Pinguecula je definována jako nažloutlá skvrna na bělmu oka, vypadá jako „rosolovitý výrůstek na bělmu“. Je často umístěna na straně oka blíže k nosu a jeví se jako „cysta na očním bělmu“. Nejedná se o nádor, ale jde o hyperplastické ztluštění spojivky. Obvykle má trojúhelníkovitý tvar a žlutobělavou barvu. Vzniká hyalinní degenerací subepiteliálního kolagenu. Vznik pravděpodobně souvisí s působením fyzikálních faktorů, hlavně s UV zářením, a s věkem. Původně se lidé domnívali, že jde o hromadění tuku. Odtud také název odvozený od tučňáků. Většinou nepůsobí žádné obtíže.
Léčba
Není nutná specifická léčba. Při dráždění lze aplikovat lubrikantia, chirurgické řešení se nabízí v případě potíží s nošením kontaktních čoček či z kosmetických důvodů. Pokud se zvolí léčba chirurgická, odstraňuje se pinguecula vyříznutím v případě, že je tak nápadná, až se jedná o kosmetickou vadu.
Výrůstek na oku, nebo také průhledná bulka na oční bulvě, signalizuje, že by mohlo jít o tukovou tkáň. Tento stav se vyskytuje u mnoha lidí, ale většinou až ve starším věku. A vůbec ničemu to nevadí. Takže pokud by se jednalo o tento problém, nic se neděje. Každopádně vás ošetřující lékař pošle na oční, aby se na to pro jistotu ještě pořádně podíval odborník a zhodnotil nález.
Hlavní příčinou výskytu červených žilek v bělmu je dráždění, delitace a otok krevních cév uvnitř oka. Toto podráždění a rozšíření může být způsobeno několika faktory, mezi něž patří následující:
Suchý vzduch způsobuje podráždění očí, které často vede k viditelnosti červených žilek v očích.
Vystavování se slunečnímu záření a prachu.
Cizí těleso, které může poškodit nebo snížit funkci očí.
Alergická reakce a nachlazení.
Trauma, které může být způsobeno přílišným namáháním nebo kašlem.
Únava a stres.
Subkonjunktivální krvácení.
Zánět očního víčka.
Zánět spojivek.
Vřed na rohovce.
Uveitida (zánětlivé onemocnění duhovky).
Akutní glaukom.
Škrábance na rohovce způsobené dlouhodobým používáním kontaktních čoček.
Krvácení způsobené nadměrným používáním léků na ředění krve.
Centrální okluze retinální žíly.
Gravesova choroba nebo hypertyreóza může mít rovněž za následek vznik červených žilek v očích.
Pannus je prorůstání cévnaté tkáně spojivky do rohovky, která za normálních okolností žádné cévy neobsahuje, s postupným narušením její průzračnosti. Jde tedy o povrchovou vaskularizaci rohovky. Pannus scrophulosus vzniká při šíření flyktény na rohovku. Pannus trachomatosus se šíří z horního okraje limbu, a není-li trachom léčen, může postihnout celou rohovku. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Léčba
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A ve formě kapek nebo masti. Pokud se oči pravidelně ošetřují, nedochází často k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud se není odezva na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky pomocí lamelární keratektomie.
Obrázek
Zde můžete vidět, jak vypadá onemocnění oka označované jako pannus.
Pterygium oka je degenerace spojivky spolu s rohovkou. Tento stav se projevuje tak, že spojivka přerůstá z bělma na rohovku. Postiženými jsou zejména lidé vystavení dlouhodobě nepříznivým vlivům, jako je písek, prach nebo vítr. Název pterygium pochází z řeckého výrazu netopýr, jelikož svým tvarem tohoto živočicha připomíná. Někdy dochází k záměně s onemocněním „pseudopterygium“. Pseudopterygium je bujení novotvořených cév do povrchových částí poškozené rohovky. Jedná se o poúrazovou jizevnatou adhezi mezi sklérou, spojivkou a rohovkou. Vzniká na podkladě poškození oka termicky, chemicky či mechanicky. Terapie je chirurgická. Na rozdíl od pterygia se může vyskytnout v kterémkoli místě.
Léčba
Léčba je chirurgická a provádí se ambulantně. Zákrok není příliš rozsáhlý.
Operace
Operace se provádí ambulantně a jde o prostou excizi s přenosem lamely spojivky/rohovky. Využívá se při tom fotoablace až po lamelární keratoplastiku a lokální aplikaci mitomycinu u těžkých recidivujících případů.
Tyto skvrny na rozdíl od znamének jsou spíše léze nebo névy, většinou ploché nebo mohou být mírně vyvýšené buď v černé, růžové nebo hnědé barvě. Někdy může být tento névus také bez pigmentace. Tento névus se také může vyskytovat ve tkáni pod sítnicí, ale k jeho zobrazení je potřeba speciální lampy.
Skvrny na očním bělmu mohou být také pigmentové nádory, přičemž tyto skvrny nebo pihy bývají většinou neškodné. Nejběžnějším z očních nádorů jsou vrozené névy, kromě jiných jako spojivkový melanom a melanóza. Névy jsou způsobeny pigmentovými buňkami nebo nadměrným růstem melanocytů. Většina lidí, kteří mají névy, je má od narození nebo se objevují v raném dětství. Obvykle nemusí být skvrna patrná až do puberty, protože v tomto věku se stává větší a tmavší.
Primárně získaná melanóza se obvykle vyskytuje u lidí se světlou pletí a také náhle, nejvzácnější formou je spojivková melanóza, která se vyskytuje buď náhle, nebo jako primárně získaná melanóza.
Zvýšené hodnoty celkového nekonjugovaného bilirubinu se objevují při nadměrném rozpadu hemoglobinu. Jaterní funkce jsou zatížené, může to být stav po prodělané infekci. K tomu, aby se určila přesná souvislost, jsou nutné ještě další testy, například vyšetření moči na bilirubin, transaminázy, krevní obraz, eventuálně ultrazvuk žlučníku a podobně.
Bilirubin může být zvýšený při potížích s játry i při různých jiných onemocněních. Dá se stanovit bilirubin přímý, nepřímý a celkový. Podle toho, který bilirubin je přesně zvýšený, se může určit, zda je příčina v játrech či mimo játra, a stanoví se další postup.
Příčiny zvýšených hodnot:
jaterní nedostatečnost
extrahepatální obstrukce
hemolýza
u novorozenců jsou příčiny rozličné včetně novorozenecké žloutenky
Gilbertova nemoc
Příčinou převážně nekonjugovaných hyperbilirubinémií je zvýšený rozpad hemoglobinu (hemolytické anémie), kdy kapacita jater nestačí transportovat zvýšenou produkci bilirubinu do žluči (takzvaná prehepatální hyperbilirubinémie), nebo snížené vychytávání bilirubinu jaterní buňkou a poruchy jeho konjugace kyselinou glukuronovou.
Zvýšení bilirubinu v krvi se projeví žloutenkou, ikterem. Nejlépe je zežloutnutí viditelné na očním bělmu a sliznicích (dásně, spojivky, měkké patro).
Odborníci udávají, že dovedou z oka vyčíst nemoc čtyři až pět let před vznikem vleklého onemocnění. Když si prohlédnete duhovku, vidíte, že je složená z vláken paprsčitě vybíhajících z panenky – zornice, u některých očí vidíme tato vlákna nahuštěná na sobě, u jiných jsou od sebe hodně vzdálená, toto je velmi důležitý znak, který určuje sílu genetické konstituce. Plně zdraví lidé mají jednotnou barvu duhovky a vlákna nahuštěná v bezprostřední blízkosti, bez známek porušení. Je-li barva duhovky celistvá, ale vlákna začínají vykazovat uvolněnou stavbu, naznačuje to občasné zdravotní problémy. Větší náchylnost k onemocněním se projevuje odbarvením, barevnou nerovností, pigmentovými ložisky nebo deformacemi ve vláknech. Pokud na první pohled vidíte mezery mezi jednotlivými vlákny duhovky, svědčí to o zdravotních potížích vyžadujících trvalé ošetření. Obecně se dá říci, že stav orgánů a funkcí horní části těla se zrcadlí v horní části duhovky a orgány a funkce dolní části těla v dolní části duhovky. Levá duhovka přitom odpovídá levé straně těla, pravá pravé. Hnědožluté skvrnky na duhovce jsou zcela přirozeným jevem drobné pigmentace duhovky, která je zcela individuální, a ani obě oči u jednoho člověka nevykazují identitu.
Žluté skvrnky v bělmu poukazují na přetížení jater, možnost žlučníkové koliky. Lymfatické mraky mívají tvar růžence nebo mraků, jenž obklopuje tuto ránu či celou oblast duhovky, obvykle poukazují na nedostatečnou funkci lymfatického systému majícího sklon ke zduřelým nebo zablokovaným lymfatickým uzlinám. Výduť duhovky dokazuje snížený oběh krve v oblasti hlavy a nedostatek vitamínu B3, kombinovaný s trávicími problémy. Nervové kruhy se vytvářejí následkem křečí duhovkových vláken způsobených nervovým napětím v těle. Z hranice okružní zóny je možné diagnostikovat zánět nervů, snížené nervové zásobení orgánů ležících v oblasti vzniklé prasklinky, také však střevní nedostatečnost a nedostatečné vstřebávání živin.
Šedý zákal (katarakta) je oční onemocnění způsobené postupným kalením čočky, nejčastěji podmíněným věkem. Z tohoto důvodu se vyskytuje nejvíce v populaci nad 50 let. Postupné kalení čočky vytváří clonu, která časem vede ke zhoršování zraku. Jediná dnes známá a efektivní léčba je operativní odstranění zkalené čočky a její náhrada za čočku umělou.
Vlastní operace je uzpůsobena tak, aby co nejméně zatěžovala pacienta a byla co nejpohodlnější. Celý výkon trvá zhruba 30 minut, je prováděn v lokální anestezii převážně ve formě kapek, zřídka je nutná lokální anestezie injekční. Ve speciálních mimořádných případech, jako například při psychickém či tělesném neklidu, se používá anestezie celková. Během výkonu operatér proniká drobným řezem při okraji rohovky do oka (přední komory). Vlastní čočka je umístěna v pouzdře za duhovkou. Tato zkalená čočka je pak pomocí speciálního ultrazvukového nástroje rozmělněna a odsáta ven. Zůstává pouze pouzdro čočky, do kterého je vložena umělá nitrooční čočka. Výhodou malé rohovkové rány je její samouzavření bez nutnosti šití, v případě její netěsnosti je možno ranku zabezpečit jedním stehem. Po operaci je oko do druhého dne zavázané.
Po operaci (zejména v den operace) můžete pociťovat mírnou bolest v oku, především řezání nebo svědění. Může být přítomný otok víček, spojivky a drobné modřinky na očním bělmu, které jsou normálním doprovodným jevem. V následujících dnech se vše vrátí k normálu. V případě, že zpozorujete některé z níže uvedených obtíží, je nutno rychle vyhledat očního lékaře:
velká bolestivost;
výrazné zčervenání;
světloplachost;
náhlé zhoršení vidění;
mnohočetné mušky;
záblesky či tmavá clona před operovaným okem.
První den po operaci a několik následujících dní může být vidění operovaného oka zamlžené. Ke stabilizaci vidění dochází za dva až čtyři týdny. Určité kolísání může trvat až dva měsíce. Nové brýle lze zpravidla předepsat již za čtyři až šest týdnů po operaci. V současné době se při operaci používá malý řez a implantuje se typ umělých nitroočních čoček z měkkých materiálů, které plně hradí zdravotní pojišťovna.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá nebo sivá. Naopak větší množství pigmentu dodává duhovce zelenou až hnědozelenou barvu. Přítomnost velkého množství pigmentu podmiňuje tmavě hnědou barvu. Výjimečně mohou být duhovky jednoho člověka zabarvené různě, je to však velmi vzácné. Pigmentová vrstva duhovky má význam pro optické vlastnosti oka, protože zabraňuje, aby světlo pronikalo mimo zornici oka.
Jen zřídka vedou skvrny na duhovce vzniklé bez jakékoliv příčiny k obavám. Většinou jsou skvrny na duhovce variací přírody a jsou normální. Ovšem existují i skvrny na duhovce, které mohou signalizovat onemocnění oka, jako je glaukom, což je onemocnění očního nervu. Oko neustále produkuje malé množství nitrooční tekutiny do oka a stejné množství této tekutiny proudí z oka. Pokud tekutina neodtéká z oka správně, vytváří se v něm tlak (nitrooční tlak), dochází k hromadění tekutiny v oku a postupem času způsobuje tato tekutina poškození zrakového nervového vlákna. Tento stav se nazývá glaukom.
Duhovka také díky svým skvrnám může signalizovat jiné onemocnění, které nesouvisí s onemocněním oka, ale jiného orgánu.
Oči mají určitou barvu, která je dána koncentrací pigmentu melaninu v oční duhovce. Duhovka je část oka nacházející se mezi rohovkou a nitrooční čočkou a právě ona je tou barevnou částí oka, kterou je vidět. V případě, že duhovka obsahuje pigment na obou stranách, světlo vstupující do oka se odráží tak, že duhovka má hnědou barvu. Někdy se však na povrchu duhovky nenachází žádný pigment, popřípadě jen ve velmi malém množství. Tehdy světlo reaguje se šedými duhovkovými vlákny a duhovka tak získává modrou barvu.
Existuje vzácná genetická porucha, která se nazývá albinismus. Takto postižení jedinci nemají žádný pigment, a proto se barva jejich očí jeví jako růžová až červená. Někdy se také může stát, že pigment ze zadní plochy pronikne na přední plochu k okrajům zorničky. Výsledkem je hnědý prstenec kolem zorniček, který působí velmi zvláštně především v kombinaci s očima modré barvy.
Barvu očí může ovlivnit i zdravotní stav. Mnoho lidí se setkává s tím, že když jsou nemocní, případně ve stresu, mění se i barva jejich očí – je buď tmavší, nebo světlejší. Tento jev je to důsledkem změny rozmístění a hustoty melaninu. Přesný mechanismus však ještě není zcela znám. Změna barvy očí může být také způsobena konkrétním onemocněním, například glaukomem, nebo užíváním léků. Samotný mechanismus účinku léků na změnu barvy očí je zatím zjištěn jen částečně, pravděpodobně je příčinou hormon prostaglandin, který se běžně vyskytuje v lidském organismu. Je částečně dokázáno, že při léčbě glaukomu latanoprostem dochází ke změně barvy duhovky a k prodlužování řas na oku.
