa ani žádná příčina. Kvůli vyloučení přerůstání bakterií z tenkého střeva u ní byla provedena dechová zkouška, což je typ neinvazivního testu, který měří množství vodíku nebo metanu, které vydechnete po vypití směsi glukózy a vody. Rychlý nárůst vydechovaného vodíku nebo metanu může naznačovat přemnožení bakterií v tenkém střevě. Test byl negativní.
Názor dietologa
Syndrom dráždivého tračníku by neměl vést ke stolici páchnoucí čpavkem. Naopak bolest na hrudi, nadměrná plynatost a zácpa souvisí se syndromem dráždivého tračníku.
Existuje jen málo možností vysvětlujících přítomnost amoniaku způsobujícího zápach stolice. Tento signál by se neměl ignorovat a trvá-li déle než 3 dny, může být nutné vyšetřeni lékařem.
Běžné příčiny stolice páchnoucí po čpavku:
Přemnožení bakterií ve střevech.
Chronické onemocnění ledvin.
Onemocnění související s játry.
Léky (zejména antibiotika).
Nejčastější nedietní příčinou zápachu stolice po čpavku je bakteriální infekce ve stolici.
Při zápachu stolice po čpavku je vhodné přidat do stravy více vlákniny a zvýšit příjem tekutin.
Prospěšné potraviny, které je vhodné konzumovat při zápachu stolice po čpavku:
čerstvé ovoce,
zeleninu,
saláty.
Vhodné je vyhnout se:
fazolím,
zelí,
čokoládě,
mátě peprné,
tučným jídlům,
kávě,
rychlému občerstvení,
syceným průmyslovým nápojům,
alkoholickým nápojům.
Po několika dnech je nutné zhodnotit přítomnost zápachu. Pokud dietní změny nepomohou, je namístě navštívit praktického lékaře, který provede test stolice, krevní testy a klinické vyšetření.
Vyjádření výživového poradce
Amoniak obvykle vzniká v gastrointestinálním traktu rozkladem bílkovin (aminy, aminokyseliny, puriny a močovina). Neúplné trávení potravy může vést k hnilobě ve střevě, což způsobuje stolici zapáchající čpavkem. Pokud tělo nevstřebává potřebné živiny, bude tím ohrožena imunita. Tato malabsorpce může vysvětlit ztrátu hmotnosti tohoto pacienta.
Trojitá terapie antibiotiky pro léčbu infekce H. Pylori dramaticky změní střevní flóru. To vede k přechodnému neúplnému trávení a možnému vzniku stolice se zápachem po čpavku. Užívání vysoce silného vícekmenového probiotika je zásadní pro obnovu zdravé střevní flóry a může odstranit zápach čpavku.
Vhodné je ambulantně zkontroloval celiakii a malabsorpci fruktózy/laktózy.
Zúžení průdušnice je pravděpodobně ovlivněno mnoha faktory a příznaky jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a problémům s dýcháním (zúžené průdušky). Onemocnění se dělí na čtyři stupně, a to podle zúžení průměru průdušnice.
Diagnostika se provádí na základě klinických projevů charakterizovaných typickými zvuky, podobnými husímu kejhání, které pes vydává při kašli; neschopností fyzického výkonu a problémy s dýcháním. U psa se objevuje špatné dýchání, těžké dýchání, dýchavičnost. Pro diagnostiku se dále využívá RTG vyšetření a fluoroskopie. Ultrazvukové vyšetření je použitelné pouze pro extratorakální část průdušnice a kvalita poskytnuté informace je nižší než při RTG vyšetření. Endoskopické vyšetření podává o tracheálním kolapsu kvalitnější informaci – přesně hodnotí rozsah poškození, včetně stavu hlavních průdušek, kdy může dojít k zúžení průdušky. Lze použít pevné i ohebné endoskopy, přičemž pevné jsou vhodnější z hlediska rychlosti vyšetření. Při vyšetření se používá lehká injekční anestezie, při níž zůstávají zachovány tracheální reflexy, takže je možno zjistit rozsah a stupeň poškození. U pacientů v pokročilém stadiu onemocnění je anestezie riziková, zvláště při současných srdečních a plicních problémech. Pokud se uvažuje o chirurgickém řešení, je endoskopie nezbytná. Chirurgické řešení v pokročilém stadiu onemocnění a u psích pacientů se současnými kardiopulmonálními problémy rovněž nebývá nejlepším řešením.
Terapie léky pomáhá kontrolovat respiratorní problémy spojené s obtížným dýcháním, jako je cyanóza a synkopy. Kortikoidy s krátkým účinkem omezují otoky a zánětlivé stavy. Potlačení kašle a celkové zklidnění jsou důležité pro stabilizaci zvířete. Pro lékovou terapii chronického onemocnění lze použít kombinaci bronchodilatans, kortikosteroidů, antibiotik a sedativ, čímž se však postup onemocnění nezastaví.
Tracheomalacie je regresivní změna průdušnice s výrazným změknutím chrupavek. Může způsobovat poruchy ventilace. Chirurgické řešení lze užít v případech, kdy je postižena pouze průdušnice (ne hlavní průdušky). Možné chirurgické techniky jsou tracheostomie, aplikace dorsálního ligamenta, ventrální incize tracheálních prstenců a použití externích polypropylenových protéz. Díky technikám používajícím externí protézy lze dosáhnout dobrých výsledků. Protože však podle zkušeností úspěch chirurgického řešení závisí na udržení dobrého prokrvení trachey v průběhu umístění protézy, navrhuje se použití modifikované prstencové protézy.
Cílem léčby je především zkvalitnění života. Někdy postačí vhodná medikace, jindy je nutný operativní zákrok.
Dysplazie kyčelního kloubu je bohužel postižení, které se nedá vyléčit. Jeho vývoj se však může zpomalit.
Konzervativní terapie DKK
Jde především o omezení fyzické zátěže, redukci tělesné hmotnosti, rehabilitaci, používání chondroprotektiv neboli „kloubní výživy“. Většinou jsou to přípravky na bázi glukosamin a chondroitin sulfátu, někdy i MSM a želatiny. Dále se doporučuje používání krmiva obsahujícího vysoké množství eikosapentanové mastné kyseliny (EPA), která výrazně zpomaluje vznik degenerativních změn a vede u většiny pacientů ke zlepšení pohyblivosti. Místo k ležení by mělo být měkké a suché.
V rámci fyzioterapie je možno použít elektrickou dečku k prohřívání kloubů, zvýší se tak prokrvení tkáně, což vede k úlevě od bolesti. Na doporučení lékaře můžeme podávat léčiva s protizánětlivým, protibolestivým a protiartrotickým účinkem (analgetika, anabolika a nesteroidní antiflogistika).
Chirurgické metody
Jde o metody preventivní (u mladých psů před ukončením růstu), které zabraňují vzniku nebo zpomalují vývoj artrotických změn, a paliativní (u starších zvířat), které zmírňují bolest vycházející z postiženého kloubu.
Denervace kloubního pouzdra – metoda, při níž jsou z postižené oblasti odstraněny nervy. Největší koncentrace senzitivních nervů z kloubu je lokalizována v kloubu v místech působení největšího tlaku. Následně je kloubní pouzdro natahováno nejvíce dopředu a vně, tedy do stran s největším počtem receptorů bolesti. I když denervace ve srovnání s rekonstrukčními technikami řeší jen klinické příznaky, nesporně vede k přerušení bludného kruhu bolest – svalová atrofie – slabost – více bolesti. Léčba metodou denervace zesiluje pánevní a stehenní muskulaturu, což stabilizuje kyčelní kloub.
Trojitá osteotomie pánve (TOP) – metoda, kdy je část pánve vyňata a vrácena na původní místo pod jiným úhlem, takže kyčelní kloub může lépe fungovat. Zlepšuje mechaniku kloubu (kongruence mezi acetabulem a hlavicí stehenní kosti) a snižuje artrotické změny kyčelního kloubu.
Resekce hlavice – je odříznutí kloubní hlavice, čímž se přeruší kostní kontakt a zdroj bolesti, časem se vytvoří fibrózní spojení – pakloub. Metoda je určena pro psy s vysokým stupněm artrózy a bolesti. Limitující je její využití u jedinců do hmotnosti 15 kg. Při této metodě je důležité zvládnout rekonvalescenci. Ta spočívá nejdříve v procvičování končetiny pasivními pohyby, později aktivně, plaváním a podobně.
Kyčelní endoprotéza – je implantování celého umělého kloubu. U nás je ve stadiu příprav a finančně náročná. Je to nejpřijatelnější řešení problémů doprovázejících dysplazii, ale její provádění je u nás skutečně ojedinělé. Je velice náročné na erudovanost operatéra. Cena tohoto zákroku je značně vysoká, pohybuje se v řádech desetitisíců.
Existuje ještě celá řada dalších chirurgických zákroků, které se provádí u DKK.
Svědění víček bývá často způsobeno začínajícím zánětem, tak zvaným ječným zrnem. Hordeolum (ječné zrno) je akutní hnisavý zánět folikulů řas, Mollovy nebo Zeisovy žlázy. Nejčastější původce zánětu jsou stafylokoky. Prvním příznakem je právě svědění víček a pocit tlaku ve víčku. Následuje otok a zarudnutí víček. Zánět víčka pak progreduje s přítomností zánětlivé infiltrace až hnisavého abscesu. Subjektivně se projevuje citlivostí, bolestí nebo svěděním víčka při mrkání. Během několika dní se absces může provalit navenek. Proti ječnému zrnu se podávají na víčka teplé obklady, eventuelně malé incize usnadňující evakuaci hnisu. Dále se lokálně mohou aplikovat antibiotika nebo sulfonamidy, které brání šíření infekce.
