Téma: 

uzlíky

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Druhy uzlů

Uzly ve štítné žláze jsou pomnožené buňky žlázy, které se typicky shlukují do tvarů připomínajících uzlíky, proto se tak nazývají. To, jak se na ultrazvuku zobrazují, se popisuje pojmy izo-, hypo-, nebo hyperechogenní. Názvy slouží pro orientaci lékařů. Ve většině případů se malé uzlíky pouze sonograficky sledují, pokud by uzlík přesáhl velikostně 1 cm, je indikováno cytologické vyšetření – tenkou jehličkou se z uzlíku pod ultrazvukem odeberou buňky. Uzly se nedají vyléčit léky. Dokud nedělají potíže a mají dobrou cytologii, tak se jen sledují. Pokud se změní, dají se odstranit pouze operativně. V případě, že se prokáže, že je hyperfunkce štítné žlázy důsledkem nadprodukce hormonů jedním z uzlíků, je operace doporučena také.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

Diskuze: léčení prašiviny u králíků

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků
Odesláno dne: 19.12.2016 uživatelem anežka
Počet odpovědí: 0

HEMOROIDY U DĚTÍ

Popis hemoroidů u dětí

U dospělých i dětí vypadají takřka identicky; jako jakési malé purpurové až fialové uzlíky, bouličky či kožní převisy. Zevní hemoroidy lze samozřejmě jak vidět, tak nahmatat. Uzlíky mohou bolet, pálit, svědit, tlačit, a dokonce i krvácet, ale pozor, také nemusí. Jsou-li v klidovém stavu, mívají často barvu okolní tkáně. Zevní hemoroidy tedy poznáte lehce, vnitřní na sebe upozorní jasně červenou krví či hlenem a mnohdy i bolestí – nicméně spolehlivě je diagnostikuje a vyléčí výhradně lékař.

Zdroj: Hemoroidy u dětí
Zveřejněno dne: 25.1.2014

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Uzlíky štítné žlázy

Ženy mají čtyřikrát vyšší pravděpodobnost onemocnění štítné žlázy než muži. Nejčastěji jde o strumu, hypotyreózu, hypertyreózu a zánět žlázy. Ani uzlíky ve štítné žláze nejsou neobvyklé, a to především u žen nad 50 let. Tvoří se vlivem nedostatku jodu, genetiky nebo některých potravin. Klíčové je vyšetření ultrazvukem a poté pravidelné prohlídky. Pokud uzlík přesáhne velikost 10 mm nebo se zdá podezřelý, lékař provede punkci jehlou, aby se zjistilo, zda není zhoubný. V případě, že je, přistoupí se k chirurgickému řešení. Uzlíky mohou způsobovat rovněž nadměrnou tvorbu hormonů štítné žlázy, ale ve většině případů jsou neškodné.

Za uzlík lékaři považují jakýkoliv nenormální růst kousku tkáně ve štítné žláze. Nález uzlíku ve štítné žláze není důvodem ke zbytečným obavám, ale každý takový stav by měl být vyšetřen. Pokud vyšetření prokáže, že se jedná o zhoubný nádor, následuje vždy operace, při níž se tento kus tkáně odstraní. Jestliže je nádor nezhoubný nebo se jedná o jiný typ změny tkáně, lékař takového pacienta sleduje v pravidelných intervalech. Tedy obvykle ve dvouletých cyklech. Další indikací pro odstranění uzlíku může být i to, že způsobuje lokální potíže, třeba tlačí na jiné krční orgány nebo omezuje polykání. Uzlíky se odstraňují i tehdy, když porušují funkci štítné žlázy. V neposlední řadě operace probíhá i z kosmetických důvodů.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Příčiny

Příčiny vzniku uzlů mohou být různé. V minulosti byl nejčastější příčinou nedostatečný přísun jodu v potravě – jodový deficit. Po zavedení plošné jodace jedlé soli u nás a na Slovensku v 50. letech minulého století vstupují do popředí další příčiny vzniku uzlíků, jako jsou především genetické vlivy (například mutace některých genů ovlivňujících růst a funkci buněk štítné žlázy), vliv určitých látek v potravě, změny v životním prostředí a jiné.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

BABSKÉ RADY NA HEMEROIDY

Vnější a vnitřní hemoroidy

Vnější hemoroidy – malé měkké uzlíky zbarvené do modra, které se vyskytují kolem řitního otvoru, vnější hemoroidy nekrvácí.

Vnitřní hemoroidy – nacházejí se uvnitř konečníku a způsobují otoky, následné bolesti a krvácení při stolici. Bohužel někdy dochází k jejich nepříjemnému vyhřeznutí (prolaps), kdy je potřeba vrátit je operativně zpět. Obecně jsou vnitřní hemoroidy ale méně bolestivé než vnější.

Vnitřní hemoroidy se projevují nebolestivým krvácením, zatímco vnější se vyznačují bolestivým vyprazdňováním.

Zdroj: Babské rady na hemeroidy
Zveřejněno dne: 12.10.2017

SARKOIDÓZA

Léčba sarkoidózy

Terapie nebo symptomová režie není vždy nutná. Symptomy zahrnují kašel, dušnost a hyperkalcémii, která by mohla vyžadovat hospitalizaci. Nitrožilní tekutiny pro hydrataci, diuretika k odstranění vápníku, léky na zastavení kostní degradace, steroidy pro boj s vitamínem D, efekty a dialýzy k odstranění vápníku, to jsou metody k léčbě sarkoidózy. Hydroxychlorochin a methotrexát úspěšně léčí kožní uzlíky, mozkové účinky a hyperkalcémii a mohou být použity, pokud nefungují steroidy. Hydroxychlorochin je lék, který se rovněž používá ke snížení zánětu při léčbě revmatoidní artritidy.

Zdroj: Sarkoidóza
Zveřejněno dne: 28.11.2012

BABSKÉ RADY NA HEMEROIDY

Jak poznat hemoroidy

Jako hemoroidy (česky též zlatá žíla) označujeme oteklé a zanícené cévní struktury v oblasti konečníku. Onemocnění přichází téměř bez varování a způsobuje nepříjemné bolesti a nepohodu pacientům bez ohledu na věk či pohlaví. K tvorbě hemoroidů dochází vlivem zánětu (zduření) a rozšíření křečových žil v konečníku. V důsledku toho pacient pociťuje bolest při vyměšování, objevují se malé uzlíky v oblasti konečníku a typickým příznakem je i krev ve stolici. Velmi častým problémem, který ztrpčuje život, je svědění a podráždění v okolí konečníku.

Zdroj: Babské rady na hemeroidy
Zveřejněno dne: 12.10.2017

LÉČBA SVRABU OCTEM

Neléčený svrab

Svědění může trvat i několik týdnů po zhojení kožních projevů, uzlíky mohou přetrvávat na kůži i 3 měsíce. U neléčených pacientů trvají projevy týdny a měsíce, eventuálně roky. Prevencí je vyloučení kontaktu s nemocnými i s kontaminovanými lůžkovinami, oděvem.

Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ovšem nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak čistotnost zhoršuje identifikaci a ověřování, zda jde opravdu o svrab! Komplikací je skutečnost, že se lidé za onemocnění stydí, cítí společenské stigma. Přitom v zájmu nakaženého i okolí je řešit léčbu co nejdříve.

Zdroj: Léčba svrabu octem
Zveřejněno dne: 19.9.2017

PŘÍRODNÍ LÉČBA HEMOROIDŮ

Domácí léčba hemoroidů

  • Koupele v teplé vodě ulevují bolestem, pokud je příčinou stažený svěrač. Ten se teplem uvolňuje a dochází ke zlepšení místního prokrvení.
  • Ledové obklady uleví při akutní trombóze, již neoteklé vyhřezlé uzlíky pak může lékař jemně zasunout zpět.
  • Koupele a gel z dubové kůry. Dubová kůra má silné adstringentní (svíravé, stahující) účinky. Používají se při výhřezu hemoroidů, postižené místo zklidní a zmírní otok.
  • Gely, masti a čípky zakoupené v lékárně.
  • Přípravky ve formě tablet jako prevence.
  • Pomocné preparáty na posílení žilní stěny.

Zdroj: Přírodní léčba hemoroidů
Zveřejněno dne: 27.9.2013

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Uzel nebo cysta

Uzlíky, které se ve štítné žláze někdy vytvoří, mohou vadit už svou velikostí. Řada z nich je natolik malá, že je lze odhalit až při sonografickém zobrazení, jiné však narůstají do větších rozměrů. Mohou utlačovat jícen či dýchací cesty a působit tak potíže s polykáním či dýcháním. Jindy je problémem jejich hormonální aktivita. Pokud uzlíky vytvářejí nadměrné množství hormonů štítné žlázy, projeví se to:

  • zvýšeným pocením,
  • nevysvětlitelným hubnutím,
  • nervozitou a třesem,
  • nepravidelným srdečním rytmem.

Malé procento uzlíků má rakovinný původ. Ani to však nemusí být špatná zpráva, protože se často jedná o pomalu rostoucí nádory, které lze dobře léčit. Agresivní tumory štítné žlázy jsou spíše raritním nálezem. Jiné uzlíky mohou být tvořeny nezhoubnou zmnoženou tkání, cystou obsahující tekutinu nebo tkání postiženou chronickým zánětem. Někdy je příčinou vzniku uzlovitých útvarů na štítné žláze nedostatek jódu v potravě.

Co pomáhá lékařům při rozhodování o potřebě a možnostech léčby? Nutné je vyšetření hladin hormonů štítné žlázy, zobrazení ultrazvukem či jinými metodami, případně odebrání vzorku a prozkoumání tkáně pod mikroskopem.

Terapie pak může být následující:

  • pravidelné sledování uzlů ultrazvukem,
  • úprava množství hormonů za pomoci léků,
  • chirurgické odstranění části či celé štítné žlázy,
  • zničení uzlů radiojódem nebo alkoholem.

Štítnou žlázou a jejími onemocněními se zabývají lékaři-endokrinologové. Ty můžete vyhledat buď sami, nebo s doporučením od praktického lékaře.

Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno dne: 26.5.2017

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Jak je poznám

Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.

Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Zmenšení uzlu štítné žlázy

V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlíku ultrazvukem. V některých případech je vhodná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel na štítné žláze stále roste, přikračuje se k operaci. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, pak jde o totální tyreoidektomii (v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok, což se označuje jako lobektomie (v takových případech, kdy je nález příznivý a druhý lalok je zcela zdravý). Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jodem, tedy k aplikaci terapeutické dávky radiojodu.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

HEMANGIOMY - NEZHOUBNÉ KOŽNÍ NÁDORY

Dělení hemangiomů

1. Kapilární hemangiom 

Kapilární hemangiom se vyskytuje nejčastěji v kůži, kde vytváří červené skvrny. Lidově se mu také říká „jahodové znaménko“. Často nepředstavuje vážnější problém a lze jej léčit steroidy, kryoterapií, nebo odstranit laserem či chirurgicky.

2. Kavernózní hemangiom  

Kavernózní hemangiom můžeme najít v kůži, pod kůží nebo i na vnitřních orgánech. Makroskopicky vypadá jako modravý či nafialovělý uzel. Menší uzlíky mohou spontánně vymizet během školního věku. Větší hemangiomy se mohou vyskytnout např. v hrtanu, kde ztěžují dýchání, nebo na očním víčku, kde omezují vidění. Dále je nutná léčba, buď injekčním podáváním steroidů, laserovou terapií či chirurgickým vynětím.

3. Arteriovenózní hemangiom 

Arteriovenózní (racemózní) hemangiom lze vidět v kůži, ale i jinde. Je charakterizován velice krátkým úsekem, kde se přívodná tepna rozdělí na kapiláry a opět spojuje do značně rozšířených žil.

autor: ©Jakub Vinš

Zdroj: Hemangiomy - nezhoubné kožní nádory
Zveřejněno dne: 5.4.2012

BOULE NA NOHOU

Boule na nohou

Nově vzniklá boule pod kůží by měla být vyšetřena lékařem. Kromě fyzikálního vyšetření (bolestivost, pohyblivost vůči okolním tkáním) se vás lékař zeptá na známky infekce (hlavně zvýšená teplota). Ze zobrazovacích metod je doporučován ultrazvuk a při pochybnostech je možné odebrat z neznámého ložiska vzorek (biopsie) a nechat ho histologicky vyšetřit. Při zvětšení podkožní uzliny nejasné příčiny je vhodné ji celou chirurgicky odstranit a taktéž zajistit histologické vyšetření.

Boule na nohou mohou být zapříčiněny zvětšenými mízními uzlinami, nezhoubnými nádory, abscesy, zhoubnými nádory, revmatickými uzlíky, ganglionem, keloidem a mukokélou.

Zvětšené mízní uzliny jsou podkožně uložené uzliny, které se mohou zvětšit při řadě onemocnění, jedná se zejména o infekce, méně často pak o nádorové choroby. Infekční uzliny bývají většinou zároveň bolestivé. Zvětšení podkožních uzlin lze nejčastěji nahmatat v tříslech.

Nezhoubné nádory bývají poměrně běžnou příčinou vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jsou to například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.

Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.

Zhoubné nádory v podkoží lze většinou najít jako lokální metastázy zhoubných nádorů.

Revmatické uzlíky se vyskytují při postižení kloubů při revmatoidní artritidě. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.

Ganglion je cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.

Keloid je zbytnělá jizva vzniklá poruchou hojení.

Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.

Zdroj: Boule na nohou
Zveřejněno dne: 29.12.2016

RŮZNÉ FORMY VÁČKU

Váček u konečníku

Onemocnění hemoroidální pleteně vzniká z různých příčin. Nejčastější příčinou je však tlačení na stolici vsedě. Tímto tlakem dochází ke zvyšování žilního tlaku, zvětšení a zduření pleteně a následně může dojít ke krvácení nebo k výhřezu cévní pleteně, kryté střevní sliznicí, před řitní otvor. Tam si lze pak vyhřezlý „hemoroid“ nahmatat. Ostatní příčiny působí podobným způsobem. Jedná se o chronickou zácpu, těhotenství, obezitu, stravu s nízkým příjmem vlákniny a tak dále. Někdy můžete kolem konečníku nahmatat, případně vidět, více či méně bolestivé uzlíky, které jsou většinou měkké a jdou zastrčit zpět do řitního otvoru. Pokud je tento uzlík nafouklý, zduřelý a na dotyk výrazněji citlivý až bolestivý, jedná se zřejmě o trombózu (ucpání) žíly. To už je stav, který obvykle nezvládnete vyléčit sami, je spíše zapotřebí navštívit lékaře.

Váček u konečníku – foto

Zde můžete vidět několik fotografií s váčkem u konečníku.

Zdroj: Různé formy váčku
Zveřejněno dne: 22.4.2014

JAK NA ZDRAVOU SLEZINU

Co je slezina?

Slezina je orgán, který není k životu bezpodmínečně nutný a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Hmotnost sleziny kolísá v rozmezí 50–250 g.

Slezina je zodpovědná za kvalitu našeho imunitního systému, protože čistí lymfatický systém, odvádí z těla chemické látky a barviva, které jíme spolu s potravinami, a podílí se na krvetvorbě tím, že odstraňuje z krve staré červené krvinky. Slezina „třídí“ zdravé červené krvinky od poškozených. Poškozené krvinky se totiž nedokážou prodrat trámčinou červené pulpy, zachytí se v ní a zanikají. Pro lidský plod je slezina orgánem krvetvorby. Bílá pulpa hraje důležitou roli v obranyschopnosti organismu. Podílí se na tvorbě a dozrávání některých druhů bílých krvinek a na tvorbě protilátek.

Zdroj: Jak na zdravou slezinu
Zveřejněno dne: 4.12.2013

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Punkce uzlu štítné žlázy

Punkce, respektive biopsie, se provádí pacientům s uzlíky nad 1 cm, někdy i menšími. Jde o to, že sice opravdu existují některé znaky, které pomáhají odhadovat riziko, že se jedná o zhoubný nádor, nicméně nejsou nijak jednoznačné ani spolehlivé. Proto se indikuje cytologické vyšetření. Punkce slouží k upřesnění typu postižení štítné žlázy a v případě uzlů nebo cyst k posouzení, jestli se jedná o uzel nezhoubný, „neškodný“ (těch je většina), anebo již nějakým způsobem podezřelý.

Průběh

Samotné vyšetření probíhá tak, že se udělá ultrazvuk, který lokalizuje daný uzel. Pak se pod ultrazvukovou kontrolou do toho uzlíku píchne tenkou jehlou (jako při odběru krve), do stříkačky se nasají buňky a ty jsou pak vyšetřovány pod mikroskopem k určení jejich charakteru. Je to píchnutí do krku, každý je na tuto oblasti jinak citlivý, jinak toleruje injekce, takže jestli si přivedete doprovod, je jen na vás. Různá zařízení mohou mít pravidla sdělování výsledků jiná. Většinou je ale výsledek zasílán indikujícímu lékaři poštou. Podle výsledku mikroskopického vyšetření se pak plánuje další diagnostický a léčebný postup.

Následky

Následky po tomto vyšetření nejsou.

Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno dne: 26.5.2017

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Karcinom štítné žlázy

Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, vyskytují se u 36–60 případů na 1 milion obyvatel a mezi zhoubnými nádory zaujímají 0,5–1 %. Přesto patří u mladších lidí ve věku do 45 let mezi pět nejčastějších karcinomů a počet těchto nádorů stále narůstá. Rizikovým faktorem je předchozí radiační zátěž (například stavy po ozařování krku, větší výskyt v oblastech, kde došlo k jaderným katastrofám a podobně), výskyt v rodině, jiná onemocnění štítné žlázy, nedostatek jodu a hormonální vlivy.

Nádory štítné žlázy mohou být benigní, nejčastější jde o folikulární adenom, nebo maligní – karcinom. Karcinomy štítné žlázy jsou značně různorodé, představují nehomogenní skupinu nádorů, jejíž jednotlivé formy se liší nejen histologicky, ale především biologickým chováním. Vyžadují odlišné léčebné postupy a mají i různou prognózu, od nádorů s velmi příznivým průběhem a dobře ovlivnitelných terapií, které jsou nejčastější, až po vzácné typy s vysokou agresivitou. Karcinomy štítné žlázy se rozdělují na diferencované (papilární a folikulární), nediferencované (anaplastický) a medulární karcinomy štítné žlázy. Ve štítné žláze se mohou vyskytnout nádory z lymfatické tkáně (lymfomy) nebo metastázy jiných malignit a vzácně sarkomy.

Prognóza karcinomů štítné žlázy závisí na histologické formě nádoru. Nejméně agresivní jsou diferencované karcinomy, zejména papilární, horší prognózu má karcinom medulární a nejagresivnější je karcinom anaplastický. U papilárního karcinomu je přežití u více než 85 % případů, u folikulárního 46 % a medulárního 25 %. Zásadní je vhodně zvolená terapie, která kombinuje chirurgické odstranění štítné žlázy, léčbu radijodem a hormonální supresní léčbu.

Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno dne: 23.4.2016

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA

Uzlíky na štítné žláze

Výskyt uzlíků štítné žlázy v populaci je enormní, po 50. roce věku se vyskytují nejméně u jedné třetiny žen. S vysokou pravděpodobností (okolo 95 %) se jedná o biologicky bezvýznamnou strukturální odchylku, jejíž příčina je neznámá. V případě záchytu uzlíků ve štítné žláze je nutné vyšetření hormonů štítné žlázy a v případě zvýšeného TSH je zapotřebí nasadit substituční léčbu. Jen vzácně se vyskytuje takzvaný toxický uzel štítné žlázy, který se vymyká regulaci a který sám produkuje nadměrné množství hormonů (na tuto možnost je třeba pomýšlet v případě hypertyreózy). Definitivní odhalení biologické povahy uzlu přináší až histologické vyšetření po chirurgickém odstranění štítné žlázy nebo její postižené části. Při obrovské frekvenci výskytu uzlů v populaci a při celkem nízké pravděpodobnosti záchytu zhoubného nádoru není možné ihned odesílat všechny pacienty na operaci, jen někdy je k tomu vážný důvod. Odhadnout dopředu, zda je ten který uzel ve štítné žláze zhoubným nádorem, je velmi složité. Vyloučit to dopředu na sto procent v podstatě nikdy nelze. V případě dostatečně velkého uzlu (okolo 1 cm), zejména pokud jeví podezřelé sonografické známky (které jsou jen orientační), je možné provést punkční biopsii tenkou jehlou (stejnou jehlou, která se používá při odběru krve). Tak je možné odebrat malý vzoreček buněk z uzlu k mikroskopickému vyšetření. Toto takzvané cytologické vyšetření pak pomůže určit, zda se jedná o uzel maligní, částečně podezřelý, či nepodezřelý. Ani toto vyšetření však nemusí přinést jednoznačný výsledek, velmi záleží na místě odběru vzorku a na zkušenostech hodnotícího cytologa. Doporučení, kdy je vhodná punkce uzlu a případně operace štítné žlázy, je ryze individuální a je pouze v kompetenci vyšetřujícího endokrinologa. V posledních letech se rozvíjí nová metoda ultrazvuku – elastografie, která měří tuhost uzlu a může tak pomoci při rozhodování o následné punkci (pořízení speciálního programu do sonografického přístroje je však velmi nákladné, v České republice je jen málo pracovišť, která mohou elastografii použít).

Zdroj: Štítná žláza
Zveřejněno dne: 25.9.2015

LAPAČ SNŮ - VÝROBA

Co je to lapač snů

Podle severoamerických indiánů lapač snů zachycuje dobré sny a špatné sny odhání. Měl by být zavěšen v místnosti, kde dotyčná osoba spí, nejlépe poblíž okna nebo dveří, aby tak zajistil co nejlepší spánek, následně pak i bdělý stav. Lapač snů také slouží jako amulet, který ochraňuje před negativní energií a lze ho nosit pro štěstí.

Kdo chce lapač snů využít jako ochranný symbol, měl by si ho pověsit nad postel. Pro zlepšení proudění energie čchi se doporučuje zavěsit ho na stěnu. Chcete-li zpomalit a rozptýlit škodlivé energetické toky v místnosti, zavěste ho ke stropu ve středu pokoje. Má-li zabránit úniku energie, pak jej umístěte do okna.

Pro indiány jsou sny velice důležité, považují je za vzkazy duchů a značně ovlivňují jejich život. Lapač by měl mít tu vlastnost, že zlé noční můry zachytí v pavučince, kde je první ranní paprsek spálí, zatímco ty dobré nechá sklouznout po peříčku dolů, do duše spáče.

Legenda o vzniku lapačů říká, že za moudrou starou šamankou kdysi dávno přišla žena, které v noci stále plakalo dítě. Stařenka jí poradila, aby pro dítko vyrobila lapač zlých snů, že potom už plakat nebude. A světe div se – mrňous s lapačem nad sebou v noci klidně spal.

Základem tohoto silového amuletu – mandaly snů – je kruh, který se zdobí dále podle účelu, kterému bude sloužit. Je třeba dbát na základní rozdělení kruhu podle indiánské filozofie: východ je symbolem vesmírného ducha. Jih představuje přírodu a živly, jimiž je příroda od prvotního okamžiku utvářena. Západ je prostředníkem pro tělo (hmotu) a sever je prostředníkem pro mysl (vědomí). Jedině skrze tyto přírodní energie nacházíme vzájemnou provázanost a harmonii se vším, co jest od počátku věků. Indiáni dosahují harmonie dodržováním přírodních a kmenových zákonů, nikdy nejdou proti přírodním rytmům ani proti vesmíru. Vědí, kdo jsou, kde jsou a čeho jsou nedílnou součástí. Umí se napojit na tajemný svět barevných snů, na astrální říše přírodních duchů, ale také na inteligentní vědomí rostlin a zvířat.

Během tvorby lapače se soustřeďte pouze na pozitivní mysl! Vše, na co pomyslíte, zůstane zapsáno v talismanu, amuletu nebo dárku v podobě energetické paměti (podle indiánů v jednom z nekonečně mnoha kruhů života). Obvod kruhu symbolizuje pomyslnou hranici, kde začíná vnější svět. Dále mějte na paměti, že střed kruhu představuje vás, vaše vnitřní já. Symbolicky tedy umístěte do středu magického kruhu, vyplněného síťkou s uzlíky, korálek, oblázek nebo mušli. Korálek je sám o sobě mandalou, představuje také Zemi, více korálků dále od středu může představovat planetární soustavu.

Síťka s uzlíky je jakýmsi filtrem, funguje tak, že skrze uzlíky se negativní energie nedostane do středu kruhu – do osobního energetického pole.

Zvažte, jaké barvy použijete, každá barva má jiný význam, vlastní energetickou vibraci. Zelená barva uklidňuje, žlutá je barva světla a radosti, bílá podporuje duchovní vnímání, modrá přináší klid a pohádkové snění, červená doplňuje chybějící energii a podporuje chuť do života.

Lapač snů může být využíván k mnoha věcem. Může být jen tak zavěšen, aby přinášel do domova klid, pohodu a dobré sny. Nebo může být více cíleně užíván dle stylu výroby. Již při samotné výrobě lapače je třeba intenzivně ho nabíjet danou energií a vlastností, což je dobré podpořit právě výběrem barvy. Barva je dobrá i pro pozdější rozeznání. Pokud si vyrobíte (nebo hodláte vyrobit) lapačů víc, těžko si budete pamatovat k čemu, který slouží, když budou všechny stejné. Lapač zavěste nejlépe nad hlavu (pokud nemůžete, pověste ho na místo nejblíže své postele) před spaním. Takto vyrobený a používaný lapač se může použít k prozkoumávání oblastí snového světa. Můžete si přivolávat vize a snové stavy, se kterými můžete pracovat (pokud alespoň částečně zvládáte techniku vědomého snění). Lapač věšte nad postel pouze při pokusu o toto vědomé snění. Pokud máte lapač vyrobený k zachytávání určitého druhu snu, nemějte ho nad postelí stále. Nejlépe bude, když ho schováte a budete používat, jen když je třeba. Klasický lapač, ten který zahání zlé sny, můžete mít doma pověšený, jak dlouho chcete.

Lapače mohou být vyrobeny z různých přírodních materiálů (dřevo, kůže, peří), zdobí se korálky nebo různými sušenými bobulemi.

Zdroj: Lapač snů - výroba
Zveřejněno dne: 31.5.2017

MOROZNIK

Zkušenosti s moroznikem

Moroznik normalizuje látkovou výměnu, podporuje úbytek hmotnosti a spalování tuků, při cukrovce snižuje hladinu cukru. Používá-li se moroznik při hubnutí, netvoří se převislá kůže a vrásky. Působí jako očišťující prostředek, je močopudný a funguje jako laxativum, čistí sliznice a stimuluje práci střev (proti zácpě), vypuzuje písek a soli z ledvin a z močových cest. Funguje také jako prostředek na podporu tvorby žluče a má spasmolytické účinky, podporuje hlubokou očistu jater a zabraňuje shromažďování žluče a tvorbě žlučových kamenů ve žlučníku. Kvůli obsahu srdečních glykosidů se ve farmaceutickém průmyslu z kořenů morozniku vyráběl preparát Korelborin, který se předpisoval při problémech krevního oběhu a srdeční nedostatečnosti. Moroznik ulehčuje práci srdce, zvyšuje přítok krve do srdečního svalu. Doporučuje se při záchvatech spolu se soforou japonskou. Při hypertenzi stabilizuje arteriální tlak.

Je potvrzen značný vliv na nervovou soustavu – používá se na léčení neuróz, nespavostí, psoriázu. Vedle toho, že moroznik stabilizuje organismus, má také určitý vliv na psychiku lidí – některé zklidňuje, u jiných zvyšuje tonus, ale u všech navozuje klid, sebedůvěru, rovnováhu a pracovní schopnost. Užívá se také proti bolení hlavy po traumatech a po otřesech mozku. Při epilepsii zmenšuje počet záchvatů. Léčí dýchací orgány (bronchitidy, včetně chronických, bronchiální astma, tuberkulózu), umožňuje vykašlávání hlenu. Je rovněž účinným prostředkem při onemocnění kloubů, osteoporóze páteře, revmatismu, rachitismu, polyartritidě. Syndromy bolestí pomíjejí při užívání druhý nebo třetí měsíc. Při dalším užívání se snižují záněty, obnovuje se rovnováha vody a solí, v důsledku čehož se uvolňují soli z kloubů. Spolu s marenou a repeškem léčí nemoci spojené s močovými kameny. Užívá se při adenomu předstojné žlázy, chronickém onemocnění prostaty, také infekčního charakteru, pro silnější léčebný efekt se používá s jaterník. Spolu se saforou japonskou léčí hyperfunkci štítné žlázy, pomáhá rozpouštět uzlíky a cysty ve štítné žláze. Byly vysledovány i případy úplného uzdravení.

Moroznik je také silným prostředkem proti otokům (myomy, fibromy, cysty, mastopatie, polypy, rakovina, rakovina mléčných žláz, adenom předstojné žlázy a jiné). Je vyzkoušeno, že stimuluje imunitní systém organismu – v době podzimu a zimy chrání před nemocemi z prostydnutí a před chřipkou. Umožňuje očistu organismu od toxinů a solí těžkých kovů. Díky hluboce očišťujícímu vlivu má celkový omlazující efekt. Jestliže se moroznik používá delší dobu než půl roku, ztrácí své laxativní vlastnosti, normalizuje práci střev a dále očišťuje organismus. Někdy může moroznik vyvolat zhoršení chronické nemoci, aby ji postupně vyléčil úplně.

Zdroj: Moroznik
Zveřejněno dne: 16.10.2017