Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  
Téma

VEŠ ŠATNÍ

Obsah

Druhy vší

Parazitující na člověku:

  • veš šatní (Pediculus corporis)
  • veš dětská (Pediculus capitis)
  • veš muňka (Phithirus pubis)

Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se do prádla vrací. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrabány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.

Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se o veš dětskou (Pediculus capitis) žijící ve vlasaté části hlavy a o veš šatní (Pediculus humanus), která žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla. Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy parazituje na té lokalitě (vlasech, či naopak v ohanbí a spodním prádle), která je pro něj typická a nepřelézá do lokality druhé. Pouze veš šatní má spojitost s nedostatečnou hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané. Oproti tomu veš dětská přežívá spolehlivě veškeré úkony hygieny, tedy mytí hlavy a česání běžným hřebenem. Mimo vlasy (například na tkaninách) nepřežívá obvykle déle než jeden den. Z toho je skutečně patrné, že s úrovní hygieny výskyt vší nesouvisí. S tímto faktem je zapotřebí nemocného a jeho okolí seznámit.

Zdroj: Jak se rychleji zbavit vší

Diskuze

V diskuzi VEŠ ŠATNÍ A JEJÍ HUBENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Terezia.

jak se zbavit vši šatní v byte.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Veš šatní a její hubení

Druhy vší

  • Veš šatní (Pediculus corporis)
  • Veš dětská (Pediculus capitis)
  • Veš muňka (Phithirus pubis)

Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se vrací do prádla. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrábány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.

Zdroj: Přírodní prostředky na vši a hnidy

Diskuze

V diskuzi VŠI ŠATNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.

Prosím,má někdo zkušenost s likvidací vší šatních? Mám podnájemníka a zjistila jsem,že mi je s největší pravděpodobností přinesl do domu. Jak se dostávají ze šatů,postele či přímo z těla či vlasů,jsou li i v nich? A jak douho vydrží bez tzv. hostitele? V čem mám podnájemníka vymáchat? A stačí vyprat vše v horké vodě? Děkuji za každou radu.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Vši šatní

Jak začít?

Důležité je si uvědomit, že nestačí se rozhodnout, že chcete mít ve svém domě, nebo bytě šatnu, je třeba zvolit vhodné umístění a zároveň i velikost šatny. A proto je dobré si na začátku vše dobře propočítat. Nejprve se doporučuje sepsat si všechny věci, které chcete mít v šatně umístěné. U toho je třeba také rozhodnout, jestli dané kousky oblečení budou složené, nebo budou pověšené na ramínku. Pokud totiž budou viset, je třeba také propočítat, jak vysoko musí být šatní tyč, aby se šaty dole o nic nemačkaly. V neposlední řadě je důležitá také finanční stránka. Kolik peněz chcete do stavby šatny investovat, a jestli si ji vytvoříte sami, s tím že si necháte nábytek vyrobit přímo na zakázku, nebo si šatnu vytvoříte z kusů nábytku, které nabízejí různé nábytkářské společnosti, anebo jestli to celé necháte na interiérovém architektovi.

Zdroj: Šatna

Jak vznikají vši

Veš (Pediculus humanus) je malý parazitický hmyz, který žije na lidské hlavě a živí se lidskou krví. Dospělá veš měří 2–3 mm a je viditelná pouhým okem. Hnidy vypadají trochu jako lupy. Nejdou příliš vyčesat, vylučují lepivou hmotu, díky níž drží na vlasech. Kousnutí způsobuje zánět, a proto při napadnutí tímto parazitem pokožka velmi svědí. Jak již bylo popsáno, veš žije ve vlasaté části hlavy. Pokud si kladete otázku, odkud se pořád berou ty vši, tak dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztrácí zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.

Vši se šíří velmi rychle, nemají křídla, ale normálně lezou a zachytí se háčky na vlasech. Zejména mezi dětmi se nákaza šíří rychle v celém kolektivu. Děti jsou totiž v těsném kontaktu, stačí, když se přiblíží hlavami, a vši přelezou na další oběť. Také si půjčují čepice či šály, takže se můžou vši jednoduše přenášet. Ze zvířat na lidi se nepřenáší.

Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se o veš dětskou (Pediculus capitis), žijící ve vlasaté části hlavy, a veš šatní (Pediculus humanus), která žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla.

Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy parazituje na té lokalitě, která je pro něj typická (vlasy, či ohanbí), a nepřelézá do lokality druhé.

Z čeho jsou vši? Pouze veš šatní má spojitost s nedostatečnou hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané.

Zdroj: Jak dlouho žije veš

Silice z levandule

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je aromatická a léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Lidově se levandule nazývá také jako dulenka, devandule, špikanard nebo špikrnát. Levandule je silně vonný, 60–120 cm vysoký, bohatě větvený vytrvalý polokeř. Největší význam má jako tradiční léčivá a aromatická rostlina. Účinnou látkou je květ, který obsahuje třísloviny a silice s několika terpeny působícími fytoncidně. V České republice lze tento druh volně pěstovat, rostlina má však slabší účinky. Nálev z květu levandule se přidává do koupele, již v antickém Římě ji takto používali. Levandule se také vkládá mezi oblečení v šatníku, které krásně provoní a zároveň odpuzuje šatní moly. Uplatní se v kosmetickém průmyslu v podobě vonných olejů. Používá se i v kuchyni, hlavně ve Francii, Španělsku, Itálii, je součástí provensálského koření. Květ levandule je pro své zklidňující účinky přidáván do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě a závratích. Mírně snižuje krevní tlak. Masáže oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek.

Zdroj: Vonné silice

Jak působí bobkový list

Bobkový list se používá k vyčištění kloubů a těla od usazenin a solí kyseliny močové. Navíc podporuje trávení a chuť k jídlu. Neocenitelný je rovněž při revmatických bolestech, kdy se bolavá místa potírají bobkovým olejem.

Olej z bobkového listu: 50 g bobkového listu vložte do láhve a zalejte nejméně 70% lihem, nechte 24 hodin louhovat, poté přidejte 1/2 litru olivového oleje a ve vodní lázni zahřívejte 5 až 6 hodin (olej se při tom nesmí vařit), nakonec přefiltrujte přes jemné plátno.

Bobkový list lze použít i jako obklad na klouby: Rozdrťte bobkový list, smíchejte s olivovým olejem, směs dejte na čistý kapesník a přikládejte několikrát denně na postižené místo.

Při vnitřním užití má bobkový list schopnost rozpouštět. Rozpouští kamínky a pomáhá při všech nemocech močového měchýře. Pomáhá i při trombóze jater a rozpouští zatvrdliny sleziny. Rozhání otoky. Pro nejrůznější toxické látky působí jako protijed. Pomáhá i při bolestech v kostech, kříži a při bolestech sedacího nervu. Vavřínové esence a masti se používají k vnějšímu léčení revmatismu a odpuzování hmyzu (odpuzuje škůdce mouky). Olej se používá při podvrtnutích a pohmožděninách. Ve formě čaje bobkový list snižuje cukr v krvi u diabetiků, pomáhá při dně. Obsahuje silice, glykosidy, alkaloidy, hořčiny, třísloviny a další látky. Hořčiny z bobkového listu povzbuzují tvorbu žluči, což je důležité u jater poškozených dlouhodobým užíváním chemických léčiv. Když vložíte pár lístků vavřínu do šatní skříně, budete překvapeni, jak účinkuje proti molům.

Zdroj: Bobkový list jako lék

Jak poznat vši

Vši mají v poměru k ostatnímu tělu velký zadeček, který je roztažitelný a skládá se z devíti zřetelných kroužků, které jsou pokryty různě tvarovanými a uspořádanými štětinami. Na zadeček navazuje hruď, která je malá s nezřetelným dělením. Křídla v důsledku parazitismu zcela zmizela. Tři páry nohou mají dvoučlánková chodidla ukončená jedním drápkem, který slouží k držení vlasů či chlupů, a proto má schopnost ohnout se proti chodidlovému článku. Tento typ nohou označujeme jako přichycovací. Hlava má ústní ústrojí směřující dopředu, je podlouhlá a oproti hrudi užší. Vši mají složené oči, výjimku tvoří pouze vši parazitující na člověku. Většina druhů má i zakrnělá jednoduchá očka, která pro ně však nemají velký význam, a tak mohou u některých druhů i zcela chybět. Ústní ústrojí je bodavě sací a sosák je zakončen speciálními háčky. Samotné sací ústrojí se vysouvá ze sosáku až po proražení kůže na dobu sání. Tykadla jsou krátká s třemi až pěti články.

Jakmile máme podezření na výskyt vší, je třeba hned jednat. Jednoznačným důkazem je intenzivní svědění ve vlasech (může být způsobeno ale i suchou pokožkou či atopickým ekzémem). Na jasném denním světle či pod lampu je třeba pomocí hřebenu rozčesat vlasy postiženého, pramen po prameni, a pečlivě je prohlédnout.

Dětské vši se zdržují pouze na hlavě a jsou přichyceny k vlasům tak dokonale, že je velmi obtížné odstranit je rukou. V dětských kolektivech mohou být nepříjemnou hrozbou, protože se rychle šíří.

Zde můžete vidět, jak vypadají hnidy vši dětské.

Vši u dospělých se vyskytují mimo jiné jako veš muňka, a to v ostatních ochlupených částech těla, převážně v oblasti genitálií, ale také v podpaží a vousech. Existují přípravky na její odstranění, základem je však pečlivá hygiena.

Zde můžete vidět vši u dospělých.

Veš šatní je druh, který nežije přímo na kůži, ale schovává se v ohybech oblečení.

Všechny druhy vší mohou přenášet různé druhy infekčních onemocnění, a to zejména při rozškrábání svědivých pupenů, do kterých se infekce zanáší.

Zdroj: Jak vznikají vši

Jak vyrobit šatnu z palet

Pokud se majitel domu nebo panelákového bytu rozhodne pro sestavení vlastní šaty, má na výběr řadu materiálů, z nichž může svou šatnu postavit. Kromě klasického dřeva a dřevotřísky se v poslední době rozmáhá stavba různých druhů nábytku z přepravních palet. Nábytek z přepravních palet si můžete vyrobit sami, ale dokonce dnes už existují firmy, které se na tyto výrobky zaměřují. Výhodou přepravních palet je to, že patří mezi levný materiál. Navíc v dnešní době se dá z palet vyrobit prakticky jakýkoliv dřevěný nábytek včetně postelí, pohovek, stolů a i skříní. Díky tomu je možné si dnes vyrobit z tohoto materiálu snad kompletní nábytek do šatny. Dokonce šikovný řemeslník dokáže z palet vyrobit i rám pro zrcadlo, lampičku, křeslo i stoleček, které mohou být v šatně umístěné pro zútulnění místnosti. Základem vždy je, že je potřeba přepravní paletu pořádně začistit a zbavit jí třísek. S paletou si pak dál může majitel udělat v podstatě cokoliv. Dá se jen přelakovat bezbarvým lakem, aby byla zdůrazněná přírodní barva dřeva, nebo se dá nabarvit na jakoukoliv jinou požadovanou barvu tak, aby to majiteli vyhovovalo. Nevýhodou šatny z palet je asi to, že se k paletovému nábytku těžko vytváří vhodná dvířka, a tak může být oblečení zaprášené. I přesto jsou ale palety na výrobu šatního nábytku řadou lidí doporučovány. Dá se z nich lehce vyrobit jednoduchý botník (stačí jedinou paletu rozříznout na půl, aby nebyla tak široká, a boty umístit do prostoru, který je mezi vrchní a spodní částí palety, případně i na vrch palety). Podobně jednoduché je vytvoření i skříně z přepravních palet, stačí si jich pořídit dostatečné množství a vhodný nástroj k jejich řezání. Z palet se pak dá snadno vytvořit rám takové skříně (palety směřují směrem dolů), a jednoduché poličky. Takováto paletová skříň se pak dá lehce vybavit závěsným systémem, na nějž se umístí oblečení, u něhož je nutné, aby viselo a nebylo poskládané.

Takovýmto způsobem je možné poskládat několik šatních skříní, které se snadno umístí vedle sebe a vytvoří tak obrovskou šatní skříň. Zároveň se na palety dají snadno navěsit různé módní doplňky jako třeba šátky a šály.

Zdroj: Šatna

Jak si vyrobit vlastní šatnu v domě ale i v panelákovém bytu

Vlastní výroba šatny je z hlediska financí ta nejméně nákladná. Není třeba platit nikomu žádnou práci, jen se nakoupí potřebný materiál. Vzhledem k tomu, že řada lidí u samostatné a vlastníma rukama stavěné šatny nevyžaduje stavbu z masivního dřeva, tak i náklady na materiál nejsou tak vysoké. Do stavby šatny by se ale rozhodně neměl pouštět někdo, kdo ještě nikdy nic takového nedělal a celkově neumí se dřevem zacházet. Je třeba si uvědomit, že šatna (tím myšlené šatní skříně a jiná uložiště) musí často udržet velkou váhu a nesmí se ani při neodborné manipulaci převrátit. Proto je třeba vhodné se obrátit na někoho, kdo má už s něčím takovým zkušenosti.

Nejprve je nutné pořádně vyměřit prostor určený pro stavbu šatny a pak nakoupit potřebný materiál. Jako první se začíná vždycky od základních hranolů, které se přišroubují ke stropu a k podlaze. K těmto hranolům se pak budou postupně upevňovat jednotlivé části šatny.

Poté obvykle následuje montování jednotlivých příček, jejichž rozmístění si majitel sám rozvrhl. Při montování příček je důležité si uvědomit, že na ně se ještě pak připevní obkladové desky, takže je vždy lepší příčky montovat tak, aby vám později zajistili snadný přístup k připevnění obkladových desek. Pokud se rozhodnete vytvořit šatním skříňkám různá dvířka, je vždy dobré, aby byla jednoduchá na přimontování, a koupit kvalitní panty, na nichž dvířka k poličkám přiděláte. Pro šatnu je také důležité stanovit si už na začátku, jak bude vypadat vchod do šatny (čím bude tvořený). V některých bytech či domech je šatna součástí třeba nějaké chodby, a proto není možné z ní udělat uzavřený prostor, pokud je ale šatna vytvořená v místě, kde se dá oddělit od zbytku místnosti, tak se asi nejčastěji využívá oddělení šatny buď pomocí závěsů, zde stačí na strop přidělat garnýže, nebo jiný závěsný systém a je po problému. Další častou a velmi využívanou možností jsou posuvné dveře. Jejich instalace je totiž také jednoduchá, stačí přidělat kolejnice, po nichž budou dveře jezdit. S těmito dveřmi je ale třeba počítat již od začátku, aby se pro ně vytvořil dostatek prostoru mezi příčkami.

Zdroj: Šatna

Malá šatna v panelákovém bytě

Po šatně touží spousta lidí, muži i ženy si chtějí mít kam přehledně uskladnit své oblečení, problém ale je, když žijí v „paneláku“. Panelákový byt má totiž velmi omezený prostor, který někdy stěží stačí pro život jeho majitelů. Takoví lidé pak sice po šatně touží, ale považují její vybudování v jejich bytě za nereálné. Obvykle pak argumentují tím, že sami se tam stěží vejdou, natož aby tam dokázali vytvořit šatnu. Ale ani lidé žijící v panelákovém bytě nemusí klesat na mysli, dnes už se dají vytvořit i šatny vhodné do nevelkých bytů. Samozřejmě se nedá očekávat, že taková šatna bude velká, velikost šatny vychází z prostoru, který je staviteli k dispozici, takže vznikne malá šatna často tvořená vestavěnými skříněmi, aby nezabírala tolik prostoru. Malá šatna v panelákovém bytě bývá obvykle součástí ložnice, případně největší místnosti v bytě. Málokdy se podaří ušetřit místnost pro stavbu šatny, samozřejmě je to ale možné.

Šatna jako samostatná místnost v bytě

Jak již bylo zmíněno, někdy se zadaří a „ušetří se“ místnost v bytě, která může sloužit jako šatna. Obvykle to nastává v okamžiku, kdy se mladí lidé stěhují do většího bytu, než potřebují, protože předpokládají, že z jednoho pokoje bude časem dětský pokojíček. Tak jim na začátku může zůstat dostatečný prostor pro zbudování samostatné šatny. Druhá varianta je přesně opačná, nastává právě v okamžiku, kdy děti opouštějí společné bydlení s rodiči a rodičům najednou zůstává po dětech prázdný pokoj, který se opět dá využít jako šatní prostor.

Nevýhodou takovéto šatny je to, že jako samostatný pokoj nemusí být spojená s ložnicí a může se do ní vcházet třeba z kuchyně, což není úplně praktické. V panelákovém bytě se pak těžko provádějí úpravy, které se týkají rozmístění místností.

Nevýhodou tohoto šatního prostoru je také to, že nemusí mít dlouhé trvání. Pokud šatna vznikla jako zaplnění prostoru předtím, než se majitelé rozhodnou mít dítě, tak se může stát, že si šatnu vybudují, zařídí a najednou zjistí, že ji musí zrušit. Což přináší různé komplikace, majitelé se musí vyrovnat s tím, že vybavení šatny již nepotřebují, že jejich práce byla zbytečná a zároveň si často najednou uvědomí, že s prostorem šatny si už zvykli počítat a používají ho třeba i jako uložiště dalších předmětů, které pak najednou po zrušení šatny nemají kam umístit. Proto je výhodnější vytvořit samostatnou šatnu v bytě až poté, co jste si absolutně jistí, že tuto místnost už nikdy nebudete na nic jiného potřebovat.

Vybavení šatny v bytě je v podstatě stejné jako u vybavení samostatné šatny v domě s tím rozdílem, že v panelákovém bytě se bude pravděpodobně jednat o omezenější prostor pro šatnu. Takováto šatna může být opět vybavená nábytkem na míru, který si majitel objednal buď u řemeslníka nebo nějaké firmy, nebo může být vybavená nábytkem pořízeným z obchodních řetězců, případně se může jednat o nábytek, který si vytvořil majitel sám. Protože místnosti v bytě nebývají příliš velké, je pravděpodobné, že i zde se bude hojně vyskytovat vestavěný nábytek. I v této šatně je důležité osvětlení, obzvlášť pokud se někdo rozhodne vytvořit šatnu z malého kumbálku, který bývá součástí panelových bytů. Takovýto kumbálek nemá žádné okno, a proto je u něj extrémně důležité dobré osvětlení. Pokud to místnost dovoluje, opět zde může být vše, co je potřeba k starání se o uložené oblečení. Může zde být odkládací prostor pro použité oblečení a špinavé oblečení, také pak bývá součástí žehlící prkno a žehlička pro případ, že je potřeba něco na rychlo vyžehlit. Nevýhodou panelového bytu je to, že je zde velmi omezený prostor, a tak se snadno sklouzává k tomu, aby původně zamýšlený prostor k odkládání oblečení najednou sloužil jako odkladiště všeho možného. Pak původní účel šatny ztrácí svůj smysl.

Šatna jako součást místnosti

I v panelákovém bytě se dá vytvořit šatna, která je součástí vybrané místnosti. Je ale důležité, aby tato místnost byla v podstatě největší v bytě, protože šatna nějaký prostor určitě také zabere. V panelákovém bytě se obvykle šatny vytvářejí pomocí vestavěných skříní, které alespoň částečně šetří místo a vytváří iluzi většího prostoru. I v případě, že je šatna součástí nějaké větší místnosti může se od zbytku prostoru alespoň opticky oddělit. K tomu mohou sloužit různé posuvné závěsy, dveře, ale třeba i jednoduché korálkové závěsy, případně i uspořádání skříní může vytvořit alespoň dojem částečně samostatného prostoru. Samozřejmě soukromí zde není takové jako u samostatných šaten, ale i tak to může řadě lidí vyhovovat. Nevýhodou této šatny je, že se musí velmi dobře rozplánovat, aby nedošlo k tomu, že bude šatna zasahovat do zbývajícího prostoru.

Pokud majitel bytu nechce, aby šatní prostor rušil celkový vzhled místnosti, může se uchýlit ke stavbě šaten, které mají podobu falešných stěn, nebo šatnu schovat za nějaký nábytek. Základem je ale vždy si vše dobře vyměřit, protože prostor v šatně musí být dostatečný, aby se v něm člověk mohl klidně pohybovat. Interiéroví architekti doporučují šířku šatny minimálně 1 m a 20 cm. Délka šatny je pak už individuální podle velkosti stěny ve vybrané místnosti.

Obyvatelé bytu mají při vybavení takovéto šatny v podstatě stejné možnosti jako obyvatelé domů, mohou si nechat šatnu postavit od odborníků, což je ale samozřejmě finančně nákladnější, mohou si ji sami poskládat z kusů nábytků, které objeví v různých nábytkářských prodejnách, případně si mohou šatnu postavit i sami. Tato varianta je asi pro šikovné majitele nejvýhodnější, protože není tak finančně nákladná. Na stavbu šatny totiž není třeba vždy využívat nejkvalitnější dřevo, ale šatna se dá postavit třeba z dřevotřísky, dokonce se dnes objevují i šatny stavěné z palet. Kromě dřeva je samozřejmě ke stavbě nutné stavební lepidlo, šrouby a nějaké dřevěné hranoly, které budou sloužit jako základy u stropu a podlahy, aby byla šatna zpevněná a nehrozilo její zřícení.

Zdroj: Šatna

Šatna IKEA

V současnosti patří Ikea asi k nejnavštěvovanějším obchodním domům zaměřujícím se na prodej nábytku a dalšího příslušenství do domácností. V České republice se nachází čtyři obchodní domy Ikea, jeden je v Ostravě, jeden v Brně a dva se nachází v Praze (Černý Most a Zličín). Při návštěvě tohoto obchodního domu je možné si vystavený nábytek prohlédnout zakomponovaný do ukázkových místností (tak se dá třeba posoudit, k jakým barvám se dané skříně hodí), nebo stojící samostatně, kde se dají zase porovnávat různé skříně mezi sebou (nejen cenově, ale i z hlediska vybavenosti, velikosti a kvality). V Ikey se dá nakoupit snad veškeré vykoupení k vybavení šatny. Dají se zde najít skříně různých velikostí, jednoduché poličky, ale i závěsné systémy, různé věšáky, botníky, komody, organizátory nejen na oblečení, ale i na doplňky. Vše se zde nachází v různých dekorativních variantách. Nejčastěji se vyskytuje bílá barva, která je svým způsobem univerzální. Základem nákupu nábytku v Ikey je to, že majitel ví, co má jeho šatna obsahovat. Měl by už předem vědět, jak velké skříně potřebuje, kolik by měly mít poliček, jestli mu stačí jedna malá komoda, nebo jich potřebuje více atd. Také by měl mít přehled nejen o tom, jakým nábytkem šatnu vybaví, ale i jakými doplňky. Jestli se zde bude nacházet zrcadlo a jak velké atd. Určitě je dobré si nejprve doma vytvořit nějaký vlastní návrh šatny, pokud ale víte, že chcete vybavit celou místnost Ikea nábytkem, ale nevíte, jak to sestavit, může Vám posloužit Ikea plánovač Pax, což je takový program, do něhož si můžete zadat potřebné údaje o místnosti (třeba i barvu stěny) a volně si tam posouvat nábytek, jak se to hodí, což je výhoda, protože u každé skříně jsou zadány rozměry a Pax tedy sám propočítá, jestli se skříně vejdou vedle sebe, či nikoliv, zároveň je také hned vidět, jak takové rozmístění nábytku vypadá. V okamžiku, kdy se majitel šatny rozhodne, stačí mu vytisknout plánek s přehledem, které skříně si pro svou šatnu vybral, navštívit Ikeu a nábytek s i zakoupit.

Co se týká nábytku, je výběr v Ikey velký, můžete si zde najít skříně různých rozměrů, skříně s posuvnými dveřmi, skříně s klasickými dveřmi, skříně se zrcadly, skříně laminátové i dřevěné, skříně jen s poličkami, skříně jen se závěsným systém, nebo skříně kombinované. Ceny skříní se pohybují od 800 Kč do 30 000 Kč. Tato cena odráží nejen velikost skříně, ale i kvalitu materiálu a vybavenost skříně. Dražší skříně již v sobě mají často zakomponované i různé osvětlení, které se při manipulaci s oblečením může hodit. Ceny komod neboli prádelníků se pohybují od 500 Kč do 13 000 Kč, opět cena ukazuje vybavenost takovéto komody.

V Ikey se levně nenakoupí jen nábytek, ale i jeho příslušenství, ať už jsou to tyčové systémy, háčky, různé organizátory. Výhodou tohoto obchodního domu je nejen to, že se zde za pár tisíc dá vybavit levná malá šatna, ale i to, že si vše vybavení této šatny můžete naplánovat v klidu z domova a nemusíte s tím čekat až na místo. Zároveň ale pokud se na místě rozhodnete udělat nějakou změnu ve vašem návrhu, tak to není problém, i zde jsou k dispozici počítače a můžete si snadno vyzkoušet, jak by se třeba jiná skříň hodila do vašeho návrhu.

I díky těmto obchodním domům, šikovným řemeslníkům, anebo i vaší šikovnosti není v dnešní době problém vytvořit si doma příjemný a přehledný šatní prostor.

Zdroj: Šatna

Šatna na míru

Řada lidí se rozhodne, že si svou šatní místnost nechá sestavit od odborníka přesně na míru. Výhodou je zajištěná kvalita práce a zkušenost odborníků s uspořádáním šatny. Odborník je schopný sestavit šatnu tím nejefektivnějším způsobem, který ušetří spoustu prostoru. Dnes existuje řada firem ale i řemeslníků, kteří se stavbou takovýchto šaten zabývají. Někdy se může majitel rozhodnout, že si nechá postavit třeba jen část šatny na míru, někdy bude chtít vybavit třeba celou místnost. Někteří lidé si třeba nechají zhotovit jen skříň na míru, protože v komerčním prodeji nesehnali žádnou, která by odpovídala jejich požadavkům, nebo prostorovým dispozicím, což znamená, že jim vyšel v šatně buď příliš velký, nebo naopak příliš malý prostor a žádná běžně prodávaná skříň ho vhodně nevyplňuje. V takovém případě je právě ideální obrátit se na odborníky, kteří jsou schopni sestavit skříň podle jasně daných požadavků zákazníků. Pokud ale majitelé domu, nebo bytu nebaví objíždět nákupní střediska a hledat vhodný nábytek, tak je možné nechat stavbu celé místnosti právě na odbornících. Stavba takovéto místnosti obvykle začíná tím, že si návrhář prohlédne místnost, kde se má šatna nacházet, případně si prohlédne dům nebo byt a navrhne, kam by se šatna nejvíce hodila. V dnešní době jsou odborníci schopni vytvořit otevřenou šatnu, která je například součástí jiné místnosti, ale klidně i šatnu rohovou, šatnu samostatnou, nebo i šatnu průchozí, která spojuje více místností. Základem je znát prostorové dispozice objektu, kde bude šatna vybudována. Dalším krokem je zjištění požadavků majitele na šatnu, nejde ale jen o zjištění toho, jakou částku je do stavby šatny ochoten investovat, spíše se jedná o zjištění jeho očekávání, co by podle něj měla šatna obsahovat a jak by měla vypadat. Někteří majitelé si třeba budou přát šatnu vytvořenou hlavně z tyčových závěsných systémů, jiným naopak půjde o to, aby šatna měla co nejvíce poliček a dalších úložných prostor. V rámci těchto návrhů šaten také designér zjišťuje, co vše hodlá majitel v šatně uschovávat, jestli jen oblečení, nebo i boty a jiné doplňky, případně i jiné předměty (například vysavač, další peřiny atd.). Podle svých zkušeností a přání klienta je pak schopen sestavit návrh úložného prostoru. Někdy může být řešení ještě jednodušší a klient si vybere svou vysněnou šatnu z návrhů daného návrháře, pokud ho ale žádný jeho plán nezaujme, správný návrhář by měl být schopen sestavit šatnu opravdu i podle jednotlivých požadavků klienta. Obvykle spolu řeší kolik polic je potřeba, jakými a kolika závěsnými systémy šatnu vybavit, jestli využívat skříňky s dvířky, nebo jen čisté police, každý jednotlivý detail je na uvážení klienta. S interiérovým designérem je opravdu potřeba probrat nejen to, co bude ve skříních a poličkách uskladněno, ale je dobré mu i sdělit, které oblečení věší klient na ramínka, které prádlo a jak skládá. To vše pomůže návrháři, aby propočítal velikosti poliček a závěsných systémů.

V okamžiku, kdy spolu klient a návrhář vyřeší podobu úložného systému, přichází na řadu zbytek prostoru šatny, pokud se třeba jedná o samostatnou šatnu. Návrháře bude jistě zajímat, jak si jeho klient představuje, že bude šatna vypadat, jestli bude obsahovat nějaký prostor k relaxaci, kde a kolik bude v místnosti zrcadel, jaké osvětlení zvolit atd. Interiérového designéra bude také zajímat, jestli chcete mít v místnosti umístěné třeba i žehlící prkno (doporučuje se!), vysavač nebo třeba i šicí stroj. Vždy se bude také ptát, jak často jsou zmiňované předměty využívané, to proto, aby jim našel nejen dostatek prostoru, ale zároveň aby je umístil tak, aby byl k nim snadný přístup v případě časté potřeby, a nebo naopak je umístil někam do pozadí, kde nebudou hned na ráně, protože klient bude mít v šatně mnohem důležitější předměty. Po určení základní podoby šatny se obvykle přechází k jednotlivým detailům, jako je například barva a dekor skříní, u samostatné místnosti třeba i podlaha atd. Návrhář případně jiný člen firmy vám jistě pomůže s výběrem nejen barvy ale i materiálu šatny, obvykle jim k tomu slouží jejich vzorník, který mají k dispozici. Velmi oblíbenou variantou je bílá barva, která bývá o něco levnější než třeba klasické dřevo. V této části příprav se také řeší i jaké dveře budou vést do šatny. Je třeba si také uvědomit, že klient se nemusí rozhodnout hned na místě, má rozhodně nárok si vzít třeba vzorníky barev, materiálů ale i dveří domů a tam si vše v klidu promyslet. Pokud si bude klient přát, aby šatna obsahovala skříně s dvířky, tak i zde si bude vybírat materiál (nejčastěji se volí lamino, dýha sklo, či dřevodekor). V této části také hraje důležitou roli částka, kterou je majitel ochoten do stavby šatny investovat, podle toho se pak volí vhodný materiál na stavbu šaten. Pokud majitel chce do stavby investovat nemalou částku, může se rozhodnout, že celá šatna bude z masivního dřeva, další variantou u tohoto dřeva může být, že vnitřní police, které nejsou na očích, budou z levnějšího dřeva, z dražšího materiálu pak budou jen ty viditelné části. Pokud je šatna součástí větší místnosti řeší obvykle architekt i to, jakým způsobem šatnu oddělit od zbytku místnosti a jestli je její oddělení nutné. V okamžiku, kdy je návrh šatny jasně stanovený, tak se projekt předává řemeslníkům firmy, kteří jsou schopni šatnu podle návrhu zhotovit. V některých případech může být návrhář a řemeslník klidně jedna a ta samá osoba.

Zdroj: Šatna

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová

Bc. Jakub Vinš


ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP