OPERACE ZLUCNIKU BEZ NARKOZY je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Žlučník je významnou součástí trávicího ústrojí. Nesprávná životospráva s množstvím smažených a tučných jídel žlučník přetěžuje, vede k tvorbě žlučových kamenů i k poškození vlastní funkce. Potíže se vyskytují zejména ve středním a starším věku. Kromě úpravy jídelníčku lze problémům se žlučníkem předcházet také užíváním vhodných doplňků stravy. Od žlučníkového záchvatu pak rychle uleví speciální kapky.
Kde je žlučník v těle
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
V naší poradně s názvem ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY - ODSTRANĚNÍ BEZ OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie Angušová.
Dobrý den, kde prosím rozbíjejí kamínky ultrazvukem? Děkuji
Kamínky mi byli zjištěny pár dní zpět zcela náhodou na utz a ve zprávě mám napsáno že jsou do 17 mm. Děkuji mockrát za jakoukoliv radu. Nedokážu se smířit s myšlenkou operace a nesu tuhle myšlenku velmi těžce, že by mi odebrali nějaký orgán.
Jsem z Moravskoslezského kraje (Karvinsko).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na rozbíjení kamenů v orgánech se používá rázová vlna, to je pravda. Ale pokud máte žlučníkové kameny, tak ty se dají rozbít rázovou vlnou jen obtížně, díky jejich tvrdosti. Pokud máte ledvinové kameny, tak ty se naopak dají úspěšně rozdrobit s použitím rázové vlny.
V případě žlučníkových kamenů se velmi dobře uplatňuje laparoskopická operace, která je šetrná a brzy po zákroku je pacient znovu fit. Není třeba se obávat žádné bolesti ani rizika, že se neprobudíte z narkózy. Vše je bezpečné a pomůže vám to předejít bolestem spojených se žlučníkovými kameny. Šetrné vyndání žlučníku i s kameny pomocí laparoskopické operace je tou nejlepší volbou, kterou pro sebe můžete udělat.
Pokud patříte mezi pacienty, kteří mají nezvladatelnou fobii z operací, tak je možné tyto stavy úzkosti a strachu zmírnit pomocí vhodné léčby, kterou vám předepíše váš praktický lékař. Nebojte se!
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
hypnotickou složku (ztrátu vědomí): umožní nevnímat bolest a k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika;
analgezii: odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat;
svalovou relaxaci: potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace;
vegetativní stabilizaci: zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku.
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné ni
V naší poradně s názvem VLIV NARKÓZY NA MOZEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leoš.
Dobrý den, mám dotaz - jaká rizika z narkozy se vyskytují u osoby 62 leté s diagnosou ROZTROUŠENÁ SKLEROZA MOZKOMÍŠNÍ - když: diagnosa je v trvání již cca 35 let, stav je však z větší míry stabilizovaný tzn. pacient je relativně vitální, pohyblivý - cca 15 let se léčí preventivně injekcemi Avonex -interferon 1x týdně, má trochu problém se sítnicí jednoho oka - nekroza ve zcela nejperifernější části sítnice.Na kontrolní magn. rezonanci se nedávno obejvil drobný nález na míše na C 2 a C 7. Subjektivně je apcient bez potíží. Nyní čeká pacienta operace malinké pupeční kýly o velikosti cca 15mm. Prosím, jaká rizika v tomto případě hrozí...? Děkuji za informace. Leoš.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje kalkulačka na výpočet pravděpodobnosti, že vlivem narkózy dojde k srdeční zástavě nebo infarktu myokardu. Jde o tak zvané perioperační riziko. Zde je odkaz: https://www.mdcalc.com/calc…
Makulární díru lze často opravit pomocí operace zvané vitrektomie. Úspěšnost této operace při uzavření makulární díry je u 9 z 10 lidí, kteří mají díru méně než 6 měsíců. Pokud je díra přítomna rok nebo déle, bude úspěšnost nižší.
I když operace otvor neuzavře, vaše vidění se obvykle alespoň stabilizuje a možná zjistíte, že máte menší zkreslení vidění. U malého množství pacientů se otvor i přes operaci neuzavře a centrální vidění se může nadále zhoršovat. Nicméně druhá operace může být stále úspěšná.
Průběh operace
Operace makulární díry je forma operace miniaturní dírky prováděná pod mikroskopem.
Do očního bělma se provedou malé řezy a zavedou se velmi jemné nástroje. Nejprve se odstraní sklivec a poté se z povrchu sítnice kolem otvoru opatrně sloupne velmi jemná vrstva (vnitřní omezující membrána), aby se uvolnily síly, které udržují otvor otevřený.
Oko se pak naplní dočasnou plynovou bublinou, která přitlačí otvor naplocho na zadní část oka, aby se pomohl utěsnit. Dokud je bublina v oku zablokuje vidění, ale pomalu vyprchá po dobu asi 6 až 8 týdnů, v závislosti na typu použitého plynu.
Operace makulární díry obvykle trvá asi hodinu a lze ji provést, když při vědomí (v lokální anestezii ) nebo ve spánku (v celkové anestezii). Většina pacientů volí lokální anestetikum, které zahrnuje znecitlivující injekci kolem oka, takže během operace není cítit žádná bolest.
Video s operací
Zde se můžete podívat na průběh celé operace. Video s operací trvá téměř dvě hodiny: operace makulární díry video.
V naší poradně s názvem ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY BEZ NARKOZY A JEJICH ODTRANENI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Prosim jak se zbavit zlucnikovych kamenu.Nechci Narkozu hrozne se ji bojim,jde jen umrtvyt dopul pasu a zustat pri vedomi?dekuji za radu p. M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žlučníkové kameny lze léčit i bez operace, ale pouze pokud splňují určitá kritéria.
1. Rozpouštění kamenů léky
Látky, jako je ursodiol nebo chenodiol, u kterých bylo prokázáno, že rozpouštějí cholesterolové žlučníkové kameny, jsou dostupné v perorálních pilulkách. Tyto léky působí ředěním žluči, což umožňuje rozpouštění žlučníkových kamenů, ale pouze těch, které jsou z cholesterolu. Léky jsou dobře snášeny, ale léčba trvá roky a po jejím skončení se kameny mohou vytvořit znovu.
2. Rozbití kamenů rázovou vlnou
Zákrok se jmenuje mimotělní litotrypse rázovou vlnou (ECSWL). Ačkoli se nejčastěji používá k léčbě ledvinových kamenů, lze jej použít i na žlučníkové kameny. Cílem léčby je rozbít nebo fragmentovat žlučníkové kameny vysíláním rázových vln přes měkkou tkáň těla. Tato metoda je účinná pouze u solitárních žlučníkových kamenů, které mají průměr menší než 2 centimetry. Někdy se nepodaří vyloučit ze žlučníku rozbité kameny a musí se pak provést operace.
3. Rozpuštění kamenů pomocí injekce MTBE
Tato možnost nechirurgické léčby zahrnuje vstřikování rozpouštědla známého jako methyl terciární butyl ether (MTBE) do žlučníku, aby se rozpustily žlučníkové kameny. MTBE rychle rozpouští žlučníkové kameny – mohou se však vyskytnout závažné vedlejší účinky, jako je silná pálivá bolest.
4. Vytáhnutí kamenů pomocí endoskopické drenáže.
Endoskopická transpapilární léčba zahrnuje přístup k žlučovému kanálku pomocí kamery přes ústa a dolů do krku až do tenkého střeva. Poté se přes hadičku zavede drát do žlučníku. Je stočený, aby napodobil trajektorii žluči ven z tenkého střeva, což je stejný proces jako u zdravého žlučníku.
O tom, který z uvedených postupů bude pro vás nejlepší, se poraďte se svým lékařem. Vyberte si lékaře v renomované nemocnici ve velkém městě v Praze nebo Brně. Umíte-li cizí jazyky, můžete zkusit léčbu i v Německu nebo Rakousku.
Pod pojmem narkóza se obvykle rozumí uvedení do umělého spánku případně znecitlivění některé části těla pacienta. Narkóza je také známá pod pojmem anestezie. Narkózu využívají lékaři v nemocnicích při operacích, díky ní udrží pacienta v klidu po dobu chirurgického zákroku, pacient tak nemusí vnímat bolest, která by ho při chirurgickému výkonu zasáhla. Jak již bylo naznačeno, existují dva typy anestezie, a to celková, kdy je člověk uveden do umělého spánku, a pak lokální, kdy se jen část těla znecitliví proti bolesti, ale pacient jinak průběh chirurgického zákroku vnímá. V okamžiku, kdy se lékař rozhoduje, kterou anestezii u pacienta zvolí, rozhoduje se podle mnoha faktorů, jako jsou například náročnost operace, typ operace, jestli se objevily u pacienta komplikace (jestli komplikace hrozí), zdravotní stav pacienta, jeho věk, zátěž operace pro zdravotní stav pacienta, atd. Pokud je operace plánovaná, je důležité, aby byl před ní pacient v co nejlepší kondici, to znamená, aby nebyl nemocný. V takovém případě je pak lepší operaci odložit, jestliže je to možné.
Pod pojmem celková anestezie se obvyklemyslí již zmíněné uvedení do umělého spánku. Ve skutečnosti se ale o klasický spánek vůbec nejedná. Během normálního spánku člověk vnímá zvuky, pachy kolem něj a částečně i to, co se s ním děje. Zároveň se během spánku člověk může volně hýbat, to ale u anestezie není možné. Při celkové anestezii jde tedy o to, aby člověk právě tyto věci kolem sebe nevnímal, stejně tak aby neregistroval, co se děje s ním a zároveň, aby se nehýbal. Proto při anestezii jsou mu do těla vpraveny látky, které zajistí nejen svalový klid pacienta, ale i cíleně navodí ztrátu vnímání věcí kolem něj. Anestezie tedy obsahuje látky, které navodí ztrátu vědomí, aby nevnímal bolest, látky které uvolní svaly a látky, které pomohou tělu, aby se vyrovnalo se stresem způsobeným operací. Využívají se tedy anestetika (znecitlivují a navozují spánek), sedativa (uklidňují), analgetika (potlačují bolest), myorelaxancia (uvolňují svaly). Celková anestezie je do těla člověka vpravena intravenózně (injekce) nebo inhalačně (plyn). Což znamená, že těsně před zákrokem anesteziolog pacientovi vpíchne do žíly uspávací látku a ten pak z kyslíkové masky, kterou mu anesteziolog nasadí na obličej, vdechuje kyslík a anestetika. Reakce na anestetika je velmi rychlá v rámci několika vteřin.
Celkové anestezii obvykle u očekávaných zákroků předchází klinické vyšetření. Někdy mohou následovat i vyšetření krve, rentgen, EKG a další vyšetření, která jsou nutná pro zjištění zdravotního stavu pacienta. Anesteziolog musí znát jeho zdravotní stav, aby
V naší poradně s názvem BEZ NARKOZY, ODTRANĚNI ŽLUČNIKOVEHO KÁMENE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
DOBRÝ DEN,BOJIM SE USPANÍ A TRAPI MĚ ŽLUČNIKOVÉ KÁMENY..JE PROSIM SPUSOB JAK SE VYHNOUT NARKOZY A ZBÁVYT SE TĚCH KÁMENU? PROSIM ,POKUŤ JE ŠANCE, ŽE LZÉ ODSTRANĚNÍ KÁMENU BEZ NÁRKOZÍ..TAK JAKY? A NEBO PROSIM O RÁDU...MOC DĚKUJI PANÍ MARIE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žlučníkové kameny lze léčit bez operace, ale pouze pokud splňují určitá kritéria.
1. Rozpouštění kamenů léky
Látky, jako je ursodiol nebo chenodiol, u kterých bylo prokázáno, že rozpouštějí cholesterolové žlučníkové kameny, jsou dostupné v perorálních pilulkách. Tyto léky působí ředěním žluči, což umožňuje rozpouštění žlučníkových kamenů, ale pouze těch, které jsou z cholesterolu. Léky jsou dobře snášeny, ale léčba trvá roky a po jejím skončení se kameny mohou vytvořit znovu.
2. Rozbití kamenů rázovou vlnou
Zákrok se jmenuje mimotělní litotrypse rázovou vlnou (ECSWL). Ačkoli se nejčastěji používá k léčbě ledvinových kamenů, lze jej použít i na žlučníkové kameny. Cílem léčby je rozbít nebo fragmentovat žlučníkové kameny vysíláním rázových vln přes měkkou tkáň těla. Tato metoda je účinná pouze u solitárních žlučníkových kamenů, které mají průměr menší než 2 centimetry. Někdy se nepodaří vyloučit ze žlučníku rozbité kameny a musí se pak provést operace.
3. Rozpuštění kamenů pomocí injekce MTBE
Tato možnost nechirurgické léčby zahrnuje vstřikování rozpouštědla známého jako methyl terciární butyl ether (MTBE) do žlučníku, aby se rozpustily žlučníkové kameny. MTBE rychle rozpouští žlučníkové kameny – mohou se však vyskytnout závažné vedlejší účinky, jako je silná pálivá bolest.
4. Vytáhnutí kamenů pomocí endoskopické drenáže.
Endoskopická transpapilární léčba zahrnuje přístup k žlučovému kanálku pomocí kamery přes ústa a dolů do krku až do tenkého střeva. Poté se přes hadičku zavede drát do žlučníku. Je stočený, aby napodobil trajektorii žluči ven z tenkého střeva, což je stejný proces jako u zdravého žlučníku.
O tom, který z uvedených postupů bude pro vás nejlepší, se poraďte se svým lékařem. Vyberte si lékaře v renomované nemocnici ve velkém městě v Praze nebo Brně. Umíte-li cizí jazyky, můžete zkusit léčbu i v Německu nebo Rakousku.
Tříselná kýla (a i ostatní typy kýly) se dají léčit v podstatě jen jediným způsobem, a to operací. Samozřejmě existují lidé, u nichž operace kýly není možná (například těhotné ženy, osoby trpící rakovinou, malé děti, u nichž se čeká, že pupeční kýla sama zmizí). Stejně tak existují ale případy, kdy je operace kýly také jediným a nutným řešením. To je v případě, kdy je kýla uskřinutá. V některých případech lékaři předepisují nošení kýlního pásu (kýlní pás ale kýlu nijak nevyřeší), obvykle se k tomuto řešení uchylují, když pacient odmítá operaci.
Operace tříselné kýly probíhá obvykle pod narkózou a můžou ji provádět všechny nemocnice, které se zaměřují na břišní chirurgii. Dnes ale vznikají i specializovaná pracoviště (= centra pro kýly), které nabízejí nejen provedení operace, ale i stanovení léčebního plánu, vyšetření, ale i pooperační péči. Tato centra se snaží, aby se pobyt v nemocnici po operaci zkrátil na minimum.
Při operaci kýly může lékař zvolit buď klasickou metodu, při níž lékař rozřízne kůži v místě, kde se kýla nachází, pomocí síťky pak zpevní oslabenou břišní stěnu, zkontroluje obsah kýly a kůži zašije. Síťka, která je při operaci vložená do těla pacienta, se po čase rozpadne. Během této operace se tedy místo s oslabenou břišní stěnou uzavře a zpevní.
Druhou možnou metodou je laparoskopická operace, která se vždy provádí v úplné narkóze (klasická operace se mohla provádět jen s místním znecitlivěním). V tomto případě se kůže na břiše nařízne v několika místech (jen drobné řezy asi o velikosti 1 cm), do břicha je také zavedena kamera, která lékaři ukáže, kde je třeba břišní stěnu zpevnit. Defekt břišní stěny se tedy nesešívá k sobě, ale zevnitř se dá na toto oslabené místo síťka. Tato operace probíhá zevnitř na rozdíl od té klasické, která probíhá zepředu. Výhodou této operace je, že břicho pacienta nehyzdí velká jizva, ale jen drobné jizvičky, které se při správné péči mohou krásně zatáhnout. Po této operaci také následuje kratší pracovní neschopnost (zhruba 3 týdny), na rozdíl od klasické operace, kde pracovní neschopnost trvá zhruba 6 týdnů.
V naší poradně s názvem ZTRÁTA EREKCE PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.
d´Dobrý den,mám 8 měsíců po operaci prostaty erekce žádná občas unik moče,co mohu udělat pro zlepšení erekce dík Viktor
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Radikální prostatektomie je operace při níž dojde k odstranění prostaty a okolních struktur. Tato operace se nejčastěji provádí při léčbě rakoviny prostaty. Míra úspěšnosti je dobrá, pokud se rakovina nerozšířila za prostatu. Operace má však vedlejší účinky. Jedním z nich je erektilní dysfunkce (ED).
Důvodem, proč radikální prostatektomie nese toto riziko, je to, že dva drobné kavernózní nervy jsou umístěny po stranách prostaty. Normálně tyto kavernózní nervy přenášejí signály do penisu, aby se naplnil krví a stal se vzpřímený. Během operace může dojít k odstranění jednoho nebo obou těchto nervů, pokud jsou příliš blízko ložisku s rakovinou. Také, i když nervy nejsou odstraněny, mohou být během operace poškozeny. Poranění kavernózních nervů je jednou z hlavních příčin ED po operaci prostaty.
Vzhledem k tomu, že ED je častou komplikací po operaci prostaty, je dobré vědět o možnostech její léčby. Je také dobré vědět, že ED postihuje většinu mužů po operaci prostaty a mnoho mužů znovu získá schopnost mít erekci během 2 let po operaci, u které byly zachovány nervy.
Léky na ztopoření
Váš lékař může po operaci předepsat léky jako sildenafil, vardenafil nebo tadalafil. Tyto léky fungují tak, že zvyšují průtok krve do penisu, což může obnovit schopnost mít erekci.
Injekce
Další možností je aplikace léků přímo do penisu. I když to není tak pohodlné jako vzít si pilulku, tato možnost může pomoci k erekci.
Vakuová pumpa
K dispozici je také vakuové zařízení. To zahrnuje umístění mechanické pumpy na penis. Tato pumpa vytváří podtlak, který spouští erekci tím, že krev proudí do penisu. Pro udržení erekce je kolem kořene penisu umístěn malý stahovací pásek.
Chirurgická operace
Existuje také chirurgický zákrok, který může být proveden k léčbě ED. Využívají se různá zařízení, která lze implantovat do penisu, aby vám pomohly dosáhnout erekce. U jednoho typu je pod kůži šourku implantována malá pumpa. Když chcete mít sex, zmáčknete pumpu a tekutina se odešle do válců, které jsou implantovány do penisu. Tekutina pomáhá vytvářet erekci.
Cvičení
Cvičení svalů pánevního dna nabízí také další možnost řešení ED. Jmenuje se kegelovo cvičení a bylo zjištěno, že zlepšuje erektilní funkci u mužů s ED z jiných příčin. Cvičení svalů pánevního dna se provádí po operaci a pomáhá s kontrolou úniku moči a někdy vede i k obnovení sexuální funkce penisu.
Vzhledem k tomu, že existuje mnoho způsobů léčby, které můžete vyzkoušet, je velká šance, že najdete takovou, která bude vyhovovat vašemu životnímu stylu.
Kromě schopnosti dosáhnout erekce však mohou existovat i jiné sexuální problémy. Můžete mít například potíže s orgasmem. Pro muže, kteří mohou mít po operaci prostaty orgasmus, budou mít stále příjemný zážitek. Ale nebudou moci ejakulovat sperma kvůli odstranění prostaty.
ED je po operaci prostaty běžná a v některých případech můžete po nějaké době znovu získat sexuální funkce. To se může pohybovat od několika měsíců do 2 let. Pamatujte také, že
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a hromadí se ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody: na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči. Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy: sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč ze žlučníku se dostává do střeva po příjmu potravy, zejména takové, která obsahuje tuk. Dalšími funkcemi žlučníku jsou vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích či neutralizace střevního obsahu. Žlučové kyseliny se však na rozdíl od zbytku žluči v asi 95 % ve střevě znovu vstřebávají, čímž vzniká jejich neustálé cestování mezi játry a střevem. Tolik stručně k funkci žlučníku.
K čemu je žlučník? Bez žlučníku se lze poměrně uspokojivě obejít, jelikož vyprodukovaná žluč odtéká z jater přímo do dvanáctníku. A to je pro naše trávení za běžných okolností dostačující. Zažívací potíže nastávají pouze v případech, kdy jedinec nedodržuje doporučená opatření a konzumuje výrazně tučná jídla, na jejichž bezproblémové zpracování by byla potřeba větší zásoba žluči. Mezi nejčastější onemocnění žlučníku patří zánět žlučníku, žlučníkové kameny a karcinom žlučníku.
Ve svém příspěvku VLIV NARKÓZY NA MOZEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Dobrý den,
moje maminka(69 let) je 5 den po operaci nádoru,který mněla ve střevě. Co se probudila z narkózy je zmatená,neví kde je, mluví nesmysly.Před operací ji museli dávat transuze, protože mněla těžkou anémii.Mám strach, že se se to nezlepší. Před operací byla při smyslech, normálně komunikovala.
Děkuji za odpověď
Ilona
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan.
Dobry den pani Ilono,
chtel jsem se zeptat, jak se dari mamince.
Mam totiz uplne stejne starosti o tatu po operaci nadoru na plicich. Po operaci to neni on....stejne priznaky jako vase maminka.
Dekuji za odpoved.
K probuzení pacienta z narkózy obvykle dochází ještě na sále, aby se anesteziolog ujistil, že je po operaci vše v pořádku. Toto probuzení si ale pacient obvykle nepamatuje vlivem působení anestetik. Po operaci je pak pacient převezen na pooperační pokoj, kde je pod neustálou kontrolou lékařů (obvykle anesteziolog), kteří hlídají pacientův zdravotní stav, jeho životní funkce a nechají ho z anestezie dospat. Délka pobytu pacienta v tomto pokoji je velmi individuální, v zásadě ale platí, že není odvezen na standardní pokoj nebo na jednotku intenzivní péče (= JIP), dokud se s anestezie zcela neprobere. Pokud by pacient po narkóze pociťoval bolest, dostává na ně analgetika (obvykle nitrožilně).
- co dělat po narkóze
Po probuzení z anestezie je velmi důležité řídit se pokyny zdravotnického personálu, který nejen že kontroluje zdravotní stav pacienta, ale ještě mu pomáhá se vypořádat s přítomností anestetik (tedy pro tělo toxických látek) v těle a dostat je z těla ven. Proto je důležité respektovat jejich pokyny ohledně stravování, pití, ale i návštěvy toalety.
Sám pacient může přispět k tomu, aby se toxické látky z těla odplavily co nejdříve, příhodné je třeba pít kopřivový čaj (samozřejmě až bude možné pít!), který pomáhá tělo detoxikovat. Vhodné je ho konzumovat několik dní. Dále se doporučuje do těla dostat dostatek vitamínu C a jódu ( s tím se může začít již před zákrokem). Stejně tak je důležité, aby metabolismus dobře a rychle fungoval již před zákrokem, aby se toxických látek dokázal zbavit co nejrychleji. Pro dobře fungující metabolismus by se měl pacient řídit těmito zásadami: měl by mít dostatek spánku, vyvarovat se stresu, měl by mít dostatečný příjem tekutin (neslazené nápoje a voda) a dostatek vitamínu, měl by se pravidelně stravovat, aby si tělo vytvořilo nějaký rytmus a rozhodně by neměl zapomínat na snídaně. Pokud tyto zásady pacient před zákrokem nerespektoval, může s nimi začít aspoň po operaci, i tím svůj metabolismus zrychlí.
Obvykle pacienti po narkóze zůstávají ještě nějakou dobu v nemocnici, pokud by byl pacient z nemocnice propuštěn, rozhodně by se měl zhruba dva dny vyvarovat řízení motorových vozidel a všem nebezpečným pracovním výkonům, při nichž by mohl ohrozit nejen sebe, ale i lidi v jeho okolí.
- problémy po narkóze
Řada pacientů se po celkové anestezii necítí zrovna fit a projevují se u nich některé nežádoucí účinky této narkózy jako je malátnost, závratě, pocit nevolnosti, zvracení, bolest hlavy, bolest v krku, zimnice. Bolest v krku po narkóze je způsobena nástrojem, který se zavádí do k
Operace mohou představovat riziko pro každého člověka, ale u malých dětí a starších lidí je riziko o něco větší. Hrozí u nich nejen obtíže během operace, ale i po operaci, také je u nich vyšší riziko morbidity a mortality. Problematické také je, že u starších lidí trvá rehabilitace a následné léčení déle a velmi často dochází také k tomu, že se nikdy zcela nezotaví. Po řadě operací se navíc ani nedostanou na tu úroveň soběstačnosti a samostatnosti, kterou měli před operací. U plánované operace starších lidí je také nezbytně nutná dobrá příprava na zákrok, samozřejmě se na komplikace nedá zcela připravit, ale je nutné, aby lékaři byli zcela informováni o všech obtížích, kterými pacient trpí. Je třeba si uvědomit, že vyšší věk má vliv na mozek, imunitu, dýchací ústrojí, oběhové ústrojí a na další orgány, které mohou být během operace nějak poškozené. Při přípravě na operaci a při samotném zákroku hraje tedy věk pacienta velkou roli. Ovlivňuje nejen anamnézu pacienta, ale i volbu anestezie, způsob dávkování anestetik. Po operaci je u starých lidí důležité, aby se byli schopni vyrovnat s pooperačním stresem i s možným nepříznivým výsledkem operace, případně dlouhodobou nutností hospitalizace a dalších možných negativních důsledků operace. Operace ve vyšším věku jsou tedy rizikové, ale vždy je důležité věřit lékařům, že vědí, co dělají.
V naší poradně s názvem OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobry den, chtěla bych se zeptat mám jít v listopadu na operaci vybočeného palce a příčně ploché nohy ,nevím pro jakou nazkozu se spravně rozhodnout ,bylo mi řečeno že by byla vhodnæ anestezie do pateře jelikož to bude pak pomalu přichàzet k sobě ale já se hodně bojím źe ten opich pàteře bude bolet ,co mám dělat ,bylo mi rečeno ze mě mužou trochu i uspat když nic nechci slyšet ale zatím nevím jak se rozhodnout ,mužete mi nějak pomoci a poradit ?děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Celková anestezie (narkóza)
Při ní se anestetika podávají do žíly a po celou dobu zákroku se nacházíte ve stavu hlubokého spánku. Dýchací cesty jsou po usnutí bezpečně zajištěny různými pomůckami a jsou sledovány všechny životně důležité funkce. Již krátce po probuzení pociťujete bolest v ráně a v prvních 24 hodinách se mohou objevit různé lehké obtíže (ospalost, škrábání v krku, nevolnost, zvracení, bolesti svalů, závratě, slabost).
Svodná anestezie
Jedná se o vyřazení bolesti v určitém větším rozsahu v oblasti místa operace. U této anestezie jste při vědomí nebo pouze v lehkém spánku, ale necítí žádnou bolest. Tento způsob je vhodný především při operaci na končetinách nebo na dolní polovině těla. Umrtvení a většinou i porucha hybnosti dané oblasti přetrvávají ještě určitou dobu po zákroku (několik hodin). U tohoto typu narkózy je minimum nežádoucích účinků typu nevolnosti (vyjmenovaných výše). Ale mohou se vyskytnout jiné komplikace jako jsou bolesti hlavy, bolesti v zádech, potíže s prvním vymočením atd. Po spinální anestezii (kdy se anestetikum zavádí do páteře) se doporučuje po operaci 12 hodin vodorovná poloha jako prevence bolestí hlavy.
Při volbě anestezie je nutno brát v úvahu, že žádný způsob není bez rizika, a každý má své klady a zápory. Jediná bolestivost je u obou variant stejná. Bezpečnost velice záleží také na samotném anesteziologovi, který po zvážení Vašeho zdravotního stavu doporučí pro Vás nejvhodnější postup, zodpoví Vaše otázky a vyžádá si písemný souhlas. Nikdy nelze zcela vyloučit ani závažné - život ohrožující stavy jako je silná alergická reakce na cokoliv (anafylaxe), poruchy srdečního rytmu včetně zástavy srdeční, případně poškození zubů při eventuální obtížné intubaci (zajištění dýchacích cest) nebo trombozu hlubokých žil a embolii. Při Vaší dobré spolupráci a dodržení všech doporučení můžete lékařům pomoci tato rizika maximálně snížit.
Škodlivost anestezie vychází z toho, že anestetika obsahují toxické látky. Na začátku si je třeba uvědomit, že narkóza již není tak „nebezpečná“ jako tomu bylo dříve, ale i dnes se mohou objevit její vedlejší účinky. Častými vedlejšími účinky jsou pocity nevolnosti, zvracení, pocit škrábání v krku po intubaci u celkové narkózy, pooperační bolest svalů i bolest hlavy, pocit celkové slabosti. Vzácně může při uvolňování dýchacích cest dojít k vylomení zubu (obvykle se ale jedná o zub, který se viklal). Anestetika mohou také způsobit poruchy učení, poškození mozku, infarkt. Mezi nejzávažnější komplikace patří stažení hlasivek (= laryngospasmus), stažení průdušek (= bronchospasmus), vdechnutí obsahu žaludku do plic, které vede k zánětu plic (= aspirace), vysoký nebo nízký krevní tlak, porucha srdečního rytmu (= arytmie), srdeční infarkt, šok, alergické reakce na podávané látky. Po probrání z celkové anestezie může také například hrozit některá z poruch chování. To nastává častěji u dětí a starých lidí než u dospělých. Problémy mohou nastat i s pamětí. Určité škodlivosti celkové anestezie jsou si vědomi i lékaři, a proto ji obvykle volí v případech, kdy lokální anestezie nepostačuje. Neznamená to ale, že je celková anestezie nebezpečnější než ta lokální. Každá má své výhody a nevýhody. Nebezpečnou komplikací obou typů anestezií je atypická reakce na podané léky. Dlouhotrvající celková anestezie může způsobit i snížení obranyschopnosti organismu, to samé může vyvolat ale i anestezie, která je v krátké době znovu opakovaná.
Ve svém příspěvku RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Vášová.
Dobrý den, otče Pleskači, je mi 85 let, mám sníženou dělohu,gynekolog doporučil pesar, č. 6,5 pak asi8,5 , první vypadlo hned, druhé po velkých bolestech za 2 dny. Doporučují operaci. Vzhledem ke všem potížím, které mám, nebyla jsem očkovaná proti covidu, po injekci proti tetanu v r. 2013 jsem měla 2 roky velké psych i tělesné potíže- lékaři byli nejednotní. Domnívám se, že by operace v mém v věku nebyla dobrá. V současné době bydlím sama v garzonce bezbariérové, s rodinou kontakty, jsem soběstačná, myslím mi to ale krátkodobá pamět je horší, pomáhám bližním, občas mne pozvou do diakonie na besedu do stacionáře, čtu při mši sv, . V r. 1973- operace slep. střeva, 1985 operace žlučníku, r, 1994 operace prsou -negat., 2x absces v krku, po pen- Oagnův syndrom, ,-lékyletrox 50,helicid 20mg, Lozap H 50, Lozaép 50, Egilog 50 1/2Sinvastatin 20 1/2/ ten občas vynechávám/a Nitrenodipin20mg 1/2 2 porody, bohužel asi 2 roky po porodech antikoncepce- doporučená- -PROBLÉMY přestala jsem, dodržuji režim podle možností,Dík za radu Věra Vášová, tel 571 999 366 mob 604 405 733
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Včas zjištěné onemocnění lze léčit očními kapkami, laserovými operacemi nebo mikrochirurgicky.
Oční kapky pro léčbu glaukomu
Oční kapky snižují tvorbu tekutiny v přední části oka nebo zvyšují proudění této tekutiny. Bohužel oční kapky mohou vyvolat i nežádoucí účinky: alergické reakce, zarudnutí očí, palčivou bolest, rozmazané vidění a podráždění očí. Některé léky na glaukom mohou mít vliv na srdce a plíce. Informujte se u svého lékaře, jaké jsou jím předepsané léky, zda jsou pro vás vhodné, zda na ně nejste alergičtí.
Laserové operace glaukomu
Laserové operace glaukomu mírně zvyšují odtok oční kapaliny, zejména u glaukomu s otevřeným úhlem, nebo během ucpání kanálku u glaukomu s uzavřeným úhlem. Jsou různé druhy laserových operací pro léčbu glaukomu, například trabekuloplastika, kdy se používá laser pro otevření trámčinových drenážních prostorů. Dalším druhem laserové operace je iridotomie, kdy je vytvořen malý otvor v duhovce, díky čemuž kapalina proudí volněji. Posledním druhem laserové operace je cyclophotocoagulation, což je laserová operace určená k léčbě střední vrstvy oka, která snižuje produkci oční tekutiny.
Mikrochirurgie pro glaukom
Jedná se o operaci, která se nazývá trabeculectomie. Tato operace zahrnuje výměnu a vložení nového kanálku pro oční kapalinu, čímž se sníží nitrooční tlak, který způsobuje glaukom. Může dojít k selhání této operace, ale je možné ihned provést nápravu další operací. U některých pacientů je umělý kanálek tou nejlepší volbou. V mizivém množství však dochází i ke komplikacím – dočasné nebo trvalé ztrátě zraku, krvácení nebo infekci.
Glaukom s otevřeným úhlem je nejčastěji léčen různými očními kapkami, laserovými plastikami a mikrochirurgickými zákroky. Nejčastěji se jako první krok volí léky, protože někteří lidé díky nim lépe reagují na laserové operace nebo mikrochirurgické zákroky. U kojeneckých nebo vrozených glaukomů představuje primární léčbu chirurgická operace, protože příčinou problému je velmi deformovaný drenážní systém. Poraďte se vždy se svým očním lékařem, abyste zjistili, která léčba je pro vás ideální.
Ve svém příspěvku VLIV NARKÓZY NA EPILEPSII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David Červený.
Byla mi pro zvýšenou funkci vyoperována štítná žláza. Až do této operace mi 30 let nic nebylo. Z této operace si pamatuji uspávání, jak anesteziolog říká počkejte, vždyť ještě nespí. Po této operaci a narkóze se u mně začaly objevovat epileptické záchvaty, které jsem nikdy před tím neměl! Je to něco, co výrazným způsobem ovlivnilo můj život, propustili mně z práce, je problém sehnat jinou. Lékaři se vyhýbají možnosti připustit nějakou souvislost s tou operací. Zajímal by mně jiný názor...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Projevy bolesti žlučníku jsou různé, záleží na příčině. Nejčastější bolesti vznikají na základě podráždění (podrážděný žlučník), dále kvůli přítomnosti písku ve žlučníku (písek ve žlučníku), zánětu či kaménků nebo ze stresu. Toto vše může také vyvolat bolest zad. Choroby žlučových cest a žlučníku jsou poměrně časté, avšak úmrtnost následkem jejich výskytu je poměrně nízká. Pokud je při výskytu některého z těchto onemocnění potřeba žlučník odstranit, je možné se poměrně uspokojivě obejít i bez něj, neboť vyprodukovaná žluč odtéká z jater přímo do dvanáctníku. To je pro trávení za běžných okolností dostačující, zažívací potíže nastávají jen v případech, kdy jedinec nedodržuje doporučená opatření a konzumuje tučná jídla, na jejichž bezproblémové zpracování je potřeba větší zásoba žluči. Mezi nejčastější onemocnění žlučníku patří zánět žlučníku, žlučníkové kameny a karcinom žlučníku.
Žlučníkové kameny: Projevují se pocity plnosti v okolí žaludku, pocity tlaku vpravo pod žebry, nesnášenlivostí tučné stravy, nevolností a nadýmáním. Typickým příznakem této nemoci je však biliární kolika. K ní dochází v situaci, kdy se kámen zaklíní v oblasti krčku žlučníku a ten reaguje stažením svaloviny své stěny. V místě zaklínění se začnou uvolňovat látky vyvolávající zánět. Vzniká tak velice krutá bolest, která přichází ve vlnách. Nejčastěji se objevuje navečer a z pravého podžebří mnohdy vystřeluje do zad až k lopatce. Nemocný je neklidný, bledý, může mít i zvýšenou teplotu a být mírně zažloutlý. Ve více než polovině případů provází bolest i zvracení, které však nepřináší úlevu. Záchvat je často vyvolán konzumací tučných jídel, ale může být vyprovokován i tělesnou námahou či prochladnutím.
Zánět žlučníku: Projevuje se silnou neustupující bolestí vpravo pod žebry, horečkou a příznaky dráždění pobřišnice, například napětím břišní stěny. Bolest se zvyšuje při pohybu a hlubokém nádechu. Akutní obtíže trvají krátce, řádově několik dnů. V případě chronického zánětu je žlučník svraštělý a v jeho stěně se často ukládá vápník. Průběh onemocnění je spíše nenápadný, příznaky jednoznačně poukazující na tuto chorobu nebývají přítomny. Obvykle si nemocní stěžují na tlak vpravo pod žebry, nevolnost, poruchu trávení a nesnášenlivost určitých pokrmů.
Karcinom žlučníku: Projevy rakoviny žlučníku jsou v počátečních stadiích obvykle skryty za dlouhotrvajícími žlučníkovými obtížemi. Typické jsou především necharakteristické potíže se zažíváním. Nádor se však může projevit i jako náhle vzniklý zánět žlučníkového měchýře. V pozdějších stadiích je charakteristická trvalá bolest v oblasti vpravo pod žebry. Brzy se rozvíjí žloutenka, nechutenství, hubnutí a zvracení.
Ve svém příspěvku ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY - ODSTRANĚNÍ BEZ OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Elzbieta.
Dobrý den, ráda bych se zeptala, já mám drobné kamínky ve žlučníku, jde je rozbít a odstranit aniž bych musela podstoupit operace z celkovým odstraněním žlučníku , to se mi moc nechce, děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pupík.
Přečtěte si knihu od dr.Partikové Urinoterapie. Od spousty lidí jsem se dozvěděl že jim to fungoval. Tato metoda nemá mic společného s pitím moče
Nejčastěji prováděným zákrokem na žlučníku je takzvaná cholecystektomie, což je jeho celkové odstranění. Činnost žlučníku totiž není pro lidské tělo zcela nepostradatelná. Po odnětí tohoto orgánu žluč protéká trvale do střeva, což umožňuje uspokojivé trávení. V dřívějších dobách bývala tato operace poměrně závažná. V dnešní době laparoskopická metoda zcela nahradila klasickou otevřenou metodu vyžadující poměrně velký řez na břišní stěně. V případě laparoskopické operace žlučníku se u pacienta v celkové anestezii na břišní stěně provedou obvykle 4 malé řezy, jimiž je možné zavést dovnitř duté tyče, které slouží jako tunely pro snadné zavádění a manipulaci s miniaturními nástroji a kamerou. Tou je pak možné sledovat celý postup operace uvnitř břicha na monitoru. Pro dobrou přehlednost celého prostoru je potřeba nejprve napustit břišní dutinu plynem, konkrétně oxidem uhličitým. Žlučník se vytahuje ven typicky řezem vedeným u pupku. Průměrná doba operace je 90 minut a doba hospitalizace kolem 2 dnů, což je významně kratší v porovnání s dřívějšími postupy. Je možné ji provádět i u osob ve vyšším věku a jedinců obézních, bez výraznějšího zvýšení výskytu komplikací. Část pacientů trpí po odstranění žlučníku takzvaným postcholecystektomickým syndromem. Při něm se vyskytují zažívací potíže a bolesti břicha. Tyto potíže jsou však obvykle pouze přechodného rázu.
Ve svém příspěvku OČNÍ KLINIKA HORNÍ POČERNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloš.
Ja jsem byl na této operaci minulý rok v dubnu, měl jsem -5 a -6, na klinice v Horních Počernicích, a jsem spokojený, i přes ty kritické tři dny po operaci by jsme neváhal na to jít znovu, kdybych se měl rozhodnout. Měl jsem na jednom oku poměrně vysoký astigmatismus a tak jsem měl ještě pár týdnů trochu problém se zaostřováním na to oko, hlavně při práci na PC, ale i to se upravilo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lukáš.
Takhle jsem nad tím nepřemýšlel, chtěl jsem sportovat bez brýlí a operace byla jako jediné řešení. Kliniku v Počernicích mi doporučila mamka, která tam léta dochází na přeměření očí. Doktor doporučil relex smile pro a šlo se na to. Za pár dní od operace jsem perfektně viděl a teď už sportuji bez brýlí a jakýchkoliv omezení.
U pacientů s prokázanými žlučovými kameny či jinou poruchou funkce žlučníku je důvod k chirurgickému řešení. Operace žlučníku se v převážné míře provádějí jen laparoskopicky. Výkon lze provést bez hospitalizace v nemocnici. Většinou se tento operační zákrok provádí standardně při krátkodobém pobytu na lůžku, nejvýše se jedná o 24 hodin. Podezření na onemocnění žlučníku lze potvrdit nebo vyvrátit ultrazvukovým vyšetřením. Laparoskopickou operaci v režimu jednodenní chirurgie nemohou podstoupit pacienti, kteří prodělali žlučníkové záchvaty s následnou žloutenkou, a často i ti, kteří měli žlučníkový záchvat v nedávné době spojený s teplotou. Velmi často jsou z laparoskopických operací vyloučeni pacienti, kteří mají za sebou již větší počet břišních operací (velká pravděpodobnost břišních srůstů, které znemožní laparoskopický přístup). V tomto případě se provádí klasická operace, která vyžaduje delší dobu hospitalizace. Doba rekonvalescence po laparoskopické operaci je mnohem kratší než u klasické operace, a to jeden nebo maximálně dva týdny. 3 dny po operaci se doporučuje konzumovat lehčí, kašovitou stravu, od 3. do 7. dne po operaci se pacient může stravovat, jak byl zvyklý s nařízenou dietou před operací. Po týdnu od operace může pomalu zkoušet i nedietní jídla. Tento výkon je plně hrazen zdravotními pojišťovnami.
V naší poradně s názvem ŽLUTÁ STOLICE, GGT 5 A VICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den
Mám radu let zlutou.. pískovna barva.. stolici, obcas řítkou jak kase. Někdy průjem. Často tlak pod pr zebrem asi zlucnik. Jsem abstinent kvůli těmto problemum, přesto jat.testy GGT 5 a víc. Bral jsem essenciale,ostropestrec kvůli hodnotám, ty se zlepšili jen po dobu užívání. Muže špatně vylučování zluci poškozovat játra? Ta stolice asi je kvůli zlucniku, kameny nemam. Jak zlepšit funkci zlucniku? Zkouším vse, byliny, léky a nic moc nepomaha. Jim zdrave, zřídka něco Tučného a smazaného ale to mi nezpůsobí zhorseni.
Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Okrová barva stolice a střídání průjmů může být pozůstatek po léčbě antibiotiky. Antibiotika vyhubí střevní flóru, která se jen těžko sama obnoví. Proto by bylo vhodné zkusit užívat probiotika (laktobacily). Kupte si probiotika s trávicími enzymy a užívejte je podle návodu. Když se vlivem této léčby váš stav zlepší, tak si kupte ještě jedno balení a užívejte nepřetržitě po jedné kapsli (většinou jde o poloviční dávku doporučeného dávkování) až do vyčerpání obsahu balení.
O chirurgické léčbě štítné žlázy rozhoduje endokrinolog společně s chirurgem. K tomu, aby mohla být operace pacientovi doporučena, je nutná řada vyšetření. Je nutné vyšetření hladin hormonů štítné žlázy z krve, dále je nutné stanovit strukturu, velikost a přesné umístění štítné žlázy pomocí ultrazvuku, počítačové tomografie nebo magnetické rezonance. Pro posouzení metabolické aktivity štítné žlázy se používá scintigrafie. Pokud je ve štítné žláze zjištěno nějaké ložisko, je doporučována biopsie, kdy je tenkou jehlou odebrána část žlázy a laboratorně vyšetřena. Chirurgická léčba štítné žlázy je indikována v případě, že už selhala jakákoliv předchozí léčba. Je vhodná také pro léčbu zhoubných nádorů, při toxické strumě neboli nodulární strumě, nebo při takzvaném mechanickém syndromu, kdy se štítná žláza zvětší natolik, že utlačuje okolní struktury.
Chirurgická léčba nemocí štítné žlázy spočívá v tom, že chirurg odstraní celou štítnou žlázu nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí. Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku má název lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se označuje subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluvíme o reoperaci. Samotná chirurgická operace štítné žlázy není pro pacienta příliš velkou zátěží. Provádí se v celkové anestezii, doba hospitalizace je průměrně 5 dní. Operace probíhá tak, že na krku je proveden řez dlouhý asi 10 cm a žláza je vyjmuta. Poté je rána zašita. V prvních dvou dnech po operaci je z rány vyveden drén, který je poté odstraněn. Tato operace nemívá časté komplikace. Některé z komplikací jsou způsobeny poraněním jednoho zvratného nervu, který žlázou prochází. Komplikace se projevují chrapotem po operaci, který se po několika měsících sám napraví. V horším případě může dojít k poškození obou nervů, které se projevuje dechovými potížemi, takže je potom někdy nutná tracheostomie (otvor do průdušnice) k obnově dýchání. Někdy se dostaví i zhoršené polykání, které také odezní. Komplikace se mohou dostavit i v oblasti rány. Rána může svrbět, bolet, špatně se hojit, zřídka se vytváří keloidní jizva (nápadná vystouplá jizva).
Po vyjmutí štítné žlázy je někdy nutné, zvláště u zhoubných nádorů, přistoupit k terapii radiojódem, který má za úkol zlikvidovat zbytky štítné žlázy, které nebylo možné vyjmout. Například u zhoubného nádoru zvaného medulární karcinom se po operaci provádí ozáření zvenčí. Po totální tyreoidektomii je naprosto nezbytné po zbytek života dodávat hormony štítné žlázy do těla ve formě tablet. Jako každá operace je i chirurgická operace nemocí štítné žlázy invazivním zásahem do vašeho těla, který s sebou nese zdravotní rizika a také nemalou dávku strachu a nejistoty. Avšak chirurgická léčba štítné žlázy je poměrně malý a časově nenáročný zákrok, který má jen opravdu velmi malé procento možných komplikací. Pokud budete plně spolupracovat se svým lékařem a uposlechnete jeho rady, představuje chirurgická operace nemocí štítné žlázy vysoce účinnou léčebnou metodu, která vás vrátí zpět do normálního života.
V naší poradně s názvem BOLEST ZLUCNIKU A HRUDI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simona.
Dobrý den mám k vám dotaz už asi po za poslech 10 dní mám po 4 bolesti na hrudi a mezi lopatkama to jsou bolesti takové že má s toho zimnici a s te velke bolesti i zvracim.nemuzu ani ležet a ani sedět nic jak to bolí a bolí me i jakoby v oblastí zlucniku.mam i kameny v žlučník ulékaře jsem byla a řekl mi že ty bolesti mám od páteře ale nezdá se mi to.myslite tento může být vážně jen od té páteře?děkuji za vaši odpověď s pozdravem Simona Valčuhová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud vám lékař vyšetřil žlučník a nenašel příčinu, tak budete muset k ortopédovi. Bolest na hrudníku mezi lopatkami může souviset s páteří. Léčba je většinou formou rehabilitace a změnou zažitých zvyklostí, které vedly k těmto bolestem.
Nejčastěji se v léčení rakoviny využívá chirurgická metoda léčby. Ta je nejúčinnější, nicméně je zapotřebí najít nádor v raném stadiu. U pokročilejších kolorektálních karcinomů již není operace možná. Pokud se rakovina konečníku odhalí včas, pak je i úspěšnost její léčby vysoká. Není problém se z rakoviny klidně i úplně vyléčit. Jestliže tedy člověk rozpozná jakékoli příčiny rakoviny konečníku, měl by prakticky okamžitě navštívit specializované pracoviště, na kterém mu bude vyšetřen konečník a jeho přilehlé oblasti. Vyšetření konečníku je sice poněkud nepříjemné, nicméně dokáže rakovinu odhalit včas v době, kdy je možné ji kompletně chirurgicky léčit. U nemocí, jako je rakovina konečníku, léčba zabere i v případě chirurgického řešení velmi dlouhou dobu. Určitě ale nelze zapomenout i na některé další druhy léčby.
Samotná operace spočívá v odstranění celého nádoru, z pacientova těla je však třeba vyjmout i poměrně rozsáhlý přilehlý úsek střeva, aby se zabránilo návratu onemocnění z nějaké zbloudilé rakovinné buňky. Potíž s tímto typem operace tkví v tom, že nelze zachovat přirozený vývod střeva. Odchod stolice není možný chybějícím konečníkem, vývod tlustého střeva se proto našije na díru v břišní stěně. Vzniká takzvaná kolostomie, což je jakýsi umělý řitní otvor.
Rány po operacích v řitní krajině bývají poměrně dosti bolestivé, především při odchodu stolice. Tyto příznaky je možné zmírnit podávanými léky proti bolesti. Vyskytnout se může i zvracení, a to jako nežádoucí účinek podané celkové anestezie. Mělo by však odeznít cca do 6 hodin od operace. Po podání anestetika do páteřního kanálu je dosaženo necitlivosti dolní části těla trvající několik hodin, zároveň je ale omezena i pohyblivost dolních končetin. V den operace pije nemocný čaj, následující den jí lehkou stravu a dostává léky ke změkčení stolice. První nebo druhý den po výkonu začíná provádět sedací bylinné koupele, ve kterých pokračuje i po propuštění do domácí péče. Podle pooperačního stavu a charakteru operace jsou nemocní propouštěni 2. až 5. den domů. Po ukončení hospitalizace je nemocný kontrolován v proktologické poradně. Délka pracovní neschopnosti je rozdílná u různých výkonů. Může se pohybovat v rozmezí od několika dnů v případě Longovy operace, až po několik týdnů v případě klasické operace.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster
