Při nákupu vybírejte takové kousky, které jsou zakončené neovadlými a svěže zbarvenými listy. O řapíkatýceler není nouze, k dostání je téměř po celý rok, ale samozřejmě svoji plnou chuť rozvine nejvíce v letních měsících. Když ho zabalíte do lehce vlhké utěrky, vydrží v lednici i dva týdny. Můžete z něj potom podle libosti odlamovat potřebné řapíky. Výtečný je i mražený. Jak zmrazit řapíkatýceler? Jednoduše jej oblanšírovat a zamrazit, ale pak se hodí jen pro tepelnou úpravu.
Postup: Zakysanou smetanu ochutíme bylinkami (bazalka, kopr, najemno pokrájený řapíkatýceler), přisolíme a přidáme dle chuti česnek. Podáváme ke grilovanému masu nebo bramborám.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT KYSELINY MOČOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zlatka.
Píše se tady že je dobré pít matonku,ale už tady není jestli perlivou nebo neperlivou. A ten řapíkatýceler se má jíst jen tak nebo se nějak upravuje.Pokud máte více rad jak se zbavit kyseliny močové tak sem s nimi, chtěla bych se tohoto problému zbavit pokud je to možné. Děkuji za odpověď a případné rady
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Matonka se pije neperlivá a řapíkatýceler se jí v přírodní formě - ukusují se řapíky.
Řapíkatý celer má lepší, jemnější chuť než celer bulvový a již ve Starém Egyptě byl vyhledáván pro své výrazné afrodiziakální účinky, které doslova přesahují jeho pověst. Celer má prý schopnost léčit poruchy erekce.
Kořen ženšenu u mužů zlepšuje sexuální funkce podobně jako při používání viagry.
V příběhu ZÁZVOR A ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Může vařený zázvor zhoršovat atopicky exém? - přidávám ho do hovězího vývaru, ze kterého jsem už vypustila celer a petržel. Po uvaření ho vyhodím. Máte někdo zkušenost?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Miřík celer je dvouletá bylina z čeledi miskovité. Je pěstována jako kořenová zelenina pro své bulvy a listy. Celerřapíkatý obsahuje bílkoviny, silice, puriny, glycidy, vitamíny a minerální látky.
List celeru působí protizánětlivě a močopudně, působí příznivě na činnost ledvin, povzbuzuje chuť jídlu, je vhodný pro revmatiky a diabetiky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Doporučuje se při obezitě, neboť urychluje látkovou výměnu. Působí i jako zdraví neškodné afrodiziakum.
Je to výrazné aroma balkánské, středomořské, americké i anglické kuchyně. Celer se spolu s mrkví a petrželí přidává do polévek, pod hovězí pečeni, k přípravě vařeného nebo syrového salátu. Celerová nať i semeno jsou častou součástí kořeninových směsí pro grilování.
V příběhu PURINY A CVIČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomas .
Dobrý den . Mám dnu a chci začít cvičit mohu používat potravinové doplňky jako bílkoviny a aminokyseliny ? Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marki.
no já se dočetla že pomáhá celer a višeň celkově na klouby a ještě že na zmírnění bolesti od dny pomáha Enzycol - tak jsem ho manželovi koupila a užívá 2 tabletky denně a zatím klepu klepu, že je to lepší.
Celer působí zásadotvorně, což je obrovská výhoda pro podrážděný a překyselený žaludek. Kromě těchto jednorázových léčivých účinků nám může dlouhodobá konzumace celeru pomoci od zdravotních potíží způsobených přemírou konzumace sladkých a chemicky konzervovaných jídel, jako jsou chronická únava nebo migrény, zaplísnění, vaginální mykózy, alergie a podobné neduhy. Celerová zásadotvornost je mnohdy tak silná, že trocha celeru při začínajícím záchvatu migrény může bolest zastavit. Stejně blahodárný účinek má konzumace celeru na léčbu dny a revmatismu, což jsou nemoci spojené právě s ukládáním škodlivých látek z potravy v těle.
V příběhu DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada.
Nedávno mi taky zjistili dnu (podle hladiny kys.močové) a jsem z toho nešťastná.. Známý užívá na dnu mimo jiné i Enzycol a pomáhá mu, říkal mi že to obsahuje celer a višeň, což je dobré na klouby a je to přírodní - tak ať zkusím, prý to zmírní bolest. Dneska si to jdu koupit a začínám užívat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gita.
Manžel je z toho taky nešŤastný! Vždycky hrozně trpí a mě je ho líto..dodržuje dietu - hlavně hodně višní a celeru na klouby a do toho právě taky užívá Enzycol.. Bolest je prý mírnější
V naší poradně s názvem MOČOPUDNÉ POTRAVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Polášek.
Je močopudná také čokoláda, příp. jiné sladkosti?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Čokoláda má mírné močopudné účinky díky obsahu theobrominu a kofeinu. Theobromin je hořký alkaloid obsažený v kakau a tedy i v čokoládě.
Další cukrovinku, která má močopudné účinky je možné zmínit lékořicové bonbony.
Nejsilnějším přírodním diuretikem je kofein z kávy nebo černého čaje. Ze zeleniny má nejsilnější močopudné účinky chřest, vodní meloun, okurka a celer.
Mnohem menší bulva a silné, dlouhé stonky jsou typické pro řapíkatýceler. Nároky na pěstování má shodné s bulvovým celerem, ale liší se podstatně vyššími požadavky na dusík z důvodu tvorby většího množství zelené hmoty.
Vegetační doba je asi o třicet dní kratší než u celeru bulvového, pěstování je trochu pracnější: aby řapíky určené ke konzumaci zůstaly křehké a šťavnaté, musí se bělit. Jak? Rostlina se sváže a obalí kornouty z tmavé lepenky. Postupně se pak zahrnuje zemí, až vykukují jen zelené vršky listů.
Celer se dobývá ze země celý a řapíky se odřezávají těsně u bulvy, aby zůstal srostlý svazek listů. Nejsnadnější je pěstovat odrůdy samobělící, u nichž odpadá práce s vyvazováním a přihrnováním.
V příběhu KŘEMÍK V POTRAVINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olina.
Jaké potraviny jíst na doplnění křemíku? Lámou se mi vlasy a nehty a proto si myslím, že mám křemíku málo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Filip.
Ovesné vločky obsahují křemík.
Křemík se doporučuje požívat především v celozrnných obilovinách, protože právě ty obsahují lehce vstřebatelnou formu křemíku. Krom těchto obilovin řadíme mezi kvalitní zdroje křemíku jablka, pomeranče, třešně, mandle, rozinky, penatové ořechy, syrové zelí, cibuli, karotku, čekanku, lilek, dýni, celer, červenou řepu, okurky, ryby, med a zrna obecně.
Již kolem pátého století před naším letopočtem jej využívali v antickém Řecku jako léčivo. Kromě toho jej uctívali jako posvátnou bylinu, často spojovanou se smrtí. Jednak byl doporučován na uklidnění, ale paradoxně také na něco opačného. Je totiž tradičně označován za přírodní afrodiziakum.
Řapíkatý celer je pro své výrazné aroma používán v balkánské, středomořské, americké i anglické kuchyni. Spolu s mrkví a petrželí se přidává do polévek, pod hovězí pečeni, používá se k přípravě vařeného nebo syrového salátu.
Chuť řapíku je šťavnatá, aroma štiplavější, ale méně „celerové“ než u bulvového celeru. Také má slanější chuť. Tmavé celery jsou opravdu silně voňavé a slané. Při přípravě si na to dávejte pozor a před solením jídla z řapíkatého celeru raději více ochutnávejte.
Vařené kousky řapíkatého celeru jsou výtečnou přílohou k masu, stejně tak se uplatní v receptech přímo jako součást masového pokrmu, do různých pikantních směsí, rizota. Chutná i upravený klasicky, obalený a osmažený. Také zapékaný řapíkatýceler není k zahození. Fantazii se meze nekladou.
V příběhu SEX PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sexchtíč.
Dobrý den,
Je možné ještě souložit po operaci prostaty
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.
Jiří, asi jste si měl zjistit info z více zdrojů. Riziko je všude a při všem.
Je mi 34 let, nyní máme s manželkou teprve 1 dítě (kluka), nechal jsem si zamrazit sperma (chceme ještě minimálně jedno). Mám 8 měsíců po radikální robotické prostatektomii s nervyšetřící metodou. Neustálé vyhledávám nové a nové informace především na netu - metody léčby, lázně, penilní rahabilitace, posílování pânevního dna atd. Taky nám lékař asi neřekl vše, vždy doktorovi řeknu co chci ať mi to napíše nebo poví něco víc. Např. jsem se hodně dočítaval, že pacienti se vrací do práce do 10 týdnu.
Nekecám, mám 8 měsíců po operaci, jsem pořád na nemocenské, užívám si života se synem (který se mi narodil 3 měsíce po operaci), pravidelně cvičím na inkontinenci i na erekci (2x denně vakuová pumpa a obden Silnadefil - ten jsem si vynutil). Nyní jsem schopný každé ráno manželku pěkně pomilovat, ještě to není jako před operací ale jdou vidět pokroky. Jsem rád, že jsem nakonec operaci podstoupil, nejistota by mě možná zabila dříve než rakovina.
Všem držím palce...
Ingredience: 1 bulvový celer, 30 g hladké mouky, 150 g oleje, 120 g strouhanky, 1 kávová lžička soli, 50 g taveného sýra, 1 bílek, 1 vejce, 0,5 l vody
Postup: Oloupaný celer omyjeme a uvaříme v osolené vodě do poloměkka. Povařený celer nakrájíme na 8 plátků a dva plátky vždy potřeme a spojíme čtvrtinou sýru. Obalujeme v mouce, rozšlehaném vejci s bílkem a ve strouhance. Celer smažíme v rozehřátém oleji po obou stranách. Podáváme s bramborovou kaší nebo s vařenými bramborami a zeleninovým salátem.
V naší poradně s názvem WARFARIN A ČERVENÁ ŘEPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing.Hana.
Nevyznám se v naprosto rozdílných instrukcích, které nacházím na různách stránkách warfarin-dieta, diskuze-ceskaordinace, lecba-warfarinem. Jsou to weby zaměřené na poradnu pacientům s warfarinem, zdá se, že odpovídají odborníci, ale přesto se zde vyskytují naprosto rozdílné odpovědi, což je matoucí. Jednou červená řepa nevadí, protože má málo vit.K. Potom je zase potřeba ji konzumovat každý den ve stejném množství. Na těchto stránkách warfarin-dieta je v článku o červené řepě vypsáno množství různých druhů zeleniny "Ovšem kořenová zelenina, jako je mrkev, celer, petržel, ředkvičky, ředkev, rajčata, okurky, papriky, cuketa, brambory, houby, listová zelenina, se může pouze v nepatrném množství". Ale přímo v knize o léčbě antikolaguanty a na jiných stránkách jsou zrovna tyto zeleniny ( kromě listové ) uváděny jako neproblematické s nízkým obsahem vitamínu K, které není třeba omezovat. Takže mají se tyto v nepatrném množství, nebo se nemusí omezovat? Netroufnu si manželovi vařit z jiných než těchto, i tak se mu drží INR stále kolem 2,1-2,3. Kdybych si tedy dovolila přidat zeleninu se středním obsahem vit. K, už by se dostal pod INR 2 a to je nebezpečné. Ani si nedovolím mu dát kuřecí nebo hovězí maso, které má snad 300 mcg vit. K. To bych potom musela denně dosahovat stejných hodnot v zelenině? Já tomu prostě vůbec nerozumím, jak máme vlastně vařit?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Moc to řešíte. Stačí znát jen druhy potravin s vysokým obsahem vitamínu K a na ty dávat pozor. Vysoký obsah vitamínu K má jen zelená listová zelenina, kam patří zelí (bílé i červené), kapusta, růžičková kapusta, tuřín, brokolice, ledový salát, špenát, atd. Tyto druhy je třeba do jídelníčku zařazovat, ale jen v malém množství každý den stejně. Ostatní potraviny není třeba řešit. Důležité je absolvovat pravidelná měření srážlivosti krve, ideálně jednou za měsíc. Ze zbylých potravin, zde neuvedených, je možné pohodlně vytvořit vyváženou stravu s omezeným množstvím tuku na 50 gramů za den, s dostatkem bílkovin a přiměřeným množstvím sacharidů.
Postup: Celer oloupeme, potřeme ho tukem a silně osolíme. V první části pečení ho upečeme doměkka v alobalu (180 °C), pak ho rozbalíme a krátce zapečeme dozlatova (230 °C) za stálého potírání. Pečeme celou bulvu, nekrájíme.
Ideálně byste měli celer konzumovat syrový, v salátech nebo ho jen tak přikusovat k masu. Nejvíc našemu tělu dodá v podobě šťávy k snídani. Ale jeho samotná chuť je skoro děsivá, proto k rozmixovanému celeru raději přidejte trochu čerstvě vymačkané jablečné šťávy. Dobře narostlý celer má řepíky dlouhé až 30 centimetrů. Při nákupu vybírejte takové kousky, které jsou zakončené neovadlými a svěže zbarvenými listy.
Dužinaté stonky jsou největší pochoutkou. Před servírováním je odlámejte od středu (srdíčka) a lehce oloupejte, jejich vláknitý povrch by vám úplně chutnat nemusel. Při výběru sáhněte po větším a silnějším kousku, vláknina je zde hrubší, ale o to vám snáze půjde loupání. U malých stonků je tato práce jen pro opravdu silné nervy. Ale za nějaký čas zjistíte, z kterého konce začít, kam sáhnout nožem a které vlákno povolit. Odborníci doporučují začínat u středové prohlubně. Takto oloupaný řapíkatýceler je výborný, pokud se servíruje se sýrem či omáčkou, do které se namáčí a jen tak přikusuje. Je to báječný tip na zdravé mlsání k televizi. Chcete-li experimentovat, můžete se pustit do grilování, dušení, pečení, vaření či zapékání této pochutiny. Připravujete-li nějaké maso, ryby či plody, pomůže vám stáhnout nechtěné pachy.
Vypěstovat si vlastní voňavý řapíkatý a listový celer není složité. Řapíkatý celer sice vyžaduje bělení, ale dnes už seženete i semínka odrůdy, která je samobělící. A pokud si koupíte rovnou sadbu (předpěstování je dost náročné), budete to mít téměř bez práce. Celerřapíkatý se pěstuje pro stonky. Listy samozřejmě spotřebováváme také. Stonky jsou křehké, voňavé a velmi šťavnaté. Pozor, dost odvodňují tělo, lidé s onemocněním ledvin je tedy musí konzumovat s rozvahou. Řapíky se používají do salátů, pomazánek i do tepelně upravených pokrmů. Lze je připravit i jako hlavní jídlo, když je naplníte. Vybírat lze zejména z odrůd raných s vegetační dobou kolem 70 dní. V nabídce je například Malachit, Pascal nebo Nuget, přičemž právě Nuget je samobělící, nemusíte jej tedy nijak přihrnovat.
Než dáte celery ven, je nutné je na to připravit. Rostlinky vám také v chladnějším a prosvětleném prostředí lépe porostou. Nejlépe jim to bude svědčit ve skleníku nebo v zimní zahradě. Ale pozor, okolní teplota nesmí klesnout pod deset stupňů během celé doby jejich vegetace. Ve skleníku můžete tedy přitopit svíčkami a pomocí kbelíků plných teplé vody. Po vysázení celeru na záhon obalte rostlinky netkanou bílou textilií. Pokud by se totiž celer nachladil, prošel by stadiem jarovizace a vyhnal rovnou do květu. Celer je dvouletá rostlina, kvete druhým rokem. Pokles teploty pod deset stupňů považuje za období zimy.
Celer potřebuje záhon, který byl na podzim vyhnojený a zrytý, a to na slunečném stanovišti. Na jaře byste měli záhon prosypat dolomitickým vápencem či vápnem a prokypřit. Při přesazování opět zkraťte kořínky. Listový celer a samobělící řapíkatýceler můžete sázet do řádku i do sponu, přibližně 50 x 50 cm. Sazeničky řapíkatého celeru, který vyžaduje bělení, sázejte do brázdy asi 20 cm hluboko a cca 30 cm od sebe. Budete pak mít méně práce s bělením.
Celery vyžadují dost zálivky i živin. A zpočátku obalení bílou textilií. Tu musíte později sundávat opatrně a postupně, aby slunce listy nespálilo, tedy vždy za oblačného počasí. Listovému celeru probírejte starší listy, okolí řapíkatého celeru musíte často prokypřovat, vyžaduje totiž provzdušněnou půdu.
Pokud jste zasadili řapíkatýceler, který je nutné vybělit, postupujte následovně. Když jsou řapíky 30 až 40 cm vysoké, svažte je těsně pod listy a obalte je černou netkanou textilií nebo lepenkou. Z obalu by měly vykukovat jen špičky listů. Kolem lepenky či textilie přihrňte hlínu. Pokud byste řapíky jen přihrnuli hlínou, získaly by půdní pach. Řapíky nechte přihrnuté nejméně 3 týdny. Pak je můžete začít sklízet.
Ingredience: 4 plátky telecí kližky přeseknuté přes morkovou kost, hladká mouka, olej na opečení, snítka bazalky, bílé víno, 1 mrkev, 1 cibule, 1 menší pórek, 1 řapíkatýceler, 1 plechovka loupaných rajčat, 1 lžíce nasekaného rozmarýnu, vývar
Postup: Maso osolte, opepřete a obalte v mouce, do které jste také přidali trošku soli a pepře. Mezitím se vám už může rozpalovat pánev. Přidejte olej a nechte maso opéct. Až se maso opeče, vytáhněte ho a do pánve dejte nakrájenou zeleninu: mrkev, cibuli, pórek, řapíkatýceler. Nechte zesklovatět a vraťte maso na pánev. Zalijte bílým vínem, přidejte loupaná rajčata, nadrobno nasekejte kousek rozmarýnu. Až se víno trochu vyvaří, přidejte vývar a nechte dusit asi tři čtvrtě hodiny nebo hodinu doměkka. Pokud byste dělali ossobuco z hovězího, musíte počítat s delší dobou.
Tip: Než budete upravovat maso, vyndejte morek. Kdybyste ho nechali dusit s masem, vyvařil by se, ztratil. Morek bleskově orestujte na pánvi a nasaďte ho na pokrm do talíře jako čepici. Na ozdobu použijte snítku bazalky. Zdeněk Pohlreich dává přednost šafránové variantě.
Ingredience na těstíčko: 2 menší vejce, 2 lžíce polohrubé mouky, 2 lžíce mléka, 1 lžíce oleje, 80 g strouhaného sýra, sůl
Postup: Oloupaný celer nakrájíme na kolečka silná asi 7 milimetrů, vložíme je do vařící osolené vody a uvaříme téměř doměkka. Vyjmeme je a necháme dobře odkapat. Z uvedených potravin připravíme středně husté těstíčko, do kterého celer namáčíme a vkládáme jej přímo do rozehřátého oleje. Usmažíme dorůžova po obou stranách a podáváme s vařenými brambory a tatarskou omáčkou.
Píše se tady že je dobré pít matonku,ale už tady není jestli perlivou nebo neperlivou. A ten řapíkatýceler se má jíst jen tak nebo se nějak upravuje.Pokud máte více rad jak se zbavit kyseliny močové tak sem s nimi, chtěla bych se tohoto problému zbavit pokud je to možné. Děkuji za odpověď a případné rady
Může vařený zázvor zhoršovat atopicky exém? - přidávám ho do hovězího vývaru, ze kterého jsem už vypustila celer a petržel. Po uvaření ho vyhodím. Máte někdo zkušenost?
no já se dočetla že pomáhá celer a višeň celkově na klouby a ještě že na zmírnění bolesti od dny pomáha Enzycol - tak jsem ho manželovi koupila a užívá 2 tabletky denně a zatím klepu klepu, že je to lepší.
Nedávno mi taky zjistili dnu (podle hladiny kys.močové) a jsem z toho nešťastná.. Známý užívá na dnu mimo jiné i Enzycol a pomáhá mu, říkal mi že to obsahuje celer a višeň, což je dobré na klouby a je to přírodní - tak ať zkusím, prý to zmírní bolest. Dneska si to jdu koupit a začínám užívat
Čokoláda má mírné močopudné účinky díky obsahu theobrominu a kofeinu. Theobromin je hořký alkaloid obsažený v kakau a tedy i v čokoládě.
Další cukrovinku, která má močopudné účinky je možné zmínit lékořicové bonbony.
Nejsilnějším přírodním diuretikem je kofein z kávy nebo černého čaje. Ze zeleniny má nejsilnější močopudné účinky chřest, vodní meloun, okurka a celer.
Křemík se doporučuje požívat především v celozrnných obilovinách, protože právě ty obsahují lehce vstřebatelnou formu křemíku. Krom těchto obilovin řadíme mezi kvalitní zdroje křemíku jablka, pomeranče, třešně, mandle, rozinky, penatové ořechy, syrové zelí, cibuli, karotku, čekanku, lilek, dýni, celer, červenou řepu, okurky, ryby, med a zrna obecně.
Jiří, asi jste si měl zjistit info z více zdrojů. Riziko je všude a při všem.
Je mi 34 let, nyní máme s manželkou teprve 1 dítě (kluka), nechal jsem si zamrazit sperma (chceme ještě minimálně jedno). Mám 8 měsíců po radikální robotické prostatektomii s nervyšetřící metodou. Neustálé vyhledávám nové a nové informace především na netu - metody léčby, lázně, penilní rahabilitace, posílování pânevního dna atd. Taky nám lékař asi neřekl vše, vždy doktorovi řeknu co chci ať mi to napíše nebo poví něco víc. Např. jsem se hodně dočítaval, že pacienti se vrací do práce do 10 týdnu.
Nekecám, mám 8 měsíců po operaci, jsem pořád na nemocenské, užívám si života se synem (který se mi narodil 3 měsíce po operaci), pravidelně cvičím na inkontinenci i na erekci (2x denně vakuová pumpa a obden Silnadefil - ten jsem si vynutil). Nyní jsem schopný každé ráno manželku pěkně pomilovat, ještě to není jako před operací ale jdou vidět pokroky. Jsem rád, že jsem nakonec operaci podstoupil, nejistota by mě možná zabila dříve než rakovina.
Všem držím palce...
Nevyznám se v naprosto rozdílných instrukcích, které nacházím na různách stránkách warfarin-dieta, diskuze-ceskaordinace, lecba-warfarinem. Jsou to weby zaměřené na poradnu pacientům s warfarinem, zdá se, že odpovídají odborníci, ale přesto se zde vyskytují naprosto rozdílné odpovědi, což je matoucí. Jednou červená řepa nevadí, protože má málo vit.K. Potom je zase potřeba ji konzumovat každý den ve stejném množství. Na těchto stránkách warfarin-dieta je v článku o červené řepě vypsáno množství různých druhů zeleniny "Ovšem kořenová zelenina, jako je mrkev, celer, petržel, ředkvičky, ředkev, rajčata, okurky, papriky, cuketa, brambory, houby, listová zelenina, se může pouze v nepatrném množství". Ale přímo v knize o léčbě antikolaguanty a na jiných stránkách jsou zrovna tyto zeleniny ( kromě listové ) uváděny jako neproblematické s nízkým obsahem vitamínu K, které není třeba omezovat. Takže mají se tyto v nepatrném množství, nebo se nemusí omezovat? Netroufnu si manželovi vařit z jiných než těchto, i tak se mu drží INR stále kolem 2,1-2,3. Kdybych si tedy dovolila přidat zeleninu se středním obsahem vit. K, už by se dostal pod INR 2 a to je nebezpečné. Ani si nedovolím mu dát kuřecí nebo hovězí maso, které má snad 300 mcg vit. K. To bych potom musela denně dosahovat stejných hodnot v zelenině? Já tomu prostě vůbec nerozumím, jak máme vlastně vařit?
Když užíváte Warfarin, tak byste neměla vnitřně užívat žádné bylinky ani bylinkové čaje a ani potravinové doplňky s bylinkami. Některé bylinky mohou opravdu výrazně změnit účinky Warfarinu a přivodit tak život ohrožující situaci. Warfarin komplikuje stravování, jak již jistě víte, a u bylinek je to ještě více složitější a laik prostě nedokáže rozhodnout, která bylinka je s Warfarinem bezpečná. Pro váš přehled uvádím seznam nejvíce nebezpečných bylinek.
- Bylinky zvyšující účinky Warfarinu a mohou tak způsobit krvácení:
Děhel
Bedrník anýz
Prha (Arnica)
Ločidlo čertovo lejno
Vachta trojlistá
Brutnák lékařský
Bromelain, nebo také bromelin, je enzym, který najdeme v čerstvém ananasu.
Konopí
Paprika
Miřík celer
Heřmánek pravý
Hřebíček
Dymnivka (Corydalis yanhusuo)
Klikva (brusinky)
Harpagofyt
Pískavice řecké seno
Řimbaba obecná
Česnek
Geum japonicum
Zázvor
Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
Jírovec maďal (kaštan koňský)
Lékořice lysá
Libeček lékařský - kořen
Tužebník jilmový
Cibule
Petržel
Mučenka modrá
Topol
Hořkoň obecná
Jetel luční
Routa vonná
Serenoa plazivá
Komonice lékařská
Kurkuma
Vrba
- Bylinky, které snižují účinky Warfarinu a mohou tak způsobit vznik krevní sraženiny:
Koenzym Q10
Šalvěj červenokořenná
Andělika čínská
Zelený čaj
Papája
Jmelí
Řepík
Pampeliška
Třezalka tečkovaná
Vitamin E
Řebříček obecný
Po dobu 4 až 6 týdnů od operace byste měl konzumovat jídlo s nízkým obsahem vlákniny. Tepelně neupravené ovoce a zelenina mají vysoký obsah vlákniny. Mohou být křupavé (jako mrkev) nebo vláknité (jako celer) a těžko se žvýkají na malé kousky. Mohou mít tvrdé slupky (jako jablka) nebo semena, která jsou těžko stravitelná. To vše může při hojení podráždit vaše tlusté střevo. Vyhněte se těmto potravinám na několik týdnů, až se zotavíte, a poté je pomalu zařaďte zpět do svého jídelníčku.
Po resekci střeva je běžné mít průjem. Protože vaše tlusté střevo je najednou kratší, natrávená potrava nemá tak dalekou cestu (ani tolik času, aby se zformovala do pevné stolice), než opustí vaše tělo. Některé věci mohou průjem zhoršit:
- Mastná masa
- Máslo a smetana
- Smažená jídla
- Mastné svačiny jako bramborové lupínky
Průjem obvykle po několika týdnech odezní. Pak si tato jídla můžete čas od času vychutnat znovu.
Kořeněná jídla mohou podráždit váš trávicí systém a způsobit průjem nebo nepříjemné nadýmání – zvláště když se vaše střevo hojí. Váš lékař může doporučit nekořeněnou dietu několik týdnů po operaci. A nejsou to jen pálivé věci, na které si musíte dávat pozor. Problémy mohou způsobit také bylinky a koření s drsnou texturou - jako je nasekaný rozmarýn, drcený pepř nebo kmín.
Ve fazolích je druh cukru, který není pro vaše tělo snadno stravitelný. Po jejich konzumaci můžete mít plynatost nebo se cítit nafouklí. Můžete mít také potíže s laktózou, cukrem, který se nachází v mléce a dalších mléčných výrobcích. Plynatost je normální součástí trávení, ale zatímco se léčíte po operaci střev, může to být nepříjemné nebo dokonce bolestivé.
Kofein, je stimulant. To znamená, že urychluje aktivitu ve vašem těle - včetně střev. Nápoje vyrobené s cukrem nebo umělými sladidly mohou také způsobit průjem. Bublinky v nápojích mohou způsobit plynatost a nadýmání. Proto pijte čistou vodu bez bublinek.
Alkohol může stimulovat vaše střeva a způsobit častější stolici. Vyhýbejte se tomu, dokud se vaše trávení nevrátí do normálu. Navíc většina lékařů říká, že po žádném typu operace se nemá pít alkohol. Může interferovat s vašimi léky proti bolesti a zpomalit proces hojení.
Když znovu začnete jíst pevnou stravu, můžete se zasytit rychleji než dříve. Zkuste si dát během dne několik malých jídel místo tří velkých. Snáze je strávíte a bude méně pravděpodobné, že způsobí plynatost nebo nadýmání. Jezte pomalu a každé sousto úplně rozžvýkejte – do tvaru bramborové kaše – než to spolknete.
Jakmile bude vaše trávení lepší, můžete se začít vracet k normální stravě. Přidejte jedno nové jídlo denně, jednu porci po druhé, abyste se naučil, jak vaše tělo na každou z nich reaguje. To také pomůže vašim střevům pomalu se přizpůsobit trávení více potravin s vysokým obsahem vlákniny, jako je ovoce, zelenina a celozrnné výrobky. Pijte hodně vody, abyste neměli zácpu.
Co se týče potravin, na které se ptáte, tak olejovky, čokoláda Margot, sušenky a oplatky můžete zkusit v jednom dni zařadit do stravy a vyzkoušet jaká bude reakce. Když nebudete mít nepříjemné pocity, tak můžete tyto potraviny normálně konzumovat.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
