Fibromy ve většině případů odstraňuje dermatolog pomocí tekutého dusíku, laseru nebo chirurgicky. Tyto procedury se provádějí obvykle během zimních měsíců, kdy je menší výskyt slunečního záření a pocení. Po jejich odstranění se na ošetřované místo aplikuje lokálně antibiotikum, aby se předešlo infekcím. Po odstranění je vhodné se během 5 dní vyhýbat zvýšené fyzické námaze, aby se omezilo pocení a fyzická stimulace ošetřeného místa na pokožce. Odstranění fibromů se často musí opakovat, protože se po klasických lékařských procedurách mohou znovu objevit. Fibromy lze odstranit i alternativním způsobem.
V naší poradně s názvem ODSTRANĚNÍ BRADAVIC NA KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MILADA CHROMÁ.
PROSÍM O SDĚLENÍ ZPUSOBU OSTRANĚNÍ MALÝCH BRADAVIC NA KRKU DĚKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vy nejspíše máte na mysli fibromy, což jsou takové visací bradavičky na kůži. Nejjednodušší způsob, jak se toho zbavit je podvázat fibrom vlasem a on sám do několika dní odpadne. Pokud se chcete dozvědět více, tak zde je celý článek, který se tomu věnuje https://www.ceskenemoci.cz/…
Propolis dokonale dezinfikuje, ničí nebo brzdí růst většiny bakterií, virů, kvasinek a plísní. Vůči propolisu není zatím rezistentní žádný bakteriální kmen. Je biologicky neškodný a v běžném dávkování je prakticky netoxický, takže bez vedlejších účinků může být užíván dlouhodobě. Pokud chcete stopkový fibrom odstraňovat pomocí propolisu, tak přikládejte kousíček vaty namočený do propolisové tinktury po dobu 10 dnů 2x denně na fibrom, ten sám odpadne. Fibrom, který je na tenké stopce a visí, můžete klidně podvázat nebo odstřihnout. Tento postup není nebezpečný.
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Ve vazivové vrstvě kůže vznikají fibromy, které jsou pleťové barvy. Fibromy na krku jsou nepříjemné z estetického hlediska, dají se odstranit vysokovýkonným erbiovým laserem. Laserový paprsek postupně odpařuje kožní tkáň po desetinách milimetru, takže vznikne plošná ranka, jež se rychle zahojí a nezanechává klasickou jizvu. Stejně tak je možno laser použít ke korekci některých starších jizev nebo jizviček a nerovností hlavně v obličeji. Zákroky se provádějí v lokální anestezii, nebo po aplikaci anestetického krému. Po zahojení je třeba místo chránit asi měsíc před slunečním zářením.
Příčina vzniku fibromů mnohdy není jasná, někdy mohou vzniknout na základě dlouhodobého mechanického dráždění tkání. Některé typy fibromů pak vznikají na podkladě dědičných onemocnění, jde například o mnohočetné neurofibromy při neurofibromatóze. Zvláštní formou jsou keloidní fibromy vznikající z keloidních jizev.
Fibromy mají podobu měkkých, či naopak tvrdých kulovitých ložisek. Kožní a podkožní fibromy vypadají jako boule pod kůží, které jsou kryté normálním kožním povrchem, fibrom se může vyskytnout prakticky kdekoliv na těle včetně dutiny ústní. Fibrom může obsahovat některé další tkáně a podle toho rozlišujeme různé podtypy fibromů: angiofibrom (obsahuje shluky krevních cév), lipofibrom (obsahuje části tukové tkáně), neurofibrom (obsahuje části nervových obalů) a mnohé další.
Fibromy nejsou zhoubné a nevytvářejí metastázy, problémy způsobují buď svým kosmetickým efektem, nebo útlakem okolních anatomických struktur, a to při velkém růstu. Fibromy vaječníků například mohou způsobit rotaci vaječníku kolem své osy a jeho následné uskřinutí. Zhoubné varianty fibromů jsou vzácné a označujeme je jako fibrosarkomy (patří do skupiny sarkomů).
Příčiny vzniku fibromu mohou být různé. Může se jednat o dědičné předpoklady, ale může se vyskytnout i u psa, který nemá genetickou predispozici. Spouštěčem pak může být například nedostatek selenu či zinku. Je nutné mít v těle také dostatek vitaminu A, vitaminu C a E. Fibrom je podle lékařů také odrazem toho, že někde v organismu panuje nerovnováha, něčeho je míň či víc.
Fibrom se projevuje jako výrůstek, který je nezhoubný. Může mít kulatý nebo válcovitý tvar a mívá obvykle červenohnědou barvu.
Kožní fibromy většinou pozná veterinární lékař na první pohled, fibromy uložené více v hloubce mohou být potvrzeny ultrazvukem. Definitivní diagnóza je možná po odeslání vzorku na histologické vyšetření, nebo přímo histologickým vyšetřením kompletně odstraněného fibromu.
Fibrom (desmoid, fibroid, franc. corps fibreux), nádor povahy neškodné, obyčejně přesně ohraničený, skládající se ze samého vaziva. Dle jakosti vazivové tkáně je možné rozeznávat různé formy. Velikost fibromů kolísá mezi objemem špendlíkové hlavičky až mužské hlavy. Tvar bývá oblý, kulovitý; větší nádory bývají laločnaté, složené z několika uzlů; na průřezu bývají homogenní, někdy je jen naznačeno hrubé vláknění; barva bílá nebo šedorůžová, plocha režně lesklá; bohatost cév v nádoru kolísá: některé fibromy jsou téměř bezcévné, jiné naopak mají neobyčejně vyvinutý systém cév značně roztažených (Fibroma teleangiectodes). Sídlem fibromů je kůže a podkožní vazivo, periost, serosní blány a intermuskulární vazivo. Dobře známé jsou malé fibromy ve vaječnících. Fibromy vycházející ze sliznice děložní bývají zpravidla útvaru stopečnatého. Vzrůst fibromů je nenáhlý. Významu klinického nabývají jen tehdy, když stlačují některý důležitý orgán nebo znetvořují tělo či ucpávají lumen. Fibrom se zřídka zvrhne v sarkom, ač histologickou strukturou bývá často sarkomům dosti blízký. Fibromy mohou zvápenatět a změknout.
Fibrom je benigní (nezhoubný) nádor vznikající z vaziva. Fibromy se vyskytují na různých částech těla, většinou v jeho horní polovině, to jest na obličeji, krku, pažích a v podpaží, na břiše, prsou a na zádech. Někdy se mohou vytvořit i v ústech. Odstranění fibromů je bezproblémové, v některých případech zmizí dokonce samy.
Fibromy se odstraňují poměrně často, neboť svému nositeli působí obtíže převážně kosmetického charakteru. Kožní útvary a výrůstky, jež jsou vystaveny chronickému dráždění, se pak odstraňují preventivně proto, že mohou změnit svůj charakter. Kůži lze zbavit fibromů například erbiovým laserem. Paprsek laseru dokáže po velmi jemných vrstvičkách odloupnout tenoučkou vrstvu kůže (šířka cca tisícina milimetru) a šetrně tak zbaví pokožku fibromu.
Fibromy a bradavice patří mezi kožní výrůstky, které vznikají spontánně. Naštěstí se jedná pouze o nezhoubné nádory, které vytváří pojivová tkáň a které nejsou schopny metastazovat. Svým vzhledem se podobají malým uzlinkám, které jsou velké od 1 mm cca do 1 cm.
Kožní výstupky mívají obvykle stejnou barvu, jako má okolní kůže, ale někdy mohou být i trochu světlejší nebo tmavší. Nejčastěji je objevíte v místech, ve kterých dochází k rychlejšímu stárnutí kůže, jako je tomu obvykle na krku, očních víčkách, v podpaží, pod ňadry, na břiše nebo v podpaží. Věk přitom není podmínkou, mohou se vytvořit jak starším lidem, tak lidem ve středním věku, a jsou vnímány jako bradavice v koutku oka nebo bradavice pod okem či na víčku oka.
Příčina vzniku není doposud přesně známa. Genetika a obezita však hrají důležitou roli. Bradavice vznikají také na místech, na nichž dochází k dlouhodobému mechanickému dráždění tkáně. Kožní fibromy tak nejsou žádnou vzácností. Každý člověk za svůj život objeví alespoň jeden takový výrůstek. Jsou však i tací, kteří jich objeví několik stovek. Fibromy nejsou nijak nebezpečné, ale máte-li jich mnoho nebo jsou velké, stávají se estetickým problémem, který si každý přeje řešit.
Rizika u fibromu spočívají především v tom, že pokud se tento kožní nádor neřeší včas, může narůst do velkých rozměrů, kdy již bude jasně viditelný a navíc bude psovi komplikovat život. Co se týče léčby fibromu, existuje několik možností. Vždy je dobré vyhledat veterinárního lékaře a nechat psa vyšetřit. Na základě vyšetření pak lékař doporučí vhodnou léčbu.
Fibrom lze například odstranit pomocí laseru. Laserový paprsek dokáže odloupnout kůži ve velmi jemných vrstvách, tudíž zbaví psa fibromu velmi šetrně. Vytvoří se malý strup a ten po několika dnech odpadne. Někdy se může stát, že fibrom po čase zmizí sám bez léčby, to se ovšem stává zřídka. Laserová léčba je jednou z nejvíce používaných, neboť je šetrná a bezbolestná. Možné je také chirurgické odstranění.
Bezpříznakové fibromy se většinou neřeší. Je-li to nutné (fibromy s příznaky, nejistota stran diagnózy, obavy z toho, že se jedná o zhoubný nádor), fibrom se odstraňuje. To vede k vyléčení a navíc je k dispozici kompletní tkáň fibromu k histologickému vyšetření.
Fibromy jsou spontánně vznikající výrůstky kůže. Jedná se o nezhoubné nádory vytvořené z pojivové tkáně. Vypadají jako malé uzliny a velikostí se liší od 1 mm až po 1 cm. Obvykle mívají totéž zbarvení jako okolní kůže, ale někdy mohou být světlejší. Nejsou nebezpečné, když je jich však příliš, stává se z nich kosmetický a estetický problém. Nejčastěji se fibromy tvoří na krku, v podpaží, na koleně, prsu, na břiše, na genitáliích, případně kolem očí a na očních víčkách. Vytvořit se ovšem mohou takříkajíc na kterékoliv části těla. Obvykle tam, kde se pokožka ohýbá nebo častěji tře, se může objevit i podkožní fibrom. Dá se říci, že téměř každý člověk má alespoň jeden takový kožní útvar. Nejde tedy o nic mimořádného. U některých lidí se nejednou vyskytují stovky takových výrůstků. Někdy se fibromy mohou zanítit, či dokonce krvácet nebo zvětšovat. Jejich počet a velikost se zvyšuje postupně s přibývajícím věkem. Ačkoliv přesný mechanismus jejich vzniku není úplně jasný, za hlavní příčinu se považují tukové depozity a také působení některých druhů virů. Objevují se i v těhotenství.
Fibrom ovaria je samostatné onemocnění a jde pouze o shodný název. Jedná se o zhoubné onemocnění, které je zákeřné v tom, že se dokáže v těle dlouho skrývat bez výraznějších příznaků a narůstající nádor nemusí objevit ani lékař při běžné gynekologické prohlídce. Jedním z příznaků, který může naznačovat, že se něco ve vašem těle děje, je tlak v břiše, nadýmání, pocit plnosti a dlouhodobá bolest v oblasti břicha a podbřišku.
1 díl propolisu se rozmíchá ve 2 dílech 96% etanolu (lze využít i méně procentní čistý bílý alkohol, například vodku). Ve vhodné nádobě s uzávěrem se vše maceruje neboli luhuje několik dní (ideálně týdnů či měsíců – čím déle, tím lépe) při pokojové teplotě a za občasného míchání. Nečistoty z tekutiny se scedí přes gázu či plátno, chcete-li mít tinkturu průzračnou, můžete ještě filtrovat přes filtrační papír a odstranit zbytek kalu. Takováto tinktura je roztokem propolisu. Lze ji využít přímo, anebo ji ředit vodou.
Fibromy vznikají v souvislosti s nedostatkem organicky vázaného selenu a zinku. Podle této teorie je rovněž důležitá kombinace provitaminu A, vitaminu C a E. Zastánci celostní medicíny uvádějí, že fibrom je odrazem nerovnováhy v lidském organismu. Kožní lékaři někdy poukazují na rodové dispozice k jejich tvorbě. Fibrom svému nositeli však působí obtíže převážně kosmetického charakteru. Některé kožní útvary vystavené chronickému dráždění mohou změnit svůj charakter, a proto je preventivní odstranění jediným správným řešením.
Fibrom je benigní (nezhoubný) nádor vznikající z vaziva. Fibromy se vyskytují na různých částech těla, většinou v jeho horní polovině, tedy na obličeji, krku, pažích a v podpaží, na břiše, prsou a na zádech. Někdy se mohou vytvořit i v ústech. Odstranění fibromů je bezproblémové, v některých případech zmizí dokonce samy. Fibromy vznikají v souvislosti s nedostatkem organicky vázaného selenu a zinku. Podle této teorie je rovněž důležitá kombinace provitamínu A, vitamínu C a E. Zastánci celostní medicíny uvádějí, že fibrom je odrazem nerovnováhy v lidském organismu. Kožní lékaři někdy poukazují na rodové dispozice k jejich tvorbě.
Kožní útvary a výrůstky, jež jsou vystaveny chronickému dráždění, se odstraňují preventivně proto, že mohou změnit svůj charakter. Kůži lze zbavit fibromů například erbiovým laserem. Paprsek laseru dokáže po velmi jemných vrstvičkách odloupnout tenoučkou vrstvu kůže (šířka cca tisícina milimetru) a šetrně tak zbaví pokožku fibromu. V nejbližších oblastech kůže očních víček se odesílají klienti do specializovaných očních ambulancí. Výrůstky se pomocí laseru odpaří z povrchu, zákrok je zcela neinvazivní a jen mírně bolestivý. Cena se stanovuje dle rozsahu ošetření.
Recept na odstranění doma: Fibrom stačí podvázat vlasem (nejlépe vlastním), po pár dnech zčerná, sám odpadne a už se neobjeví. Další variantou je použití propolisu – přikládejte kousíček vaty namočený do propolisové tinktury po dobu 10 dnů 2x denně na fibrom, ten sám odpadne. Fibrom, který je na tenké stopce a visí, můžete klidně podvázat nebo odstřihnout. Nebezpečné to není. Odborně se takové formy fibromů buď upalují elektrokauterem, nebo stříhají chirurgickými nůžkami.
Papilom je druh benigního nádoru, který způsobuje HPV virus. Velmi často se objevuje i v dutině ústní a v krku (oblast měkkého patra, jazyka, mandlí, nosohltanu, hrtanu a průdušnice), kde může napáchat ohromnou škodu. Papilomy se podobají bradavicím. Jde o stopkaté útvary přisedlé na povrch, na první pohled mají podobu květáku. Podle toho, kde se papilom nachází, způsobuje i náležité potíže. Jde například o poruchy řeči, polykání, krvácení, potíže s trávením. Léčba spočívá v odstranění nádoru. K možným komplikacím patří krvácení, infekce a obtíže spojené s anestézií.
Vrba jíva je dvoudomá, kvete v březnu a dubnu před rašením listů. Květy jsou uspořádány v nápadná, stříbřitě lesklá jehnědovitá květenství, 2,5–3,5 cm dlouhá (samičí jehnědy jsou delší a štíhlejší). Samčí květy mají dvě tyčinky, samičí květy mají jednu nektariovou žlázku a černé, dlouze chlupaté listeny. Samčí jsou žluté od prašníků, samičí jsou zelenkavé. Plody jsou tobolky v klasu dlouhém 5 cm, které dozrávají v květnu. Tobolky jsou stříbřitě chloupkaté, krátce stopkaté, do 10 mm veliké s 5–7 základy semen v každé chlopni. Semena jsou drobná a ochmýřená a jsou větrem snadno přenášena na velikou vzdálenost.
Kerblík lesní (Anthirscus sylvestris) je statná vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká. Lodyhy rýhované, duté, zpravidla lysé nebo jen dole štětinaté. Listy zpeřené, úkrojky zubaté; dolní listy řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, pochvy na okraji bělavě plstnaté. Okolíky dlouze stopkaté, okolíčky s obalíčky. Bílé nebo zelenavě nažloutlé koruny nepaprskují. Nažky jsou lesklé, čárkovitě kopinaté, s kratičkým zobánkem. Kerblík lesní kvete od května do srpna. Roste velmi hojně až obecně na loukách, v křovinách, podél cest a plotů.
Tyto útvary nejsou virové bradavice, ale fibromy. To jsou kožní útvary, které jsou popsány včetně jejich odstranění zde: https://www.ceskenemoci.cz/…
Vyskytují se na kůži u všech živočichů, takže jak u lidí tak i u psů a odstraňování je u všech podobné.
Vy nejspíše máte na mysli fibromy, což jsou takové visací bradavičky na kůži. Nejjednodušší způsob, jak se toho zbavit je podvázat fibrom vlasem a on sám do několika dní odpadne. Pokud se chcete dozvědět více, tak zde je celý článek, který se tomu věnuje https://www.ceskenemoci.cz/…
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
