Laboratorní metody: Z laboratorních metod je užitečné stanovení aktivity enzymů (amylázy, lipázy) v krevním séru. Zvýšení aktivity enzymů nad trojnásobek normy svědčí o akutním zánětu slinivky. Nálezy však nejsou zcela specifické. Vždy se rutinně provádějí krevní testy (krevní obraz) a jaterní testy a též se zjišťují další biochemické parametry krevního séra (močoviny, krevního cukru, minerálů), navíc se při pankreatitidě vyšetřuje sérová hladinu vápníku, takzvaný C-reaktivní protein (specifická bílkovina séra vypovídající o závažnosti zánětu slinivky) a takzvaná acidobazická rovnováha (pH – poměr kyselin a zásad ve vnitřním prostředí).
Zobrazovací metody: Ze zobrazovacích metod patří k základním a všeobecně dostupným vyšetřením ultrasonografie (ultrazvuk). Vyšetření může ukázat zvětšení slinivky, její neostré obrysy, tekutinu v okolí slinivky či v dutině břišní, rozšíření žlučovodu, případně i pankreatického vývodu. Ke standardním vyšetřením u onemocnění slinivky břišní se řadí i počítačová tomografie (CT), jež prokáže rozsah zánětlivého postižení slinivky včetně přítomnosti ložisek odumřelé tkáně (takzvaných nekróz). Názvem endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) se pak označuje zobrazení žlučových cest a pankreatického vývodu za pomoci kontrastní látky, které se provádí v rámci endoskopického vyšetření dvanácterníku a které určuje příčinu problémů či lokalizuje překážku ve vývodech (například kamínek ve žlučovodu, jenž způsobuje takzvanou biliární pankreatitidu). V rámci vyšetření lze provést léčebný výkon zvaný papilotomie, což je protětí svěrače v koncové části žlučovodu v místě takzvané papily (vyústění žlučovodu do dvanácterníku). Tím se uvolní přetlak ve žlučovodech i v pankreatickém vývodu.
Pacient s akutní pankreatitidou musí být hospitalizován v nemocnici. Nesmí přijímat potravu ústy (to ostatně většinou ani nechce), dostává léky proti bolesti a velké množství tekutin do žíly. Výživa se mu podává buď hadičkou zavedenou nosem až do tenkého střeva (enterální výživa), nebo přímo do žíly (parenterální výživa). Kdyby totiž člověk přijímal potravu ústy, zvýšila by se tvorba trávicích šťáv ve slinivce a stav nemocného by se zhoršil. V případě těžkého průběhu onemocnění a vzniku nekróz nastupují chirurgové, kteří provedou operaci slinivky a odstraní její odumřelé části. Úmrtnost při těžké akutní pankreatitidě je přes všechnu lékařskou péči velmi vysoká. Někdy se na léčbě podílí i internista, konkrétně gastroenterolog s ERCP. Tato diagnostická a léčebná metoda se uplatňuje u pankreatitidy tehdy, když je potřeba odstranit žlučový kámen ucpávající společný vývod žlučových cest a pankreatu. Nicméně na použití ERCP není jednoznačný názor, protože tato metoda pacienta zatěžuje a může zhoršit průběh pankreatitidy. A jak již bylo uvedeno, ERCP vyšetření prováděné z jakýchkoliv jiných důvodů může (i když nikoliv běžně) akutní pankreatitidu dokonce vyvolat.
Riziko vzniku zánětu slinivky břišní lze snížit vhodnou životosprávou s rozumným, nebo lépe žádným příjmem alkoholu. Z hlediska možného zánětu slinivky je rizikovější, když člověk vypije velké množství alkoholu jednorázově, proto by se právě těchto excesů v pití měl vyvarovat. Na druhou stranu si ale neodpustím varování před dlouhodobým (nenárazovým) příjmem alkoholu. Ten sice nevede k akutní pankreatitidě, může však podnítit nebezpečnou cirhózu jater. Jestliže se při pravidelném vyšetření krve u praktického lékaře objeví zvýšená hodnota tuků, měl by se tento stav řešit. Stejně tak by se měly léčit žaludeční vředy, a to nejen kvůli možnosti vzniku akutní pankreatitidy, ale i pro ostatní komplikace.
Základem symptomatické léčby je dieta s omezením tuků, zákaz alkoholu a podávání enzymů, které u zdravého člověka produkuje slinivka břišní (tyto enzymy obsahuje například lék Pancreolan).
Stadia pankreatické diety:
I. stadium – nic per os (ústně), nasazena je parenterální výživa.
II. stadium – přecházíme na něj asi po 3. dnu prvního stadia. Podáváme čaj, sacharidové potraviny, zejména hlenové polévky (viz obrázek Příprava odvaru z vloček), odvar z rýže nebo ovesných vloček, vodovou bramborovou kaši, starší pečivo, mrkvové pyré. Ke konci stadia můžeme přidat netučné mléko a jemné omáčky. Strava má kašovitou konzistenci a je bez koření.
III. stadium – přecházíme na něj 12. až 15. den po akutním stavu. Podáváme piškoty, jemné těstoviny, banány, ovocné šťávy, mrkev, petržel, cuketu, netučný tvaroh, mleté maso (kuřecí či telecí), ryby. Ke konci stadia zkoušíme přidat 5 g čerstvého másla do hotových pokrmů. Strava má stále kašovitou konzistenci a je bez koření.
IV. stadium – začíná 3. týden od hladovky. Přecházíme na dietu číslo 4, což je dieta s omezením tuků.
Ve svém příspěvku ŽLUTÁ STOLICE PŘÍČINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamil.
Já bych v tomto případě hledal příčinu ve žlučníku a nebo ve slinivce břišní. Vitamíny zde nebudou hrát velkou roli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin.
Děkuji za reakci. Minulý týden jsem byl na gastroskopii a nic mi nenašli. Nevím, jestli při tomto zákroku i kontrolují slinivku břišní, ale pan doktor mi pouze sdělil, že mám lehký zánět v žaludku, ale že to není nic závažného. Teď mě ještě čeká kolonoskopie, ale to až za 2 měsíce.
Zánět slinivky břišní (pankreatitis) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitis (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní (akutní pankreatitis) je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischémií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. Příčinou je v 50 % dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % jde o nekrotizují zánět slinivky. Tryptický zánět slinivky (tryptická pankreatitis) je velmi častá, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen.
Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), která pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje. K poškození slinivky a následnému zánětu tedy vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, které se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu například tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest, například žlučové kameny (cholelithiasa) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy.
Příčiny
Jako u mnoha jiných onemocnění hraje i u zánětu slinivky významnou roli genetika. Mezi rizikové faktory proto patří zhoubný nádor slinivky (karcinom pankreatu) u jiného člena rodiny (častěji se vyskytuje u mužů). Dalším z faktorů je nádor některého jiného orgánu dutiny břišní (žaludek, střevo, děloha), který vede k prorůstání nádoru i do slinivky, tomuto stavu se říká druhotný nádor slinivky (pankreatu). Významný podíl na rozvoji některých druhů zánětů slinivky mají i alkohol, obezita a špatné stravovací návyky (tučná strava). Riziko zánětu slinivky stoupá také při cholelithiáze, což je vlastně kamínek ve žlučníku, který může ze žlučníku vycestovat a ucpat žlučové cesty. Další příčinou jsou stavy po tupém úderu do břicha (například při kolektivních a bojových sportech) nebo po zvedání těžkých břemen, kdy výsledkem je podrážděná slinivka.
Příznaky
U akutní formy se vyskytují prudké bolesti v nadbřišku (epigastrium) nebo v levém podžebří, někdy se ale mohou objevit v celém břiše nebo vystřelovat do jiných částí těla (zad, levé lopatky a někdy až do levého ramene). Bolesti jsou provázeny zvracením (které ale nepřináší úlevu; ve zvratcích jsou zbytky jídla a příměs žluči) nebo pocitem „na zvracení“ či škytáním a nevolností. Můžeme pozorovat zástavu plynů a stolice. Nemocný je těžce schvácený, má zrychlený tep (tachykardie), zrychlený dech (tachypnoe), horečku, dezorientaci a poruchy chování (zvýšená agrese, nervozita). V těžkých a rychle se rozvíjejících případech může nemocný zemřít během několika hodin, proto je nutné neprodleně po rozvoji těchto příznaků vyhledat lékaře. Pacient může upadnout do šoku (pokles krevního tlaku, dušnost, zhoršení srdeční činnosti).
Chronické formy jsou doprovázeny bolestí, která ale přichází nárazovitě s určitým zpožděním po pozření jídla. Nemocní hubnou, jednak proto, že kvůli bolesti po jídle jídlo omezují, jednak proto, že kvůli nedostatečnému zásobení trávicí šťávou dochází ke špatnému trávení živin. Toto nedostatečné trávení ve střevě způsobuje i viditelnou změnu stolice, která je lesklejší a „mastnější“ (obsahuje více tuků).
Léčba
Léčba závisí především na druhu a rychlosti rozvoje jednotlivých pankreatitid. Pokud jde o chronickou pankreatitidu a zánět probíhá delší dobu bez život ohrožujících projevů, není nutná hospitalizace. Lékař stanoví dietu s velmi nízkým obsah tuků (lipidů) a naopak vysokým podílem cukrů (sacharidů) a bílkovin. Pokud je zánět dlouhodobější a enzymy jsou tvořeny v nedostatečném množství, předepisují se léky, které organismu tyto enzymy nutné pro trávení dodávají. Při poškození Langerhansových ostrůvku (poklesu uvolňování inzulínu, který napomáhá vstřebávání cukrů do buněk) je nutné rozvíjející se cukrovku léčit pomocí umělého (syntetického) inzulínu.
U akutních forem je třeba jednat rychle, protože při dlouhém odkládání může dojít k rozvoji šoku a i smrti. Proto je nutná hospitalizace v nemocnici. Prvním krokem je konzervativní léčba: léčba šoku, podle vážnosti poškození slinivky lékaři podávají léky k utlumení činnosti slinivky a léky tišící bolest, doplňují infuzemi chybějící tekutiny a ionty, nasazují nitrožilní výživu (potřebné složky stravy podávané přes infuzi v roztoku).
Nemocný nesmí po nezbytnou dobu (několik dní) přijímat jídlo ústy (per os). Má zavedeny: nasogatrickou sondu (NS je hadička zavedená nosem do žaludku, kde je možné odsávat obsah nebo podávat tekutou stravu nebo léky), močový katétr (je hadička zavedená do močového měchýře, umožňující odchod moči a měření jejího množství) a centrální žilní katétr. V některých akutních případech (při léčbě delší než 5–7 dnů a bez výrazného zlepšení) není jiná možnost než chirurgicky odstranit nevratně poškozené části slinivky anebo zprůchodnit vývody (ať už slinivky, nebo společný vývod slinivky a jater, to znamená žlučových cest). Přes příčný řez stěnou břišní v oblasti nadbřišku se chirurg dostane ke slinivce. Pokud je odumřelá (nekrotická) tkáň volná, je odstraněna (nekretomie).
Komplikace
Při rozsáhlém poškození pankreatu může dojít k rozvoji cukrovky (diabetu). Vnitřně sekretorické části slinivky, Langerhansovy ostrůvky, jsou poškozeny uvolněnými enzymy a ustává v nich produkce inzulínu (hormon ovlivňující metabolismu cukru). Pokud toto poškození dosáhne kritické meze, je hormonu inzulínu nedostatek.
Další komplikací pak může být stav, kdy poškozené části slinivky odumírají (nekrotizují), čímž vyvolávají další zánět. Do odumřelých částí se ukládá vazivo a vápenaté soli (kalcifikace), ale odumřelá tkáň může být také infikována bakteriemi, které se normálně vyskytují ve střevě, kde jsou přínosné (dochází k tomu u 60 % případů). V pankreatu mohou vznikat dutinky vyplněné tekutinou (cysty).
Pokud je ucpán společný vývod pankreatu a jater (žlučové cesty), dochází ke městnání žluče a trávicích šťáv ve vývodu a k jejich zpětnému toku (v pankreatickém vývodu je ale větší tlak než ve vývodu jater, a tak dochází k poškození jaterní tkáně pankreatickými šťávami a k rozvoji žloutenky – ikteru). K rozvoji žloutenky dochází v 25 %. Je třeba myslet i na to, že je možné šíření infekce i na jiné orgány a struktury v dutině břišní.
Onemocnění slinivky vyžaduje lékařskou péči, při níž je nemocný poučen o vhodné dietě. Je to dieta vysloveně dlouhodobá, takže strava musí být plnohodnotná a poskytovat tělu nejen dostatek hlavních živin, ale i vitamínů a nerostných látek.
Ve svém příspěvku TINKTURA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta.
Dobrý den,
ráda bych se zeptala na tinkturu z vlaštovičníku. Rozpouští žlučníkové kameny? A prosím jak se vyrábí. Vlaštovičníku roste kolem nás hodně. Je to vhodné i při nádoru na slinivce?
Děkuji Marta
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.
Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.
Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.
Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.
Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.
Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.
Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.
Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.
Chronické fibroproduktivní záněty – v těchto případech dochází k fibrotizování tkáně slinné žlázy a její destrukci a snížení tvorby slin. Tento stav se rovněž nazývá cirhóza slinné žlázy. Léčbou je ve většině případů operace, kdy se odejmou nefunkční žlázy, nutné je rovněž absolvovat vyšetření na možnou přítomnost nádoru.
Zánětlivé změny také mohou provázet přítomnost kaménků ve slinných žlázách, které dráždí okolní tkáň a ta následně reaguje zánětem. Pro vyšetření slinných žláz se používá fyzikální vyšetření (hlavně pohmat), ultrazvuk a také odběr bioptického vzorku tenkou jehlou, sialografie s kontrastní látkou, CT či magnetická rezonance.
Zánět slinivky břišní (pankreatitida) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitis (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischémií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. V 50 % je příčinou dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % se jedná o nekrotizující zánět slinivky. Tryptický zánět slinivky je velmi častý, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen. Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), jež pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje. K poškození slinivky a následnému zánětu tedy vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, jež se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest – například žlučové kameny (cholelithiasa) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy (pankreatolithiasa).
U akutní formy se vyskytují prudké bolesti v nadbřišku (epigastrium) nebo levém podžebří, mohou se ale objevit v celém břiše nebo vystřelovat do jiných částí těla (zad, levé lopatky a někdy až do levého ramene). Bolesti jsou provázeny zvracením (nepřináší úlevu; ve zvratcích jsou zbytky jídla a příměs žluči) nebo pocitem „na zvracení“ či škytáním a nevolností. Můžeme pozorovat zástavu plynů a stolice. Nemocný je těžce schvácený, má zrychlený tep (tachykardie), zrychlený dech (tachypnoe), horečku, je dezorientován a vyskytují se poruchy chování (zvýšená agrese, nervozita). V těžkých a rychle se rozvíjejících se případech může nemocný zemřít během několika hodin, proto je nutné neprodleně po rozvoji příznaků vyhledat lékaře. Pacient může upadnout do šoku (pokles krevního tlaku, dušnost, zhoršení srdeční činnosti).
Chronické formy jsou doprovázeny bolestí přicházející nárazovitě s určitým zpožděním po pozření jídla. Nemocní hubnou, jednak proto, že kvůli bolesti po jídle jídlo omezují, jednak proto, že kvůli nedostatečnému zásobení trávicí šťávou dochází ke špatnému trávení živin. To způsobuje i viditelnou změnu stolice, která je lesklejší a „mastnější“ (obsahuje více tuků).
Nejčastějšími příznaky, které vedou k podezření na onemocnění slinivky břišní, jsou bolest břicha v oblasti pupku, průjmy, hubnutí, nechutenství a žloutenka (zežloutnutí kůže a očního bělma na podkladě blokády odtoku žluči – žlučovod prochází skrze část slinivky břišní a některá její onemocnění mohou způsobit neprůchodnost žlučovodu, což vede k výše uvedenému zežloutnutí).
Zánět slinivky břišní (pankreatitida) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitidu (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní (akutní pankreatitida): Je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischemií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. Příčinou je v 50 % dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % jde o nekrotizují zánět slinivky.
Tryptický zánět slinivky (tryptická pankreatitida): Je velmi častý, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen. Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), která pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje.
K poškození slinivky a následnému zánětu vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, které se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu, například tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest, například žlučové kameny (cholelitiáza) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy (pankreatolitiáza).
S poškozením slinivky a následným zánětem se můžeme setkat i u některých jiných onemocnění (tuberkulóza, spála, syfilis).
U zánětu slinivky hraje významnou roli rovněž genetika. Mezi rizikové faktory proto patří zhoubný nádor slinivky (karcinom pankreatu) u jiného člena rodiny (častěji se vyskytuje u mužů). Dalším z faktorů je nádor některého jiného orgánu dutiny břišní (žaludek, střevo, děloha), který vede k prorůstání nádoru i do slinivky, tomuto stavu se říká druhotný nádor slinivky (pankreatu).
Významný podíl na rozvoji některých druhů zánětů slinivky mají i alkohol, obezita a špatné stravovací návyky (tučná strava). Rizikovým faktorem jsou stavy po tupém úderu do břicha (například při kolektivních a bojových sportech) nebo po zvedání těžkých břemen. Riziko zánětu slinivky stoupá také při cholelitiáze, což je vlastně kamínek ve žlučníku, ten může ze žlučníku vycestovat a ucpat žlučové cesty. Riziko se snižuje při prevenci žlučových kamenů (hlídání příjmu cholesterolu v potravě).
V naší poradně s názvem LÉK GURMAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Dobrý den,
chci se zeptat jestli tenhle lék můžou užívat osoby,které berou warfarin.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Gurmar není lék, ale potravní doplněk získávaný z rostliny Gymnema (lat.: Gymnema Sylvestre) Gymnema je keř původem z Indie a Afriky. K léčivým účelům se používají listy z této rostliny. Gymnema má dlouhou historii použití v indické ajurvédské medicíně. Její jméno v Hindštině, gurmar, znamená "ničitel cukru".
V současné době se gymnema používá především k léčbě diabetu, metabolického syndromu, při hubnutí a na kašel. Dále se také užívá při malárii, jako antidotum při hadím kousnutí, prostředek povzbuzující trávení, jako projímadlo, prostředek na potlačení chuti k jídlu a jako diuretikum.
Jak to funguje?
Gymnema obsahuje látky, které snižují vstřebávání cukru ze střeva. Gymnema může také zvýšit množství inzulínu v těle a zvyšuje růst buněk ve slinivce břišní, což je místo v těle, kde vzniká inzulín.
Co se týče interakce s Warfarinem, tak zatím nejsou žádné důkazy o tom, že by společné užívání bylo nebezpečné.
Onemocnění pankreatu se považují za velmi nebezpečná. Zánět slinivky břišní neboli pankreatitida je závažný stav, jenž může skončit smrtí nebo může způsobit vážné a dlouhodobé komplikace. K pankreatitidě dochází ve chvíli, kdy se ve slinivce zadrží trávicí enzymy, které následně vyvolají edém (otok) až samonatrávení slinivky. K nejčastějším příčinám patří zaklínění žlučového konkrementu (kamínku) ve Vaterově papile (papilla duodeni major) a chronická konzumace alkoholu. Akutní zánět slinivky břišní se řadí mezi náhlé příhody břišní a může končit smrtí.
Příčiny vzniku zánětu slinivky břišní bývají různé a někdy pravý důvod ani nelze zjistit. Nejčastějšími příčinami jsou:
Žlučové kameny
Pravděpodobně se jedná o nejčastější důvod vzniku akutního zánětu slinivky. Kámen ze žlučníku může přejít do žlučovodu a ucpat společný vývod žlučovodu a slinivky. V takovém případě nemůže do střeva odtéct žluč ani trávicí šťávy ze slinivky. Obě tekutiny se začnou hromadit a mísit před žlučovým kamenem, což vede k aktivaci trávicích šťáv slinivky. Hromadící se tekutina plná zaktivovaných enzymů může vtéct zpátky do slinivky a začít ji trávit. Slinivka tedy v podstatě začne trávit sama sebe a tím dojde k pankreatitidě.
Alkohol
Akutní pankreatitidu může způsobit náhlý alkoholový exces, kdy člověk nárazově vypije příliš velké množství alkoholu (to je samozřejmě pro každého člověka individuální).
Poranění slinivky při úrazu břicha
K zánětu slinivky může dojít i při tupých úrazech břicha, například při nehodě na kole, při níž člověk narazí břichem na řídítka.
Vysoká hladina tuků v krvi
Někdy může zánět slinivky břišní zapříčinit vysoká hladina tuků v krvi (samozřejmě ne u každého člověka), ale mechanismus mně osobně není příliš jasný.
Vysoká hladina vápníku v krvi
Přesný mechanismus vzniku akutního zánětu slinivky v souvislosti s vysokou hladinou vápníku v krvi není rovněž detailně znám, avšak určité spojitosti lze najít. Taková hladina vápníku v krvi, která může vyvolat pankreatitidu, se vyskytuje například u primární hyperparatyreózy.
Některé léky
Existuje celá řada léčiv (například kortikoidy), jež mohou podnítit záchvat slinivky břišní. Většinou se však jedná o raritní situace.
Příušnice
Virus způsobující příušnice napadá slinné žlázy, ale může napadnout i buňky slinivky břišní.
Žaludeční vředy
Dlouhodobě neléčený žaludeční vřed může prorůst stěnou žaludku do okolí. Z anatomického hlediska jsou slinivka a žaludek v těsném kontaktu, vřed může tudíž prorůst do slinivky a vyvolat v ní akutní zánět.
ERCP
Toto vyšetření, provedené z různých důvodů (například kvůli problémům se žlučovými cestami), může tkáň slinivky nechtěně podráždit a „odstartovat“ tak záchvat pankreatitidy. Paradoxně za jistých okolností představuje ERCP i jednu z možností léčby zánětu slinivky. ERCP je zkratka složitého názvu, a sice endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografie. ERCP vyšetření spočívá v tom, že se ústy přes jícen a žaludek zasune do tenkého střeva hadicový přístroj s kamerou. V tenkém střevě najde lékař (pomocí obrazu z kamery umístěné na endoskopu) vývod pankreatu a žlučovodu do střeva a do tohoto vývodu poté zasune prostřednictvím endoskopu speciální tenký vodič. Vodič následně může vypustit do žlučových cest a do slinivky kontrastní látku pro jejich znázornění nebo může odstranit žlučové kameny ze žlučovodu.
Projevy akutní pankreatitidy bývají dramatické. Klasickým příznakem je prudká bolest břicha v oblasti nadbřišku, která se v pásu šíří do boků, dále nevolnost a zvracení. Alespoň na krátkou dobu způsobí bolest zástavu střevní peristaltiky (pohyby střev) za rozvoje takzvaného neurogenního paralytického ileu. U těžších případů nastane při akutní pankreatitidě těžký šokový stav, kdy se vlivem zánětlivého procesu zvýší propustnost cév a krevní tekutina se začne dostávat mimo cévy do okolí slinivky a do dutiny břišní. Nedostatek tekutiny v cévách se projeví snížením krevního tlaku, zrychlením srdeční činnosti a zrychlením dýchání, zblednutím, zástavou odtoku moči, poruchami vědomí a v konečné fázi selháním krevního oběhu a smrtí.
Komplikací zánětu může být vznik nekróz (oblasti mrtvých buněk) ve slinivce nebo proniknutí bakterií do poškozené slinivky a vznik nebezpečné infekce. Oba stavy ohrožují život pacienta. Dlouhodobější komplikací akutní pankreatitidy (pokud ji pacient přežije) může být postupné zhoršování funkcí slinivky břišní způsobené dlouhodobým odumíráním jejích buněk. Tělo začne mít nedostatek trávicích enzymů a přestane účinně trávit potravu. To se projeví jednak objemnými mastnými stolicemi plnými nenatráveného tuku, jednak hubnutím. Tento stav se označuje jako chronický zánět slinivky břišní (chronická pankreatitida). Při zničení většiny buněk slinivky poklesne i tvorba inzulinu a nastává stav podobný cukrovce 1. typu. Chronický zánět slinivky břišní se diskutuje jako rizikový faktor v souvislosti se vznikem rakoviny slinivky břišní.
Podezření na akutní zánět slinivky může mít lékař při prudkých bolestech břicha pacienta. Zjistí-li se navíc, že má pacient dlouhodobé problémy se žlučovými kameny nebo u něj v nedávné době došlo k nějakému alkoholovému excesu, podezření to může zvýšit. Akutní pankreatitidu lze spolehlivěji určit pomocí rozboru krve, kdy mají některé trávicí enzymy slinivky (amyláza, lipáza) zvýšené hladiny. Pro zobrazení poměrů v oblasti slinivky se používá ultrazvuk nebo počítačová tomografie (CT).
V naší poradně s názvem LYMFOM B se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Pašková.
Sestra má ve slinivce lymfom,prorůstá do tenkého střeva.Má za sebou 10 chemoterapií,bez úspěchu na vyléčení.Nyní je na ozařování,zatím jich má 17.Ve žlučovodech má stent a je to asi 3 týdny,zežloutla,játra nefungovala a tak podstoupila drenáž jater a lékařům se povedlo to vevnitř napojit a uvolnit.Moc jí otekly nohy,nemůže chodit a často zvrací.Má ještě nějakou naději na přežití? Je to velká optimistka a se svojí nemocí se pere skoro 2 roky.Dělá si velké plány,co bude dělat,až jí pustí z nemocnice.My okolo jsme však zoufalí. Děkuji za odpověď J.Pašková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sdílejte se svou sestrou její optimismus a podporujte jej ve vší vážnosti. Když bude vaše sestra toužit po nových zážitcích a bude věřit, že je dokáže ještě zažít, tak jí to pomůže překonat chmury a možná jí to prodlouží život.
Pokud je ucpán společný vývod pankreatu a jater (žlučové cesty), dochází k městnání žluče a trávicích šťáv ve vývodu a k jejich zpětnému toku (v pankreatickém vývodu je větší tlak než ve vývodu jater, a tak dochází k poškození jaterní tkáně pankreatickými šťávami a rozvoji žloutenky – ikteru). K rozvoji žloutenky dochází v 25 %. Je třeba myslet i na to, že je možné šíření infekce i na jiné orgány a struktury v dutině břišní. Rozeznat konkrétní onemocnění může pouze lékař.
Zánět slinivky může být zaměněn s těmito onemocněními:
perforací gastroduodenálního vředu (vřed na rozhraní žaludku a dvanáctníku);
mechanickou střevní neprůchodností;
infarktem myokardu.
Proto při rozhovoru s lékařem žádné své příznaky nezapírejte, snažte se uvést i pro vás nepodstatné detaily související s onemocněním.
Ve svém příspěvku TUMOR SLINIVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing.Marcela Krejčová.
Dobrý den,manželovi byl diagnostikován po operaci tumor na slinivce.Byla mu doporučena chemoterapie.Je možné provádět ještě jinou léčbu např. protonové záření,biologická léčba nebo jiná.Děkuji M.Krejčová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kde je v těle umístěna slinivka? Slinivka břišní je poměrně malý, ale důležitý orgán lidského těla. Je uložena v dutině břišní a má dvě základní funkce – jednak tvoří a do krve vypouští hormon inzulin, při jehož nedostatku vzniká cukrovka, jednak produkuje šťávu s vysokým obsahem trávicích enzymů. Ty se dostávají do tenkého střeva, kde plní svoji funkci – napomáhají trávení. Pokud je však slinivka z různých příčin podrážděna, či dokonce poškozena, vzniká závažný zdravotní problém provázený úpornými bolestmi. K podráždění slinivky vede nejčastěji přejídání a nadměrná konzumace alkoholu.
Slinivka se nachází na zadní stěně břišní dutiny mezi žaludkem a velkými břišními cévami. Anatomicky má vztah k tenkému střevu, do nějž vývody slinivky ústí poté, co se spojí se žlučovými cestami. Produktem slinivky je šťáva složená z enzymů, které ve střevě umožňují trávení potravy (stejně jako žluč). Těmito enzymy jsou například amyláza, lipáza, trypsin a další. Tato funkce slinivky se označuje jako exokrinní, to znamená, že jde o žlázu s vnější sekrecí. Vedle toho speciální buňky slinivky vytvářejí hormon inzulin, který ovlivňuje hladinu cukru v krvi. Protože je tento hormon vylučován přímo do krve, mluví se o funkci endokrinní, tedy o žláze s vnitřní sekrecí.
Nemoci slinivky břišní se dělí podle stupně a stadia poškození na:
Nejčastějšími příčinami všech tří onemocnění je nezdravé stravování v podobě velmi tučných a přepalovaných jídel a dlouhodobá nadměrná konzumace alkoholu. Tyto faktory také často souvisí s obezitou. K podráždění slinivky vede nejčastěji přejedení, kterému se neubráníme například o Vánocích či na různých oslavách. Velké množství jídla, především tučných pokrmů v kombinaci s alkoholem, působí na slinivku nepříznivě a může způsobit její podráždění, tedy v podstatě jakýsi „předstupeň“ zánětu.
Podráždění slinivky se projeví bolestí nad pupkem (spíše vlevo) a nevolností. Pokud v tomto okamžiku nezahájíme poměrně přísnou dietu, hrozí, že se vyvine akutní zánět slinivky, který už může ohrozit náš život.
Akutní zánět slinivky bývá zvláště u žen způsoben ucpáním společného vývodu slinivky a žlučových cest žlučovým kamínkem. Pokud jsou odvodné cesty ucpány, sekret produkovaný slinivkou nemá kam odcházet a dochází k jeho aktivaci přímo ve slinivce – trávicí enzymy tak v podstatě začnou ničit samotnou slinivku „zevnitř“. Vzniká intenzivní prudká bolest v nadbřišku, která může vystřelovat až do zad. Může se ještě zhoršovat při pohybu či kašli, naopak v klidu její intenzita klesá. Nastupuje silná nevolnost, zvracení (i opakované), nadýmání, stolice je tukovitě mazlavá (protože tuky nejsou ve střevě zpracovány). Zánět provází horečky. V tomto stadiu už pouhá dieta postiženému nepomůže a je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc (pohotovost). Pacient nesmí nic jíst ani pít, aby se obtíže ještě neprohloubily. Pokud by k lékařskému zásahu nedošlo, hrozí šokový stav s akutním poklesem krevního tlaku, zrychlením činnosti srdce a prohloubením dýchání. Takový šok je životu nebezpečný a může končit smrtí.
Chronický zánět slinivky se projevuje podobnými příznaky plíživějšího rázu – bolesti mají různou intenzitu a trvají různě dlouho, objevují se nejrůznější zažívací obtíže spojené s hubnutím a může dojít ke zhoršení cukrovky. Chronický průběh vyžaduje dlouhodobou (často i celoživotní) speciální dietu, absolutní zákaz alkoholu a celkově zdravý způsob života (nepřejídání se, omezení tučné stravy, dostatečný pohyb a podobně).
V naší poradně s názvem BOJ S CUKROVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Děkuji za odpověď.Bala jsem se na noc jíst, třeba jablko.Nekdy mlsam oříšky, slunečnicový semínka.Rada bych zhubla.Nemam nadváhu, měřím 165cm, vážím 59kg.Proto se snažim na noc moc nejíst.Nejvice mě vadí že se cítím unavená.Tak to zkusím stou pozdní večeří.Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nebojte se, že přiberete. Jíst je normální a kdo si myslí, že nejedení mu prospěje, tak je na omylu. S jídlem se do těla dostává stavební materiál potřebný na výměnu vysloužilých buněk. Například i ve vaší slinivce. Když se nenajíte, tak se neprovede její dostatečná obnova a za několik let to způsobí cukrovku. Jíst je normální. Jeste každé tři hodiny. Začněte hned ráno vydatnou snídaní. Ráno si bez obav můžete dopřát něco kalorického. Na snídani byste se měla těšit, protože můžete sníst co máte ráda, ale odříkala jste si to. Za tři hodiny od snídaně si dejte malou svačinu, třeba jogurt s nějakým čerstvým ovocem. Za další 3 hodiny následuje běžný objed. Za 3 hodiny po obědě následuje svačina, například zeleninový salát s tuňákem. 3 hodiny po této svačině si dejte večeři, ve které by měly převažovat bílkoviny a přílohy by mělo být jen trošku. Za 3 hodiny si dejte poslední jídlo před spaním podle návodu uvedeného minule.
Tímto způsobem dostanete do těla novou energii a ta vám dovolí s chutí se pustit do nové tělesné aktivity, například chůze do schodů, sex s novým milencem a podobně. Díky těmto novým aktivitám spálíte přijaté kalorie, takže nestloustnete, zlepší se vám nálada a vaše tělo bude zdravě vyživováno.
Kde je slinivka v lidském těle (uložení slinivky v těle)? Slinivka břišní je úzký plochý orgán dosahující délky mezi 12–15 cm. Anatomicky se dělí na 3 části: hlavu, tělo a ocas. V břiše je slinivka lokalizována pod játry, mezi žaludkem a páteří. Hlava slinivky přímo naléhá na dvanácterník (což je první část tenkého střeva). Ve slinivce břišní jsou drobné vývody, ve kterých se tvoří tekutina, která odtéká do hlavního vývodu slinivky. Tento hlavní vývod, který prochází celou délkou slinivky (od ocasu až k hlavě) a sbírá tekutinu z celé slinivky, ústí ve dvanácterníku společně s hlavním žlučovodem, jímž odtéká do tenkého střeva žluč ze žlučníku tvořená v játrech. Pokud máte bolesti v horní části břicha, které vystřelují do oblasti zad, tak to je právě oblast, kde bolí slinivka.
Ve svém příspěvku ELIXÍR NA SLINIVKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena Krajčí.
Dobrý den, prosím Vás o radu. Mohu používat přípravek PM elixír na slinivku při podrážděné slinivce, ale nemám diabetes? Děkuji za odpoěd Božena Krajčí
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Léčba je závislá hlavně na druhu a rychlosti rozvoje jednotlivých pankreatitid. Pokud jde o chronickou pankreatitidu a zánět probíhá delší dobu bez život ohrožujících projevů, není nutná hospitalizace. Lékař stanoví dietu s velmi nízkým obsahem tuků (lipidů) a naopak vysokým podílem cukrů (sacharidů) a bílkovin. Pokud je zánět dlouhodobější a enzymy jsou tvořeny v nedostatečném množství, předepisují se léky, které organismu tyto enzymy nutné pro trávení dodávají. Při poškození Langerhansových ostrůvku (poklesu uvolňování inzulinu, jenž napomáhá vstřebávání cukrů do buněk) je nutné rozvíjející se cukrovku léčit pomocí umělého (syntetického) inzulinu. U akutních forem je třeba jednat rychle, protože při dlouhém odkládání může dojít k rozvoji šoku i smrti, proto je nutná hospitalizace. Prvním krokem je konzervativní léčba – léčba šoku, podle vážnosti poškození slinivky lékaři podávají léky k utlumení činnosti slinivky a léky tišící bolest, doplňují infuzemi chybějící tekutiny a ionty, nasazují nitrožilní výživu (potřebné složky stravy podávané přes infuzi v roztoku). Monitorují životní funkce (na jednotce intenzivní péče – JIP) a sledují stav nemocného.
Hospitalizovaný nesmí po nezbytnou dobu přijímat jídlo ústy. Má zavedenou nasogastrickou sondu, močový a centrální žilní katetr. V některých akutních případech (při léčbě delší než 5–7 dnů a bez výrazného zlepšení) není jiná možnost, než chirurgicky odstranit nevratně poškozené části slinivky anebo zprůchodnit vývody (ať už slinivky nebo společný vývod slinivky a jater – tzn. žlučových cest). Přes příčný řez stěnou břišní v oblasti nadbřišku se chirurg dostane ke slinivce. Pokud je odumřelá tkáň volná, je odstraněna.
Jestliže se u vás projeví podrážděná slinivka, měli byste dodržovat preventivní opatření, a to:
vyhýbejte se alkoholu;
nekuřte;
vyhýbejte se stresovým situacím;
nekonzumujte příliš tučná jídla;
nepřehánějte to se sladkostmi;
snažte se nemít nadváhu;
hlídejte si hladinu cholesterolu;
dávejte pozor na problémy se žlučníkem a žlučovými cestami;
vyřešte žlučníkové kameny, pokud jimi trpíte;
konzultujte prevenci s lékařem v případě rodinné anamnézy zahrnující problémy se slinivkou;
nezvedejte příliš těžké věci;
pozor na údery do břicha (bojové sporty a podobně);
stravujte se podle zásad slinivkové diety.
Dieta při podrážděné slinivce je popsána v řadě brožur a knih. Jedná se o kombinaci diety diabetické a žlučníkové, vhodné je dodržovat i principy dělené stravy. Trvání dietního omezení může záviset na intenzitě prodělaného záchvatu, ale v zásadě by mělo mít trvalý charakter.
Následující potraviny byste měli z jídelníčku vynechat, máte-li potíže se slinivkou: tučné maso (zejména kachna, husa, vepřové), uzeniny a uzené výrobky, sádlo, škvarky, oleje, silně kořeněná a pikantní jídla, nadýmavé potraviny (kapusta, zelí, hrášek, fazole, květák), majonézy, dresinky, tatarská omáčka, kečup, tučné sýry a tučné mléčné výrobky (nejlépe konzumovat nízkotučné), všechny druhy oříšků, černá káva, smetana, šlehačka, mák, čokoláda, sladkosti, alkohol, smažená jídla, cibule, česnek a jiné dráždivé potraviny.
Trvání dietního režimu závisí na průběhu a intenzitě proběhlého zánětu. Při dlouhodobém zánětu dochází k nevratným změnám, čímž je řada funkcí slinivky poškozena trvale. Dietní režim se v těchto případech doporučuje dodržovat celoživotně. Mějte stále na paměti, že každý dlouhodobý zánět slinivky potřebuje odborný přístup a pravidelné lékařské kontroly.
Některé její buňky tvoří a do krve vypouštějí hormony (například inzulin), které jsou důležité pro náš metabolismus.
Většina jejích buněk vytváří šťávu bohatou na trávicí enzymy (amyláza, lipáza, trypsin, chymotrypsin...), jež umožňují trávit tuky, bílkoviny i cukry. Trávicí šťáva se ze slinivky dostává trubicovitým vývodem do tenkého střeva, přičemž před vstupem do střeva se ještě „napojuje“ na žlučovod, a trávicí šťávy pankreatu tak vtékají do střeva společně se žlučí. To má pro trávení velký význam, jelikož trávicí enzymy se ve slinivce tvoří v neaktivní formě a aktivují se až po styku se žlučí.
Trávicí enzymy jsou ve slinivce břišní, problémy s nimi spojené mají tedy téměř vždy co dočinění s onemocněním slinivky břišní, z čehož vyplývá, že slinivka nevytváří trávicí enzymy, nebo dochází k jejich blokování. Když se dítě narodí, může tyto enzymy postrádat, to se pak projevuje problémy s přibíráním na váze či zapáchající stolicí. Děti mohou mít potíže se slinivkou břišní i během dospívání. Jednou z nejčastějších příčin těchto problémů je pankreatitida nebo cystická fibróza. Příznaky cystické fibrózy jsou malabsorpce, úbytek tělesné hmotnosti, chronický průjem a anémie. Problémy se slinivkou břišní u dětí jsou vzácné, mohou však způsobit zpomalení růstu.
Zvětšená slinivka, tedy slinivka větší, než by měla být, může být způsobena mnoha faktory. Stejně jako v ostatních orgánech v těle, tak i ve slinivce břišní se mohou vyvinout různá onemocnění, zde například pankreatitida, akutní pankreatitida, chronická pankreatitida, pankreatické pseudocysty, cystadenom, absces a rakovina slinivky břišní.
Dalo by se zjednodušeně říci, že nádory, diabetes a enzymatická nedostatečnost mohou způsobit zvětšení slinivky břišní.
Přesná příčina ucpání slinných žláz není známá. Některé léky mohou způsobovat suchost v ústech a zvyšovat tak riziko vzniku tvorby kamenů. Jsou i některá onemocnění (například Sjögrenův syndrom), kdy je produkce slin snížena a ve slinných žlázách se tvoří kameny. Může to být způsobeno i odlišností tvaru kanálku, který je delší a níže položený, takže sliny hůře odtékají. Kamínky mohou způsobovat chronický zánět a opakovaně může docházet ke zduření žlázy při jídle, což je způsobeno špatným odtokem sliny kolem kaménku ve vývodu. Nebo mohou vést k akutním bolestivým zánětům postižené žlázy. Mohou také nastat zánětlivé komplikace na krku, rozšíří-li se zánět mimo žlázu do okolních tkání.
Léčba spočívá v kombinaci různých postupů – od cílené aplikace antibiotik přes stimulaci produkce slin pitnými kúrami, žvýkáním žvýkaček až po předepsání látek zvyšujících slinnou sekreci. Při léčbě se uplatňují i aplikace chladivých obkladů nebo chirurgická léčba. Chirurgie přichází na řadu spíše u dlouhodobějších zánětů nebo pokud jsou tyto způsobeny slinným kamenem.
Pankreatitida obvykle začíná jako náhlý (akutní) útok. Pokud dojde k zanícení slinivky, její trávicí enzymy napadají tkáně, které je vyrábějí. Jeden z těchto enzymů (trypsin) může způsobit poškození tkáně a krvácení, což může být příčinou toho, že buňky tkání a cév začnou bobtnat. V některých případech se mohou tyto útoky opakovat. Tento stav je znám jako chronická pankreatitida. Při chronické pankreatitidě dochází k ukončení produkce enzymů, které jsou nezbytné pro tělo, zejména pro trávení a vstřebávání živin. Tato porucha se nazývá exokrinní pankreatické selhání. Tuky a proteiny v potravě mohou být špatně stráveny nebo absorbovány, což může mít za následek trvalý průjem nebo hubnutí. Pokud je chronická pankreatitida v pokročilém stadiu, dochází k přerušení tvorby inzulínu, což se nazývá endokrinní poruchou, která může následně vést k rozvoji diabetu mellitu.
Příčin onemocnění tohoto orgánu není mnoho, avšak o to víc jsou nebezpečné:
Alkohol. Nejčastějším důvodem všech nemocí slinivky břišní je nadměrné a dlouhodobé požívání alkoholu. Alkohol ničí tkáň slinivky a může způsobit nejen zánět, ale i karcinom (nádor).
Špatné stravování. Pokud se do jídelníčku zařazují převážně tučná a přepálená jídla, může to slinivku podráždit a způsobit její zánět.
Žlučový kamínek. Pokud je žlučový kamínek malý a rozhodne se cestovat žlučovými cestami, může dojít k ucpání společného vývodu slinivky a žlučníku. Žluč pak poškodí slinivku. I enzymy slinivky, pokud se aktivují přímo v orgánu, mohou slinivku podráždit a vyvolat její zánět.
Příčiny onemocnění se často kombinují a je těžké určit, co za vzniklý problém může nejvíc. Každopádně se k léčbě přistupuje komplexně, aby se zabránilo dalšímu poškození orgánu.
