V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Dostal.
Dobrý den
Chtěl bych poradit co mi pomůže na neuropatii na chodidlech.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem Josef Dostal
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Neuropatie dolních končetin může mít řadu příčin. Dá-li bůh a poštěstí se, že znáte příčinu, která se dá léčit, tak můžete zmírnit i projevy neuropatie. Někdy se ale nepodaří nalézt žádnou příčinu a léčba je pak nemožná. Bez znalosti vašeho zdravotního stavu je možné odpovědět pouze obecně.
Cílem léčby je zvládnout stav způsobující neuropatii a zmírnit příznaky.
Léky proti dlouhodobé bolesti bez předpisu:
Kyselina acetylsalicylová – např. léky Aspirin, Anopyrin, Acylpyrin
Ibuprofen – např. léky Brufen, Ibalgin, Ibuprofen, Nurofen, Modafen
Nimesulid – např. lék Aulin
Léky proti dlouhodobé bolesti na lékařský předpis:
Ketoprofen – např. lék Fastum gel
Indometacin – např. lék Indometacin
Meloxikam – např. léky Recoxa, Apo-Meloxicam, Meloxicam
Metamizol – např. lék Novalgin
Piroxicam – např. lék Flamexin
Kyselina thiaprofenová - např. lék Surgam
Dexketoprofen - např. lék Dexoket a Ketesse
Léky proti záchvatům:
Gabapentin - např. lék Gralise, Grimodin, Gordius, Gabapentin, Gabanox, Gabagamma
Pregabalin - např. lék Kartesada, Lyrica, Naxalgan, Pragiola, Preato, Pregabalin, Pregamid, vyvinuté k léčbě epilepsie, mohou zmírnit i bolest nervů. Nežádoucí účinky mohou zahrnovat ospalost a závratě.
Léčba přes kůži:
Kapsaicinový krém, který obsahuje látku nacházející se v feferonkách, může způsobit mírné zlepšení příznaků periferní neuropatie. V místě aplikace kapsaicinu můžete mít pálení a podráždění pokožky, ale je to jen na chvíli. Někteří lidé to však nesnesou.
Lidokainové náplasti nebo krémy jsou další léčbou, kterou aplikujete na kůži a která může nabídnout úlevu od bolesti. Volně prodejná je mast Emla. Nežádoucí účinky mohou zahrnovat ospalost, závratě a necitlivost v místě náplasti.
Antidepresiva. Bylo zjištěno, že některá tricyklická antidepresiva, jako je Amitriptylin nebo Nortrilen pomáhají zmírňovat bolest tím, že narušují chemické procesy ve vašem mozku a míše, které způsobují, že pociťujete bolest.
Nežádoucí účinky antidepresiv mohou zahrnovat sucho v ústech, nevolnost, ospalost, závratě, změny chuti k jídlu, přibírání na váze a zácpu.
Pokročilé terapie:
Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS). Elektrody umístěné na kůži dodávají jemný elektrický proud o různých frekvencích. TENS by měl být aplikován po dobu 30 minut denně po dobu přibližně jednoho měsíce. Léčbu můžete dostat v lázních nebo v rámci rehabilitace předepsané lékařem.
Výměna plazmy a intravenózní imunoglobulin. Tyto postupy, které pomáhají potlačit aktivitu imunitního systému, mohou být přínosem pro lidi s určitými zánětlivými stavy.
Výměna plazmy zahrnuje odběr vaší krve, poté odstranění protilátek a dalších proteinů z krve a návrat krve do vašeho těla. Při imunoglobulinové terapii dostáváte vysoké hladiny proteinů, které fungují jako protilátky (imunoglobuliny).
Fyzikální terapie. Pokud máte svalovou slabost, fyzikální terapie může pomoci zlepšit vaše pohyby. Patří sem energie magnetického pole, protahování, masáže, parafínové zábaly, teplé koupele. Vše k dispozici v lázních.
Představa veřejnosti o působení chemoterapie a ozařování je zkreslená. Ne každá léčba rakoviny nutně představuje celkové vypadání vlasů. Záleží na druhu onemocnění a zvoleném chemoterapeutiku včetně jeho dávkování. Jsou tedy pacienti, kteří dočasně přijdou o většinu vlasů, jsou však i pacienti, u kterých je úbytek vlasů tak nepatrný, že si ho okolí ani nevšimne. Vypadávání vlasů v důsledku podávání chemoterapie představuje pro pacienty jeden z nejvíce traumatických aspektů této léčby. O kštici přijde cca 65 % pacientů. Počet postižených pacientů a intenzita ztráty vlasů je variabilní a závisí na typu podávané chemoterapie a léčebném protokolu.
Chemoterapeutika lze z hlediska počtu pacientů postižených vypadáváním vlasů rozdělit do čtyř základních skupin:
> 80 % u vřeténkových jedů (například paclitaxel),
60–100 % u inhibitorů topoizomerázy (například doxorubicin),
> 60 % u alkylačních činidel (například cyklofosfamid),
10–50 % u antimetabolitů (například 5-fluorouracil plus leukovorin).
Terapie kombinovaná ze dvou či více látek mívá za následek větší procento postižených pacientů se závažnější alopecií ve srovnání s použitím pouze jednoho typu chemoterapie.
Vypadávání vlasů začíná typicky jeden až tři týdny po začátku aplikace chemoterapie. Ztráta vlasů je vratná a nový porost začíná rašit většinou s odstupem 3 až 6 měsíců. U některých pacientů má nový porost jinou barvu, případně strukturu. Vlasy mohou být kudrnatější než původně nebo rostou šedivé, dokud melanocyty ve vlasových folikulech nezačnou opět normálně pracovat. Uvedené změny však bývají dočasné. Vzácně může docházet k trvalé alopecii, a to za použití léčebných režimů obsahujících busulfan a cyklofosfamid po transplantaci kostní dřeně. Kromě toho jsou rizikovými faktory chronická reakce štěpu proti hostiteli, předcházející expozice rentgenovému záření a věk pacienta. Zatím nebyl nalezen žádný lék, který by byl schopen zabránit vypadávání vlasů u pacientů po chemoterapii, pouze minoxidil byl s to zkrátit období bez vlasů. Použití minoxidilu nicméně neumožnilo zvrátit permanentní alopecii vyvolanou u pacientů léčených cyklofosfamidem a busulfanem.
Vlasy po chemoterapii rostou postupně, nejdřív vykoukne chmýří, které pak postupně sílí až do normální tloušťky vlasu. Po každé nové aplikaci chemoterapie to celé začíná od začátku, vypadnutí a postupný růst. Vlasy se vrátí do normálu až po ukončení všech chemoterapií.
Chemoterapie podávaná ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu může negativně zapůsobit i na vousy, obočí, řasy i ochlupení v podpaží a v oblasti genitálu.
V naší poradně s názvem SLIZNICE JÍCNU OBNOVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohacek.
Má někdo zkušenosti s léčbou popálené sliznice jícnu po chemoterapii ? Jak obnovit sliznici - čím ? Děkuji. Pište prosím na meil !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Chemoterapie může poškodit buňky ve sliznici, čímž dochází k zánětu (mukositida). Chemoterapie může způsobit bolestivé vředy, krvácení a infekce v jícnu. Mukositida je obvykle dočasná a zmizí do několika týdnů po ošetření chemoterapií.
Obtížné nebo bolestivé polykání, pálení žáhy nebo bolest v horní části břicha (v nadbřišku) by měly být oznámeny lékaři. Bolest způsobená zánětem jícnu (ezofagitida), může vadit při jídle. Někteří lidé proto musí dočasně změnit své stravovací návyky nebo užívat léky proti bolesti, pokud mají potíže s polykáním nebo polykání je pro ně bolestivé. Zůstaňte proto v péči svého lékaře a snažte se společně toto období překonat, než se sliznice jícnu zahojí.
Chemoterapie může mít různou podobu: tablety podávané ústy, roztok nebo mast aplikovaná zevně na pokožku, aplikace do svalu, aplikace do žíly, aplikace do nádoru.
Nejčastěji je chemoterapie podávána infuzí, a to nitrožilně. Chemoterapeutik je více druhů a záleží na rozhodnutí lékaře, který konkrétní lék a v jaké formě bude podáván. Kromě druhu a rozsahu rakoviny záleží na celkové kondici pacienta, jeho dalších onemocněních a na užívaných lécích. Doba a intenzita chemoterapie se u jednotlivých pacientů liší v závislosti na předchozích skutečnostech.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ LÉK NA METASTÁZE JATER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
Před rokem mi diagnostikovali rakovinu prsu, metastáze na játrech. Nasazena na půl roku chemoterapie a bioléčba,která trvá. Operace žádná nebyla - prý by nic neřešila, dne 9.9. bylo děláno PET vyšetření - vše v pořádku. Za měsíc mi začaly růst markry - metastázové a to na 9 a na 24, dne 25.10. proběhlo CT jater a bohužel se na jiném místě jater opět objevily metastáze 3 cm a 2x po 1 cm. Uplně mi to vyrazilo dech, vše jsem dodržovala, byla šˇˇtastná, že vše dopadlo dobře, dokonce jsem nastoupila do zaměstnání, něco jsem zanedbala, proč se to na těch játrech znovu objevilo. Ke své lékařce jdu až 4.11. do té doby se zblázním, můžete mi prosím, prosím poradit, proč se to znovu objevilo, co by se s tím dalo dělat, zda mohu nějak pomoci sama, obávám se opětovné chemoterapie, kterou se obávám bych již nezvládla. Prosím moc a moc o radu a odpověd, děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Při nádorovém onemocnění a chemoterapii hraje velmi důležitou roli psychika nemocného. Je proto opravdu vhodné praktikovat různé relaxační techniky. Nejbližší okolí postiženého by se k němu mělo chovat normálně a nepřipomínat mu nezvyklým jednáním jeho nemoc. Někdy může pomoci návštěva psychologa. Pokud důvěřujete bylinné léčbě, tak během chemoterapie a po ní vám mohou pomáhat různé bylinné čaje.
Doporučení při chemoterapii: nekouřit a nepít alkohol, hodně spát a odpočívat, nerozčilovat se a vyhýbat se stresu, jíst a pít v menších dávkách, ale častěji, vyhýbat se tučným, mastným, smaženým, ostrým a přesoleným jídlům, nenosit upnuté oblečení (aby netlačilo jak na břicho – zažívání, tak na hrudník – dýchání), nejezte několik hodin před chemoterapií (předejdete nevolnosti).
Co jíst: mléčné tekuté přípravky (acidofilní mléko či podmáslí), čerstvé jogurty, netučný tvaroh, sýr Cottage, ovesné a obilné kaše, kuskus, luštěniny, libové maso, drůbeží, telecí či jehněčí, ryby (losos, tuňák), rýži, vařená vejce, oříšky (loupané mandle, lískové oříšky, vlašské, kešu). Z ovoce jahody, borůvky, maliny, hroznové víno, černý rybíz, červený rybíz, ostružiny, brusinky, jablka, broskve, meruňky. Ze zeleniny brokolici, zelí, artyčok, červené a žluté papriky, avokádo, chřest a lilek. Důležité jsou především kvalitní bílkoviny a dostatek všech vitamínů a minerálů. Je lepší jíst víckrát denně po malých porcích. Stravu mějte pestrou a vyváženou.
Jak jíst: vyhněte se jídlům s extrémní teplotou, suchým a silně kořeněným pokrmům, jezte raději studená jídla. Není nutné dodržovat pravidelné časy pro stravování, jezte podle své chuti. Intenzivní vůně ve stravě mohou vyvolávat nevolnost. Tekutiny pijte až 30 minut po jídle. Stravu dobře rozkousejte. Po jídle odpočívejte nejlépe vsedě. Při nevolnosti dýchejte zhluboka a pomalu.
Pokud už má pacient se snášením chemoterapie negativní zkušenost, může se u něj vyvinout takzvané reflexní zvracení, kterým pak trpí už při přípravě na další cyklus chemoterapie. Pak může přicházet na další léčbu s určitým odporem, špatně ji snáší, čímž se dopředu snižuje její celková účinnost.
Ve svém příspěvku TO SVEVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den, v článku se zminujete o alternativní léčbě rakoviny slinivky (byliny, aminokyseliny). Mohla bych poprosit o podrobnější informace?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Svevi.
Anona ostnitá je plod stromu graviola, a to je zázračný zabiják rakovinných buněk, 10000x silnější než chemoterapie. Účinně útočí na zhoubné buňky 12 typů rakoviny a zabíjí je, včetně rakoviny tlustého střeva, prsu, prostaty, plic a slinivky. O třech složkách je dokázáno, že jsou při zpomalování růstu rakovinných buněk 10 000 krát silnější než Adriamycin, běžně používané chemoterapeutické léčivo! A co navíc, na rozdíl od chemoterapie složky extrahované ze stromu graviola selektivně pronásledují a zabíjí pouze rakovinné buňky. Nepoškozují zdravé buňky!
Dále si přečtěte informace od MUDr. Warburga a Dr. Budwigové
Používejte: čínské houby, colostrum direct, aloe vera gel Sivera, breussova zeleninová směs, čaje protirakovinné - aspoň půl litr denně jednoho z čajů /šalvěj + meduňka + třezalka + máta/ s čajem z červeného lapacha/čaj Inků/, z pakostu smrdutého a Guduchi-nepálsky-vše k dostání v lékárnách, lněný olej + lněné semínko + 10 %tvaroh/silný alt. protirakovin. přípravek dle Dr. Budwigové, kličkový olej- denně 1-2polévkové lžíce /lze užívat současně s kefírem z tibetské houby, anone ostnitá, vitamin- B17 k dostání z Mexica, USA, náš preparát obsahuje zanedbatelné množství, enzymy - 1 až 2x ročně využívat Wobenzym 800mg 3x denně 10tbl půl hod před jídlem. Při zažívacích obtížích dop. tibetskou houbu k výrobě kefíru/snadné, levné, zharmonizuje mikrobiální systém střev a navrátí potřebnou chuť k stravování. Vždy alternativní léčbu konzultujte se svým lékařem.
Chemoterapie se používá u nádorových onemocnění. Může vést k úplnému zničení nádoru, zastavení jeho růstu, částečnému zmenšení nebo zmírnění problémů, které nádor vyvolává. To, jak bude chemoterapie úspěšná, závisí na mnoha faktorech. Tím nejdůležitějším faktorem je druh a rozsah nádorového onemocnění a také to, zda již vznikly metastáze.
V naší poradně s názvem REVMATICKÁ ARTRITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Taťána.
Dobrý den, manželovi byla diagnostikovaná revmatická artritida. Prosím o radu.
Jak podpořit léčbu bylinkami, popřípadě dietou?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Revmatoidní artritida je dlouhodobá autoimunitní porucha, která primárně postihuje klouby. Revmatoidní artritida se projevuje horkostí, otokem a bolestí kloubů. Bolest a ztuhlost se často zhoršují po odpočinku. Nejčastěji se jedná o zápěstí a ruce, přičemž na obou stranách těla jsou obvykle postiženy stejné klouby. Příčina revmatoidní artritidy není doposud známa, pouze se předpokládá, že ji způsobuje kombinace genetických a environmentálních faktorů. Hlavní roli při revmatoidní artritidě hraje imunitní systém, který z neznámého důvodu napadá klouby. To má za následek zánět a ztluštění kloubního pouzdra. Nemoc dále ovlivňuje přilehlou kost a chrupavku.
Léčba je omezena pouze na zmírnění příznaků, protože skutečná příčina není známa a není tedy možné tuto nemoc léčit ani vyléčit. Cílem léčby je zmírnit bolest, omezit zánět a zlepšit celkové fungování člověka. Tomu může pomoci rovnováha mezi odpočinkem a cvičením, používání dlahy, rovnátek nebo podpůrných ortéz. K léčbě se často používají léky proti bolesti, steroidy a protizánětlivé léky ze skupiny NSAID (mnoho z nich se dá volně koupit v lékárně). Ke zpomalení vývoje revmatoidní artritidy lze použít antirevmatika (označení DMARD), jako je hydroxychlorochin a methotrexát (jen na lékařský předpis). V určitých situacích může pomoci i chirurgické řešení.
Co se týče přírodní léčby a diety, tak zde moc možností není. Dieta, která by zmírňovala postup revmatoidní artritidy, neexistuje žádná. Samozřejmě platí, že zdravá strava a pohyb jsou prospěšné vždy. Jako přírodní léčbu revmatoidní artritidy lze použít přírodní léky na zmírnění bolesti. Sem patří kapsaicin (přírodní výtažek z chilli papriček), alobal na bolest kloubů, akupunktura, masáže a cvičení. U některých pacientů pomohly magnety, které se přikládaly na postižená místa.
Mnoho lékařů ke zmírnění příznaků revmatoidní artritidy doporučuje ošetření teplem a chladem.
Chlad: Omezuje otoky a záněty kloubů. Například během záchvatů bolesti na postižený kloub umístěte balíček s ledem. Jen to nepřehánějte. Studený obklad přiložte jen na 15 minut a mezi ošetřeními si udělejte alespoň 30ti minutovou přestávku.
Teplo: Uvolňuje svaly a urychluje průtok krve. Můžete použít elektrickou vyhřívanou dečku nebo teplý vlhký ručník. Nepoužívejte příliš velké horko. Kůže se nesmí spálit. Tepelnou terapii můžete využít i ve sprše, kde necháte teplou vodu dopadat na bolestivou oblast. To může pomoci uklidnit projevy. Horká vana je dalším dobrým způsobem, jak uvolnit ztuhlé svaly. Nepoužívejte vířivky ani horké vany, pokud máte vysoký krevní tlak nebo srdeční onemocnění.
Vyzkoušejte hřejivou koňskou mast. Ta obsahuje kapsaicin, což je přírodní látka získaná z pálivých chilli papriček. Vědecké studie ukazují, že může pomoci zmírnit bolest.
Chemoterapie je název pro léčbu zhoubného nádoru pomocí léků, které se nazývají cytostatika. Tyto léky ničí nádorové buňky, ale zároveň poškozují i některé zdravé buňky. Z toho pak vyplývají mnohé nežádoucí účinky, které chemoterapii doprovázejí. Protože některá cytostatika účinkují lépe v kombinacích, skládá se chemoterapie často z několika léků, a to podle toho, který orgán nebo oblast jsou postižené. Léčba chemoterapií je velmi účinná, a pokud nedokáže pacienta vyléčit, může mu pomoci žít déle s lepší kvalitou života. O tom, jaká cytostatika bude pacient dostávat, rozhodne pouze odborný lékař na základě výsledků diagnostiky a celkového zdravotního stavu pacienta. Lékař také rozhodne dle druhu nádoru a jeho rozšíření v organismu, v jakých cyklech bude pacient chemoterapii dostávat. Její podávání může být buď každodenní, nebo jednou týdně, či jednou měsíčně. Během této léčby je obvyklá třítýdenní přestávka, aby měl organismus možnost vytvářet v orgánech a tkáních nové zdravé buňky. Léčba chemoterapií ve většině případů trvá 3 měsíce, ale někdy může celkově trvat až 3 roky. Odborný lékař však dokáže odhadnout, jak dlouho se bude chemoterapie podávat. Pokud má během léčby pacient jakékoliv potíže, je důležité je včas sdělit ošetřujícímu lékaři, protože na tom záleží úspěch léčby. Pokud se pacient během léčby bude cítit dobře a jeho zdravotní stav bude dobrý, může pokračovat i ve svém zaměstnání. Jestliže je lék podáván formou infuze, lze jeho podávání posunout na odpolední hodiny.
V naší poradně s názvem LAPACHO A RAKOVINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evušenka.
dobrý den ví někdo jestli se může lapacho užívat i při léčbě citostatiky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lapacho a cytostatika - cytostatika jsou látky, které se používají k léčbě nádorových onemocnění a hemoblastóz a jejich hlavním cílem je zastavení růstu buněk, jak nádorových, tak i těch zdravých. Smrtící efekt cytostatik je bohužel nespecifický, takže postihuje i zdravé buňky. Cytostatika = chemoterapie.
Lapacho je spíše uklízečka jedů z našeho těla. Takže při současném užívání cytostatik není dobré odvar z Lapacha pít, neboť by mohl snižovat účinek cytostatik a de facto by prodlužoval léčbu i utrpení pacienta. Naopak po skončení chemoterapie je Lapacho, stejně jako i ostatní detoxikační pomocníci, velmi vhodné.
Vypadávání vlasů je známkou toho, že chemoterapie dělá to, co dělat má. Chemoterapie má totiž podobný účinek i na jiné rychle se dělící normální buňky, včetně těch vlasových. Ne všechny koktejly cytostatik způsobují úplnou ztrátu vlasů, ale pokud je ve směsi silná látka adriamycin, ozdoba hlavy této látce jistě podlehne. Stejně tak i obočí a řasy a ostatní ochlupení po těle. Když vidíte holohlavou ženu, je to přinejmenším nezvyklý pohled, a můžete se vsadit, že jde skoro vždy o pacientku po chemoterapii. Z toho vyplývá dvojí problém: žena nejenže přichází o své vlasy, ale navíc i okolí zjistí, že se léčí s rakovinou.
Ztráta vlasů je častý nežádoucí účinek chemoterapie, který se však nemusí vyskytnout u každého nemocného. I když tento důsledek léčby nemocného neohrožuje, jde o nepříjemný nežádoucí stav. Naštěstí po skončení léčby vlasy v každém případě znovu narostou, často ve znatelně lepší kvalitě, než měly ty původní. S vlasy výjimečně vypadává i obočí, řasy a další ochlupení. Pokud je zřejmé, že je ztráta vlasů nevyhnutelná, cítí se ženy lépe v paruce, kterou by měly získat ještě před prvními příznaky a kterou jim lékař může předepsat. Je možné používat i tužku na obočí a umělé řasy.
Doporučená péče o vlasy v průběhu chemoterapie
Používejte nedráždivé šampony.
Používejte na vlasy měkké kartáče.
Při sušení vlasů nepoužívejte vysokou teplotu.
Nepoužívejte barvu na vlasy.
Nepoužívejte tepelnou ani chemickou úpravu vlasů (takzvanou trvalou).
V naší poradně s názvem BOLAVÉ NOHY PO CHEMOTERAPIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Můj příbuzný prodělal chemoterapii a nyní se mu rozbolavěli nohy - lýtka. Nohy má oteklé, dělají se mu otvory do lýtek, neustále mu z těchto ran něco teče a ničím se to nedá zahojit.Nohy mu stále ošetřujeme, přebalujeme, mažeme ruznými mastmi a k ničemu to nevede. Velmi prosím o radu, co by bylo dobré použít k ošetření.
Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je potřeba, abyste tyto problémy konzultovali s onkologem, který vedl chemoterapii vašeho příbuzného. Otevřené nohy mohou být následkem rozkolísané hladiny krevního cukru, ale také následkem chemoterapie. Než konzultaci s onkologem provedete, tak nohy pečlivě převazujte a udržujte bez zánětu. Proti zánětu otevřených nohou je dobrá mast na záněty - Triamcinolon.
Důležité je zvážit toxicitu podaného léku a množství jeho nežádoucích účinků. Zejména však záleží na tom, jak je chemoterapie úspěšná a jestli na ni pacient odpovídá.
Dopad léčby se hodnotí podle čtyř stupňů odpovědi organismu:
Úplná odpověď – nádorové ložisko zcela zmizelo a nejsou žádné další známky nemoci.
Částečná odpověď – nádor se zmenšil o více než 50 %, ale známky choroby zůstávají.
Přetrvávající onemocnění – velikost nádorového ložiska zůstává neměnná.
Progrese onemocnění – tumor se zvětšuje a na léčbu nijak nereaguje.
Toto hodnocení se provádí mezi léčebnými cykly. Pokud se nádor zvětšuje, chemoterapie je zastavena a pacient je převeden na jiný typ léčby.
V naší poradně s názvem VYPADAVANI VLASU PO CHEMOTERAPII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra 23 let.
Dobry vecer, chtela jsem se vas zeptat. Jsem 11 dní po chemoterapii,byla celkem silná, 4-denní. Mám dlouhe vlasy a zadna chemoterapie me uz neceka. Kdyz si prohrabnu vlasy zacinaji padat, pokazde kdyz vlasy procesu rukama. Myslite ze uz je mam oholit? jeste jich mam celkem dost. Jen se bojim,abych je neoholila predcasne,oni pak zacly rust a pak zase vypadaly. Jak rikam uz me zadna chemoterapie neceka. Dekuji za odpoved.Krasny vecer.:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nechte tomu volný průběh. Zatím můžete vlasy jen trochu zkrátit, aby nebyly tak těžké a vydržely na hlavě co nejdéle. Nelamte si s tím příliš hlavu.
Chemoterapie vedle nádorových buněk postihuje i ty zdravé. Důsledkem může být zejména poškození sliznic zažívacího traktu, porucha plodnosti a pokles krevních destiček nebo krvinek. Nepříjemný je také pokles bílých krvinek, které odpovídají za imunitu.
Mezi méně časté, ale přece se vyskytující nežádoucí účinky chemoterapeutické léčby dále patří: bolesti kloubů, obtížné dýchání, snížení objemu moči, pálení a řezání při vylučování moči, ztráta vlasů a ochlupení.
Ve svém příspěvku PROTONOVÁ LÉČBA A RAKOVINA PRSU - METASTÁZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka Kváčová.
Je možné protonovou léčbou léčit i metastázy po karcinomu prsu? Objevily se mi po asi tak 5 letech od léčby radioterapií.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava Galentová.
Dobrý den,
měla jsem rakovinu levé ledviny .Na stanovení původu vyoperovaného nádoru jsem čekala
od 3.3.2015 do 12.05.2015. CT plic provedeno až po několika urgencích koncem listopadu 2015. Zjištěny metastázy,a následovala chemoterapie, v pěti dávkách . Metastázy se po té nerozšiřovaly ale nezmizely. Následovala silnější chemoterapie a to jsem měla dostat tři,
ale po druhé dávce mě začalo zlobit srdce-aritmie. To byl březen 2016. Od té doby mě nikdo onkologicky neléčí ,ani krev je nezajímá. Chodím pouze k internistce a praktické lékařce.
K Ústecké onkologii jsem zcela ztratila důvěru. Byla jsem pozvána na kontrolní CT koncem ledna 2017 a na konkrolu 20.03.2017. Krev nepotřebovali, jenom mi lékařka sdělila,že metastázy přibyly. Od několika lékařů na onkologii jsem slyšela o biologické léčbě ale zřejmě pro mě není možná. Já se cítím dobře,jím, spím ,zvládám domácí práce a tak jsem znechucena tím, že mám bez léčby čekat na smrt . Prosím tímto o pomoc.
Děkuji.
Galentová
Ztráta vlasů je častý nežádoucí účinek chemoterapie, nemusí se však vyskytnout u každého nemocného. I když tento problém nemocného neohrožuje na zdraví, jde o nepříjemný nežádoucí účinek. Naštěstí po skončení léčby vlasy v každém případě znovu narostou, často ve znatelně lepší kvalitě, než byla ta původní. S vlasy výjimečně vypadává i obočí, řasy a další ochlupení. Když je ztráta vlasů nevyhnutelná, cítí se zvláště ženy lépe v paruce, kterou by si měly mít ještě před prvními příznaky a kterou jim lékař může předepsat. Je možné používat i tužku na obočí a umělé řasy.
V průběhu chemoterapie vždy používejte nedráždivé šampony. Používejte měkké kartáče na vlasy, které nedráždí pokožku. Při sušení vlasů nepoužívejte vysokou teplotu, abyste zbytečně nevysušovali pokožku hlavy, která je oslabená. Nepoužívejte barvu na vlasy ani jiné chemické úpravy vlasů, jako je trvalá. Ostříhejte si vlasy nakrátko.
Pokud je původ nádoru přímo v mozku, nazývá se primární mozkový tumor. Někdy se může rakovina šířit do mozku z jiných oblastí, například z plic nebo prsu. Pak se nazývá sekundární (nebo metastatický) mozkový tumor. Ve srovnání s ostatními typy rakoviny jsou mozkové tumory relativně méně časté, ale jsou považovány za nebezpečné pro svou polohu a občasnou agresivní povahu.
Mozkové tumory často narušují nebo tlačí na normální mozkovou tkáň a symptomy mohou být výsledkem tohoto tlaku. V závislosti na umístění tumoru v mozku může nemocný pociťovat různé druhy příznaků, ale i jiná onemocnění, například nějakou mentální poruchu.
Nádory mozku a míchy představují dosti rozmanitou skupinu onemocnění. Zhoubný nádor na mozku je někdy laiky označovaný jako rakovina mozku – toto pojmenování však není správné, správné označení je pouze nádor mozku. Nádory CNS (centrální nervové soustavy) rozdělujeme na nádory primární, které vznikají z buněk mozkové tkáně nebo okolních struktur, a na mnohem početnější skupinu nádorů sekundárních (metastázy s původem nádoru kdekoliv v těle).
Výskyt nádorů mozku je častější pro dvě věkové skupiny: děti do 5 let a dospělí po 50. roce života. Každý rok v České republice onemocní nádorem mozku přibližně 700 lidí, s mírnou převahou u mužů.
Nejběžnějším druhem nádoru mozku je takzvaný gliom, se zastoupením více než 50 % všech druhů nádorů CNS. Gliomy vznikají z buněk podpůrné mozkové tkáně a podle chování je můžeme dělit na nízce agresivní a vysoce agresivní. Jednotlivé poddruhy gliomů jsou například glioblastom či astrocytom.
Nízce agresivní gliomy rostou pomalu (roky) a prorůstají od okolní zdravé mozkové tkáně. Z toho důvodu nebývá jejich operační odstranění často kompletní. Může dojít i k jejich přeměně v agresivnější formy gliomu. Častěji se vyskytují v mladších věkových skupinách (20–40 let).
Vysoce agresivní gliomy mohou vzniknout přeměnou nízce agresivních gliomů, nebo vzniknou přímo ze zdravé mozkové tkáně. Příznačný je pro ně rychlý agresivní růst (týdny, měsíce), díky čemuž bývá jejich úplné operační odstranění spíše nemožné, nezřídka dochází k opětovnému růstu v operovaném místě. Častěji se s nimi setkáváme u starší věkové skupiny (po 50. roce věku).
K častým mozkovým nádorům patří také meningeomy, které bývají většinou benigní a vychází z buněk mozkových obalů. Jsou častější u žen po 50. roce života. I když bývají povahou benigní, mohou být díky svému tlaku příčinou nemalých zdravotních potíží.
Často se také objevují nádory mozkomíšních nervů – neurinomy, které jsou většinou benigní.
Dalším typem nádorů jsou adenomy hypofýzy. Představují 10–15 % všech nitrolebních nádorů. Mohou se vyskytovat jak v dětském, tak dospělém věku. Projevují se poruchami hormonálních funkcí a/nebo poruchami zraku.
Nádory vyskytující se většinou v dětském věku jsou meduloblastomy a ependymomy, které se mohou šířit mozkomíšním mokem.
Nádorové onemocnění mozku představuje pro pacienta i jeho okolí závažný problém. Nelze vždy předpovědět, jak bude léčba úspěšná a jestli se podaří vrátit pacienta do normálního života. Životní perspektiva pacientů s nádory mozku závisí na mnoha faktorech. Jedním z nejzásadnějších faktorů je histologický typ nádoru, možnost jeho radikálního odstranění operační cestou nebo zářením, citlivost k chemoterapii. Jsou nádory, které jsou dnešními metodami léčitelné a vyléčitelné. Na druhou stranu existuje skupina nádorů mozku, u nichž je i přes sebevětší snahu a pokroky v onkologii pravděpodobnost vyléčení malá. Léčbou však lze prodloužit život nebo alespoň zmírnit symptomy.
Mezi dnešní běžně používané léčebné metody patří operační výkon, ozařování, chemoterapie a symptomatická léčba. Pacient, který prodělal operaci nebo ozařování, eventuálně chemoterapii pro mozkový nádor, zůstává nadále v péči lékařů. V tomto období bývá pravidelně klinicky vyšetřován, v určitých intervalech bývají prováděny zobrazovací metody (CT nebo MR), EEG, laboratorní odběry. V případě recidivy nádoru je v první řadě zvažována opětovná operace nebo doozáření. Pokud jsou možnosti chirurgie a ozařování vyčerpány, bývá při dobrém stavu pacienta zvažována chemoterapie.
Ozařování je jedna ze základních léčebných metod. Může být použito jako metoda doplňková po operačním výkonu nebo též jako hlavní, kdy operační výkon není kvůli lokalizaci, pokročilosti nebo typu nádoru vhodný. Ozařování je metoda, která též poškozuje zdravé buňky, ty jsou však více odolné než buňky nádorové. Rozlišujeme dvě základní metody radioterapie, a to vnější, kdy zdroj záření (ozařovač) je mimo tělo pacienta, a vnitřní, kdy se radioaktivní materiál dává při operaci do lebky do nádoru nebo jeho lůžka. V České republice se vnitřní ozařování (brachyradioterapie) nepoužívá a rovněž ve světě je dominantní ozařování vnější (teleradioterapie).
Vnější ozařování (teleradioterapie) – záření vychází zvnějšku z ozařovacího přístroje do mozku. Lékařem-radioterapeutem je předem jasně definováno, jak velké bude ozařovací pole (ozářená část mozku), jak velká bude dávka záření a v kolika sezeních bude ozařování probíhat. Vše je stanoveno s ohledem na velikost nádoru, jeho typ, lokalizaci a celkový stav pacienta. Délka ozařování se zpravidla pohybuje mezi třemi až šesti týdny. Během této doby pacient při standardním ozařování dochází do ozařovny pětkrát za týden. Doba jedné denní dávky (takzvané frakce) trvá přibližně 3–6 minut. Aby bylo ozařovací pole vždy stejné, tedy aby se ozařovala vždy stejná část mozku, bývá hlava upevněna v umělohmotné masce. Někdy se využívá i stereotaktická radiochirurgie – forma vnějšího ozařování určená k intenzivní léčbě malých nádorů (do 3 cm). Pomocí speciálního zaměřovacího a fixačního zařízení může být do malé postižené oblasti podána poměrně vysoká dávka záření s minimálním rizikem poškození okolních zdravých tkání.
Vedlejší účinky spojené s radioterapií při mozkovém tumoru jsou vyvolány působením radiace na normální mozkovou tkáň, která tumor obklopuje. Brzy po prvním aplikování radioterapie se může u pacienta objevit bolest hlavy, nevolnost, zvracení, spavost, horečka a zhoršení neurologických symptomů, které mají vztah k tumoru; tyto symptomy by měly být v souvislosti s pokračováním léčby stále méně závažné. Symptomy se mohou zhoršit během několika týdnů až měsíců po aplikaci radioterapie; tyto příznaky by mohly napovídat, že tumor roste. Pravidelným sledováním symptomů je možné určit, zda je jejich příčinou tumor, nebo léčba. Vzhledem k povaze radioterapie se mohou některé dlouhodobé radiační účinky objevit měsíce, nebo dokonce roky po ukončení léčby. Doporučuje se vést si pro jistotu záznamy o všech takových projevech a následně je sdělit vašemu lékaři.
Častým vedlejším účinkem je i vypadávání vlasů, které se objevuje cca po dvou až třech týdnech ozařování a bývá omezené na ozařované pole. Vypadávání vlasů bývá většinou dočasné, při vyšších dávkách záření však může být i trvalé. Mezi pozdní vedlejší účinky jsou řazeny poruchy paměti a koncentrace, které vznikají za 1–3 roky po ozařování a dlouhodobě přetrvávají.
Detoxikace představuje v případě nádorového onemocnění doprovodný proces. Po chemoterapii je potřeba upravit prostředí organismu do maximální detoxikace, aby se mohl bránit vedlejším účinkům chemoterapie a zároveň ji v efektu podpořit. Boj s nádorovým onemocněním je dlouhý. Dochází při něm k postupné nápravě jednotlivých částí organismu, imunitního systému, souhry různých procesů v našem těle. K detoxikaci organismu je vhodný preparát Candid, který je připravený tak, aby pomáhal v kombinaci s ostatními přípravky zabraňovat rozrůstání nádoru. Je vhodné ho také užívat opakovaně. Některé nádory jsou specifické tím, že se na jejich vzniku podílejí viry (lymfatické uzliny, kosti) u jiných jsou to specifické mikroorganismy jako rickettsie (nádory kostní dřeně). U dalších hraje velkou roli hormonální nerovnováha (nádory prsu, prostaty, vaječníků, dělohy). Při těchto nádorech se doporučují preparáty VelienHelp a VelienDren.
Na detoxikaci organismu jsou vhodné i bylinné směsi. Ty se podávají mimo jídlo (tedy 30 minut před jídlem, nebo 2 hodiny po jídle).
Principem radioterapie je cílené ozařování nádorů v opakovaných cyklech, které způsobí ve všech ozářených buňkách nevratné změny. Tyto změny vedou ke zničení nádoru, ale i k poškození všech tkání ozářených zároveň s ním. Proto se ozařování důkladně plánuje, aby nádorové buňky dostaly co největší dávku záření a zdravá tkáň byla co nejvíce ušetřena.
V léčebných aplikacích se nejčastěji používá gama záření a urychlené elektrony. Ve specializovaných centrech se ozařují nemocní také protonovými svazky, neutrony a těžkými ionty.
Rozhodne-li se tým lékařů použít záření, provede se nejprve plánování léčby na přístroji zvaném simulátor. Ten se velmi podobá běžným rentgenovým přístrojům a věrně napodobuje budoucí ozařovací podmínky. Následuje zobrazení nádorového ložiska pomocí běžného počítačového tomografu a zakreslení značek na tělo nemocného, které slouží k zaměření nádoru laserovými svazky. V průběhu několika dnů pak lékaři s laboranty a fyziky připraví s pomocí počítačů nejvhodnější ozařovací program. Vybírají z různých možností směrů záření, vyberou optimální typ záření a jeho energii, stanoví celkový počet dávek záření i jejich velikost. K dodržení správné polohy nemocného vůči zdroji záření se vytvářejí speciální fixační pomůcky, například maska na obličej, speciální lůžka a podobně. Tvar ozařované oblasti je upraven s ohledem na vztah nádoru k okolním zdravým orgánům zvláštními pomůckami.
V současné době se používají dvě základní techniky radiační léčby.
Při teleradioterapii se nachází zdroj záření mimo pacienta, a to obvykle ve vzdálenosti několika desítek centimetrů. Běžné ozařování trvá 4–7 týdnů. Nemocný dochází každý pracovní den na ozáření, které trvá několik minut. Samotné záření není doprovázeno žádnými nepříjemnými pocity. U některých diagnóz je vhodné, aby se podaly dvě dávky denně. Tento způsob ozáření s sebou přináší více nežádoucích účinků. Jindy, zvláště je-li nemocný v horším celkovém stavu, se lékaři rozhodnou podat méně dávek, které jsou však silnější. Kúra záření pak netrvá déle než dva týdny a skládá se z jedné až deseti dávek.
Brachyterapie je metoda, při níž dochází k těsnému naléhání zdroje záření na nádorové ložisko. Obvykle se podává v jedné až třech dávkách jednou za týden. Každá dávka trvá několik desítek minut. Tato metoda nachází své uplatnění při léčbě nádorů dutých orgánů (děloha, plíce), nádorů děložního čípku, při léčbě neoperovatelných kožních nádorů, méně často pak v léčbě dalších nádorů (prsu, prostaty).
Radioterapie probíhá stejně jako chemoterapie v cyklech. Pro určitý typ nádoru na konkrétním místě je vypočtena minimální souhrnná dávka ozáření, kterou by měl dostat. Ta činí například pro sarkom 60 grayů (gray je jednotka dávky záření). Pro sousední zdravé tkáně je vypočtena dávka maximální. Ta samozřejmě závisí na orgánu, který je v blízkosti, některé orgány snášejí ozařování hůře a některé lépe. Navíc existuje maximální povolená dávka na jedno ozáření.
Požadovanou dávku záření nelze nádoru dodat najednou, protože by to bylo velmi rizikové pro život pacienta. Proto se celková dávka rozdělí do jednotlivých malých dávek – frakcí. Pacient je ozařován opakovaně a z různých směrů a v různém rozsahu. Neměnná je jen skutečnost, že proud záření je vždy směřován na nádorovou hmotu. Ozařování má také krátkodobé a dlouhodobé následky, které vyplývají z poškození kůže a dalších ozářených orgánů.
Obecně existují tři režimy ozařování:
Normofrakcionace – ozařování jednou denně pět dní v týdnu do dosažení celkové dávky. Při jednom ozáření je maximální dávka 2 Gy, týdně tedy nádor dostane dávku 10 Gy. U výše zmíněného sarkomu to znamená pravidelné ozařování po dobu šesti týdnů.
Hyperfrakcionace – ozařuje se častěji než 1x denně, ale pokaždé menší fyzikální dávkou (například 1,5 Gy). Tento režim se používá u některých velmi rychle rostoucích nádorů.
Hypofrakcionace – u některých nádorů postačí ozařování méně často než pětkrát týdně. Dávka na jedno ozáření pak může být vyšší, třeba 2x týdně 4,2 Gy.
Celkové nežádoucí účinky se vyskytují v případě, že je ozářen velký objem tkáně, například hrudník, břicho nebo mozek. Mohou se objevit příznaky připomínající chřipku – slabost, malátnost, bolesti hlavy, únava. Někdy se vyskytnou nevolnosti a zvracení, které lze omezit volbou lehké a pestré stravy spojené s dostatečným přísunem vitamínů (kromě vitamínu B12). Každý týden kontroluje lékař zdravotní stav ozařovaného pacienta, podle potřeby doplňuje další vyšetření (krevní rozbory).
Během chemoterapie je nutné vyhnout se barvení vlasů, odbarvování a dalším chemickým úpravám. Vhodné není ani používání žehličky, kulmy a krepovacích kleští! Nové vlasy je třeba chránit před velkým teplem a přímým sluncem a také před mrazem, musíte tedy volit vždy vhodnou, lehkou pokrývku hlavy.
Ztráta vlasů (alopecie) je naštěstí dočasná, po ukončení chemoterapie dojde k obnovení vlasového porostu. Stupeň poškození pohlavních orgánů cytostatiky a s tím související funkční důsledky, stejně jako možná změna (reverzibilita) tohoto poškození, závisí na několika okolnostech, ale především na druhu a dávce podaného cytostatika. Pozdní následky po radioterapii se objevují po třech a více měsících od ukončení léčby (12 až 24 měsíců) a jsou neměnné (ireversibilní). Jedná se o některá orgánová poškození, vznik nežádoucích účinků radioterapie závisí do určité míry na dávce ozáření a ozařovaném místě, například oblast hrudníku, oblast malé pánve. Po ozařování místa s vlasovým porostem může být ztráta vlasů (alopecie) trvalá, někdy zůstává v ozařovaném místě i zvýšená pigmentace kůže.
Nemoc se může prodloužit tím, že se objeví komplikace (mohou vzniknout třeba pozdním rozpoznáním onemocnění i nedodržením léčby). Nemoc může ještě zvýšit jaterní testy a může být i počátkem žloutenky. Zároveň může dojít i k plicním komplikacím, neboť zvětšené uzliny nemusí být jen v krku, ale i kolem dýchací trubice, což tlačí na dýchací cesty a způsobuje jejich zúžení. Pokud pacient s tímto zúžením není pod neustálou kontrolou, může dojít k jeho zadušení. Proto u této komplikace většinou dojde k hospitalizaci takto nemocného člověka. Výjimečně může dojít k neurologickým komplikacím, tedy k záchvatům či zánětu mozkových blan. Krevní komplikace jsou jenom přechodné, může dojít k dočasnému poklesu bílých krvinek nebo k odumření červených krvinek.
Po skončení nemoci se člověk může vrátit do svého běžného režimu. Mononukleóza obvykle nezanechává následky. Člověk, který prodělal mononukleózu, se ale nesmí stát dárcem krve, protože vir mononukleózy v jeho těle zůstává. Zároveň pro prodělání tohoto onemocnění, by se člověk měl stát částečně imunním vůči této nemoci. V těle jsou totiž vytvořené protilátky, které zabraňují propuknutí této nemoci v takové síle. Člověk tedy může mononukleózou onemocnět, ale nikdy už v tak vážném průběhu.
