NATAŽENY PUPEK bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Natržení či natažení břišního svalu je velmi bolestivé postižení. Natažení vznikne, přetížíme-li svaly, zejména pak jejich pružnost. Většině příhod natažení svalu se dá předejít, a to zejména rozcvičením a správným prováděním pohybů.
Pozor na bolesti v pravém boku
Nezaměňte natažený sval za jiné onemocnění, které může mít stejné příznaky. Může se například jednat o takzvaný gastroezofageální reflux. Tento problém je způsoben uložením jícnu, který spojuje hltan se žaludkem.
Hluboká a tupá bolest nad pupkem s vyzařováním do zad doprovází akutní zánět slinivky.
Tupá, bodavá až ostrá bolest v nadbřišku, která se rozvine ve svíravou bolest na různých místech podbřišku, provází vedle dalších příznaků (horečka, zimnice, bolesti svalů a nevolnost) střevní chřipku.
Bolest okolo pupku či v pravém podbřišku trápí vedle klasických projevů pacienty s Crohnovou nemocí (chronické onemocnění postihující nejčastěji konečný úsek tenkého střeva).
Tupá bolest v zádech a v boku, vyzařující i do stejnostranné dolní poloviny břicha, může provázet ledvinovou koliku.
Bolest v pravém podžebří je typická pro žlučník. Někdy vyzařuje do zad a k pravé lopatce, jindy začíná ve středu břicha a vyzařuje vpravo, v další fázi přechází do levého podžebří. Bolest je silná, krutá až nesnesitelná a bývá popisována jako ostrá, bodavá nebo jako tlak. Mezi doprovodné jevy žlučníkového záchvatu patří pocení, slabost, nevolnost či zvracení.
Tupou až silnější ostrou bolestí v oblasti pravého podžebří se obvykle projevují jaterní potíže.
Bolest v pravém podbřišku je typická pro zánět slepého střeva. Mírná bolest doprovázená nevolností či zvracením a nespecifickým pocitem (například křeče) ve střední části břicha kolem pupku se během dvou až čtyř hodin přesune do oblasti pravého podbřišku. Podle typu onemocnění může být bolest lokalizována i vpravo v oblasti bederní páteře nebo vlevo v oblasti pánve. Pohyby, chůze a kašel bolest stupňují.
Také akutní gynekologické bolesti mohou mít charakter náhlé příhody břišní.
Léčba
Pokud je sval na boku natažený, je zapotřebí hlavně klid. Snažte se sval několik dní nezatěžovat. Kromě toho je vhodné přikládat ledové obklady. Postupem času pak svaly začněte rozhýbávat. Ledové obklady aplikujte během počátečních potíží, zhruba v prvních 24 hodinách, a to každou hodinu zhruba na 10–15 minut. Využívejte také protizánětlivé masti. Pokud je sval hodně bolestivý, je vždy nutné kontaktovat lékaře, který diagnostikuje problém a doporučí vhodný způsob léčby. Může totiž jít o větší poškození, kdy je v krajních případech zapotřebí i chirurgického zákroku.
V naší poradně s názvem JAK LÉČIT NATAŽENÝ ŠLACHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den v říjnu jsem spadla ze stahovacích schodů a na jedné ruce jsem si natáhla šlachy pořád to bolí při nějakém pohybu a ruku pořádně nenatáhnu před sebe natož ji dát za zády mažu voltarenem a beru prášky voltaren jen mi utlumí bolest jinak nic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tato zranění úponů a šlach se léčí dlouho a je třeba mít postiženou končetinu dlouhou dobu v klidu. Nejlépe zafixovanou v ortéze. Rovněž je přínosem, když je léčba prováděna pod dohledem lékaře ortopeda. Pokud vás i po dvou měsících silně ruka bolí, tak bude potřeba provést revizi šlach vyšetřením u lékaře a podle výsledků určit další léčbu. Objednejte se proto u svého ortopeda a prodiskutujte s ním jak máte dále postupovat.
U nataženého svalu máte pocit, že je zkrácený. Máte tendenci si sval neustále protahovat a masírovat. Nic se tím ale nemění. Natažený hamstring není v pravém slova smyslu natažený, ba ani zkrácený. Správně řečeno je stažený a může se druhotně zkrátit. Protahováním se ovšem problém nevyřeší. Sval se dostává do normy poté, co se zlepší postavení páteře a zapojení svalů trupu.
Na natažený sval může pomoci i Priessnitzův obklad. Je vhodné namazat postižené místo nějakou protizánětlivou či hojivou mastí, například Traumaplant, Ibuprofen, Voltaren, Dolgit a podobně, na to dát igelitový sáček a celé obmotat obinadlem. Ideální je tento obklad aplikovat na noc, čím déle zábal na noze vydrží, tím lepší bude jeho účinek.
V naší poradně s názvem NATAŽENÝ STEHENNÍ SVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
jak léčit přetrvávající potíže - bolest , noha není dobře ovladatelná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro stanovení správné léčby je třeba vyšetření a proto se s těmito bolestmi obraťte na lékaře ortopeda a neurologa. Oba lékaře seženete na poliklinice ve větším městě.
Mezi příčiny natažení svalu na boku patří chlad, únava, špatný pohyb a nadměrná zátěž, na kterou daný jedinec není zvyklý. Důvodem, proč se svalstvo takto přetíží, je obvykle jeho nedostatečné zahřátí či chronické potíže. Sval na boku se může natáhnout, či dokonce natrhnout také v důsledku dehydratace organismu či při jeho překyselení.
Příznaky
řezavá bolest, která znemožňuje obvyklý pohyb
dochází ke křečím svalstva
poškozené místo rovněž otéká, může vzniknout i viditelný hematom v podobě modřiny či podlitiny
Ve svém příspěvku FRAXIPARINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel kotasek.
zdravim prosim vas proplaci VZP pripravek na trombózu FRAXIPARINE dekuji za informaci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Dobrý den 5 den užívám Fraxiparine v pichu 0,6ml. mám natažený šlachy v kotníku a proto mě zajímá jestli si mužu na to dát jedno pivo.Děkuji na odpověd
K natažení svalu na zádech dochází tehdy, pokud dojde k překročení napětí, které mohou svalová vlákna vydržet, například v souvislosti s břišním svalstvem. Při natažení svalu vždy dochází k přetržení svalových vláken, jejich počet však není tak významný, aby se dalo hovořit o natržení, nebo dokonce přetržení svalu.
Příznaky
dominantním příznakem je bolest
přítomna je i bolest klidová, a to při nádechu
sval může být citlivý na dotek a kůže nad postiženým svalem bývá teplejší
Léčba
Sval se nesmí dále zatěžovat ani protahovat. Nutný je klid. V prvním okamžiku je důležité chlazení. V rámci první pomoci může být proveden obstřik chladicím sprejem. V prvních 24 hodinách se doporučuje co nejčastější přikládání ledu. Následně je vhodné spíše zahřívání, které vede ke snižování svalového napětí. Na bolest se používají protizánětlivé masti a masti proti otoku. Aplikace je vhodná přes den i na noc. Délka léčby je různě dlouhá a závisí na míře poškození svalu. Pokud se jedná o menší svaly s malým poškozením, stačí jeden týden.
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, asi v září jsem po odlakovani nehtů u nohou objevila toto. Myslela jsem, že je prst natažený. Bohužel nehet vypadá stejně:-(. Prosím o radu. Zda se nejedná o melanom. Dekuji Ivana K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Melanom to není, takže můžete být v klidu. Ovšem problém to je, protože je to počátek oddělení nehtu od ploténky a možný následný vznik plísně pod nehtem. Příčinu hledejte ve své obuvi. Právě těsná obuv a nedostatek prostoru pro prsty vytváří tyto otlaky. Zkontrolujte své boty a vyřaďte všechny, které jsou těsné.
Natržení svalu v podbřišku je postižení, při kterém jsou pohmožděna svalová vlákna v důsledku prudkého mechanického pohybu, na který není sval adaptován. Predisponujícím faktorem je krvácení do svalu (podlitiny), zvýšené napětí svalů, zevní vlivy jako chladné počasí, přílišné přehřátí anebo chybějící rozcvičení. Postižení je častější u jedinců, kteří se sportu nevěnují pravidelně.
Příznaky
bodavá či řezavá bolest, která nutí k přerušení pohybu
namožené břišní svaly vedoucí k rozvoji křečí
lokální otok
lokální bolestivost při pohmatu vyšetřující osobou
Natažený sval se léčí klidem, jehož délka závisí na velikosti poškození svalu. To dokáže přesněji určit pouze lékař. Sportovec s nataženým svalem by měl dodržovat klidový režim, po odeznění příznaků pak zahájit činnost s velmi lehkou intenzitou. Vyvarujte se protahování svalu nebo „zkoušení“ jeho funkčnosti, zda už je vše v pořádku.
Následující tipy vám mohou pomoci léčbu nataženého svalu urychlit:
V akutní fázi, tedy zhruba prvních 24 hodin, je vhodné sval průběžně ledovat, ideálně deset minut každou hodinu.
Později spíše sval udržovat v teple, což zmírní svalové napětí.
Účelné je dané místo stáhnout elastickým obvazem.
Pokud bolesti do několika dnů neodezní, nebo se alespoň nezmírní, měli byste se poradit s lékařem, který případně doporučí rehabilitaci. Kromě rehabilitace pod dohledem fyzioterapeuta lze léčbu doplnit o další podpůrné terapie, jako je:
lymfodrenáž,
masáž,
akupunktura.
Léčbu lze částečně urychlit aplikací mastí a gelů, účinný a cenově poměrně výhodný je například FLECTOR EP GEL, z bylinných mastí například Koňská mast hřejivá.
Škála rehabilitačních výkonů, které jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění, je široká, od fyzikální terapie přes léčebnou tělesnou výchovu po vodoléčbu. Při fyzikální terapii je hrazena galvanizace, iontoforéza, magnetoterapie, diatermie, elektrická nervová stimulace. Alternativní metody, jako například použití laseru, rázové vlny či klasické masáže, z prostředků veřejného zdravotního pojištění hrazeny nejsou.
Podmínky pojišťoven:
Doporučení ošetřujícího lékaře.
Absolvování rehabilitační léčby ve zdravotnickém zařízení, které má s příslušnou zdravotní pojišťovnou uzavřenou Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb a má indikovaný diagnostický nebo léčebný výkon nasmlouván.
Léčba vysokovýkonným laserem je vhodná v podstatě ihned po zranění. Délka terapie je 5 až 10 minut. Cena ošetření se liší podle jednotlivých rehabilitačních center. Obvykle se pohybuje okolo 300 Kč. Při akutním zranění se doporučují jedna až dvě návštěvy, v případě chronického zranění je vhodné uskutečnit minimálně pět návštěv.
Bolest ze stažení svalů zadní strany stehna, tedy hamstringů, potkává velmi často běžce i neběžce. Zpravidla problémy začnou po náročnějším běhu či po tréninku rovinek, tedy tréninku rychlosti. Objeví se nepříjemné a stálé napětí zadní strany stehna, které se pohybem zhoršuje. Zpočátku ho můžete cítit jen při rychlém nebo příliš dlouhém běhu. Postupně se ale objevuje i při pomalém běhu a nakonec vás ruší i v klidu.
Naše babičky při bolesti svalů používaly tyto osvědčené, běžně dostupné bylinky:
Kopretina řimbaba: Vzhledem k tomu, že má bylina protizánětlivé i protibolestivé účinky, velmi dobře dokáže brzdit zánětlivé procesy v kloubech. Berete-li tinkturu řimbaby podle návodu, ustupuje bolest a zánět se léčí bez vedlejších účinků.
Kostival lékařský: Kostival lékařský (lidově černý kořen či svalník větší) se často používá při problémech s pohybovým ústrojím. Rostlina roste převážně na vlhkých místech na březích potoků a řek. Využívá se hlavně její kořen, a to zevně ve formě mastí. Některé výzkumy dokazují toxicitu kostivalu. Výtažky z kořene kostivalu účinně působí na výrony, modřiny a namožení svalů při sportu. Tlumí otoky, zrychluje hojení, odstraňuje bolestivost kloubů, vazů a svalů. Každopádně masírování postižených míst mastí nebo olejem s obsahem kostivalu lékařského vám během chvíle uleví od nepříjemných pocitů.
Kurkuma: Velmi účinná na bolesti svalů je pasta z koření kurkumy. Připravíte ji lehce, jeden díl mleté kurkumy a dva díly vody se povaří asi deset minut. Ještě vlažnou pastou natřete bolavé místo. Zbylou můžete uložit v uzavřené nádobě do lednice na příště. Chcete-li, aby se lépe roztírala, přidáte trochu přírodního oleje. Kurkuma snižuje citlivost na bolest, ale má i řadu dalších pozitivních účinků. Přidáváním tohoto žlutého koření do jídel svému organismu zcela jistě prospějete.
Měsíček lékařský: Jedna z našich nejznámějších léčivek. Roste v přírodě, ale i na zahrádkách, má žlutooranžové květy. Účinné jsou listy, květy, stonky. Používá se ve formě masti, kterou si jednoduše připravíte smícháním jednoho dílu byliny se čtyřmi díly sádla. Pozor neškvařit, jen zahřívat! Hojivá mast je samozřejmě běžně k dostání i v lékárnách.
Pelargonie růžová: Je to klasická balkonová rostlina, která dobře přezimuje v domácích podmínkách. Její listy voní po citrusech. Vně se používá na bolesti kloubů a svalů. V případě, že ji pěstujeme v bytě, můžeme nasekané (rozmixované) listy přiložit jako obklad na postižené místo. Nejlépe před spaním, protože i její vonné silice zklidňují a navozují hluboký spánek. Listy se dají také vmíchat do oleje nebo lékařské vazelíny a používat k mazání nebo masážím právě na zmírnění bolesti natažených svalů. Připravený produkt musíte uchovávat v chladnu. Mast velmi dobře účinkuje i na přesušená místa na kloubech.
Recept: Bylinný masážní prostředek připravíte macerováním čerstvé nebo sušené byliny v oleji v poměru 1 : 3, nebo zapuštěním do lékařské vazelíny. Ale použít se dá i vepřové sádlo, kokosový olej, případně jiná tuková složka, nejlépe na&nbs
Namožené břišní svaly v těhotenství vznikají přímým podnětem nečekaného anebo rychlého pohybu, kdy se projeví jako bolest břišních svalů. Je o velmi nepříjemnou situaci vzhledem k těhotenství.
Léčba
Léčba obecně spočívá v ukončení činnosti, důležité je zaujmout klidovou polohu, v akutní fázi je dobré bolestivé místo ledovat, je možné lokálně použít nesteroidní antiflogistika (Ketoprofen, Voltaren). Při rozsáhlejších poraněních je nezbytná prevence trombózy a podávání analgetik (léků proti bolesti). Následuje pozvolná odborně vedená rehabilitace pod vedením fyzioterapeuta dle rozsahu poškození.
Pokud dojde k tomu, že se zákožka dostane do kůže člověka, tak vyvolá onemocnění, které se projeví teprve za 4–6 týdnů, to znamená, že inkubační doba je měsíc až měsíc a půl. Prvním a velmi nápadným projevem nemoci je intenzivní svědění, které se dostavuje typicky v noci. Svědění se označuje jako pruritus. To souvisí s tím, že se člověk pod peřinou více zahřívá, což zákožce umožní lepší životní vitalitu. Dále se na kůži, pro svrab v typických lokalizacích, objevují projevy přítomnosti zákožky. Těmito místy jsou: meziprstní prostory rukou, zápěstí, lokty, podpaží, okolí bradavek, pupek, genitál, hýždě a klenby nohou. Patognomickým příznakem (příznak, který se vyskytuje pouze u této nemoci) jsou chodbičky, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm. Sekundární projevy mohou zahrnovat ekzematizaci pokožky, exkoriaci (poranění kůže po škrábání), drobné pupínky a podobně. Od této klasické formy svrabu ještě odlišujeme několik zvláštních variant, které mohou způsobit diagnostické rozpaky, neboť nejsou úplně typické, co se týče příznaků a výskytu. Jedna forma se vyskytuje u lidí s vysokým hygienickým standardem. Nebývá u ní natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Tato varianta svrabu se označuje jako scabies mytých. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny. Další typ svrabu se označuje jako scabies nodularis, ten je charakteristický tím, že jeho lokalizace je podobná jako u klasického svrabu, ale dochází k vystupňované imunologické reakci, tedy ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži. Poslední variantou je scabies norvegica (neboli scabies crustosa či scabies hyperkeratotica) projevující se velkými pupeny a odlupující se kůží. Tato varianta je způsobena velkým množstvím parazitů (v řádu milionů). Postiženy bývají osoby s poruchou imunity (imunosuprimovaní jedinci), dále lidé, kteří mají sníženou vnímavost ke svědění, a mentálně retardovaní. Další rozdíl je v tom, že tento typ svrabu může postihovat hlavu, krk a nehty.
Dubová kůra se běžně používá ve formě odvaru, dnes nejčastěji pro vnější užití. Blahodárně působí při poranění kůže, od malých až po větší rány, které potřebujeme vydezinfikovat a zastavit krvácení. Má poměrně silný protizánětlivý účinek, aplikuje se i na již zanícené rány, jež se špatně a dlouho hojí, proto byla dříve velmi vyhledávaným pomocníkem. Stejně tak bychom se k ní měli vracet i dnes, jakožto přírodní produkt má minimum nežádoucích účinků. Můžeme si z ní připravit koupel, využít ji k oplachování nebo jako obklad. Kromě zmíněných poranění a zánětů kůže léčí i mokvavé ekzémy, plísňové infekce kůže, bércové vředy, akné apod. Lze ji kloktat v případě paradentózy a infekce v krku a ústní dutině.
Odvar na léčbu hemoroidů patří k nejjednodušším domácím lékům, jehož výrobu zvládne každý. Budeme potřebovat hrst nasušené kůry (pokud nemáme vlastní zásoby, bez problémů ji koupíme), kterou nasypeme do hrnce a zalijeme dvěma litry studené vody. Uvedeme do varu a pod pokličkou na mírném plameni povaříme deset minut. Tekutinu přecedíme do vany a doplníme vodou o teplotě přibližně 38 stupňů tak, aby nám hladina sahala nad pupek. Koupeme se zhruba deset minut, poté tělo řádně osušíme. Opakujeme třikrát týdně. Koupele z dubové kůry přináší úlevu, ale neměli bychom zapomínat na to, že se nejedná o léčbu v pravém slova smyslu, ale o zmírňování nepříjemných následků onemocnění. Při dlouhodobých problémech, zvláště pokud se náš stav nezlepšuje, je rozhodně lepší vyhledat lékaře, který doporučí další možná řešení. Dnes je variant více, operace nebývá vždy nutností.
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.
