Demodikóza (anglicky demodicosis) je parazitární kožní onemocnění, jehož příčinou je přemnožení roztočů rodu Demodex. Demodex je součástí normální kožní fauny osrstěných savců a člověka. Byly identifikovány dva druhy vyskytující se u člověka, a to Demodex folliculorum (trudník tukový) a Demodex brevis (trudník mazový).
Demodex u psů
Demodikóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je Demodex canis – trudník psí. Tento parazit se v mnoha věcech odlišuje od jiných vyskytujících se u psů. Je poměrně běžný především u krátkosrstých plemen psů, predisponovaní jsou například boxeři, buldoci, výmarští ohaři, dalmatini, šarpejové a další plemena. Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu: je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá například v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Demodikózu odhalí veterinární lékař takzvaným kožním seškrabem, přičemž odebere z více míst vzorek vrchní vrstvy kůže a provede mikroskopické vyšetření. I v případě negativního výsledku může navrhnout terapii, pokud klinické příznaky odpovídají demodikóze. Dříve se onemocnění léčilo koupelemi v roztoku amitrazu, který je však vysoce jedovatý a značně zapáchající, takže při aplikaci bylo zapotřebí velké opatrnosti. U lokální demodikózy, tedy u ztráty srsti na malých plochách, se amitraz aplikuje v koncentrované formě. Při postižení větších ploch je kromě výše zmíněných koupelí další možností léčby preparát Stronghold, který je určen k léčbě jiných parazitárních onemocnění. Účinnost při léčbě tohoto roztoče byla známa, ale jeho použití k tomuto účelu nebylo v ČR schváleno. Stronghold se aplikuje jednou za dva týdny (dvakrát až třikrát za sebou) na kůži jako takzvaný spot-on (účinná látka vstřebávající se do krve). Vzhledem k jednoduchosti aplikace tedy můžeme raději Stronghold nasadit při léčbě i při podezření na onemocnění trudníkem. Nemocné zvíře nemůže nakazit jiného psa a choroba není přenosná ani na člověka nebo jiný druh zvířete.
Ve svém příspěvku POZIZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Studanka.
Od zari mam uz dnes 5baleni ATBpro stale vracejici se infekce hornich cest dychacich.nemela jsem PN.Vzdy jsem se to pres vikend snazila vylezet a vPOhura do prace.Az tentokrat mam uz 2dny citlivou spicku jazyka.hur se mi mluvi i ji.rikala jsem si.jestli to neni tim.ze jim citrony.Dnes se mi na te spicce objevil maly bily vridek.Sem tam me zaboli i ucho.mam strach
Dekuji za odpoved
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Zánětlivá onemocnění zevních rodidel v těhotenství jsou častá. Tkáně rodidel jsou překrvené, prosáklé a zánětlivá infekce se rychle šíří. Mezi nejčastější onemocnění v těhotenství patří právě zánět zevních rodidel, který se projevuje zarudnutím kůže a sliznic zevních rodidel a svěděním, vyvolávaným obvykle drážděním výtokem z pochvy, potem nebo močí, třením nevhodným prádlem a podobně. Zánět může přecházet i na vnitřní plochy stehen. Náchylné k těmto zánětlivým projevům jsou ženy těhotné, obézní, s poruchami glukózového metabolismu či diabetičky.
Překrvení sliznic pohlavního ústrojí v těhotenství má za následek zvýšené zvlhčení pochvy a zevních rodidel i bez jiné zevní příčiny. Představuje však zároveň vhodné podmínky k projevům infekce stejnými původci jako mimo těhotenství, zejména infekce kvasinkové. Hojný řídký výtok může být i ze žlázek těhotensky změněné sliznice děložního hrdla, dokonce se může jednat i o odtok plodové vody. Proto posouzení příčiny a určení léčby přísluší jedině odbornému lékaři. Některé z místně používaných léků nejsou v těhotenství vhodné. Trichomonádový a jiný výtok dráždí pokožku zevních rodidel, vyvolá jejich maceraci až zánětlivé projevy. Nesmí se zapomínat na možnost čerstvé kapavčité infekce nebo vzplanutí ze skrytého ložiska. Výtok musí být bakteriologicky vyšetřen a podle výsledku eventuálně léčen antibiotiky. Při nálezu beta-hemolytického streptokoka je zapotřebí před porodem podávat antibiotika a provést příslušná opatření při porodu. Kvasinkový zánět pochvy a vulvy se v těhotenství vyskytuje častěji než mimo gestaci. Začíná svěděním a pálením v pochvě a na vulvě. Sliznice je zprvu zarudlá, suchá, pak se objeví bělavé ostrůvky náletů v rýhách mezi stydkými pysky a kolem poštěváčku, které je možné setřít; kůže a sliznice pod nimi jsou zarudlé a někdy krvácí. Výtok z pochvy je hustý, žlutavě šedý. Před zahájením léčby je třeba kontrolovat glukózový metabolismus.
V naší poradně s názvem ZHOUBNÝ MELANOM KŮŽE JE DAŇ ZA OPÁLENOU KŮŽI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Červinková.
Dobrý den. Prosim o radu, u mého muže jsem na zádech objevila bulku,myslela jsem, že je to zahnisajici vřídek (cca 0,5cm), ale má to už delší dobu a nemizí to. Přikládám fotografii. Děkuji za radu, co s tím, ale asi ho i tak ihned objednam ke kožní. Jen to třeba pomůže ostatním. Děkuji
Folikulitida je infekční zánět vlasového váčku. V místě postiženého folikulu dochází k zarudnutí. Vytvoří se malý hrbolek, který se může změnit ve vřídek naplněný hnisem. Většinou se toto ložisko šíří a vřídky se množí. Postižené místo je bolestivé. Folikulitida se většinou hojí bez jizvy, může však dojít ke vzniku takzvaného furunklu.
Podobnosti s opruzeninou jsou pouze v zarudnutí a bolesti. Léčba folikulitidy je založena na antibiotických mastech, které se aplikují přímo na postiženou oblast. Velmi důležité je dbát na hygienu zasaženého místa. Pouze při velmi rozsáhlých ložiscích folikulitidy a jejím těžkém průběhu jsou podávána antibiotika ve formě tablet.
Ekzém
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Podobnost s intertrigem spočívá v zarudnutí a lokalizaci v podobných partiích těla. Základem léčby ekzémů jsou antihistaminika k potlačení alergických reakcí, v těžších případech pak lokálně podávané kortikoidy.
Plíseň
Plíseň je nemoc vyvolaná kvasinkami. Vzniká v místech vlhké zapářky a jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany. U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a papulkami. Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích. Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem neškodný povlak v dutině ústní (soor) a kožní kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Projevy s intertrigem jsou téměř totožné, jelikož opruzeniny vznikají také v důsledku plísní. Tudíž i léčba je identická.
Nežit
Nežit je z lékařského hlediska hnisavé kožní onemocnění, které vyvolávají různé bakterie. Vzniká na zádech, šíji či hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne zvětšovat. Tím postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Budete muset ještě zajít k veterináři a informovat ho o tom, že antibiotika nezabrala a hledat příčinu někde jinde. Na místě může být alergie na nějaké látky, které se mohly na fenku přenést z trávy. Rovněž bude potřeba vyloučit parazita, například demodex popřípadě lépe identifikovat bakterii a použít jiná účinná antibiotika. Jako domácí léčbu můžete zkusit smíchat organický jablečný ocet - v poměru 50/50 s vodou a zastříknout postižené místo několikrát za den. K tomu použijte obklady namočené v odvaru z měsíčku lékařského a z vodilky kanadské. Vodilka kanadská má antibakteriální účinek a omezuje svědění. Měsíček lékařský zase sklidňuje podrážděnou pokožku.
K nezhoubným nádorům patří fibrom (stopkatý výrůstek), hemangiom (načervenalý nádorek vyrůstající z cévy), lipom nebo lymfangiom. Naopak zhoubný nádor jazyka (nejčastěji karcinom) může mít netypický průběh. Rané stadium onemocnění může vypadat jako zvětšující se červený nebo bílý flíček, nehojící se vřídek, otok nebo nezvyklý povrch jazyka.
Pokud jde o nezhoubný nádor, léze se vyskytuje pouze v místě jazyka a roste lokálně. U maligního nádoru hrozí riziko dalšího šíření po organismu cévami nebo lymfatickými cestami. Velmi časný nález má velmi dobrou prognózu ve většině případů. Problém je, že umístění nádoru v oblasti jazyka je choulostivé a nádor se objeví většinou až v pokročilém stadiu.
Pro některé zhoubné nádory existuje stav, který se označuje jako premaligní léze. To znamená, že léze je nezhoubná, ale pokud nebude včas léčená, může se zvrhnout v maligní, tedy zhoubný nádor. K těmto premaligním lézím se například řadí leukoplakie. Leukoplakie je abnormalita, která vede až k 36% vzniku spinocelulárního karcinomu.
Premaligní léze je definovaná jako benigní, morfologicky změněná tkáň, která má vyšší pravděpodobnost transformace v maligní (zhoubný) nádor. Příkladem premaligní léze je leukoplakie (bílé plaky), erytroplakie (červené plaky) nebo smíšená forma zvaná erytroleukoplakie. Dalším příkladem premaligní léze je lichen planus, a to hlavně jeho erozivní typ, submukózní fibróza nebo aktinická cheilitida. Zajímavé je, že submukózní fibróza je velmi častá v Indii. Typickým příznakem je nemožnost plně otevřít ústa, pocit pálení v ústech, šišlání kvůli otoku jazyka, potíže při rozmělňování jídla, potíže při polykání, dávení, snížená tvorba slin. Typicky jde o lézi, která se nehojí. Často si může nemocný myslet, že se například kousl do jazyka, ale léze přetrvává týdny i měsíce. V takovém případě je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Velmi často nádor začíná jako nenápadné zbarvení jazyka, nehojící se vřídek a podobně. Pokud léze přetrvává několik týdnů a nehojí se, nebo se dokonce zvětšuje, je namístě vyhledat pomoc.
Problematikou úst se zabývá zubní lékař (stomatolog), specialista zubní a čelistní chirurgie nebo výjimečně specialista ušního, nosního a krčního oddělení (otorinolaryngologie). Lékař lézi prohlédne a s největší pravděpodobností doporučí odebrat vzorek. Pouhým odhadem nelze nikdy spolehlivě určit typ nádoru. Odběr se obecně nazývá biopsie. Část podezřelého útvaru se odřízne nebo nasaje tlustou jehlou a vzorek se zašle k mikroskopickému vyšetření. Patolog by měl být schopen podle typických charakteristik buněk popsat typ nádoru (zda se jedná o zhoubný či nezhoubný typ a z jakého místa nádor vychází). Pro detailnější diagnostiku a zjištění, ka
Rakovina rtu je jedním z nejčastějších nádorů úst. Onemocnění začíná jako nehojící se vřídek na rtu, který postupně zduřuje, okolí je oteklé, samotný vřídek se olupuje, je bělavý, může i drobně krvácet. Později dochází ke zduření krčních uzlin.
Pro úspěšné vyléčení je třeba, aby pacient přišel k lékaři včas, což se bohužel mnohdy nestává a pacienti si raději na ret dávají různé bylinné mastičky a obklady, které jim někdo poradil. Tím si však nechají na rtu vyrůst někdy i neléčitelný nádor. Při samotné léčbě je pak lékařem nádor odstraněn vyříznutím, ložisko může být i ozářeno. Po léčbě je pak mnoho pacientů podrobeno ještě výkonům na plastické chirurgii.
Prognóza při včasném odhalení je velice dobrá, až 90 % pacientů s touto diagnózou je vyléčeno.
Bolestivá bulka pod kůží nemusí být vždy tukový vřídek. Rozhodující je citlivost na dotek, pohyblivost, změny kůže a celkové příznaky, jako je horečka.
Zvětšené mízní uzliny
Zvětšené uzliny vznikají nejčastěji při infekčních onemocněních. Bývají bolestivé na pohmat, často na krku nebo v podpaží, a po odeznění infekce se zmenšují.
Nezhoubné nádory
Kromě lipomů sem patří i fibromy. Tyto bulky jsou obvykle nebolestivé, pomalu rostoucí a bez změn kůže. Zdravotní riziko je minimální.
Ložiska hnisu
Abscesy jsou bolestivé, zarudlé a často doprovázené celkovými příznaky zánětu. Bez léčby mohou vést k závažným komplikacím, včetně sepse.
Zhoubné nádory
Vzácně může bulka znamenat zhoubné onemocnění. Varovné jsou zejména tvrdé, nepohyblivé bulky, které rychle rostou nebo jsou doprovázeny úbytkem hmotnosti.
Padesátka už dávno není žádný vysoký věk, což dokazuje řada hereček a zpěvaček! Vlasy v tomto období již nejsou možná tak kvalitní jako před 15 lety, ale co na tom. Stačí zvolit jen vhodnou péči a účes. Co se střihu týče, osvědčuje se délka přibližně v úrovni čelistí nebo kratší, pokud však máte kvalitní vlasový porost, klidně jej můžete nechat i delší − rozhodně už neplatí, že po padesátce se musejí vlasy ostříhat nakrátko. Pro barvu pak platí, že by se měla co nejvíce podobat vaší původní, přirozené. Pozor na všelijaké barevné melíry a podobně, jež tak často vídáme na hlavách některých starších žen. Většinou totiž nepůsobí nijak elegantně. Vlasům věnujte náležitou péči, investujte do kvalitních kondicionérů a masek. Naopak opatrně se žehličkami, kulmami a fény, ty mohou vlasům hodně uškodit. Ve středním věku (a nejen v něm) by měla volba účesu záviset na charakteru vlasů. Máte-li zdravé lesklé vlasy, můžete si je klidně nechat dlouhé. Předpokladem je, že vaše vlasy padají přes ramena jemně a stupňovitě a nevytvářejí tak temnou a strnulou siluetu, jež zdůrazní váš stárnoucí krk.
Pokud máte v tomto věku jemné a řídké vlasy a výrazný obličej, uděláte nejlépe, když se s dlouhými vlasy rozloučíte a rozhodnete se pro lichotivý kratší sestřih. Slušivé je například krátké mikádo s třásňovitě sestříhanými pramínky vlasů, které něžně rámují obličej. Obecně volte přirozeně vypadající účes s mírně stupňovitým sestřihem. Ideální jsou účesy sahající po bradu, jež se dají snadno upravit několika pohyby ruky. Nepoužívejte příliš laku, aby se vlasy mohly pohybovat podle pohybů vašeho těla. To vypadá mladistvě a energicky. V tomto věku není úplně vhodná hustá ofina, vyfénované natupírované účesy, příliš krátké střihy a různé ozdoby do vlasů (čelenky, ozdobné sponky a podobně). Zářivě blonďatá barva nebo barva sytě černá dělají obličeji tvrdé rysy, přirozeněji působí hnědé tóny, například barva mědi nebo karamelu. Jestliže jste blond, prosvětlete se. Tmavší přírodní vlasy můžete zdůraznit o tón světlejším odstínem. Jemné proužky v odstínech podobných vaší přirozené barvě opticky dodají vlasům objem a jas. Vybírejte vždy raději tóny teplejší než studené.
Pokud máte šediny a sluší vám, můžete si vlasy nechat odbarvit na módní stříbrnou. Taková radikální změna ovšem vyžaduje kromě větší dávky odvahy, zdravého sebevědomí a vyhraněného stylu i dobrou kvalitu vlasů. Přestože mohou být stříbrné vlasy pro někoho velmi sexy, většina žen po padesátce nechce přirozenou barvu svých vlasů přiznávat a raději si vlasy barví. Chcete-li si vlasy nabarvit, vybírejte ze světlých teplých barev. Působí elegantně a mladistvě. Můžete sáhnout buď po barvě blond, nebo po přírodní hnědé. V žádném případě nezkoušejte černou barvu, ta přidává roky.
Zatímco některé autoritativní organizace doporučují opatrnost, mnoho odborníků a osob s kardiostimulátory považuje indukční sporáky za bezpečné, zejména ve vzdálenosti 60 cm a více, ačkoli některé starší unipolární kardiostimulátory nebo specifické případy použití, jako je dotyk elektricky nabitého hrnce, mohou představovat riziko rušení elektromagnetickými poli nebo elektrickým proudem. Pro nositele kardiostimulátoru je nezbytné poradit se se svým kardiologem nebo výrobcem zařízení, aby získali individuální rady, protože rizika se liší v závislosti na modelu kardiostimulátoru a faktorech pacienta.
Potenciální rizika
Elektromagnetické rušení (EMI)
Indukční varné desky generují elektromagnetická pole, která mohou rušit funkci kardiostimulátoru, ačkoli riziko je obecně považováno za malé.
Specifické typy kardiostimulátorů
Starší unipolární kardiostimulátory, zejména ty na levé straně hrudníku, mohou být náchylnější k rušení.
Kontakt s varnou deskou
Kovový hrnec na indukční varné desce může způsobit svodové proudy, které při dotyku prsty mohou ovlivnit kardiostimulátor.
Bezpečnostní doporučení
Dodržujte odstup
Během provozu indukční varné desky držte odstup kardiostimulátoru alespoň 60–90 cm od nejbližší zapnuté plotny.
Poraďte se se svým lékařem
Vždy si vyžádejte osobní poradenství od svého kardiologa nebo výrobce zařízení ohledně specifických rizik spojených s vaším kardiostimulátorem a indukčními varnými deskami.
Další nebezpečné spotřebiče
Buďte si vědomi dalších domácích spotřebičů, které mohou také rušit kardiostimulátory, jako jsou elektronické váhy na měření tělesného tuku nebo některé fény, břišní stimulátory (používané pro budování svalů), magnetické podložky na matrace nebo polštáře a svařovací zařízení (s proudy nad 130 ampérů).
Sledujte příznaky
V blízkosti indukční varné desky věnujte pozornost jakýmkoli neobvyklým příznakům, jako jsou závratě nebo palpitace.
Noste u sebe identifikační kartu zařízení
Vždy u sebe noste identifikační kartu kardiostimulátoru a poskytněte tyto informace poskytovatelům zdravotní péče.
Poznatky z výzkumu
Nízké riziko pro většinu
Studie a odborné názory naznačují, že riziko rušení indukčními sporáky je pro většinu uživatelů kardiostimulátoru malé.
Pokyny Britské nadace pro srdce
Britská nadace pro srdce doporučuje dodržovat odstup 60 cm mezi kardiostimulátorem a indukční varnou deskou (zapnutou plotýnkou).
Pokyny Harvard Health
Harvard Health uvádí bezpečné vzdálenosti kardiostimulátoru od indukční varné desky 30 až 60 cm.
