KAPOSIHO SARKOMU FOTO

Průběh onemocnění

Epidemický Kaposiho sarkom se vyskytuje v souvislosti s onemocněním AIDS. V současné době je nejčastějším typem. Při onemocnění dochází k poškození imunitního systému a v takovémto stavu je u pacienta, který je zároveň infikován herpesvirem Kaposiho sarkomu, rozvinutí Kaposiho sarkomu pravděpodobnější, protože organismus nedokáže s virem dostatečně kvalitně bojovat. Tento druh sarkomu se označuje jako „AIDS definující“ onemocnění, to znamená, že pokud se u HIV pozitivního pacienta vyskytne, pacient má oficiálně AIDS (pacienti totiž mohou být pouze HIV pozitivní, až po určité době u nich dochází k plnému rozvinutí AIDS).

Kaposiho sarkom se nejčastěji objevuje na kůži a na sliznicích, například v dutině ústní. Je bohatě prokrvený a má podobu zarudlých, hnědých nebo tmavomodrých skvrn, které vystupují nad úroveň pokožky. Nádor vycházející z mízních cév je může poškodit, což vede k narušení odtoku mízy z postižené části těla a ke vzniku otoku (lymfedému). Jak bylo uvedeno výše, může se v některých případech Kaposiho sarkom vyskytovat i hluboko v těle, například v trávicí a dýchací soustavě. Pak může způsobovat průjmy, krev ve stolici; nebo kašel a vykašlávání krve.

Zdroj: Léze na kůži při HIV

Léze na kůži při HIV

U pacientů infikovaných HIV infekcí dochází k výskytu onemocnění Kaposiho sarkomu, který je charakteristický lézemi na kůži. Typicky se projevuje je jedna nebo víc lézí na nohou, kotnících nebo ploskách nohou. Léze nerostou příliš rychle a nepříliš často se objevují nové.

Zdroj: Infekce HIV

Méně časté nádory

Do kategorie méně častých nádorů patří:

Morbus bowen – Bowenova choroba

Bowenova choroba je kožní nádor, který se podobá zhoubnému spinocelulárnímu karcinomu. Jde o prekancerózu, to znamená, že se s vysokou pravděpodobností změní na maligní nádor. Vzniká kdekoliv na těle. Nejprve vzniká malá červená mírně se ošupující skvrna. Postupně se skvrna zvětšuje, několik skvrn splývá do jedné. Pod šupinatým povrchem vzniká eroze až vřed. 20 % případů Bowenovy choroby se časem změní na maligní spinocelulární karcinom, který prorůstá do hlubších struktur kůže a metastazuje. Léčí se chirurgickým odstraněním.

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom vzniká z buněk výstelky cév napadených herpesvirem Kaposiho sarkomu. Navenek se projevuje nejčastěji purpurovými až hnědými nádory hlavně na dolních končetinách nebo v oblasti obličeje. Je jednou z takzvaných AIDS definujících chorob, to znamená, že pokud se objeví u HIV pozitivního člověka, považuje se ten již za osobu trpící rozvinutou chorobou AIDS. Kaposiho sarkom se samozřejmě může rozvinout i osob, které HIV pozitivní nejsou, nejčastěji jde o starší muže středomořského původu.

Zdroj: Solární keratóza

Příznaky

Kaposiho sarkom je nádorové onemocnění způsobené herpesvirem HHV-8, který je podobný například viru Epstein Barrové, způsobujícímu mononukleózu. Herpesvirus HHV-8 napadá buňky výstelky lymfatických nebo krevních cév a způsobuje jejich abnormálně rychlé množení a prorůstání do okolních tkání. Tyto abnormální buňky pak tvoří na kůži purpurové až fialové či hnědé nádory, které mohou být často poměrně nenápadné. Jindy působí nádory značně bolestivé otoky především v oblasti nohou, třísel a kolem očí. Sarkom se může rozšířit i na plíce, játra či zažívací trakt a v tom případě může být dokonce život ohrožující. V zažívacím traktu totiž může docházet ke krvácení, postižení plic může následně působit problémy s dýcháním. Je-li jedinec infikován tímto virem, neznamená to, že se u něj musí rozvinout Kaposiho sarkom, naopak, naprostá většina infikovaných nikdy tento sarkom mít nebude. Udává se, že onemocní pouze asi 5 procent nakažených. Rizikem je oslabení imunitního systému, ať už po transplantacích, kvůli vrozenému deficitu, nebo – a to především – u pacientů s AIDS.

Zde můžete vidět, jak vypadá Kaposiho sarkom.

Zdroj: Léze na kůži při HIV

Liposarkom

Je naštěstí vzácná forma tukového nádorku. Liposarkom téměř nikdy nevzniká v kůži. Liposarkom má tendenci vznikat hluboko pod kůží a nejčastěji roste na stehnech, v tříslech nebo na zadní části břicha. Pokud se tento liposarkom začne zvětšovat anebo začne být bolestivý, tak je třeba konzultovat tento stav s kožním lékařem. Kožní lékař nejspíše provede odběr malého množství tkáně z lipomu pomocí biopsie a histologickým vyšetřením zjistí přesnou formu sarkomu a pak zvolí nejvhodnější léčbu.

Zdroj: Lipomy

Příznaky

Charakteristickými příznaky rakoviny jazyka jsou:

• ložiskový přetrvávající bílý povlak na jazyku, nehojící se vřed;
• problémy s polykáním, váznutí soust;
• potíže s mluvením;
• bolest v ústech, v krku, a to zejména při polykání;
• zvětšení krčních uzlin;
• zápach z úst.

Nádory mohou vznikat přímo ze struktur jazyka (sval, sliznice) nebo z okolních struktur, jako jsou lymfatické uzliny, podjazyková slinná žláza, krční mandle nebo jiná lymfoidní tkáň, struktury kůže (spinocelulární karcinom, bazaliom, melanom), dále pak teratom, adenokarcinom, lichen planus nebo Kaposiho sarkom.

Zdroj: Rakovina na jazyku

Léčba

Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.

Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.

Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.

Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je třeba léčbu dobře zvážit a snažit se minimalizovat vedlejší účinky (nevolnost, zvracení, ztráta vlasů, změny v krevním obraze a bolestivé boláky v ústech). Kvůli poklesu počtu krvinek může také dojít k rozvoji anémie, náchylnosti k infekcím a prodlouženému krvácení při drobných poraněních (z důvodu nedostatku krevních destiček). Některá chemoterapeutika mohou poškodit nervy a způsobit tak necitlivost částí těla, hlavně prstů na rukou i nohou.

Biologická léčba je založena na podávání chemických látek normálně produkovaných tělem za účelem pomoci organismu s bojem s nádorovými buňkami. Používanými látkami jsou například interferony, které se podávají injekčně do svalu nebo do podkoží. Pro polovinu pacientů je tato léčba velmi účinná, především u těch bez dalších infekcí a s dobrým imunitním systémem. Léčba je to však dlouhodobá, trvá nejméně šest měsíců. Vedlejší účinky jsou mírnější, většinou v podobě chřipkových příznaků, někdy ale může dojít i k poškození jater.

Bohužel neexistuje účinné očkování proti tomuto druhu viru, proto se v současné době prevence zaměřuje na zabránění rozvoje klinického obrazu Kaposiho sarkomu u již infikovaných. Aplikují se známá preventivní opatření, jako je bezpečný sex s řádnou ochranou (to znamená s kondomem) s lidmi, které člověk dostatečně době nezná, či nepoužívat použité injekční stříkačky a jehly. U všech lidí je pak třeba pracovat na posílení imunitního systému, který především u lidí již infikovaných může zabránit viru, aby začal poškozovat cílové buňky.

Zdroj: Léze na kůži při HIV

Sarkom u koček

U koček se můžeme setkat s 3 typy sarkomů: virového původu, postinjekčního původu a nevirového neinjekčního původu.

Sarkom virového původu – je způsoben virem FeLV, je velice vzácný, prevalenci má cca 2 %. Objevuje se u mladých jedinců. Chirurgické odstranění nemá velký význam.

Postinjekční sarkom – nejčastěji se vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění, a to minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů lze využít radioterapii či chemoterapii. Z chemoterapeutik je možné využít doxorubicin, cyklofosfamid, mitoxantrone nebo piroxicam. Novinkou v léčbě postinjekčního sarkomu je imunoterapie. Na trhu je k dostání přípravek s názvem Oncept IL-2, který obsahuje kočičí interleukin-2 canarypoxviru. Tento interleukin stimuluje některé buňky imunitního systému k tomu, aby napadaly rakovinné buňky. Největší efekt v léčbě byl zaznamenán v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru. Přípravek lze použít u nádorů, které dosahují maximálně 2–5 cm a nešíří se do dalších částí těla. S imunoterapií se začíná nejlépe měsíc od odstranění nádoru. Léčebná kúra se sestává z 6 dávek po 1 ml, první 4 dávky se aplikují po týdnu, poslední 2 dávky pak co 2 týdny. Každá dávka se rozdělí do 5 injekcí podávaných pod kůži kolem místa chirurgicky odstraněného nádoru.

Prevence postinjekčních sarkomů u koček spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.

Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.

Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary odebrané s velkým okolím, ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace. Další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, dále přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).

Zdroj: Sarkom u zvířat