CALATHEA MIX PĚSTOVÁNÍ je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Na světě existuje více než 7 500 druhů rajčat. Kdo nemá k dispozici kousek půdy, často pěstuje rajčata na balkónech. Ne všechny druhy jsou pro toto pěstování vhodné. Pokud vyberete odrůdu, které balkónové podmínky nebudou vyhovovat, pravděpodobně vám zajde. Při výběru se poraďte se zkušeným zahrádkářem nebo s odborníkem.
Výsadba rajčat
S pěstováním balkónových rajčat je dobré začít až v květnu. Pokud ale máte zateplený balkón a víte, že vám v něm již noční teploty neklesnou pod 16 stupňů Celsia, můžete se pustit do pěstování i dříve. Budete potřebovat samozavlažovací květináč, cihly či drcené tašky. Do tohoto květináče udělejte několik otvorů pro lepší provzdušnění půdy. Na dno květináče položte vrstvu cihel či drcených tašek. Kořeny rajčat musí dosahovat až na dno. Je třeba je zasypat kvalitním zahradnickým substrátem až po dolní část lodyhy s odstraněnými listy. Při vysazování umísťujte rostliny šikmo a více od sebe, aby si během růstu vzájemně nestínily. Květináč pak překryjte průhledným polyetylenem. Hlídejte však, aby rostlině nebránil v růstu. Je důležité rajčata umístit na slunné místo.
Rajče je poměrně náročná rostlina – vyžaduje záhřevnou půdu dostatečně zásobenou živinami. Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Ten potom důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj, který nasypete úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, a tím podporuje rychlý a zdravý růst.
Pěstování v nádobách je o něco pracnější – je třeba často a pravidelně zavlažovat a hnojit, protože poskytují jen omezený prostor pro kořeny. Vybírejte vždy proto co největší květináče a do každého umístěte jen jednu sazeničku. Rajčata pěstovaná na zasklených balkónech či ve skleníku mají sice slabší aroma i chuť než plody stejné odrůdy vypěstované venku, ale stejně jsou o poznání chutnější než většina kupovaných a jejich sezóna je prodloužena na více než půl roku.
V naší poradně s názvem SEBOROICKÁ POKOŽKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adéla.
Dobrý den, nevím, jestli jsem tady správně, ale - trpím úporným svěděním vlasové pokožky, nejdříve se vytvořily jakoby puchýřky, svědilo to tak, že jsem do nich zatínala nehty, puchýřky splaskly, teď se zřejmě hojí, ale stále to neskutečně svědí. Pokožku jsem ošetřovala diprosalicem, ale to pomůže vždy jen na krátkou chvíli.
Svědění není po celý den, vždy v nějakém intervalu, v noci je klid. Nevíte, co s tím? Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den Adélo, vzhledem k úpornému svědění, které zmiňujete, tak bych ze všeho nejdříve volil přípravek proti svrabu - krém Infectoscab (na lékařský předpis), aplikuje se jednorázově. Jako doplňkovou péči bych doporučil tento mix: 2x denně Aerius tablety (jen na lékařský předpis) a pak k tomu 2x týdně umývat šamponem Kerium DS (volně dostupný v lekárně). Uvedené medikamenty Vám může předepsat Váš obvodní lékař, ovšem bez podrobné prohlídky dermatologem není možné přesně určit správnou léčbu a v tomto případě půjde jen o pokusy. Kdyby výše zmíněné nepomohlo, tak Vám vřele doporučuji zajít k dobrému dermatologovi, aby Vám podrobně prozkoumal Vaši vlasovou pokožku na výskyt svrabu, vší, popřípadě i plísně ve vlasech nebo seboroické dermatitidy. Nepodceňte to a raději jděte rovnou ke kožnímu lékaři.
Čeleď lichořeřišnicovitých tvoří sice jen jeden rod, zato má asi 95 druhů. Nejblíže příbuznou je čeleď Akaniaceae, čeleď se stromy vysokými až 20 metrů.
Nabízené odrůdy:
Nejnovější směs lichořeřišnice větší, asi 20 centimetrů vysoká Alaska Mix, rozkvétá jednoduchými, něžnými, mimo jiné i růžovými, broskvovými a lososovými květy (v odstínech) s dlouhými ostruhami. Má tmavě zelené, mramorované, panašované (smetanově bíle žilkované) listy.
Velice zajímavá je i asi 20 centimetrů vysoká, jednoduše kvetoucí směs Whirlybird Mix. Nízko nad zemí vytváří sytě zelené listové loubí, nad kterým vykvétají velké, ploché, kontrastně barevné, voňavé, smetanově bílé až sytě červené květy se zlatožlutými středy (ale pozor, bez ostruh).
Necelých 20 centimetrů vysoká je i trpasličí kompaktní směs Tom Thumb Mix. Vykvétá velkými, svítivými, jasně barevnými voňavými květy.
Asi 25 centimetrů vysoká je jednoduše kvetoucí směs Diamant des Abendlandes.
Poloplná až plná je směs Jewel Choice Mix.
Plnokvětá a velmi dekorativní je směs Persische Juwelen.
V truhlících a závěsných nádobách vás zcela jistě na první pohled upoutají nové, hluboce převislé směsi – plnokvětá Glorious Gleam Mix a jednoduše kvetoucí Tip Top. Vykvétají velkými, zářivě barevnými, voňavými květy v nejrůznějších odstínech.
Jednoduchá směs Out of Africa má tmavě zelené, bíle panašované listy a kvete svítivě barevnými květy. Výborně se uplatní všude tam, kde chcete vytvořit efektní dlouhé barevné převisy (balkony, zídky, svahy) nebo k pokrytí větších ploch. Spojuje se v hustý, bohatě kvetoucí koberec.
Novinkou jsou asi 25 centimetrů vysoké lichořeřišnice peruánské, které mají sytě tmavě zelené listy a nádherné velké, nezvykle zbarvené květy.
Odrůda Vesuvius se může pochlubit lososovou barvou.
Peach Melba je zlatožlutá s tmavě červenými středy okvětních plátků.
Gartenjuwel je směs jednobarevných i nezvykle barevně kombinovaných květů.
Téměř sedm centimetrů velké dekorativní květy s dlouhou ostruhou vykvétají poloplné až plnokvěté, a to na pnoucí, až 3 metry vysoké a voňavé lichořeřišnice větší – zlatožlutá Goldglanz a šarlatově červená Scharlachglanz či jejich směs Doppelte.
Glanzhybriden je plnokvětá směs složená z jednobarevných i barevně různě kombinovaných květů. Dokáže se vyšplhat až ke čtyřem metrům.
Rankender Roland je příjemně voňavá, jednoduše až poloplně kvetoucí směs, která se dokáže vyšplhat i více než tři metry vysoko.
Velice neobvyklá, svítivě zlatožlutá, „motýlkokvětá“ je lichořeřišnice kanárská Goldranke, která se pne až čtyři metry vysoko.
Lichořeřišnice obsahuje celou škálou látek s bakteriostatickým a insekticidním účinkem, používá se v lidovém léčitelství k léčbě nemocí ledvin, močového měchýře a dýchacích cest, slouží jako diuretikum i k léčbě defektů kůže. Lichořeřišnice je přírodní antibiotikum, pomáhá při salmonele, streptokoku i zlatému stafylokoku. Používá se též jako pomoc při padání vlasů a proti lupům.
Ve svém příspěvku SÍROVÉ MÝDLO NA SVRAB 18% SIRY PRIPRAVENO LEKARNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Darmova.
Dobry den. Mgr.Svobodova pise, ze nam kazda lekarna namicha sirove mydlo. Staci rict ze musi mit 18%siry. Neni to pravda. Zadna to nedela. Jen jedna byla ochotna, pokud bude napsan presny recept o slozeni. Takze prosim sdelte nam ho. Moc bych to potrebovala. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miro.
nebo do nějakého krému či masti, zhruba v poměru zde popsaném..
taky by šla přidat třeba do Alpy - podobné "pleťové vody" se snad kdysi v lékárnách dělaly - zhruba mix 60 % líh, trocha éteru (osvěžovač) a nějaký ten gram síry
(odhadem 2-3 g na 100 ml "pleťové vody").
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Zkombinujte plnou dlaň jahod, dlaň hroznů, ½ hrušky, ½ jablka a 30 ml pomerančové šťávy – vše zamíchejte. Nejdříve na pleť naneste tenkou vrstvu medu a až poté aplikujte ovocný mix. Nechejte působit 30 minut a poté umyjte. Na závěr použijte pH balanční tonikum.
Pleťová maska s anti-aging efektem
1/4 hrnku smetany ke šlehání (plnotučné)
1 banán
1 kapsle s vitaminem E
Smíchejte dohromady šlehačku a banán. Do obsahu vymačkejte kapsli s vitaminem E. Rozetřete na pleť a krk. Nechejte působit 15 minut a pak odstraňte vlhkou froté rukavicí. Maska zanechává pleť jemnou a vyživenou.
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ľubica Bartošová.
Prečítala som si info o tejto bylinke- Rýmovníku, vďaka za cenné informácie a rady k použitiu tejto "zázračnej" a nenápadnej bylinky. Máme ju aj doma, pestujeme v črepníku a varíme z neho čaj. teraz , keď som sa dozvedela viac informácií o ďalších liečebných účinkoch Rýmovníka- ho využijem aj na iné liečebné účely.
Odporúčam túto bylinku, ktorá aj príjemne vonia, k pestovaniu v domácnostiach.
Želám všetkým "bylinkárom" a pestovateľom veľa radosti pri pestovaní a zbere liečivých rastlín- prospešných pre zdravie!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Nakrájíme ředkvičky na kolečka, rajčátka na půlky či čtvrtky, česnek nadrobno, mozzarellu na kostičky, zelí na drobnější nudličky. Pak přidáme mrkev nastrouhanou na větším struhadle, trochu naklíčené fazole mungo, šťávu z citronu, lněný olej a vše promícháme, na závěr vmícháme saláty. Pokud nemáte MIX, použijte natrhaný ledový salát. Lze konzumovat se dvěma volskými oky, celozrnným chlebem nebo dalamánkem.
Doporučení: Lněné oleje účinkují nejlépe s bílkovinou. Je možné je používat v pokrmech sladkých i slaných. Fantazii se meze nekladou.
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Směs citronové šťávy a jedlé sody má alkalizační účinek na náš organismus. Užívání tohoto nápoje pomáhá například v boji proti acidóze, která může nastat, když ledviny neodstraní dostatek kyselin z těla, nebo když tělo vytváří příliš mnoho kyseliny. Je také výborným prostředek v péči o ledviny, kdy pomáhá odstranit toxiny z těla, navíc pomáhá při spalování tuků.
Trávení
Citrony pomáhají podporovat trávení. Přidejte trochu jedlé sody a dostanete fantastický mix na zlepšení funkce trávicího systému. Je také „antikyselinou“, která pomáhá v boji proti nadýmání. Další předností je schopnost v boji proti překyselení, které nastane, když kyselina chlorovodíková cestuje ze žaludku do jícnu. Díky jedlé sodě tento mix přináší rychlou a účinnou úlevu.
Detoxikace
Tato kombinace pomáhá čistit játra a poskytuje dostatečnou dávku vitamínu C, draslíku a antioxidantů v takové míře, aby vyhovoval denním potřebám organismu. Je to tedy skvělý způsob, jak začít den.
Regulátor
Pitná voda s jedlou sodou a citronem pomáhá regulovat hladinu špatného cholesterolu (LDL), čímž dojde ke zlepšení kardiovaskulárního zdraví.
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Mospilan 20 SP, kterým se rostlina postříká. Mospilan je pro rostlinu neškodný, ale pro člověka je po dobu 3 dnů od postřiku zdraví škodlivý. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Pěstování melounů má mnohatisíciletou tradici. Byly pěstovány již přibližně před čtyřmi tisíci lety Peršany, kteří je pak dále rozšířili přes východní Indii dále do Evropy. Dobové důkazy o jejich pěstování ve Středomoří se dochovaly i na nástěnných malbách v pohřbeném městě Pompeje, které bylo zasypáno sopečnou erupcí. Následná válečná tažení a obchodní cesty rozšiřovaly pěstování melounů dále po Evropě, až se dostaly cukrové melouny roku 1495 do Francie. Melouny se mohou pěstovat v teplejších oblastech i v České republice.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
