Téma
IZOLOVANÁ ELEVACE GMT
OBSAH
Diskuze
V diskuzi MARKERY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lida.
Dobrý den,chtela bych se zeptat.Manželovi před pěti lety zistili rakovinu tlustého střeva.Chirugicky nador odstranili,každy rok chodí na kolonoskopické vyšetrení a střeva ma v pořadku.Teď mu delali Ct břicha a na bazi levé plíce t.č. je patrný nodul nepravidelného vel.6mm.Z markeru mírna elevace S protein 100B:0,294.Prosím o bližší upřesnení hodnoty S proteinu.Ďekuji.Lída
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Markery
Ocet na oteklý kotník
O této konkrétní aplikaci nebyly provedeny žádné vědecké studie. A je nepravděpodobné, že namočení nebo obklad z hnědého papíru budou mít významný vliv na vážně vymknutý kotník.
Jablečný ocet je však dobře prozkoumané (mírné) topické analgetikum, takže pravděpodobně dojde k určité úlevě a rozhodně k žádné újmě kromě pár peněz utracených za ocet.
Tento druh léčby je vhodnější a pravděpodobně i účinný proti škrábání, kožním onemocněním, na léčbu mírné vyrážky a další podobné kožní stavy, kde adstringentní a antimikrobiální vlastnosti octa mohou pomoci odstranit dráždivé oleje a zabít bakterie.
Léčba otoku kotníku v podobě (odpočinek, led, octový obklad, elevace) je nyní standardem, protože je účinná a ve většině případů běžně dostupná.
Zánět žil v lýtku
Při zánětu žil v lýtku si zaslouží pozornost lékaře otok postiženého lýtka vzniklý bez zevní příčiny, velice pravděpodobně se totiž jedná o přestup sraženiny do hlubokého žilního systému, a tudíž o závažné onemocnění s rizikem plicní embolie. V tomto případě je třeba vždy co nejdříve navštívit specializovanou cévní ambulanci.
Léčba žilní trombózy se liší podle lokalizace sraženiny v žilním systému a spočívá v aplikaci látek, které snižují srážlivost krve, zpočátku jde nejčastěji o injekční aplikaci heparinu, poté je na základě kontrol srážlivosti krve nastavena takzvaná antikoagulační léčba. Neoddělitelnou součástí léčby jsou režimová opatření – kompresivní léčba punčochami nebo bandážemi, elevace (zvýšená poloha) nohou, dostatečný přísun tekutin, chladné sprchy a podávání venotonik (léků zlepšujících žilní návrat).
Zdroj: Zánět žil
Zánět šlach – kotník
Zánět v kotníku může zahrnovat Achillovy šlachy, pozadí holenní šlachy nebo fibulární šlachy. Tato situace obvykle vychází z traumatu, ale může vyplývat z předchozích zánětlivých onemocnění nebo onemocnění, jako je reaktivní artritida (dříve nazývaná Reiterův syndrom), revmatoidní artritida a anglizující spondylitida. Okamžitá léčba zahrnuje znehybnění oblasti, elevace, omezování hmotnost-ložiska, použití ledu, používání nesteroidní zklidňující drogy (NSA) ke zmírnění zánětu. Léky ze skupiny NSAID, jako naproxen (Naprosyn) nebo ketoprofen (Orudis), jsou běžně používané pro tento účel. Další těžký zánět může vyžadovat ortopedické řešení. Pokud je šlacha stále zanícena, tak by měla být omezena atletická činnost by měla být omezena, protože hrozí značné riziko přetržení či natržení šlachy.
Zdroj: Zánět šlach
Ideální tlak dle věku
V roce 1993 vstoupily v platnost nové hranice, od kterých se osoba označuje jako hypertenzní. To proto, že oněch 160/95 mmHg jsou stále hodnoty nepřiměřeně rizikové a jedná se o vysoký krevní tlak. Proto byste měli mít hodnoty krevního tlaku co nejnižší! Ideálně něco pod 120/80 mmHg. Přijatelné jsou hodnoty do 140/90 mmHg. Pokud máte právě 140/90 mmHg, už je to moc a je jedno kolik vám je let.
Systolický tlak je důležitějším ukazatelem rizika než diastolický tlak.
Ve středním věku bývá obvyklá systolicko-diastolická hypertenze, ve vyšším pak i izolovaná systolická hypertenze.
Ideálně byste měli mít krevní tlak něco pod 120/80 mmHg.
Za přijatelné jsou považovány hodnoty krevního tlaku do 140/90 mmHg, a to i u starších osob.
Při cukrovce je třeba dosahovat hodnot nejvíce do 130/80 mmHg.
Pokud si měříte krevní tlak doma, považujte za uspokojivé průměry do 135/85 mmHg.
Při hodnotách pod 100/60 u žen a pod 110/70 u mužů hovoříme o hypotenzi, což je nízký krevní tlak. Ten je sice nepříjemný, ale není nebezpečný. Pokud bychom si mohli vybrat, je z lékařského hlediska nízký tlak výhodnější, i když se člověku s nízkým tlakem občas dělají mžitky před očima, motá se mu hlava, hučí mu v uších a potíže mu dělají i rychlé změny polohy ze sedu do stoje.
Léčba sesamoiditidy
Klidový režim
V první řadě je to dlouhodobý odpočinek. Sesamoiditida je opakující se stresové zranění, takže první věcí, kterou musíte udělat pro zahájení léčby, je zastavit činnosti, které zátěž způsobují. Budete muset udržovat klidový režim, dokud příznaky nezmizí.
Fixace
Váš lékař může doporučit dočasné přivázání nebo přelepení palce nohy. U závažnějších případů mohou navrhnout krátkou ortézu na zlomeninu nohy k omezení pohybu.
Led a elevace
Ty se používají ke snížení zánětu. Led použijte nepřímo, buď v ledovém sáčku, nebo zabalený v ručníku. Zvýšená poloha nohy předejde otokům a sníží bolest.
Terapie měkkých tkání
Váš lékař může k rehabilitaci tkání použít terapeutický ultrazvuk, vlhké teplo nebo masáž měkkých tkání.
Fyzikální terapie
Pokud byla vaše noha omezena ortézou nebo bandáží, může váš lékař doporučit fyzickou terapii, aby se obnovil rozsah pohybu.
Léky proti bolesti
Mohou pomoci se zánětem a zvládáním bolesti. Váš lékař vám pomůže určit, zda jsou pro vás NSAID vhodná.
Steroidní injekce
Ve vzácných, závažných případech vám váš lékař může podat steroidní injekci přímo do poraněné tkáně, aby zmírnil bolest a zánět.
Chirurgická operace
Ve vzácných případech chronické sesamoiditidy, kdy příznaky časem nevymizí, může být operace poslední možností. Odstranění jedné (ale ne obou) sezamských kostí může přinést úlevu.
Sesamoiditida může být mírná nebo závažná a doba zotavení závisí na závažnosti. Mírné případy mohou vymizet během několika dnů, zatímco závažnější případy mohou trvat měsíce. Operace prodlouží dobu rekonvalescence. Taktéž pokračování ve výkonu aktivit, které primárně vedly ke vzniku, prodlužují dobu vyléčení.
Zdroj: Sesamoiditis
Výhody
Mezi hlavní výhody kompaktního čerpadla patří jeho malá velikost a flexibilita k prostoru vytápění nebo chlazení jednotlivých místností. Mnoho modelů může mít až čtyři vnitřní klimatizační jednotky (pro čtyři zóny nebo místnosti) připojené k jedné venkovní jednotce. Počet závisí na tom, zda jsou požadavky na vytápění nebo chlazení pro celou budovu, nebo každou zónu zvlášť (což je ovlivněno tím, jak dobře je budova izolována a vzduchově uzavřená). Každá ze zón má svůj vlastní termostat, takže je možná individuální redukce teploty v každé zóně. Tím se ušetří energie i náklady.
U bezpotrubních systémů je jednodušší instalace, než u jiných klimatizačních systémů. Například přípojka mezi venkovní a vnitřní jednotkou vyžaduje pouze pěticentimetrový otvor ve zdi, pro potrubí. Většina výrobců tohoto druhu systému poskytuje různé délky spojovacího potrubí, a je-li to nutné, může být vzdálenost až 12,5 metru od vnitřního výparníku. Díky tomu je možné, aby kompresor byl umístěn na zadní straně domu a ne na straně pohledové.
Při využití tohoto systému není potřeba budovat žádné kanály, takže se vyhnete energetickým ztrátám. V potrubí je zajištěna nucená cirkulace vzduchu. Potrubní ztráty v kanálech mohou činit více než 30% spotřeby energie, než ji dopraví do požadovaného místa, a to zejména v případě, že kanály jsou v reflexním prostoru, jako je například podkroví.
Ve srovnání s jinými přídavnými systémy, kompaktní tepelná čerpadla nabízejí větší flexibilitu dizajnu interiéru. V místnostech mohou být komponenty zavěšeny na stropě nebo v podhledu, a nebo zavěšeny na zdi. V nabídkách jsou k dispozici i stojací modely. Většina jednotek je o velikosti 60x25x7 cm a jsou velmi elegantní a mají vysokou kvalitu sladění jednotlivých prvků. Mnoho z nich nabízí i dálkové ovládání, pro zajištění komfortu, aby bylo jednoduší ovládání, když je systém umístěn vysoko na zdi, nebo zavěšen na stropě.
Tento systém může pomoci udržet váš domov bezpečnější, protože je zde jen malý otvor ve zdi.
Zdroj: Kompaktní tepelná čerpadla
Nadkrokevní izolace – detaily
Tepelně izolační panely jsou vyrobeny z polyizokyanurátové pěny PIR vypěněné mezi dvě vrstvy papírové vložky opatřené z vnější strany hliníkovým povlakem. Jde o moderní, účinné a spolehlivé řešení zateplení šikmých střech, zajišťující optimální splnění stavebně fyzikálních požadavků na tepelnou ochranu a ochranu proti kondenzaci.
Panely jsou vyrobeny z materiálu, jehož součinitel tepelné vodivosti je pouze 0,023 W/mK. To znamená, že pro dosažení požadovaného parametru tepelného odporu je potřeba podstatně menší tloušťka izolantu.
Panely se svou objemovou hmotností 30 kg/m3 patří mezi nejlehčí izolační materiály používané ve stavebnictví. Nízká hmotnost následně znamená snadnou manipulaci a zároveň minimální zatížení stavebních konstrukcí.
Panely se montují z vnější strany nosné konstrukce na bednění, případně i bez bednění. Kotví se pomocí systémových šroubů přímo do nosné konstrukce. Snadno se dělí ruční pilkou a po montáži jsou pochůzí. Montáž je snadná, rychlá a panely bezprostředně po montáži chrání vnitřní prostor stavby před vnikáním srážkové vody.
Panely se kladou v nepřerušované vrstvě nad nosnou konstrukcí a jsou opatřeny drážkou, což významným způsobem eliminuje vznik tepelných mostů. Použitý materiál je zárukou efektivního dlouhodobého fungování tepelné izolace bez rizika zhoršování tepelně-technických parametrů. Materiál nesublimuje ani nehrozí jeho degradace vlivem vyfoukání jeho částí.
Tento způsob zateplení umožňuje v interiéru přiznat dřevěné prvky krovu. Tím je dán prostor pro zajímavé architektonické řešení podkroví, jehož světlá výška navíc není snížená. Užití izolačních panelů Izopir vám tak dává větší prostor pro život i pro uplatnění vašich představ o moderním bydlení.
Nevýhody:
- Je to dražší izolace než minerální vata, oproti tomu však nemusíte dělat v interiéru podhled, čímž značně ušetříte.
- Je potřeba dobře vybrat firmu, která s tím má zkušenosti, a zaměřit se hlavně na detaily. Není to jen o skládání panelů do sebe.
- Celková izolovaná plocha v jednom provedení, nenarušená krokvemi a jinými konstrukcemi.
- Nemusíte dělat v interiéru zavěšený podhled či jinou stropní podhledovou konstrukci.
- Z interiéru, pokud použijete dřevěné hranoly, máte krásný a ojedinělý strop.
- Tyto PIR panely mají lepší tepelněizolační vlastnosti než vata. Přepočet výšky materiálu vychází následovně – 30 cm minerální vaty nahradí 16 cm PIR panelů.
Zdroj: Izopir
Primární hořčíkový deficit
Do primárního deficitu se v prvé řadě zahrnuje nedostatek hořčíku v matečné hornině. Lesní půdy, které obsahují velmi málo hořčíku, se mohou nacházet na matečné hornině s nízkým obsahem hořčíku a vysokou rezistencí ke zvětrávání. Mezi takové horniny patří například granity, rhyolity, kvarcity a pískovce. Bylo však prokázáno, že vliv půdní kondice a typ matečné horniny je na vstup hořčíku do rostliny v souboru jednotlivých parametrů hořčíkového cyklu překvapivě malý.
Do primárních příčin deficitu hořčíku je zahrnuta také eroze biomasy, kterou jsou ohrožena převážně exponovaná stanoviště. Eroze na návětrné straně horských hřbetů často vede ke značenému snížení obsahu živin a k jejich zvýšenému hromadění na straně závětrné. Dále stanoviště s extrémními klimatickými podmínkami, jako jsou chladná a vodou silně ovlivněná stanoviště (se stagnující vodou), kde převládají gleje (typ půdy vznikající pod trvalým vlivem zvýšené hladiny podzemní vody), pseudogleje, stagnogleje či organozemě, většinou vykazují různě velký deficit hořčíku. Zejména pak oraganozemě (rašelinné půdy) mají nízkou dostupnost hořčíku v kořenovém prostoru, protože minerální půda je izolovaná od kořenů nasáklými vrstvami rašeliny a živiny jsou zde značně zředěny v hromadící se rašelině. Navzdory nízké koncentraci hořčíku v půdním roztoku dřeviny rostoucí na organozemích jen zřídka vykazují symptomy nedostatku hořčíku, protože současná nízká dostupnost dusíku limituje růst a tím snižuje potřebu hořčíku.
Velmi důležitým a často přehlíženým aspektem je vztah růstu k absorpci živin. Po příjmu živin musí vždy následovat růst, který má geneticky předurčenou hranici. Souhra mezi výživovými úrovněmi v buňkách a omezením růstu se liší mezi jednotlivými prvky.
Vedle fyzických a chemických omezení ve výměně iontů a transportu v půdním roztoku může dostupnost hořčíku pro stromy snížit konkurence půdních organismů s mykorhizou a kořeny stromů. Velmi důležitá je přitom funkce kořenového systému, a to zejména kořenového vlášení. Limitace prostorového přístupu k objemu půdy a malá účinnost díky poškození kořenů abiotickými a biotickými činiteli mohou omezit rostlinnou absorpci navzdory uspokojivé koncentraci hořčíku v půdním roztoku.
Primární deficit hořčíku není příliš běžný v normálním vzdušném depozičním režimu, to znamená za absence kyselého spadu z přirozených nebo antropogenních zdrojů. Hořčík odnášený z prachu, biomasy, i hořčík zadržený v živých organismech, inklinuje k vybudování a udržení postačující úrovně hořčíku pro funkci lesních ekosystémů i na velmi chudých stanovištích.
Klinické využití biomarkerů
Biomarkery v klinické praxi byly obecně používány jako prostředek screeningu pacientů na možný problém s alkoholem. Ačkoli se obvykle používají v prostředí primární péče, byly také použity ve specializovaných lékařských zařízeních, jako jsou pohotovostní ambulance, psychiatrické kliniky, gynekologické kliniky a interní ordinace. Ve většině případů poskytnou přesnější výsledky, než vlastní přiznání pacienta, jako je test identifikace poruch užívání alkoholu, ale v některých situacích, například po traumatu, je možné, že pacient nebude schopen říci svou přesnou anamnézu pití alkoholu. V ještě jiných případech se pacienti mohou zdráhat uznat úroveň své spotřeby nebo její nepříznivé důsledky. Přidání biomarkerů tak může identifikovat některé jedince, kteří potřebují protialkoholní léčbu a kteří by nebyli odhaleni vlastním přiznáním. Jak bylo pozorováno dříve, vědomí pacienta, že jeho vlastní hlášení bude potvrzeno laboratorními testy, může také vyvolat vyšší míru otevřenosti ohledně důvěryhodnosti vlastního hlášení. Je doporučeno, aby byla biochemická opatření a screeningová opatření na základě vlastního hlášení používána v kombinaci. A aby se pro účely screeningu použil více než jeden biomarker. Tato kombinace může sestávat například z GGT, CDT a MCV.
Druhým potenciálním klinickým využitím biomarkerů je pomoci při diferenciální diagnóze, aby se zjistilo, zda užívání alkoholu může podněcovat nebo zhoršovat existující zdravotní problém. Tyto informace mohou lékaři poskytnout užitečné vodítko pro klinickou léčbu.
Zatřetí, poskytnutí zpětné vazby pacientům o úrovních biochemických měření empatickým způsobem může pomoci motivovat pozitivní změnu chování při jejich pití.
Za čtvrté, časté monitorování hladin biomarkerů v průběhu léčby alkoholem může poskytnout klinickému lékaři vodítko k včasnému rozpoznání relapsu, což může naznačovat potřebu zintenzivnit nebo přesměrovat úsilí k prevenci dalšího pití. Zejména několik studií zvažovalo potenciál elevace CDT jako prostředku k rozpoznání návratu k pití. Všechny projekty přinesly pozitivní výsledky a co je důležité, ve dvou z nich hladiny CDT vzrostly několik týdnů předtím, než pacienti přiznali svému terapeutovi, že se vrátili k pití. Kombinace markerů, jako je CDT a GGT, se doporučuje pro sledování stavu pití u pacientů v léčbě. Testování by pravděpodobně mělo být poměrně časté v rané fázi sledování, kdy je riziko recidivy nejvyšší. Jeho frekvence se pak může snižovat, jak se pacientův průběh střízlivosti stabilizuje.
Zdroj: Hodnoty GGT u alkoholiků
Oteklé nohy a červené fleky
Oteklé nohy a červené fleky mohou signalizovat bércový vřed. Bércový vřed je chronické poškození kůže následované rozpadem a úplným odumřením tkáně. Projevuje se otokem a červenými fleky v oblasti dolních končetin.
Příčiny
Bércové vředy vznikají ve většině případů na podkladě dlouhodobé nedostatečnosti žilního systému dolních končetin. Hlavním úkolem žil je transportovat neokysličenou krev z dolních končetin směrem k srdci a pak dále do plic, kde je krev obohacena o kyslík a následně přes srdce pumpována znovu do oběhu. Z různých příčin však může dojít k poškození žilní stěny, která se stává tenčí a méně kvalitní, a žíly pak nejsou schopné správně plnit svoji funkci. Kvůli tomu vázne okysličování tkání dolních končetin, což se navenek projeví změnou barvy kůže na nohou ve smyslu blednutí. Rovněž dochází ke snížení kvality ochlupení, případně jeho úplné ztrátě, a v neposlední řadě také ke snížené schopnosti hojení ran. Drobná poranění kůže, škrábnutí nebo štípnutí hmyzem, které by se za běžných okolností zahojila, tak pro pacienta představují značné riziko, jelikož může snadno dojít k zanesení škodlivých mikroorganismů do rány. Postupně vzniká rozsáhlá hnisající rána nazvaná bércový vřed.
Bércový vřed má podobu různě velké okrouhlé červené rány, která zasahuje různě hluboko do tkání. Její spodina může mít různou barvu, a to podle toho, v jaké fázi hojení se právě nachází. Mrtvá tkáň bývá tmavě hnědá až černá, mokvající zhnisaný vřed má spodinu žlutozelenou, a pokud začíná zarůstat novou tkání, zabarví se do červena. Poškozené místo je velice bolestivé a náchylné k infekci.
Co s tím dělat
Klíčovým bodem léčby bércových vředů je časná diagnostika a léčba zahájená v počátečních stadiích onemocnění, které mohou pacienta ochránit před vznikem mnohých komplikací. Cílem léčby je především odstranění příčin bércového vředu. Dále je potřeba léčit onemocnění, která jeho vzniku napomáhají, či která naopak vznikla v jeho důsledku. Výhodná je takzvaná elevace končetiny, což znamená odlehčování končetiny, aby byla vyvýšena. Rovněž je vhodné bandážování končetiny obinadlem, které omotáváme od prstů na nohou až po koleno. Co se týče samotné léčby, jde o takzvané vlhké ošetřování vředu. Používají se k tomu speciální materiály a hydrogely, které obsahují různé účinné látky. Užívají se jako krycí materiály v různých stadiích hojení. Je třeba mít na paměti, že se jedná o chronické onemocnění, a tak je i léčba bércového vředu dlouhodobá.
Zdroj: Červené nohy
Cena a doplatek
Spolupráce zdravotní pojišťovny je při vydávání léku Brilique trochu složitá.
Přípravek je oprávněn předepsat k úhradě zdravotní pojišťovnou pouze lékař s touto specializovanou způsobilostí (vnitřní lékařství, kardiologie, dětská kardiologie, angiologie), který má pro tuto specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař.
Pojišťovna přispívá na takzvanou základní úhradu a na druhou úhradu. Navíc jsou stanoveny následující podmínky pro získání příspěvku:
Základní úhrada
Přípravek Brilique, podávaný současně s kyselinou acetylsalicylovou je hrazen v prevenci aterotrombotických příhod u pacientů s akutním koronárním syndromem (tj. nestabilní anginou pectoris, infarktem myokardu bez elevace ST segmentu nebo infarktem myokardu s elevací ST segmentu), včetně pacientů léčených medikamentózně, a pacientů, kteří byli ošetřeni perkutánní koronární intervencí nebo po koronárním arteriálním bypassu.
Ticagrelor je hrazen až po dobu 12 měsíců, pokud není dřívější ukončení léčby klinicky indikováno.
Druhá úhrada
Přípravek Brilique v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou je hrazen u pacientů s anamnézou infarktu myokardu a s vysokým rizikem aterotrombotických příhod, kteří tolerovali předchozí duální protidestičkovou léčbu bez krvácivých komplikací. Léčbu lze zahájit minimálně jeden rok (např. jako pokračování po úvodní jednoroční léčbě inhibitory receptoru pro adenosin difosfát (ADP)) a maximálně dva roky od akutní příhody. Léčba trvá nejvýše 3 roky od jejího zahájení.
Pacient s vysokým rizikem aterotrombotických příhod je definován věkem 50 let a více a musí splňovat alespoň jedno z následujících dodatečných vysoce rizikových faktorů:
- Věk nad 65 let;
- Diabetes mellitus vyžadující medikaci;
- Další infarkt myokardu v anamnéze;
- Vícečetné onemocnění koronárních tepen;
- Chronická renální dysfunkce definovaná clearance kreatininu pod 60 ml/min.
Doplatek
Brilique je drahý lék. Brilique se na našem trhu vyskytuje ve variantách potahovaná tableta o síle 60 a 90 mg a jako tableta dispergovatelná v ústech o síle 90 mg.
Cena Brilique blistr 56 tablet 60 mg
Cena za blistr 56 tablet o síle 60 mg se může vyšplhat až na 1860 Kč, ale v průměru stojí okolo 1350 Kč. Pojišťovna v rámci základní úhrady po dobu prvního roku léčby přispívá jen velmi málo, pouhých 50 až 60 Kč. Zbytek drahé ceny doplácí pacient. V dalších letech v rámci druhé úhrady je pojišťovna naopak štědrá a pacient tak doplácí pouze částku maximálně 260 Kč.
Cena Brilique blistr 56 tablet 90 mg
Cena za blistr 56 tablet o síle 90 mg se může vyšplhat až na 1930 Kč, ale v průměru stojí okolo 1400 Kč. Pojišťovna v rámci základní úhrady po dobu prvního roku léčby přispívá jen velmi málo, pouhých 80 až 95 Kč. Zbytek této drahé ceny doplácí pacient. V dalších letech v rámci druhé úhrady je pojišťovna naopak štědrá a přispívá na celou cenu tohoto léku, takže pacient při jeho výdeji nehradí vůbec nic.
Cena Brilique blistr 56 tablet dispergovatelných v ústech 90 mg
Cena za blistr 56 tablet dispergovatelných v ústech o síle 90 mg se může vyšplhat až na 2090 Kč, ale v průměru stojí okolo 1520 Kč. Pojišťovna v rámci základní úhrady po dobu prvního roku léčby přispívá jen velmi málo, pouhých 80 až 95 Kč. Zbytek této drahé ceny doplácí pacient. V dalších letech v rámci druhé úhrady je pojišťovna naopak štědrá a přispívá tak, že pacient doplácí pouze symbolickou částku okolo 111 Kč.
Ceny jsou relativní, protože si je určuje každá lékárna jinak a vždy se vyplatí obvolat si lékárny ve svém širším okolí a zjistit, kde je tento lék nejlevnější.
Zdroj: Lék Brilique
Klinická účinnost a bezpečnost
Klinický program přípravku Xarelto byl koncipován tak, aby byla prokázána účinnost přípravku Xarelto při prevenci kardiovaskulárního úmrtí, infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody u pacientů s nedávným akutním koronárním syndromem –AKS (infarkt myokardu s elevací segmentu ST [STEMI], infarkt myokardu bez elevace segmentu ST [NSTEMI] nebo nestabilní angina pectoris [NSAP]). V pivotní dvojitě zaslepené klinické studii ATLAS ACS 2 TIMI 51 bylo 15 526 pacientů náhodně zařazeno v poměru 1 : 1 : 1 do jedné ze tří léčebných skupin: skupiny užívající přípravek Xarelto 2,5 mg perorálně dvakrát denně, skupiny užívající přípravek Xarelto 5 mg perorálně dvakrát denně nebo do skupiny užívající placebo dvakrát denně spolu s ASA samotnou nebo s ASA plus thienopyridin (klopidogrel nebo tiklopidin). Pacienti s akutním koronárním syndromem ve věku do 55 let měli buď diabetes mellitus, nebo prodělali infarkt myokardu. Medián léčby byl 13 měsíců a celková doba trvání léčby byla téměř 3 roky. 93,2 % pacientů užívalo souběžně ASA plus thienopyridin a 6,8 % pouze ASA. Z pacientů, kteří užívali duální protidestičkovou léčbu, 98,8 % užívalo klopidogrel, 0,9 % užívalo tiklopidin a 0,3 % užívalo prasugrel. Pacienti obdrželi první dávku přípravku Xarelto nejméně za 24 hodin a nejvýše za 7 dní (medián 4,7 dne) po přijetí do nemocnice, vždy však co nejdříve po stabilizaci akutního koronárního syndromu (AKS ), včetně revaskularizačních zákroků, a v době obvyklého ukončení parenterální antikoagulační léčby.
Oba dávkovací režimy, 2,5 mg rivaroxabanu dvakrát denně a 5 mg rivaroxabanu dvakrát denně, byly účinné při dalším snižování incidence kardiovaskulárních příhod na pozadí standardní protidestičkové léčby. V režimu s podáváním 2,5 mg dvakrát denně byla snížena mortalita a prokázalo se, že při nižším dávkování bylo riziko krvácení nižší; proto je dávka rivaroxabanu 2,5 mg dvakrát denně souběžně podávaných s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin doporučována jako prevence aterotrombotických příhod u dospělých pacientů po akutním koronárním syndromu se zvýšenými hladinami srdečních biomarkerů.
Ve srovnání s placebem přípravek Xarelto signifikantně snížil primární kompozitní cílový parametr kardiovaskulárního úmrtí, infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Prospěch byl dán redukcí výskytu kardiovaskulárního úmrtí a infarktu myokardu a objevil se brzy s konstantním léčebným účinkem během celého sledovaného období. Také první sekundární cílový parametr (úmrtí z jakékoli příčiny, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) byl signifikantně snížen. Další retrospektivní analýza prokázala nominální signifikantní snížení incidence trombózy stentu v porovnání s placebem. Incidence pro hlavní bezpečnostní ukazatel (závažné TIMI krvácivé příhody nesouvisející s CABG) byly vyšší u pacientů léčených přípravkem Xarelto než u pacientů užívajících placebo. Incidence pro komponenty fatální krvácivé příhody, hypotenze vyžadující léčbu intravenózními inotropními látkami a chirurgický zákrok kvůli probíhajícímu krvácení byly u přípravku Xarelto a placeba srovnatelné.
U pacientů podstupujících perkutánní koronární intervenci (PCI) byly bezpečnostní výsledky srovnatelné s celkovými bezpečnostními výsledky.
80 % studijní populace tvořili pacienti se zvýšenými biomarkery (troponin nebo CK-MB) a bez předchozí cerebrovaskulární příhody / tranzitorní ischemické ataky. Výsledky skupiny byly také konsistentní s celkovými výsledky účinnosti a bezpečnosti.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Xarelto v léčbě tromboembolických příhod u jedné nebo více podskupin pediatrické populace. Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Xarelto v prevenci tromboembolických příhod u všech podskupin pediatrické populace.
Zdroj: Xarelto
Toxokaróza v oku
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i zvýšeným počtem eozinofilních buněk v periferním krevním oběhu. Vyšetření očních tekutin, testovaných současně se sérem pacienta, které je podle některých autorů nepostradatelné pro definitivní diagnózu oční formy, je u nás vyžadováno velmi zřídka.
Léčba larvální toxokarózy záleží na momentálním projevu nemoci. Pokud pacient nemá potíže a nemoc je zjištěna pouze náhodně, nemusí podstoupit žádnou léčbu. Pokud problémy má, jsou lékařem naordinovány léky. V obou případech je ale důležité pravidelné vyšetření pacientů kvůli možnému zhoršení průběhu nemoci. Při orgánové formě onemocnění je nutné také opakované oční vyšetření pro případné včasné zjištění výskytu larev škrkavek v oku. Jak již bylo napsáno, ustupuje od léčby klinicky bezpříznakových pacientů. Širokospektrá anthelmintika jsou užívána pouze u pacientů s klinicky manifestní formou nákazy, tedy tam, kde je předpoklad omezení migrace larev či jejich likvidace.
Zdroj: Toxokaróza
Hodnoty
Každý pokles denzity o 1 SD zvyšuje přibližně dvojnásobně riziko zlomeniny. Při hodnocení T- skóre jsou uplatňovány hodnoty WHO z roku 1994 (normální nález: T- skóre – 1,0 a vyšší; osteopenie: T- skóre mezi – 1,0 a – 2,5; osteoporóza: T- skóre – 2,5 a nižší). Tato kritéria platí pro postmenopauzální ženy a pro muže starší 50 let. Opakované měření v intervalech 1– 2 roky slouží k posouzení efektu léčby a mělo by být provedeno na stejném přístroji. Přesnost přístroje a přesnost měření určuje LSC (Least Significant Change), signifikantní změna na 95% hladině významnosti. Každé kvalitní pracoviště by mělo tímto číslem disponovat a správně interpretovat výsledky měření.
Stanoviska k provádění a hodnocení denzitometrického vyšetření skeletu pravidelně publikuje Mezinárodní společnost pro klinickou denzitometrii (ISCD). Moderní přístroje dále umožňují morfometricky posoudit případné kompresivní zlomeniny z bočního skenu páteře v rozsahu Th 4– L 5. Negativní nález rychle a s minimální radiací vyloučí kompresivní zlomeniny, pozitivní nález je nutno verifikovat na RTG. S každou prokázanou kompresivní zlomeninou obratlového těla kaskádovitě narůstá riziko dalších zlomenin včetně nevertebrálních a zlomenin krčku femuru. U takového nemocného je jednoznačný důvod k nasazení antiporotické léčby. Určitým limitem pro validní zhodnocení DXA skenu v oblasti páteře a proximálního femuru je nárůst degenerativních změn a kalcifikací u nemocných starších 60 let, který vede k nadhodnocení nálezu. Mezi další zobrazovací metody v osteologii patří klasické rentgenové vyšetření skeletu, CT, magnetická rezonance a scintigrafické vyšetření skeletu dle potřeb diferenciální diagnostiky a posouzení zlomenin.
Dále se provádí základní biochemické vyšetření, které musí zahrnovat kompletní mineralogram, hodnotu kreatininu, jaterní testy včetně ALP, odpady vápníku močí, elektroforézu bílkovin séra a případně moči. Dle potřeby diferenciální diagnostiky je toto vyšetření doplněno o vyšetření hladiny hormonů screeningem na celiakii, eventuálně nádorovými markery. Ve většině případů je důležitá znalost hladiny 25- (OH)- D3 vitaminu. Nezbytnou součástí laboratorního vyšetření je zhodnocení kostního metabolismu. Kostní markery se rozdělují tradičně na markery osteoresorpce a markery kostní novotvorby, jejich role je ale do určité míry spojena. Diference v hladinách nastávají až při patologických procesech v kosti. Mezinárodní společnost pro osteoporózu (IOF) doporučuje používat osteoresorpční marker sCTX (C terminální telopeptid kolagenu I) a marker novotvorby PINP (prokolagen typu IN) v séru jako markery s největší výpovědní hodnotou v klinických studiích s osteoporózou. Z markerů novotvorby je dále využívána S-ALP a S-kostní ALP a osteokalcin. Žádný z kostních markerů nemá specifickou diagnostickou hodnotu. Elevace kostních markerů koreluje se závažností onemocnění. Hladiny markerů kostního obratu se zvyšují v menopauze, při imobilitě, po akutních zlomeninách, dále při deficitu D vitaminu a osteomalacii. Enormně vysoké hodnoty provází tyreotoxikóza, hyperparatyreóza, nádorové a metastatické postižení skeletu. Vysokou hladinu ALP nacházíme u Pagetovy choroby. Naopak nízké hodnoty markerů novotvorby, hlavně osteokalcinu, mohou být projevem dlouhodobé kortikoterapie při supresi osteoblastů. Hodnoty kostních markerů jsou závislé na cirkadiánním rytmu, roli hraje příjem stravy a lačnění či pohybová aktivita. Odběry krve je nutno provádět vždy nalačno ve stejnou dobu (vrchol kostní resorpce mezi 3. a 7. hodinou ranní a v pozdním odpoledni).
V časné menopauze jsou zvýšené hodnoty CTX ukazatelem vysokoobratové osteoporózy (Fast Bone Losers) a znamenají riziko zlomeniny bez závislosti na kostní denzitě. Zvýšená kostní resorpce vede ke kostním ztrátám (>3 %/rok) a ke zhoršení kvality kosti s perforacemi kostních trámců. Publikovaná data ale nepodporují schopnost markerů predikovat kostní ztráty ve všech oblastech skeletu vzhledem k variacím kostních ztrát mezi jednotlivými lokalitami skeletu. Doposud nejsou známy hodnoty kostních markerů, které by byly jasným důvodem k zahájení preventivní léčebné intervence. Kostní markery se využívají dále k monitoraci efektu antiresorpční léčby, která upravuje markery k premenopauzálním hodnotám. Při kontrole hladin kostních markerů je potřeba rozhodnout, zda je změna kostního markeru signifikantní a zda pouze neodpovídá biologické a analytické variabilitě markeru (Least Significant Change – LSC). Pokles markerů se může detekovat již za 3– 6 měsíců po zahájení léčby, kdy lze brzy získat informace o účinku léku a riziku další zlomeniny. Příčinou neklesajícího kostního markeru může být i nedostatečná adherence k léčbě. V praxi je vhodné měřit kostní markery před zahájením léčby a po jednom roce léčby. Antiresorpční potenciál je rozdílný dle typu léčby. Hlavní roli hraje stupeň inhibice kostní resorpce a buněčné mechanismy účinku léku, afinita ke kosti, dále podaná dávka a forma aplikace.
Zdroj: Osteoporóza