NON HODGKINOVÝM LYMFOMEM a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Svědění kůže na holeních může být zdravotní problém, který přímo ovlivňuje vaše holeně. Může se jednat o onemocnění, které má jeden z příznaků právě svědění. Jde o onemocnění štítné žlázy a cukrovku. Mimo tato onemocnění mohou svědění holení kosti zapříčinit i zdánlivě banální záležitosti, mezi které patří například suchá kůže. Dolní končetiny, včetně oblasti holení a horních končetin, bývají náchylnější ke změnám vlhkosti a teploty, což způsobuje suchou pokožku. Pokožka tam může být náchylnější k vysychání než jiné části. Další možná příčina bývá chladné počasí. Když se ochladí, topení doma nebo v práci často snižuje úroveň vlhkosti. To může vaši pokožku vysušit a způsobit svědění. Stáří je také možnou příčinou těchto problémů. Jak stárnete, vaše pokožka nedrží vlhkost tak, jako dříve. To může mít za následek suchou, svědivou pokožku. U žen může být příčinou menopauza. Hormonální změny při menopauze mohou ovlivnit pokožku mnoha způsoby, včetně vysoušení.
Onemocnění se svěděním holení kosti
Svědění může být příznakem vážného onemocnění – takového, o kterém možná ani nevíte.
Lymfomy. Svědění se často vyskytuje u lidí s Hodgkinovým lymfomem a kožním T-buněčným lymfomem.
Rakovina kůže. Mnohokrát je jediným příznakem této rakoviny skvrna na kůži. Může to být skvrna nebo piha, které mění tvar nebo velikost. Někdy to bude svědit - možná to je důvod, proč si toho všimnete.
Pokročilé onemocnění ledvin. I když váš stav nesouvisí s cukrovkou, svědění je běžným příznakem, když vám začnou selhávat ledviny a potřebujete dialýzu .
Onemocnění jater. Při tomto onemocnění svědění začíná na dlaních nebo chodidlech a pak se šíří dál. Můžete mít cirhózu nebo ucpaný žlučovod. Hepatitida C, virová infekce, která způsobuje zánět jater, může také způsobit svědění kůže. Naštěstí je často vyléčitelná pomocí léků, které užíváte 2 až 6 měsíců.
Onemocnění štítné žlázy. Problémy se štítnou žlázou jsou další možnou příčinou svědění kůže. V některých případech může onemocnění štítné žlázy způsobit chronickou kopřivku. Vypadá jako vyvýšené, svědivé, červené skvrny nebo skvrny barvy kůže, které mohou přicházet a odcházet.
Pro potvrzení diagnózy je nezbytné histologické, respektive imunohistologické vyšetření nádoru, které lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně je nejčastěji získáván z lopaty kyčelní kosti, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň. Diagnóza lymfomu je často poměrně komplikovaná, včetně určení správného podtypu lymfomu. Proto by vždy měla být potvrzena na specializovaném pracovišti, které disponuje celým spektrem diagnostických technik.
Po stanovení diagnózy je nutné přikročit k celkovému vyšetření. Postižení lymfomem se může vyskytnout prakticky kdekoli. Při vyšetřovacím programu se sleduje osnova daná zejména lymfatickými orgány, obtížemi pacienta a typem lymfomu. Základním pravidlem je vyšetřit lymfatické orgány, v případě lymfatických uzlin je zapotřebí velmi pečlivé fyzikální vyšetření zaměřené na periferní lymfatické uzliny, slezinu, játra. Dále je standardem vyšetření CT se zaměřením na uzliny, na slezinu a játra. Pomocí CT lze vyšetřit i uzliny krční a axilární, někdy se volí ultrasonografické vyšetření, stejně jako v případě vyšetřování jater. V současné době se dostává do popředí použití celotělové pozitronové emisní tomografie. Tato metoda umožňuje detekovat místa s vysokou metabolickou aktivitou, přestože strukturálně ještě nemusí být abnormální, což může být případ nezvětšených, ale již lymfomem postižených uzlin. Vzhledem k tomu, že řadu nemocných je možné úspěšně vyléčit, je nutné pečlivě nemocného vyšetřit s ohledem na jeho schopnost být intenzivně léčen. Proto je u těchto nemocných nutné kardiologické vyšetření včetně echokardiografie, nefrologické vyšetření, vyšetření jaterních a plicních funkcí. Je nezbytné stanovit celkovou zdatnost nemocného, k čemuž se využívá osobní status pacienta. Na závěr klinického vyšetření jsou odborníci schopni popsat rozsah onemocnění, celkový stav nemocného a řadu prognostických faktorů.
Železo v potravinách má dvě formy – hem a non-hem. Železo označované jako hem se vyskytuje v živočišné potravě, která původně obsahovala hemoglobin, tedy v červeném mase, vnitřnostech, drůbežím mase nebo rybách.
Non-hem železo se vyskytuje především v rostlinné potravě, a to zejména v luštěninách, listové zelenině nebo sušeném ovoci. Určité množství non-hem železa se vyskytuje také v živočišné potravě.
Hem železo je v těle člověka vstřebáváno mnohem lépe než non-hem železo. Vstřebávání hem železa není příliš závislé na zásobách železa v těle a na potravinách, které jsou konzumovány spolu s hem železem. Naproti tomu vstřebávání non-hem železa je silně závislé na zásobách železa v těle (osoby s nedostatkem železa vstřebávají non-hem železo lépe než osoby, které mají železa v těle nadbytek) a je také více než u hem železa ovlivněno složením konzumovaného pokrmu.
Zdroje non-hem železa:
čočka velkozrnná – 7,54 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
kešu – 6,68 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
tofu – 5,36 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
fazole hnědé – 5,02 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
lískový ořech – 4,70 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
hrách – 4,43 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
mandle – 3,72 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
špenát – 2,71 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
sušené meruňky – 2,66 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
rozinky – 1,88 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
Zdroje hem železa:
kuřecí játra – 8,99 mg/100 g syrového masa
hovězí játra – 4,90 mg/100 g syrového masa
králičí maso (stehno) – 1,57 mg/100 g syrového masa
Lymfomy se mohou vyskytnout na různých místech lidského těla a jejich příznaky tak mohou být velmi rozdílné. Můžeme je rozdělit na příznaky místní, které jsou způsobené postižením konkrétního orgánu lymfomem, a celkové, což jsou příznaky, kterými tělo reaguje na přítomnost onemocnění. Můžeme se však často setkat i se situací, že se lymfom (dosud) žádnými příznaky neprojevuje a podezření na onemocnění lymfomem vyplyne až z běžného, například předoperačního vyšetření.
Většina Non-Hodgkinových lymfomů postihuje mízní uzliny a poté se může šířit i do dalších tkání a orgánů. Příčina vzniku onemocnění není zcela známa, dává se do souvislosti s dědičnými vlivy a postižením imunitního systému, jehož bezchybná funkce je nutná k obraně organismu vůči cizím částicím. Vznik Non-Hodgkinova lymfomu se také někdy spojuje s infekcí virem Ebstein-Barrové, který je vyvolavatelem mononukleózy. Takto postižená nádorová buňka je charakterizována nekontrolovatelným růstem a množením, tím ovlivňuje okolní zdravé buňky a utlačuje jejich funkci. Následkem je útlak zdravých buněk nádorovými buňkami.
B) přítomen alespoň 1 z příznaků: horečka neinfekčního původu > 38 °C, intenzivní noční pocení, váhový úbytek > 10 % tělesné hmotnosti za posledních 6 měsíců
Klinická stadia Non-Hodgkinova lymfomu
Stadium I – postižení 1 lymfatické oblasti nebo 1 extralymfatického orgánu
Stadium II – postižení 2 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice nebo lokalizované postižení 1 extralymfatického orgánu včetně postižení 1 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice
Stadium III – postižení lymfatických uzlin nebo orgánů na obou stranách bránice, které může být provázeno lokalizovaným postižením 1 extralymfatického orgánu nebo tkáně, nebo sleziny, nebo obojího
Stadium IV – difúzní nebo diseminované postižení 1 nebo více extralymfatických orgánů či tkání s nebo bez současného postižení lymfatických uzlin (označení postižení orgánů: h-játra, m-kostní dřeň, l-plíce, b-kosti)
Typickým projevem onemocnění je zvětšení mízních uzlin, nejčastěji v oblasti mezihrudí. To může vyvolávat kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi či poruchy polykání. Lymfatické uzliny mohou také svojí velikostí utlačovat dýchací cesty, což se projeví dušností. Projevem Non-Hodgkinova lymfomu může být i pohrudniční či osrdečníkový výpotek, který může pacienta ohrožovat na životě. V případě postižení uzlin v břišní dutině popisují pacienti bolest v této oblasti a viditelné je i zvětšení břicha.
Léčba Non-Hodgkinova lymfomu je závislá na rozsahu onemocnění. Ve většině případů spočívá v kombinaci radioterapie s chemoterapií. Každý typ lymfomu má své přesně dané léčebné schéma, které se zakládá na rozsáhlých celosvětových terapeutických zkušenostech. Chemoterapie je založena na aplikaci cytostatik, jako je metotrexát, cyklofosfamid, etopozid, adriamycin či vinkristin. Jejich účinek spočívá v blokádě množení a růstu nádorových buněk. Bohužel se tato léčba neobejde bez nežádoucích účinků, kromě nádorových buněk jsou totiž zasaženy i buňky zdravé. V rámci prevence šíření nádoru do mozku a páteře se podávají cytostatika také do páteřního kanálu. Radioterapie je lokální, kdy se ozařují místní nádorové masy. Léčba je vždy individuální dle stavu pacienta.
U prognózy tohoto onemocnění je na prvním místě věk, nemocní starší 60 let mají horší prognózu než nemocní se stejným typem lymfomu mladší 60 let. Ukazuje se také, že spíše než věk jako takový, jsou to celkový stav a přidružené choroby, které znemožňují podat dostatečně účinnou intenzivní léčbu. Nemocní starší 60 let, kteří absolvovali stejně intenzivní léčbu jako nemocní mladší, dosáhli stejných výsledků. Dalším důležitým faktorem je rozsah onemocnění, nemocní s pokročilým onemocněním mají horší prognózu než nemocní s iniciálními stadii I a II. Také nemocní s celkovými příznaky mají horší prognózu. Jako další faktory mohou sloužit i jiné parametry, a to velikost tumoru (nad 7,5, resp. 10 cm se hovoří o takzvaných „bulkách“), postižení některých extralymfatických orgánů, jako jsou například játra, plíce a další. Postižení CNS je často lokalizováno pouze na tento orgán (primárně extranodální lymfom), tento typ lymfomu má nepříznivou prognózu, takže se hodnotí zcela samostatně. V zásadě se však celkové přežití pacientů bez ohledu na typ a rozsah onemocnění pohybuje v rozmezí 70–85 %. Je však třeba neustále myslet na možnost znovuobjevení onemocnění, někdy do 1 roku od ukončení léčby, někdy ale i později.
Lokalizované svědění je většinou projevem nějakého lokálního poškození kůže, provází například bodnutí hmyzem, podráždění různými chemikáliemi a podobně, a odezní po zhojení defektu. Také různá infekční a chronická onemocnění jsou charakterizovaná svěděním spolu se svými viditelnými projevy, například lupénka či atopický ekzém, z přenosných chorob je to například svrab a jiná parazitární onemocnění. Tato onemocnění léčí dermatolog. Svědění kůže však také provází některá celková onemocnění a při pátrání po příčině je tak leckdy potřeba komplexní vyšetření internistou či alergologem. Rovněž různé alergie se často projevují svěděním a kopřivkou. Svědění může být i projevem poruchy odtoku žluče (látky ze žluče se hromadí v krevním oběhu a v kůži způsobují svědění), svědění se objevuje v konečném stadiu selhání ledvin, při onemocnění lymfomem, u poruch štítné žlázy, u infekce HIV. V léčbě se lékař nejprve zaměřuje na odstranění příčiny svědění. Pokud to není možné nebo je příčina neznámá, použijí se léky, které svědění potlačují.
Rakovina tlustého střeva je nádorové onemocnění tlustého střeva. V drtivé většině případů se jedná o kolorektální karcinom, proto se tyto pojmy obvykle chápou jako synonyma. Vzácněji však může být tlusté střevo postiženo i jinými typy nádorů, např. lymfomem, hemangiomem, sarkomem nebo metastázemi jiných nádorů.
Příčiny
Příčinou bývá chemický vliv rozkladných produktů stolice na buňky sliznice tlustého střeva, čímž se některé buňky stávají mutovanými. Mutované buňky se pak začínají nekontrolovaně dělit a vzniká nádorová tkáň. Za normálních okolností je lidský organismus schopen tyto mutované buňky odstraňovat. Pokud je jich však mnoho a organismus je již starší, nemusí to zvládnout, a vzniká rakovina. Asi deset procent pacientů s rakovinou tlustého střeva má k tomuto onemocnění dědičné dispozice. Tito pacienti získávají mutovanou DNA již od svých rodičů. S familiární příčinou kolorektálního karcinomu se setkáváme asi u dvaceti procent všech pacientů s rakovinou tlustého střeva.
Příznaky
Prvním příznakem rakoviny střev je krev ve stolici. Ta se objeví, protože nádory krvácejí: když se nádor objeví na konci tlustého střeva nebo v konečníku, krev ve stolici by měla být jasně rozpoznatelná. Pokud je ale nádor na začátku tlustého střeva, krev uschne ještě dřív, než se dostane ven z těla, a bude proto neviditelná. Dalšími příznaky jsou průjem, zvracení, nebo naopak zácpa. Pokud je nádor na konci tlustého střeva nebo v konečníku, může být velmi těžké dostat stolici skrz, což způsobí zácpu, anebo velmi tenkou stolici. Nádor někdy může zablokovat tlusté střevo úplně a způsobí tak vnitřní překážku. To znamená, že střevem nic neprojde, a někdy nemůže do tlustého střeva proudit ani krev. Toto způsobuje velmi vážné a bolestivé křeče. Neplánovaný úbytek na váze je také jedním z příznaků, protože pokud tělo začne samo od sebe snižovat hmotnost, znamená to, že je chyba v metabolismu. V tomto případě to znamená, že nádor produkuje chemikálie, které zrychlují metabolismus.
Prognóza
Při včasném odhalení nemoci (pomocí vyšetření stolice na okultní krvácení) je prognóza velmi dobrá. Vždy záleží na rozsahu onemocnění.
Léčba
Důležitá je přesná a včasná diagnóza a je podstatné rozeznat, zda jde o polyp nebo nádor. Diagnóza se provádí buď irigografií, což je rentgenové vyšetření, nebo kolonoskopií, která se používá zejména k potvrzení diagnózy, nebo aby se nádor či polyp přesně lokalizoval. Nejběžnější léčbou rakoviny tlustého střeva je operace, při níž se nádor odoperuje spolu s několika mízními uzlinami. Zdravé části střeva se poté znovu spojí dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější: Ko
Svědění kůže provází některá celková onemocnění a při pátrání po příčině je tak leckdy potřeba komplexní vyšetření internistou či alergologem. I různé alergie se často projevují svěděním a kopřivkou. Svědění může být také projevem poruchy odtoku žluče (látky ze žluče se hromadí v krevním oběhu a v kůži způsobují svědění), svědění se objevuje v konečném stadiu selhání ledvin, při onemocnění lymfomem, u poruch štítné žlázy, u infekce HIV.
Svědění kůže způsobuje také nedostatek vitamínu B12, přičemž nedostatek tohoto vitamínu může vypadat stejně jako Alzheimerova nemoc. Svědivost může způsobit i nedostatek vitamínu D a E.
Suchost kůže má za následek intenzivní svědění u starších pacientů, nejčastěji v zimě při pobytu ve studeném prostředí či po sprchování v horké vodě. Postihuje záda, boky, břicho, pas a části končetin vzdálenější od těla.
Svědění může mít řadu příčin od pouhé narušené kožní bariéry přes alergie, hormonální vlivy, chronické infekce až po autoimunní onemocnění. Další příčinou může být překyselení organismu (únava, zimomřivost, studené končetiny, bolest hlavy, snížená imunita, alergie, špatné hojení ran, poruchy nervů).
Při klinickém fyzikálním vyšetření se nachází v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (takzvaná karcinóza peritonea) se nachází v dutině břišní ascites (přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas se prokazuje rovněž splenomegalie (zvětšená slezina), zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázemi do jater. V laboratoři se obvykle potvrdí zvýšená hodnota sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, oproti tomu však zbylé jaterní testy normální. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastází je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stadiích nemoci je často obtížná. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastáze ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení rovněž abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých se ví, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastází.
Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tedy maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), se pátrá vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluví se o takzvaných endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu tak lze již na základě zjištěných klinických příznaků.
Léčba jaterních metastází maligních nádorů je obvykle neúspěšná, tudíž zbytečná, protože jaterní metastáze, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již o generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba se zaměřuje především na primární nádor. Celková chemoterapie (léčba protinádorovými léky, takzvanými cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infuzní léčbu chemot
S non-REM fází postupně přichází hluboký spánek, při REM fázi tělo vypne všechny svaly, ale mozek je naprosto bdělý. Právě tehdy se lidem zdají sny. Je to zdánlivě paradoxní, proč na jedné straně má člověk skoro bdělý záznam EEG, a na druhé straně má vypnuté svaly. To má svou logiku, protože kdyby jednal podle snů, tak by si mohl ublížit, kdyby vstal, spadl z postele, skočil do imaginární vody a podobně. Fáze spánku si mezi sebou konkurují. V první části noci má převahu hluboký spánek. K ránu naopak ustupuje a přibývá REM spánku. Organismus se tak připravuje na ranní vstávání. Frekvence střídání spánkových fází má vliv i na to, jak dlouho by měl člověk spát.
Boom bílých pryskyřičných výplní k nám dorazil přibližně před dvaceti lety. Na tradiční, praxí ověřený amalgám se vzápětí snesla vlna kritiky: Je neestetický a ještě i škodí organismu! Kamenem úrazu byla jedna ze složek amalgámů: rtuť. Přidávala se ke směsi stříbra, zinku a mědi a spolu vytvořily hmotu, kterou se vyplnila kazem způsobená dutina v zubu. O amalgámové výplni se říkalo, že je toxická a nebezpečná i pro dítě a kojící matky. Hypotéza se vědecky nepotvrdila, přesto se vyvinul nový druh: non gama 2 amalgám. Má vyšší tlakovou odolnost, je odolnější proti korozi a neuvolňuje rtuť. Výplně jsou pevnější a při jejich použití vzniká mnohem méně sekundárních kazů. Dříve používaný „konvenční“ amalgám se z praxe úplně vyloučil a už se nepoužívá. V období boje proti amalgámu byl citelný i tlak komerce. Firmy vyrábějící bílé plomby je chtěly dostat na trh a rozpoutala se profesionální válka. O problematice rtuti v amalgámu se však vedou diskuse i nadále. Zjistilo se, že rtuť, která se dostane do vody a do ovzduší, působí na rostlinné a živočišné produkty, které konzumujeme, a lidskému organismu škodí. V současnosti používaný amalgám, obsahující rtuť, neškodí.
Zub je úplně vyvinutý přibližně dva roky po prořezání do ústní dutiny. Do té doby je velmi citlivý na chemické dráždění, což způsobují právě bílé výplně. Jelikož kazivost chrupu, hlavně zadních zubů, třenových a stoliček, je u nás velmi vysoká, pro mladé lidi je amalgám ideální výplňová hmota. Pokud do blízkosti zánětu dá lékař bílou fotokompozitovou plombu, nebude držet i proto, že z dásně uniká tekutina, která nemusí být pouhým okem viditelná, ale může narušit kvalitu spojení mezi zubní tkání a výplní. Pryskyřičné výplně nebo bílé plomby jsou velký pokrok, ale amalgám ještě dlouho nebude vytlačen ze stomatologické praxe. Dosud se za něj nenašla plnohodnotná náhradní výplň pro zadní zuby a vyměňování funkčních amalgámových plomb za bílé není ze zdravotního hlediska opodstatněné.
Amalgámové výplně působí na bakterie v ústní dutině destruktivně, bílá plomba je naopak přímo přitahuje a zvýšené bakteriální osídlení zejména při slabé hygieně může způsobovat mnoho komplikací. Bílé plomby mají nezastupitelné místo v přední části chrupu, jsou vhodné zejména z estetického hlediska. V zadním úseku chrupu, kde je zvýšený žvýkací tlak, je jejich životnost asi tři roky, kdežto životnost amalgámu může být deset i více let. Srovnáme-li finanční náročnost amalgámu a bílých výplní, které jsou složeny z pryskyřice a granulek skla, amalgám je podstatně levnější. Žádný stomatolog nevytvoří dokonalé výplně z bílých plomb, pokud má člověk příliš velké kazy, zuby si nemyje, trpí záněty dásní a parodontitidou.
H2Out je přírodní doplněk stravy, který spojuje kombinaci látek velmi známých a používaných pro svůj účinek na odvodnění organismu. Také se při brouzdání po internetu můžete setkat s chybným názvem tohoto výrobku, a to h2o out. Ovšem internet je chytrý a vždy vás dovede ke správnému názvu tohoto produktu, což je H2Out.
H2Out obsahuje pět rostlinných složek v kombinaci s kofeinem. Jednou z takových složek v přípravku H2Out je kopřiva dvoudomá, její nať a látky v ní obsažené přispívají k normální činnosti ledvin, to znamená, že přispívají k vylučování vody z těla. Další složkou H2Out je fenyklová silice, která také podporuje vylučování moči a podporuje tak detoxikaci organismu.
Neméně důležitá je přítomnost extraktu z kaštanu. Extrakt semene jírovce maďalu se používá od pradávna ke snížení pocitu těžkých nohou, protože špatnou cirkulací v žilách a drobných cévách se zadržuje voda ve tkáních. A nejen to, extrakt ze semen kaštanu příznivě ovlivňuje trávení a metabolismus.
Také extrakt zelené kávy nemůže chybět v přípravku H2Out. Zelená káva je v dnešní době stále více využívaná, protože jde o silný antioxidant a pomocníka v boji s nadváhou.
Poslední důležitou složkou v přípravku H2Out je bambusová vláknina. Vláknina na sebe dokáže vázat tuky a vodu, nabobtnat, snížit tak chuť k jídlu a hlad a odvést přebytečnou vodu a tuk z těla ven.
Složení – aktivní složky: zelená káva (Coffea arabica cemina non tosta, bezkofeinový extrakt nepražených zrn kávovníku, obsahuje minimálně 50 % kyseliny chlorogenové) 200 mg; extrakt listů kopřivy dvoudomé (Urtica dioca extract) 200 mg; bambusová vláknina (Bambusa bambos) s 10 % křemíku 166 mg; kofein bezvodý 150 mg; extrakt semene jírovce maďalu neboli kaštanu (Aesculus hippocastanum semen) 80 mg; fenyklová silice (Aetheroleum foeniculi) 4 mg ve 2 tobolkách H2Out.
Celkové složení tobolek H2Out: extrakt zrn zelené kávy, extrakt listů kopřivy dvoudomé, bambusová vláknina, kofein, extrakt semene kaštanu neboli jírovce maďalu, obal tobolky: hydroxypropylmethylcelulóza, fenyklová silice.
Přípravek H2Out není náhradou pestré stravy, není určen dětem ani těhotným a kojícím ženám. H2Out může způsobovat úbytek váhy a změnu barvy a konzistence stolice. Neužívejte H2Out na odvodnění dlouhodobě.
Dávkování: Užívejte 2 tobolky H2Out denně. Jednu tobolku ráno a jednu tobolku odpoledne, nejpozději však 4 hodiny před spánkem. Tobolky H2Out je dobré užívat po jídle.
Nežádoucí účinky: U zdravého člověka nejsou známy při užívání přípravku H2Out žádné nežádoucí účinky.
Kontraindikace: H2Out rovněž nemá známé žádné kontraindikace na léčiva.
Uchovávání: Ukládejte mimo dosah dětí. Skladujte v suchu a temnu, při teplotě 15–25 °C.
Součástí výsledkového listu v rámci základního lipidového spektra je parametr „non hdl“ cholesterol. Význam tohoto vypočteného parametru se zvyšuje. Klinické studie prokázaly, že může být lepším ukazatelem rizika budoucích kardiovaskulárních příhod než LDL cholesterol, a to především u osob se zvýšenou hladinou triglyceridů. Může být proto použit místo LDL cholesterolu jako cíl léčby, přičemž jeho cílové hodnoty jsou o 0,8 mmol vyšší než cílové hodnoty LDL cholesterolu.
Zvýšení celkového cholesterolu v krvi nebolí. Je to ale varovný signál vzniku srdečního onemocnění nebo mozkové mrtvice. Hodnoty cholesterolu podle věku jsou dány dodržováním správného životního stylu, přičemž můžete toto riziko výrazně snížit. Pokud však máte pochybnosti o svém zdravotním stavu, svěřte se praktickému lékaři.
Existuje několik zásad, jak udržet optimální poměr cholesterolu v těle, aby se nevyskytla varovná hodnota hranice cholesterolu:
Pravidelně cvičte.
Omezte pití alkoholu a nekuřte.
Nestresujte se.
Upravte životosprávu – omezte obiloviny a jednoduchý cukr, konzumujte omega-3 mastné kyseliny. Jako zdroj tuků používejte margaríny a rostlinné oleje, jezte méně tučných uzenin, masa a vnitřností, začleňte do jídelníčku luštěniny.
Choďte na pravidelné kontroly. Lékař bude monitorovat vaši hladinu cholesterolu v krvi a při trvání nálezu i přes dietní opatření vám může nasadit léky.
Celkový cholesterol
Norma je pod 5,16.
Mezní hodnoty se pohybují v rozmezí od 5,17 do 6,18.
Velmi riziková hodnota je od 6,19 a více.
HDL cholesterol: HDL cholesterol je takzvaný hodný cholesterol. Vyskytuje se v lipoproteinech, které mají vysokou hustotu. Pro lidský organismus je životně důležitý, neboť pomáhá odvádět škodlivý cholesterol (LDL) do jater, kde ho tento orgán metabolizuje. Dále pomáhá v prevenci proti vytváření sklerotických plátů.
Hodnota HDL cholesterolu by neměla klesnout pod 1,4. Při poklesu HDL pod 0,9 se jedná o velmi rizikovou hodnotu.
LDL cholesterol: LDL cholesterol má oprávněnou přezdívku „zlý nebo škodlivý cholesterol“. Jeho vysoké hodnoty stojí za poškozováním cév a s nimi souvisejících chorob. Typicky se jedná o kornatění cév nebo mozkovou mrtvici.
Normální hodnota je do 3,4. Riziková hodnota je od 3,5 do 4,1. Velmi riziková hodnota je od 4,2 a výše.
