Téma: 

větry

ZARAŽENÉ VĚTRY

Jak dlouho větry trvají

Člověk, který jídlo hltá ve spěchu, spolyká kromě jídla i značné množství vzduchu, což plynatost přímo podporuje. Větry a nadýmání zapříčiněné dietní chybou většinou samovolně odezní. Jestliže větry neodcházejí, je nutná návštěva lékaře.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

Diskuze: Tlak pod hrudníkem

Dobrý den. Mám dotaz. Při polykání stravy cítím tlak pod hrudníkem, přesněji uprostřed. Jako když spolknete větší kus jídla a ten putuje po celou dobu pod nepříjemným tlakem.
A z počátku jsem trpěla i silnými větry. Nyní tento projev ustoupil.
Dokonce mne přechází i zima. Mám pocit slabých nohou.
Můžete mi prosím, kromě doporučení návštěvy lékaře, říci svůj názor? Děkuji Suchánková Marie

Zdroj: diskuze Tlak pod hrudníkem
Odesláno dne: 20.9.2017 uživatelem Marie
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZARAŽENÉ VĚTRY

Zaražené větry u dětí

Zaražené větry se nevyhýbají ani dětem. Jako pomoc při nadýmání u dětí se doporučuje: fenyklový čaj, masáž bříška, přikládání teplých plen na bříško. Jestliže se však bolesti opakují nebo jsou silné, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

Diskuze: neprůchodnost střeva

dobrý den,
můj syn byl loni v dubnu hospitalizován s urputnými bolestmi břicha. Diagnóza -divertikulóza sigmatu. Byl převeden do gastroenterologické poradny, kde mu dělali kolonoskopii, vyšetření žaludku- bez nálezu.V listopadu byl přeléčen antibiotiky a po požití většího množství burských oříšků-znovu velké bolesti břicha-břicho nafouklé, neodcházely větry, nemohl se vyprázdnit.Obvodní lékařka ho odeslala na chirurgii- tam mu lékař doporučil bezlepkovou dietu s tím, že divertikly nemá.( po třech týdnech z něj vycházely oříšky). Následovalo vyšetření na alergii na lepek a jiné potraviny- vše v pořádku. Bolestmi od prosince trpí doposud, má řetízkující stolici, větry odcházejí málo, neustále se cítí nafouklý, plný. Jelikož byl i na vyšetření s ledvinami( v jiné nemocnici) a současně s nimi mu udělali CT břicha, znovu mu diagnostikovali teď už těžkou divertikulózu sigmatu, s tím, že to má ihned konzultovat s gastroenterologem.Ten mu řekl, že je zdráv, že divertikly nemá. Tak už nevíme , co dělat. Syn se cítí velice špatně, jeho stav ho omezuje v pracovním i osobním životě. Děkuji Novoseljuková

zkoušel espumisan, probiotika,vlákninu,kompoty, algiphenové kapky,a různé léky na zánět střev....

Zdroj: diskuze Neprůchodnost střeva
Odesláno dne: 17.2.2016 uživatelem Ivana Novoseljuková
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

ZARAŽENÉ VĚTRY

Zaražené větry a bolest u srdce

Bolest na hrudi bývá jedním ze zásadních příznaků infarktu. Někomu však stačí i krátká bolest nebo tíže na prsou k tomu, aby zpanikařil. Jiní naopak i při dlouhotrvající bolesti na hrudi vyčkávají a doufají, že ustoupí sama. Infarktu mohou být podobné zažívací problémy v podobě zaražených větrů a nadýmání. Nahromaděný plyn se totiž rozpíná a dráždí nervová zakončení.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

Diskuze: Parazit

Dobry den,

Rada bych se zeptala, pred tydnem jsem jedla Steak, ktery nebyl propeceny, tedy krvavy Steak. Maso bylo dost prorostle, pri rezani z nej koukalo neco jako nit - chtela jsem se to prohlednout, dotkla jsem se nozem, schovalo se to.jelikoz to nebylo Doma, nemohla jem se nejak rypat v taliri, kdyz jem se zeptala, vyvetleni bylo to je vazivo. byla jem strasne unavena a nechtela jsem se tim dal zabyvat. od toho dne mam ale potize, prvni dny velmi tezky zaludek, od te doby vetry, silny zapach. je mozne ze jem e nakazila nejakym parazitem? co muzu delat?
dekuji
Jana

Zdroj: diskuze Parazit
Odesláno dne: 12.2.2015 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PLYNATOST

Další názvy pro plynatost

Lidové názvy pro plynatost jsou větry, prdy, pšouky, řachy, usránci, úserky, prďánky.

Zdroj: Plynatost
Zveřejněno dne: 15.4.2016

Diskuze: Stolice není

Dobrý den, prosím o radu, je mi trapně, ale napíši potíže, které mě otravují život. Chodím velmi nepravidelně na velkou, třeba 5 dní nejdu, pak si vezmu 3 lžíce Laktulózy vyjde ze ,mne trochu řidčí stolice,a pak zase několik dní nic, jenom větry a čistá voda. Nevím již, co mam dělat, vyzkoušel jsem všechno možné, voda + ovesné vločky smíchané s pohankou, jáhly,je to instantní směs, ktera nabobtnává v těle. Dále fíky, teplá voda po ránu, také 1/2 l směsi rozmixovaného ovoce jablka,pomeranč,mrkev,banán,,svestky atd.co je po ruce, psylium, chodím na vycházky, cvičím. Břicho mě nebolí, Už jsem z toho zmatený>
Děkuji předem za radu Karlík
tel:607921308
e-mail: tondakarlik49@seznam.cz

Zdroj: diskuze Špatná stolice
Odesláno dne: 27.12.2016 uživatelem Antonín Karlík
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

STOLICE U KOJENCE

Jak častá je stolice u kojenců

V prvních týdnech po narození se četnost stolice objevuje v počtu 7 stolic během dne, s přibývajícími dávkami přijímaného mléka a vyvíjející se funkcí zažívacího ústrojí se počet stolic snižuje, bývá jich v průměru 5 až 7, ale také jen 1 až 2, stolice jsou stále světle žluté, ale již kašovité. Protože je mateřské mléko pro dítě dokonale stravitelná potrava, může se stát, že během dne nebude vůbec žádná stolice, dokonce může být několikadenní pauza (až 10 dnů). Přitom nejde o zácpu, dítě nemá žádné potíže, stále dobře pije, větry odcházejí, ale po několikadenní pauze mají větry i stolice už lehce hnilobný zápach.

Zdroj: Stolice u kojence
Zveřejněno dne: 26.9.2015

ZARAŽENÉ VĚTRY

Zde je přehled četnosti větrů po požití konkrétní potraviny

Normoflatugenní potraviny: po jejich konzumaci odejde nanejvýš 10 větrů za den; jedná se především o maso (kuřecí, rybí, libové hovězí) a o zeleninu (zejména květák, brokolice, rajče a paprika), ořechy a podobně.

Středně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci dojde k odchodu 20–40 větrů za den; mezi tyto potraviny patří například brambory, lilek, pečivo.

Silně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci odchází více než 40 větrů za den; jedná se o mléko a výrobky z něj, fazole, banány a jiné potraviny.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

ZARAŽENÉ VĚTRY

Prevence

Za nafouklé břicho může většinou strava, proto se vyvarujte potravin a jídel, jež způsobují nadýmání. K tomu navíc jídlo pořádně rozžvýkejte, poněvadž pak je menší šance, že vás bude nadýmat a budete mít nafouklé břicho. Dále dbejte na správnou přípravu luštěnin (vždy slijte vodu a vařte například s majoránkou nebo mořskou řasou doměkka).

U nadýmání dospělých se doporučuje pití bylinných směsí s obsahem fenyklu a jiných účinných látek (Rosa Canina a podobně); nahřívání (například ve vaně); detoxikace střev; masáž a cviky na zlepšení peristaltiky střev; užití léků snižujících plynatost, napětí střev a podobně (například Colonic).

Ovšem nejdůležitější prevencí je pravidelný každodenní pohyb.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

ZÁNĚT SLEPÉHO STŘEVA

Bolest v pravém podbřišku

Bolest v pravém podbřišku může mít velmi mnoho příčin. Jestliže jsou bolesti silné, stupňují se nebo ani po několika hodinách neustupují, je nejlepším řešením vyhledat praktického lékaře, který pomocí pohmatu, případně dalších vyšetření rozpozná, o co jde. Může jít jak o úplnou banalitu jako třeba zaražené větry, tak i o zánět slepého střeva nebo prasklý vřed. Bolesti v pravém podbřišku mohou souviset se zánětem žlučníku, akutní gastroenteritidou, zánětem mízních uzlin a močových cest.

Léčba spočívá v odstranění příčin. Proto je vždy vhodné vyhledat lékaře, který určí, co dotyčného člověka trápí, a pak nasadí vhodné medikamenty, doporučí léčebný postup, případně sáhne po operativním řešení.

Zdroj: Zánět slepého střeva
Zveřejněno dne: 1.3.2016

ROZMARÝN LÉKAŘSKÝ

Léčivé účinky rozmarýnu

Rozmarýn jako jedna z mála bylin zvyšuje nízký krevní tlak a zlepšuje krevní oběh. Rozmarýn dobře pomáhá proti studeným končetinám – studené ruce a nohy. Dále rozmarýn odstraňuje nervové vyčerpání a celkově posiluje organizmus. Pro tyto léčebné účinky se nejlépe hodí jako rozmarýnové víno.
Další možností, jak využít léčivé účinky rozmarýnu je čaj vyrobený z rozmarýnu. V tomto podání rozmarýn dokáže vyvolat pocení a má také močopudné účinky. Dále čaj z rozmarýnu uvolňuje větry a křeče trávicího ústrojí. Rozmarýn upravuje menstruaci a léčí bělotok. Čaj z rozmarýnu je také možno použít v kosmetice na čištění pleti na ekzémy, rány, pohmožděniny a na výplachy vagíny.
Pokud si z rozmarýnu vyrobíme lihovou tinkturu, tak při jejím natírání se zlepší prokrvení natíraného místa a pomáhá také při svalových a nervových bolestech.
 

Zdroj: Rozmarýn lékařský
Zveřejněno dne: 18.8.2012

JAK ZATOČIT S HEMOROIDY

Co je hemoroid?

Hemoroidy jsou cévní pleteň, jenž je přirozenou součástí řiti každého z nás. Jako drobné hydraulické polštářky na sebe doléhají, utěsňují řitní kanál, aby člověk byl plně kontinentní a dostatečně udržel větry a stolici. Hemoroidy se během života mění.
Špatná strava, stres, sedavé zaměstnání, to vše ničí jednu z nejchoulostivějších částí těla. První podmínkou toho, aby hemoroidy vznikly jako chorobná jednotka, je, že místo toho, abychom běhali po čtyřech, tak jsme se postavili na dolní končetiny, a vyprazdňujeme se jindy a jinak, než bychom původně měli. V tomto případě nám civilizace vůbec nepomáhá. Dlouhotrvající chybné vyprazdňovací návyky mají za následek mimo jiné i vysoké riziko vzniku hemoroidů.

Hemoroidy foto

Fotografie, na kterých jsou velmi pěkně vidět hemoroidy a jejich typické zevní projevy, jsou zde.

Zdroj: Jak zatočit s hemoroidy
Zveřejněno dne: 27.2.2015

ŽIVOČIŠNÉ UHLÍ

Co je živočišné uhlí

Léčivá látka obsažená v živočišném uhlí je látka se silnými adsorpčními a ochrannými vlastnostmi. Po požití pokrývá sliznici trávicího ústrojí a chrání ji před dráždivými účinky některých složek potravy, též na sebe váže střevní plyny, hnilobné produkty, toxiny, různé toxické produkty látkové přeměny, léčiva a jiné chemické sloučeniny. Má i protiprůjmový účinek. Bez porady s lékařem mohou přípravek krátkodobě (nejdéle 2 dny) užívat dospělí, kteří trpí nadýmáním, větry nebo průjmem po dietní chybě. Na základě doporučení lékaře může být přípravek podán i dětem od 3 let věku. Pouze na doporučení lékaře smějí přípravek užívat dospělí trpící nadměrným rozkladem potravy ve střevech, současným zánětem žaludku a střeva nebo mající vředy ve střevech. Živočišné uhlí se nemá užívat současně se zmrzlinou či čokoládou, protože tyto potraviny snižují jeho účinnost.

Zdroj: Živočišné uhlí
Zveřejněno dne: 15.10.2015

ZARAŽENÉ VĚTRY

Příznaky

Nadýmání je stav, kdy se ve střevě zvýšeně tvoří plyny. Nadýmání může mít lehkou formu, může být ale i závažnější a vyvolat křeče v břiše. Příčin nadýmání existuje hned několik: zvýšené polykání vzduchu, činnost střevních bakterií, složení potravy, trávicí obtíže různého původu, neprůchodnost střeva a podobně. V důsledku nerovnováhy střevní mikroflóry či vinou některých potravin může ve střevě docházet ke kvasným nebo hnilobným procesům. Na složení plynu se nejvíce podílí dusík, vodík, oxid uhličitý, ale i metan, sirovodík a kyslík. Náhlá a velká plynatost může vznikat zvýšeným průnikem krevních plynů do střeva nebo omezeným vstřebáváním plynů ze střeva do krevního řečiště. Meteorismus může být rovněž jediným projevem funkční poruchy tlustého střeva (funkční kolopatie) nebo vážného organického onemocnění trávicí trubice (zánětlivé nebo nádorové stenózy, tedy abnormální zúžení). Břicho může být až nezvykle vzedmuté, lehce citlivé. Větry buď neodcházejí (závažnější varianta), nebo odcházejí nadměrně. Při zástavě uvolňování plynů (a stolice) je nutné vyhledat lékaře. Zvýšenou tvorbu plynů doprovází nadmutí, napětí a vyklenutí břicha.

Jen pro zajímavost: větry jsou většinou tvořeny 59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku. Uvedené složení plynů je orientační a platí pro zdravého člověka s vyváženým složením potravy. Individuální odchylky závisejí na převažujícím typu bakterií, jež žijí ve střevě, a na konkrétním složení potravy. V případě nevhodného bakteriálního osídlení tlustého střeva dochází ke zvýšené tvorbě střevních plynů, tento stav se nazývá dolní dyspeptický syndrom. Směs plynů je kvůli obsahu metanu a vodíku hořlavá. Pach větrů je dán sulfanem, který obsahuje síru. Teplota plynů až do jejich úniku odpovídá tělesné teplotě, tedy asi 36,5 °C. Stav, kdy před sebou střevní plyn tlačí i střevní obsah, jenž pak nekontrolovaně opouští střevní trakt, se nazývá průjem. Zvuk při větrech vyvolává především vibrace análního svěrače či okolí vaginy.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

ZAUZLENÍ STŘEV

Co to znamená zauzlení střev

Zauzlení střev bývá způsobeno mechanickou překážkou. Překážka se může nalézat uvnitř střeva, ve střevní stěně nebo zcela mimo střevní stěnu. Dále může být střevní neprůchodnost způsobena porušením nervového či cévního zásobení střeva. Nejčastěji však ileus vzniká jako komplikace jiné choroby, například bývá často bezprostřední příčinou smrti u pokročilé rakoviny střev. Od funkční nebo počínající střevní zástavy je nutné odlišit prostou zácpu a nadýmání po požití nevhodného jídla nebo z pouhého nedostatku tekutin. Je také velmi těžké odlišit funkční ileus od jiného. Ošetřující lékař musí opakovaně kontrolovat stav a v pravou chvíli se rozhodnout pro operaci nebo jinou léčbu.

Zpočátku má pacient pocit plnosti v břiše a žaludeční nevolnost. Vnímá ztížený nebo žádný odchod plynů (laicky zaražené větry) a většinou nemůže na stolici. Celé břicho je nafouklé a začíná být bolestivé. Tento stav se označuje jako počínající ileus (subileus). Stav označovaný jako „počínající ileus“ může být projevem pouhé funkční poruchy trávení. Překážka ve střevě způsobená nevhodnou potravou se může uvolnit a potíže samovolně ustoupí. Má-li však střevo skutečnou překážku, pak je subileus jen začátkem potíží, které se časem vystupňují v úplný střevní uzávěr (ileozní stav). Tehdy je celé břicho silně vzedmuté (nafouklé), neodcházejí větry ani stolice a pacient opakovaně zvrací.

Pacienta se střevní neprůchodností musí vyšetřit zkušený lékař, nejlépe chirurg. Převážná většina ileozních stavů je po potřebných vyšetřeních řešena operací. Někdy je vhodnější vyčkávat a podávat léky podporující činnost střeva (u funkčních a neurogenních typů). Při operaci střevní neprůchodnosti se vždy chirurg snaží odstranit překážku. Při manipulaci s nepřipraveným tlustým střevem musí být vždy alespoň dočasně založen vývod střeva bokem (kolostomie). Často následuje definitivní operační řešení problému s časovým odstupem několika týdnů až měsíců, kdy je možnost tlusté střevo na operaci připravit (vypláchnout a zbavit bakterií).

Zdroj: Zauzlení střev
Zveřejněno dne: 10.5.2016

ZARAŽENÉ VĚTRY

Cviky na zaražené větry

Každé cvičení na podporu peristaltiky střev by se mělo provádět na lačno, tedy nejlépe ráno po probuzení před snídaní. Začínáme v poloze na zádech s pokrčenýma nohama. Dáme si ruku v pěst a pod pravým žebrem tlačíme směrem k podložce a posunujeme směrem dolů. U pánve skončíme, vrátíme se pod žebra a ruku trošku posuneme ke středu břicha. Tlak a sunutí je lepší provádět přes látku nebo si můžeme pomoci tenisovým míčkem, který kulíme. Když se dostaneme až na levý okraj břicha, můžeme vše zopakovat, přičemž opět postupujeme zprava doleva. Poté v pravé dolní části břicha začneme ve směru hodinových ručiček dělat malé kroužky a zároveň budeme stále tlačit směrem do podložky. Pomalu několikrát zakroužíme a pak ruku posuneme o kousek směrem nahoru a ke středu břicha. Žaludek můžeme přeskočit a krouživými pohyby s občasným posunutím postupujeme kolem pupku po levé straně břicha zase dolů a potom zase po pravé straně kolem pupku nahoru, až se „dokroužíme‟ k levému dolnímu okraji břicha, kde tlusté střevo ústí do konečníku. Pakliže nemáme silnou podkožní vrstvu tuku, dá se tlusté střevo dobře nahmatat a stolici tak můžeme přesně posunovat. Taktéž si můžete tvar a umístění střeva prohlédnout v anatomickém atlasu.

Dalším cvikem je „vtahování‟ konečníku dovnitř. Při něm máme stále pokrčené nohy, mezi kolena si dáme například deku či míček a kolena silně tlačíme k sobě a zároveň vtahujeme konečník dovnitř. Cvik provádíme s výdechem a na pár sekund zadržíme dech. Několikrát opakujeme. Následně děláme totéž vsedě s překříženýma nohama, kdy vyvíjíme ještě tlak shora dolů na kolena. Dobré je se mezi cviky napít vlažné vody.

Může se cvičit i vestoje: ve stoji rozkročném se prodýcháme a pak všechen vzduch vydechneme a v předklonu se dlaněmi opřeme o kolena. A nyní se snažíme rytmicky vtahovat břicho. Tímto způsobem si silně promasírujeme střeva i bránici. Cvik zopakujeme až desetkrát. Poté se znovu prodýcháme a opakujeme.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

ZARAŽENÉ VĚTRY

Léčba

Při léčbě či regulaci (eliminaci) plynatosti se ovlivňuje vyvolávající mechanismus. Pokud nadýmání není stavem trvalým či nijak výrazným a omezujícím, můžeme jej řešit sami. Co dělat? Jako pomoc se osvědčily: eliminační diety; plynopudné čaje; léky upravující střevní mikroflóru (eubiotika, například Lactobacillus acidophilus), volně prodejná deflatulencia (SAB, Espumisan, Ceolat), což jsou přípravky snižující povrchové napětí tekutin v trávicí trubici; spasmolytika; přírodní adsorbující silikáty (Smecta).

V případě vážnějších a přetrvávajících obtíží je vhodné konzultovat s gastroenterologem, zda za nadýmáním nestojí nějaké onemocnění zažívacího traktu, například chronické záněty střev nebo divertikulóza. Rovněž v případě akutních bolestí spojených s nadmutím a neodcházejícími plyny bychom měli vyhledat lékaře, protože se může jednat o akutní stav, a sice o náhlou příhodu břišní (ať už zánětlivou, či ileus, tedy střevní neprůchodnost).

Moderní medicína nabízí jako řešení problémů se střevy probiotika a prebiotika, prokinetika, deflatulencia, amara či digestiva. Ale každý člověk si je určitě vědom toho, že správnou skladbou stravy (tedy zdravou stravou) můžeme významně ovlivnit zažívací potíže. Z konkrétních potravin se pak doporučují celé obiloviny (konzumace například kukuřice) a mléčné výrobky (jogurty, jogurtové nápoje, kefíry, zákysy).

Mějte na paměti, že zdravé nadýmání je součástí života. Většinou se objeví, když do jídelníčku náhle zařadíte luštěniny a vlastně všechny zdravé potraviny. Po čase si však organismus na tyto potraviny zvykne a nadýmání poleví. „Bez prdů to nejde, prdíme všichni, dokonce i zvířata.‟

Při nadměrné plynatosti použijte Espumisan, ten opravdu po pár tobolkách střevům uleví, jelikož lehce odvádí plyny ze střev.

Zdroj: Zaražené větry
Zveřejněno dne: 10.5.2016

ŘEZ STROMŮ DLE PĚSTEBNÍHO TVARU

Zákrsky a vysokokmeny

Staré sady bývaly dříve vysazovány obvykle ovocnými stromy s korunou založenou velmi vysoko na kmeni. Často byly kosterní koruny rozvětveny 2 nebo 2,5 metru nad zemí, tak aby se osoby mohly volně pohybovat pod větvemi. Tyto sady byly přizpůsobeny extenzivním metodám pěstování a jejich údržba spočívala v jarním zmlazovacím řezu jednou za deset let a v probírce první dva roky po zmlazení. Tomuto způsobu pěstování odpovídal i výběr odrůd, které dobře snášely tento způsob údržby. Plodnost těchto sadů, kvalita plodů a zdravotní stav dřevin byly adekvátní uvedené péči. Ale v současné době jsou spíše pěstovány ovocné dřeviny s kosterními větvemi rozvětvenými blízko k zemi. Důvodem rozdílu v poloze koruny ovocných stromů ve vztahu k výšce koruny je, že charakter koruny ovocného stromu má přímý vztah k jeho přizpůsobení danému prostředí a péči, která může být věnována ovocnému sadu. Zásadně se pak může lišit vhodnost použití vysokokmenů pro malé nebo větší soukromé zahrady a pro ovocné plantáže.

Jakkoliv je ve školce často zapěstována řezem koruna stromu rozvětvením v určité výšce, lze výšku změnit řezem a výběrem rozvětvení ve vyšším místě na kmeni.

V Evropě je poměrně vlhčí klima, než mají Spojené státy. A navíc má Evropa méně proměnlivé klima, a to zejména s ohledem na ničivé větry. Také je na většině území Spojených států intenzivnější sluneční záření, a to zejména v těch částech, kde převažují suché větry. Zde jsou tedy pěstovány nízké tvary ovocných dřevin. Výběr výšky a charakteru koruny je tak jedním z důležitých způsobů přizpůsobení ovocných dřevin pro klima dané lokality, ve které jsou pěstovány. Tam, kde je potřeba maximální sluneční světlo a teplá a suchá země pod stromy, jsou vysoké tvary asi nejlepší, ale tam, kde je žádoucí ochrana kmene a hlavních větví stromů před sluncem a odolnost proti silným větrům, jsou nejvíce vhodné zákrsky.

Prakticky ve všech částech Spojených států byly v poslední době vysazovány sady s nízkými tvary koruny. Typické vysokokmeny se nacházejí pouze ve starých ovocných sadech. Stromy s nízkou korunou mohou pomocí zásahů ovocnáře plodit dříve než vysokokmeny, protože velmi vysoké koruny jsou udržovány pouze tím, že jsou jim každoročně odřezány boční výhony kosterních větví, které se tvoří během prvních 2 až 4 let růstu stromů. Toto prořezávání oddaluje dobu, kdy větve mají dostatek plodonosného obrostu. Hlavním důvodem oddálení plodnosti je však intenzita růstu dřeviny pěstované jako vysokokmen v prvních letech ve srovnání se zákrsky, nebo dokonce vyšlechtěnými sloupovitými odrůdami, které jsou udržovány řezem jinak.

Vysokokmeny ve vlhkém klimatu umožňují, aby slunce rychleji ohřálo a vysušilo půdu a rozkládající se materiál pod stromy. Vlhký, rozkládající se materiál a vlhkost půdy upřednostňují rozvoj plísní, které mohou způsobit choroby. Některé nářadí a stroje v sadu mohou být použity pohodlněji u vysokokmenných sadů než v sadech, kde jsou větve blízko k povrchu země. Ovšem většinou jsou stroje v sadech již přizpůsobeny pěstování zákrsků a ovocných stěn a řez těchto dřevin tato přizpůsobení vylepšuje k dokonalosti.

Lze tedy bezpečně říci, že výhody nízkých tvarů pro intenzivní zemědělskou výrobu převažují nad výhodami vysokokmenů. To se zvýrazňuje ještě v době sklizně na kvalitě a velikosti plodů. Nicméně je asi moudré přijmout rozhodnutí o výšce koruny pro ovocné stromy v souladu s charakterem půdy a převládajícími klimatickými podmínkami, se způsobem údržby a také s požadavky odběratele, zákazníka.

Zdroj: Řez stromů dle pěstebního tvaru
Zveřejněno dne: 20.6.2017

PĚSTOVÁNÍ HORTENZIE

Venkovní pěstování hortenzie

Hortenziím nejlépe svědčí světlé, ale nikoli zcela osluněné stanoviště, chráněné před prudkými větry a průvanem. Snesou slunce, ale jen s mírou. Nejlépe rostou v polostínu, zvládnou i stín, kde však vykvétají pomaleji než na slunci. Vyžadují vydatnou zálivku (odtud asi i jejich latinský název Hydrangea), ale ne stálé přemokření. Pozor také na kvalitu vody, ideální je měkká dešťová.

Půda pro hortenzie by měla být výživná a kyprá, s kyselou reakcí. Zcela odmítají vápnité půdy. Dobré je přidat rašelinu, zetlelý kravský hnůj, jehličnatou hrabanku či listovku, docílíte tím dobrý růst a vývoj rostliny, včetně bohatého kvetení. Podle stupně půdní kyselosti se květy hortenzie barví od modré a fialové přes bílou až po tmavě růžovou a červenou. Intenzivně modře se pak zbarvují v kyselé půdě, do níž přidáte kamenec hlinitoamonný (ten je k dostání v drogerii), který rozpustíte do zálivkové vody během podzimu a na jaře. Více zalévejte během kvetení, přihnojujte průběžně až do konce srpna. Na zimu nahrňte ke kořenům lehčí substrát nebo vrstvu spadaného listí.

Hortenzie zpravidla přezimují bez problémů, pokud však namrznou, počkejte aspoň do května, zda ještě neobrazí. Při silnějším namrznutí nezbude, než celý keř seříznout až u země. Dobře obroste, ale pokvete až příští rok. Když hned zjara odstraníte hortenziím velké koncové pupeny, objeví se květy po celém keři.

Přes léto jim stačí normální vlhkost. V době růstu a kvetení potřebují hodně vody. Pokud je nebudete hojně zalévat, lehce zvadnou. Pokud zaschnou, předčasně skončí svůj růst. Od srpna zalévání omezujte. Při růstu hnojte dvakrát měsíčně, jinak přihnojujte tekutými minerálními a organickými hnojivy v létě a před začátkem květu. Pozor na vápník, ten nesnáší. Odkvetlé květy můžete nechat přes zimu na rostlinách a odstřihnout je až na jaře. V zimním čase k nim přihrňte zeminu, můžete doplnit i chvojí. Pokud máte již starší rostliny s dobrým kořenovým systémem, nejsou již tak náchylné na přezimování.

Zdroj: Pěstování hortenzie
Zveřejněno dne: 1.7.2014

ENGYSTOL

Engystol v těhotenství

Během těhotenství a v období kojení se může stát, že žena onemocní. Mnohé klasické léky jsou pro ni i pro dítě nebezpečné, na vyležení není čas a na některé nemoci pouhé vyležení ani nezabírá. V takovém případě může vedle klasické medicíny pomoci i homeopatie, která představuje čistě přírodní léčbu bez vedlejších účinků, avšak vyžaduje určité zkušenosti. Dobře vybraný homeopatický lék dokáže nahradit několik léků chemických.

Jakmile je v těle potlačena vlastní schopnost detoxikace, tělo není schopno se bránit vnějším vlivům (a tedy i virům), v důsledku čehož člověk onemocní. Cílem homeopatické léčby není pouze potlačení symptomů, ale také podpora vlastních schopností těla bojovat s nemocí, aktivace obranných mechanismů (posílení imunitního systému) a podpora vylučování (detoxikace).

Antihomotoxické přípravky obsahují homeopaticky zpracované účinné látky z rostlin, minerálů a podobně. Jejich použití je stejné jako u klasických léků: řídí se obrazem nemoci.

Výhody antihomotoxických léků: mají minimum nežádoucích účinků; mohou je užívat i děti, těhotné a kojící ženy, řidiči...; jsou účinné u akutních potíží; zabraňují vzniku chronického onemocnění; lze je kombinovat s jinými léky i potravinami; bývají dobře snášeny s ohledem na věk pacienta i délku terapie; jsou v průměru levnější než alopatické léky; snadno se užívají či aplikují.

Tyto léky jsou k dostání v kapkách, ve sprejích, v mastích, v tabletách.

Homeopatické léky lze uplatnit u dětí i při odstraňování obtíží, jež jim značně znepříjemňují život. Jedná se například o časté noční buzení, potíže s větry, bolesti při prořezávání zoubků. Zde homeopatické léky uleví, aniž by zatěžovaly dětský organismus.

Homeopatie slouží i jako první pomoc při: akutních potížích spojených s úrazy či poúrazovými stavy, ochrnutí po mozkové mrtvici, nepřiměřených reakcích vyvolaných vedlejšími účinky očkovacích vakcín.

I mezi homeopaty se však bohužel najdou šarlatáni, kteří provozují homeopatii pouze za účelem dosažení zisku. Takovíto homeopati vám budou tvrdit, že pomocí homeopatie lze vyléčit úplně všechno. V praxi se tyto výsledky zatím nepotvrdily, přesto je známo mnoho případů, kde homeopatie skutečně fungovala.

Pravidla pro užívání homeopatik: lék se nechá volně rozpustit v ústech na jazyku nebo pod jazykem; lék se nezapíjí; užívá se samostatně asi 20 minut před jídlem nebo po jídle; užívá se samostatně asi 20 minut před čištěním zubů nebo po něm; intervaly mezi jednotlivými podáními homeopatik se prodlužují v závislosti na zlepšování zdravotního stavu; je-li předepsáno více léků, neužívejte je současně, nýbrž v odstupu 1–2 hodin.

Zdroj: Engystol
Zveřejněno dne: 31.8.2016

MAJORÁNKOVÝ ČAJ

Pěstování majoránky

Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.

Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.

Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.

Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.

Zdroj: Majoránkový čaj
Zveřejněno dne: 27.12.2016

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - BŘEZEN

Podmínky pro pěstování

A jaké podmínky vlastně réva potřebuje?

Na počátku našeho povídání jsme révu definovali jako rostlinu teplomilnou a světlomilnou. Z těchto vlastností je možné její požadavky odvodit. Má podobné nároky na teplo jako některé teplomilné ovocné druhy, např. meruňky nebo broskvoně. To je ovšem velmi zjednodušené přirovnání. Vinohradníci pro posouzení vhodnosti lokality pracují s průměrnými denními teplotami, přesněji s teplotami aktivními. Aktivní teplota je z pohledu vinohradníka taková průměrná denní teplota, která je vyšší nežli 10 °C. Jednotlivé číselné hodnoty aktivních teplot se sečtou za celý rok a dostaneme se tak ke čtyřmístnému číslu, označovanému jako „suma aktivních teplot“. Podle jeho velikosti lze posoudit danou lokalitu z pohledu výběru odrůd:

Je-li hodnota sumy aktivních teplot okolo 2 200°C, lze zde v takových polohách vysazovat a pěstovat pouze nejranější odrůdy, např. Čabaňská perla, Jakubské nebo Vrboska.

Pokud se suma aktivních teplot pohybuje okolo hodnoty 2 500°C, jsou místní podmínky vhodné pro středně rané odrůdy, jako je např. Müller Thurgau nebo Modrý Portugal, Chrupky, Moravský muškát a další.

Většina středně pozdní odrůd (např. Veltlínské zelené, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe) a samozřejmě i pozdní odrůdy (Ryzlinky, André, Frankovka aj.) vyžadují nejlepší tepelné podmínky, tj. sumu aktivních teplot 2 700°C a více.

Kolik by mělo být stupňů, aby réva dobře odkvetla?

Průměrná denní teplota by měla být alespoň 15°C. V době iniciace, kdy se vytvářejí buněčné základy budoucích květenství pro následující rok, je nutná teplota nad 20 °C po dobu nejméně čtyř hodin. Iniciace probíhá v nejteplejších měsících; je-li v té době dostatek tepla, vytvoří se základy budoucích květenství na třech, někdy i na čtyřech nodech a dá se počítat se 3 – 4 hrozny na jednom letorostu.

A jak moc révě škodí mráz?

O révu se začínáme bát, když se minimální teploty blíží hranici mínus 15°C, to už totiž pomrzají nejcitlivější části – očka. Při teplotách okolo mínus 20°C pomrzá dvouleté dřevo a v mrazivých dnech s teplotami mínus 22°C můžeme počítat, že dojde i k pomrznutí starého dřeva, tedy kmínků.

A u jarních mrazíků je to jednoznačné: mráz kopřivu nespálí, ale rašící očka či již vyrašené rostoucí letorosty ano. Proto vinaři tři zmrzlé muže nemilují. Sem vložit Obr. 4 s popisem: Poškození vyrůstajících letorostů jarními mrazy

Co réva a voda?

Jak kdy. Nejlepší je, když prší v době před rašením oček. Dále jsou vhodné dešťové srážky po odkvětu, to se zvětšují bobule, a také samozřejmě v době, kdy bobule zaměkají. Déšť ale škodí v čase kvetení; často spláchne pyl z blizen a nedojde o oplození. Výsledkem jsou tzv. „sprchlé“ hrozny, kdy jen několik bobulek dosáhne své normální velikosti a ty ostatní jsou zakrnělé bez semen, no a někdy jednotlivé kvítky odpadají všechny. Sprchání hroznů, jak tento jev označujeme, může mít i další příčiny.

Co se týká kvality srážek, cenné jsou tzv. „zemědělské“ deště, kdy drobně prší několik hodin, nejlépe přes noc. Přívalové deště však škodí - způsobují půdní erozi a mnohdy jsou provázeny silnými větry a bouřkami, které poškozují rostoucí letorosty. Kroupy mohou poškozovat nejen listy a bobule, ale i mladá pletiva zelených výhonů, které jsou pak při řezu jen velmi obtížně použitelné.

Množství srážek se během roku sčítá. Je-li suma srážek velmi malá, okolo 300 mm za rok, stačí to révě taktak k přežití. Běžná roční suma srážek pro zdravé, dobře vitální keře je 500 – 700 mm. Jak takové poškození letorostů kroupami vypadá se můžete podívat na této fotografii:

Poškození letorostů kroupami

Říkali jsme, že réva je teplomilná, ale také světlomilná...

Ano, od toho je liánou, aby se vypínala za světlem. Proto se vinice nevysazují v rovině. Už naši předkové věděli, že réva patří na svahy. Příznačně tyto svahy označovali: „hory viničné“ a věděli, že nejlépe se bude dařit keřům révy tam, kde budou co nejvíce osluněny. My je v takových polohách pěstujeme dodnes, jen je označujeme jako viniční tratě. A kromě umísťování vinic na svahy umíme révě v požadavcích na světlo a na dostatek vzduchu v keřích pomoci také v době vegetace – na rozdíl od ovlivňování množství tepla a srážek, které můžeme ovlivnit pouze při výběru vhodného pozemku. Prosvětlování a provzdušňování keřů se můžeme věnovat někdy příště.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - březen
Zveřejněno dne: 27.4.2016

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ČERVEN

Drátěnky

V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.

To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.

Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami. Středové sloupky se umísťují obvykle vždy mezi šestý až sedmý keř, případně mezi sedmý a osmý keř. Záleží na způsobu vedení.

Jaké materiály se pro vybudování drátěnek používají?

Pro první drátěnky to byly dřevěné kůly. Dřevo je dobrý materiál, v krajině vypadá přirozeně a při likvidaci drátěnky ještě poslouží jako topivo. Také v současnosti někteří vinohradníci dávají dřevěným sloupkům přednost. Oblíbeným druhem dřeva je dřevo akátové, protože rychle roste. V druhé polovině dvacátého století se, v souladu s tehdejším stavebnictvím, využívalo téhož stavařského materiálu – betonu. Betonové sloupky jsou vyztužené železnými pruty a musí v nich být předem vytvořené otvory pro dráty. Betonové sloupky krajové mívaly patku, pod kterou se šikmo umísťovala vzpěra. Velká část starších vinic je ještě dnes tvořena sloupky betonovými. Likvidace betonových sloupků není jednoduchá, většinou se za ni musí platit.

V současnosti se kromě návratu k dřevěným sloupkům využívá ještě další materiál. Moderní lehké kovové sloupky, které, pokud jsou dobře propojené mezi dráty a opěrnými tyčemi k jednotlivým keřům, jsou značně stabilní, i když to tak na první pohled nevypadá. Používají se ve většině nově budovaných vinic. Posledním využívaným materiálem je produkt chemického průmyslu – sloupky a opěrné tyče plastové. Jejich předností je také jejich nízká hmotnost a snadná likvidovatelnost. Zde je vidět, jak vypadá drátěnka s ukotvenými sloupky z akátového dřeva:

Zde drátěnka se sloupky z betonu se vzpěrami:


Tady je vidět drátěnka z plastu:


A nakonec lehká kovová drátěnka:


A jaké opěrné konstrukce byste doporučila návštěvníkům těchto stránek?

To samozřejmě závisí na způsobech vedení. Je však dobré vzít v úvahu, že to, o čem jsem teď mluvila, se týká profesionálních vinařů, kteří hospodaří na velkých plochách vinic a používají mechanizační prostředky, které se do řádků musejí rozměrově vejít. Proto řežou a vedou keře tak, aby jejich hmota byl víceméně „placatá“. Drobný pěstitel nic takového nepotřebuje. V únorovém povídání jste se mne ptala na využívání kordonových tvarů a já jsem nabídla některé ukázky využívání pergol v zahradách. Kdo navštívil země pěstující révu a měl příležitost jet krajinou vinic, jistě si všiml, že „co jiný kraj, to jiné způsoby vedení“. Například nejrozmanitější pergoly nebo tvar Y, který se již sem tam objevuje i u nás. Jde o způsob pěstování s vysokým kmínkem, který se v horní části rozdvojuje do dvou ramen vedených šikmo vzhůru, čímž se celý řádek vinice otevře do stran. Tento tvar je vhodný zejména pro stolní odrůdy. Jak vypadá vedení keřů ve tvaru Y, je vidět zde:

Nebo je v jiných oblastech možné vidět vedení, které tvoří kmínek, na něm tři až čtyři krátká ramena, vedená do všech stran. Na nich se nařezávají krátké čípky. Tomuto vedení slouží jako opora něco, co by se dalo nazvat „kolo od vozu“ (nebo moderněji „volant“). V zemích, kde je velmi teplé klima a rozložení srážek do téměř půlročních cyklům, jako například na Kanárských ostrovech či v jiných zemích, se réva pěstuje korodonovým způsobem, avšak keře se z počátku vegetace celé nechávají ležet na půdě včetně kmínků – nepotřebují tedy žádnou drátěnku. Teprve před začátkem zaměkávání bobulí se jednotlivé části keřů podkládají dřevěnými oporami ve tvaru s prominutím „klacků“, aby se zabránilo styku s půdou.

V zemích s pravidelnými větry vanoucími převážně jedním směrem, se kolem keřů budují nízké kamenné zídky, které chrání mladé letorosty před vylomení. Později se konce letorostů přes zídky přehazují. Způsobů vedení je zkrátka celá řada a jejich uživatelé si pro ně vymyslí a vybudují ta nejvhodnější opěrná zařízení. Například révový keř v ochranné zídce, jak je vidět zde:

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen
Zveřejněno dne: 9.8.2016