Nervusischiadicus dostává vlákna z kořenů L4 – S3 a je největším nervem sakrálního plexu. Prochází úžinou v místě foramen infrapiriforme. Je vulnerabilní (zranitelný) zejména po výstupu z foramen infrapiriforme (i. m. aplikace léků do gluteální krajiny) a při anomálním průběhu skrze m. piriformis. Vysílá motorická vlákna pro flexory zadní strany stehna a pro svaly bérce a nohy, senzitivně inervuje laterální a dorzální části lýtka a nohu samotnou. Ve svém průběhu se dělí na 2 hlavní větve — n. peroneus a n. tibialis.
Brnění rukou může mít příčinu neurologickou, poúrazovou, spojenou s krční páteří nebo s problémem v oběhovém systému. Pokud se vyskytuje pouze brnění, mrazení, mravenčení, pocity chladu, pak to může být v případě rukou projev syndromu karpálního tunelu, kdy dochází k utlačení středového nervu (nervus medianus) v zápěstí, někdy syndrom karpálního tunelu trápí také těhotné ženy, kterým otéká zápěstí kvůli zadržování vody.
I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
Postižený se ve většině případů u obrny nervus facialis, což je latinský název lícního nervu, ráno probudí a z koutku úst mu vytékají sliny. V zrcadle zjistí, že nemůže zavřít oko, které slzí. Nemůže ani mrknout, na postižené straně jsou vyhlazené vrásky a asymetricky pokleslý ústní koutek.
Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.
U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.
Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervus vagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).
Kolem jícnu a žaludku vede tzv. bloudivý nerv (nervus vagus). U citlivých jedinců může při podráždění tohoto nervu (například při snědení velkého množství jídla, při nadýmání, ale i po relativně normálním množství jídla) dojít k srdečním arytmiím. Pokud trpíte arytmií po jídle a pokud jsou všechna běžná laboratorní vyšetření v pořádku, doporučuje se takzvaný holterovský (24hodinový) monitoring tlaku krve k upřesnění příčin jeho případného kolísání, poté je stanovena léčba. Tyto arytmie se mohou projevovat jakoby vynecháním tepu. Je to velice nepříjemné, tento stav může doprovázet dušnost a kašel.
Syndrom karpálního tunelu je útlakový syndrom způsobený postižením či poškozením středního nervu (nervus medianus) v karpálním tunelu. Tlakové poškození může vzniknout například po úrazu zápěstí, zánětu šlach a vazů v této oblasti nebo poslední dobou častým chronickým přetížením zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačem, tedy jako nemoc z povolání. Uváděny jsou rovněž hormonální změny v organismu, jako je užívání antikoncepce, těhotenství či menopauza.
Karpální tunel je průchod, jímž se některé nervy, drobné cévy a šlachy svalů dostávají z předloktí do dlaně. Ohraničen je ze stran vyvýšeninami zápěstních kostí (eminentita carpi ulnaris et radialis), zadní stěna je tvořena zápěstními kůstkami a zepředu je kryt zápěstním poutkem ohýbačů (retinaculum musculorum flexorum). Spolu s mnoha dalšími strukturami zde prochází i nervus medianus, který v této oblasti může být tlačen okolními strukturami na tuhé stěny tvořené zápěstními kůstkami, což vede k následné symptomatologii syndromu karpálního tunelu.
Při operativním řešení je důležité brát v potaz možnou variabilitu průběhu větví nervu medianu, jejichž přetětí je jednou z nejčastějších komplikací otevřených zákroků.
Bolest bederní páteře a břicha může vyvolávat dráždění sedacího nervu (n. ischiadicus) například po prudkém pohybu do otočení, při zvedání těžkých břemen, ale i při výhřezu ploténky. Nerv může být drážděn i probíhajícím zánětem. Tomuto onemocnění říkáme různými názvy jako ústřel, ischias či lumbago. Jedná se o prudkou bolest bederní krajiny spojenou s reflexním stažením svalů, znemožňující zpravidla jakýkoli další pohyb. Proto – přestože se časem tato bolest samovolně vytrácí – bývá lumbago velmi nepříjemnou a omezující záležitostí.
Pokud bolí bedra a břicho, může se jednat i o příznak onemocnění vnitřních orgánů. Bolesti beder nejčastěji souvisejí s nemocemi ledvin, případně u žen s gynekologickými infekcemi. Rozpoznat bolest beder způsobenou svalovým přetížením od té vyvolané ledvinami není jednoduché. Je však důležité i na tuto variantu myslet, protože se může jednat o zánět ledvin, který přejde-li do chronické fáze, může vést až k renální insuficienci a trvalému poškození ledvin. Bolest beder při onemocnění ledvin je lokalizována spíše mezi posledním žebrem a křížovou kostí, a navíc pokud v tomto místě na pár vteřin lehce přitlačíte, ucítíte prudkou tupou bolest vycházející „zevnitř“.
Papiledém je otok papily zrakového nervu způsobený vzestupem nitrolebního tlaku. Kolem optického nervu je prostor, který se nazývá subarachnoidální. Tento nitrolební tlak způsobený především tumorem, krvácením, případně infekcí, zvýší tlak i kolem hlavovému nervu č. II (nervus opticus), v jehož středu probíhá centrální retinální žíla, která asi po 8 mm opouští nerv, kříží meningy a je zranitelná. Ukazuje se, že hlavní podíl na otoku papily má otok axonů daný mechanickým útlakem v lamina cribrosa sclerae (porušený ortográdní axoplasmatický transport). Axon neboli neurit je dlouhý výběžek na neuronu (nervové buňce). Je obalen myelinovou pochvou s Ranvierovými zářezy, mezi nimiž probíhá přenos nervového vzruchu skokem. Myelinová pochva je tvořena Schwannovými buňkami, které svou membránou omotají axon.
Mozkové či hlavové nervy, latinsky nervi craniales, jsou nervy periferní nervové soustavy, které na rozdíl od spinálních nervů vycházejících z míchy, vystupují z mozkového kmene (prodloužené míchy, Varolova mostu a středního mozku). Z mozkového kmene vystupuje třetí až dvanáctý hlavový nerv, první a druhý hlavový nerv jsou vývojově výchlipkami mozku. U člověka existuje 13 párů hlavových nervů, tradičně jich je ale rozlišováno pouze 12, označovaných číslicemi od I do XII. Zbývající pár, objevený později, nervus terminalis, je ve skutečnosti první. Aby nebylo nutné měnit tradiční číslování, označuje se číslem 0. Většina nižších obratlovců má 17 párů hlavových nervů (oproti blanatým mají navíc nervy postranní čáry). Společně s míšními (spinálními) nervy tvoří mozkomíšní (cerebrospinální) nervy. Jedná se o párové struktury vystupující z mozkového kmene, výjimku tvoří I. a II. hlavový nerv.
Ptáte se, co že je to ten karpální tunel a jak se projevuje? Jedná se o nejčastější onemocnění horních končetin vůbec. Vzniká dlouhodobým stlačením středového nervu (nervus medianus) v oblasti zápěstí právě v prostoru nazývaném karpální tunel. Útlak nervu má za následek postupně narůstající bolesti, brnění, nemožnost udržet předmět v ruce, což podstatně zhoršuje kvalitu života. Onemocnění postihuje častěji ženy než muže a jeho výskyt narůstá. Ale my zde naštěstí máme recept, jak si ulevit od těchto bolestí.
Ingredience
Budete potřebovat: 20 tablet acylpyrinu, 5 listů aloe stromkové nebo cca 10 dkg aloe vera, 0,5 l alpy.
Postup
Jak na to: V půllitru alpy nechte vyluhovat 20 tablet acylpyrinu. Rozmixujte listy aloe a přidejte je ke směsi. Občas protřepte, po necelém týdnu sceďte a můžete použít.
Dávkování
Je zcela jednoduché: Bolavé ruce si mažte před spaním nebo mějte svou medicínu po ruce i v noci.
Pokud jste nevěřící Tomášové, tak není nic jednoduššího než tyto recepty vyzkoušet a zhodnotit jejich účinnost na vlastní kůži.
Názvem karpální tunel se označuje úzká štěrbina v oblasti zápěstí, která je ze tří stran obklopena zápěstními kůstkami a ze čtvrté strany na ni naléhá pevný zápěstní vaz. Syndrom karpálního tunelu je jedním z nejčastějších útlakových syndromů. Vzniká permanentním stlačením středového nervu (nervus medianus), k němuž dochází nejčastěji přetížením, úrazem, otokem některé ze šlach, kostní ostruhou, dislokací či výpotkem, což je pak příčinou bolestí a trnutí. Hlavními původci vzniku jsou chronické přetěžování zápěstí nebo dlouhodobé vystavení zápěstí tlaku. Nejvyšší výskyt se udává u zaměstnání, kde je požadována dlouhodobá práce na počítači, dále u hry na klavír a podobně. Pokud není práce na počítači z ergonomického hlediska v pořádku, dochází k trvalému tlaku na zápěstí, čímž dojde ke zbytnění vazu kryjícího karpální tunel, který začne utlačovat nerv. Problém může být také důsledkem onemocnění zánětu žil nebo vazů. Objevuje se také velmi často v těhotenství, neboť pro toto období je charakteristické zadržování vody a tvorba otoků. Celkově je jeho výskyt až 4x častější u žen než u mužů a takřka vždy se vyskytuje na dominantní ruce. Během života se diagnostikuje asi u 4 % obyvatelstva.
Jícen (oesophagus) je trávicí trubice dlouhá asi 25 cm, která navazuje na hltan ve výši obratle C 6 a dolního okraje hrtanu (prstencové chrupavky), sestupuje před páteří hrudníkem, prochází bránicí ve výši obratle Th 10 a končí ve výši Th 11 vyústěním do žaludku v místě zvaném ostium cardiacumkardie. Žaludek ústí do dvanáctníku a ten do tenkého střeva. V klidu má jícen průměr okolo 1,5 cm, je předozadně zploštělý, nad bránicí mírně vřetenovitě rozšířený. Při průchodu potravy je však schopen se roztáhnout na dvojnásobný průměr (dělá peristaltické pohyby). Při pohledu ze strany je jícen zakřiven v souladu s páteří. Sbíhají se v něm žilní pleteně, tepny, mízní cévy a nervy. Podle průběhu má jícen tři části:
pars cervicalis: místo, kde před jícnem sestupuje průdušnice; jícen je vůči ní posunut lehce doleva a v místech styku průdušnice s jícnem probíhá po obou stranách nerv laryngeální (nervus laryngeus recurrens); řídké vazivo za jícnem je pokračování retrofaryngového prostoru;
pars thoracica: místo, kde jícen probíhá v mediastinu, a to kraniálně těsně při páteři; za jícnem je v těchto místech aorta, před ním je trachea;
pars abdominalis: úsek od průchodu bránicí do žaludku dlouhý cca 1–2 cm; dotýká se vzadu bránice, vpředu levého laloku jater a plynule přechází do žaludku.
Velký otok tváře je také hlavním příznakem příušnic. Při nich virus napadá tkáň příušní slinné žlázy, která se nachází ve tvářích. Ty jsou pak nateklé a v ústech na sliznici tváře u horních stoliček je viditelná boulička, která odpovídá oteklému vývodu ze slinné žlázy. Při zatlačení na žlázu může být viditelný výtok sekretu z bouličky. Díky očkování jsou dnes příušnice méně časté.
Otok tváře může být dále způsoben cizí tělesem v kůži nebo chorobným procesem, který v ní probíhá.
Mimo jiné může být způsoben rovněž rakovinou slinných žláz. Onemocnění postihuje ve většině případů příušní slinnou žlázu, která se nachází v tváři před boltcem. Žláza je zduřelá, tvář působí otekle. Jelikož se v okolí žlázy nacházejí větve lícního nervu (nervus facialis), může otok a zduření způsobit jeho útlak, což vyvolá obrnu obličejových svalů. Na straně nádoru je pak koutek povislý, vrásky jsou vyhlazené, jazyk je stočen ke straně, může být i povislé víčko.
Někdy jsou ale dříve objeveny až metastatické projevy, jakými je zvětšení krčních uzlin, než vlastní nádor, jehož projevy mohou být spíše nespecifické. Pokud má pacient otok tváře, měl by vyhledat lékaře, který určí příčinu a případnou léčbu. U nádoru se provádí chirurgické odstranění.
Jednou z možností operační léčby je stimulace nervus vagus (bloudivého nervu). Pacientovi je voperován přístroj, který je trochu podobný kardiostimulátoru. Nervový stimulátor je vložen podkožně pod levou klíční kost a dvě elektrody jsou též vedeny podkožně na levou stranu krku, kde stimulují nerv. Operace pro vagovou stimulaci není složitá a trvá maximálně dvě hodiny a není při ní otevírána lebka. Stimulátor zapojuje a programuje lékař speciálním bezkontaktním zařízením, které přikládá na hrudní stěnu. Tato velmi drahá léčba je určena pacientům, kteří splňují podobná kritéria jako pro klasickou operaci mozku, ale u kterých z různých důvodů nelze operaci provést. Zejména se to týká pacientů u kterých nebyla účinná nebo možná léčba antiepileptiky. Příkladem jsou pacienti, kteří mají záchvaty vycházející z více ložisek nebo mají epileptogenní zónu umístěnou tak, že ji nelze odstranit bez rizika poškození důležitých nervových center. Stimulace může pomoci i pacientům, kteří již byli operováni, ale neúspěšně.
Na rozdíl od klasické operace vagová stimulace epilepsii nedokáže vyléčit, pouze tlumí záchvaty. Jen málo pacientů (pod 10 %) je díky této léčbě zcela bez záchvatů. Výrazně se však sníží počet záchvatů, u asi 40 % pacientů o více než polovinu. Je třeba upozornit, že zlepšení není okamžité a plně nastupuje třeba až v druhém roce léčby. Někteří pacienti také udávají zlepšení nálady a paměti.
Akutní komplikace při zavádění stimulátoru jsou vzácné. Stimulátor je dlouhodobě dobře snášen. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou krátké epizody chrapotu, kašle a brnění v krku během stimulace. Bývají ale většinou mírné a časem vymizí. Vzhledem k extrémní ceně mohou vagový stimulátor zavádět jen vybraná pracoviště. Například v nemocnici Na Homolce bylo dosud zavedeno téměř 100 těchto přístrojů.
Příčin může být povícero, některé jsou neurologické, jiné souvisí spíše s oběhovým systémem. Pokud se vyskytuje pouze parestezie neboli brnění, mrazení, mravenčení, pocity chladu, pak to může být v případě rukou projev syndromu karpálního tunelu. Tato potíž je důsledkem toho, že je například po úraze nebo kvůli přetěžování ruky při práci s počítačem utlačován v zápěstí středový nerv zvaný nervus medianus, někdy syndrom karpálního tunelu trápí také těhotné ženy, kterým otéká zápěstí kvůli zadržování vody.
Poškození periferních nervů
Péči neurologa vyžaduje také druhá možná příčina, která připadá v úvahu, pokud někoho opakovaně trnou prsty horních i dolních končetin, ať už ve stejnou, či různou dobu. Může to signalizovat poškození mnoha periferních nervů, pak jde o polyneuropatii – u nás nejčastěji diabetickou nebo alkoholickou, ale příčin je mnoho, včetně těch neobjasněných.
Raynaudův syndrom
Když prsty nejen brní, ale navíc mění barvu – nejprve blednou a pak naopak zčervenají a přidává se bolest, půjde nejspíše o Raynaudův syndrom, někdy se též hovoří o Raynaudově příznaku či fenoménu. Nejčastěji bývají postiženy prsty, ale může se to týkat i celých rukou či nohou. Někdy není příčina syndromu zcela zřejmá, ale jde o projev přemrštěné aktivity nervů kolem drobných kožních cév, typické je to zejména pro mladší stresované ženy, které bývají postiženy pětkrát častěji než muži. Minimálně se část vlivu přisuzuje i hormonům, protože se potíže často objevují poprvé v pubertě a po klimakteriu naopak mizí. Častěji je ale Raynaudův syndrom sekundárním příznakem, který jen doprovází nějakou jinou hlavní potíž, ať už to jsou neurologické problémy, stavy po úraze, či problémy s oběhovým systémem. Podle lékařů je v tomto případě na místě odborné vyšetření. Jde nejspíše o příznak onemocnění tepen, které spadá do kompetence interních lékařů.
